Tak jako už několikrát i letos se nám podařilo dohodnout se a vyrazili jsme zchladit svá rozpálená těla do ledových vod italských kanyonů, tentokrát nejen do okolí Arca ale měli jsme v plánu i jiné destinace.
deníček naší výpravy ;-)
pondělí 11. srpna
startujeme v šest hodin večer z Bíliny, od Richarda. ještě s námi jede jedno auto s Klábou , Herkou a Vořechem. Další mají dorazit později.
Po drobnějších pauzách a přestávkách (kauza Boháč a jeho servisní prohlídka) vyjíždíme podruhé z Bíliny, tentokrát o půlnoci. Takže výprava začíná naostro až v úterý v 0.00 ;-))
úterý 12. srpna
po noční jízdě kterou si moc nepamatuju (prý jsem i řídil ?!)
asi jo ;-*)
sjíždíme okolo desáté +/- z dálnice (Rovereto SUD) a přes Mori a ostatní lokality dorážíme na místo srazu. Rio Palvico. Už nás čekají, ovšem nikoliv naše první vozidlo (ti to nevydrželi a vyrazili do kanyonu na vlastní pěst), ale Miki from Prague a Šafránka from Sudety. No a my protože v tom vedru se dospávat nedá, vyrážíme tedy taky - KANYON No. 33 - Torrente PALVICO (Storo).
průvodce říká : "Stupenda fora, molto frequentata dalle guide con i clienti, che presenta, pur nella brevitá del percoso, una bella varietá di situazioni. Salti, toboga a belle calate si alterano in succesione, la corda viene usata per non piú di 6 o 7 salti. L´acqua é sempre molto pulita" .
a má pravdu, je to opravdu krásný (ikdyž krátší) kanyon, ale už ho známe, dáváme ho jen tak na rozcvičení a připomenutí jak to vlastně funguje, jsme tu kvůli dalším ;-))
Palvico
závěrečné 50m slanění mezi bronzchytající turistky ;-))
ráno nás budí příjezd Sráče, vstáváme, snídáme, balíme, odjíždíme směr Rio NERO aneb JURASSIC (No. 32) taky červený (poněkud zmatek v průvodci - jednou je Palvico modré a podruhé červené !?) a s třema hvězdičkama (jako Palvico), ale už píšou že na čtyři hodiny, 26x slanění (max. 25 m), spousta možností skoku a na závěr má být jakási lahůdka ?? Nekecali !! překrásný kanyon, dlouhý - byli jsme tam šest hodin !! spousta skoků (a to bylo málo vody) a na závěr opravdu bomba - 12 metrů díra a hop!! dolů ;-)) to se nedá popsat to se musí zažít.
Jo a taky píšou že je tam pořád studená voda. (No, musím říci, že studená vypadá ještě trošku jinak ;-))
Ještě navečer valím do Rovereta a zpátky a pak pizza a trošku příjemnější spánek ve 1200 m.n.m.
na startu Jurassicu
Herka skáče tak 6/7 m (?)
šťastný skokan/letec ;-))
Fejola
JN s Fejolou ;-))
čtvrtek 14. srpna
z jakéhosi mě neznámého důvodu, se část posádky rozhoduje dnes lízt (místo dalšího OS kanyonu) a zůstává v Ronzu. Zbytek balí a valí dolů do Rivy kde chvilku hledáme a v zápětí už stoupáme vstříc dalšímu dobrodružství. Torrente ALBOLA (JACUZZI) No. 31 - Riva del Garda. První kanyon s delším nástupem (pokud je výšlap cca 20 min delší) - doposud se najíždělo autem skoro až do vody ;-) Bez problémů nacházíme a už se cákáme ve studené vodě (to je vždycky paráda první smočení, po tom vedru co normálně panuje). Canyon je to poněkud kratší, ale zase docela nadupanej ;-)) co se vodopádů a podobných věcí týče.
někteří do toho šli i po hlavě
tady ale čekali až jim zjistim hloubku ;-))
někdy to chtělo i zatnout zuby a zavřít ústa / jinak byla plná vody ;-) /
moje maličkost v jednom z posledních vodopádů
Dáváme ho (canyon) a po příchodu k autům začíná krápat (vyšlo to přesně !!). Chvatně balíme a ujíždíme bouřce údolím Sarcy do Pietramuraty - nákup všeho možného (nekupte LaSportivy za 15 EU) a pak začíná delší přesun a tím i druhé dějství našeho zájezdu - do hor !!
Bouřce jsme neujeli a silnici z Trenta do Belluna moc neznám protože nebyla vidět (jen voda a voda byla všude kolem nás ;-)) ale najednou konec, překrásná duha (doufám že fotky budou použitelné ?!), a za tmy dorážíme na místo určení. Protože je už tma a není nic vidět (kdo by to čekal co ?) a déšť stále hrozí, rozhodujeme se přespat v nepoužívaném tunelu (za závorou). Ráno sbíráme poslední v noci dorazivší auto a jeho posádku a zjišťujeme, že spali (5 km od nás) asi 100 m od překrásného skalního amfiteátru, kde se i leze (Erto ?!) a taky tam neprší (spíme tam potom další dvě noci).
pátek 15. srpna
Jsme tu ale kvůli kanyonům a tak Rádovi & co. nezbývá než vstávat (asi po třech hodinách spánku) a jedeme. Val ZEMOLA No. 19 - Erto. Podle průvodce necháváme jedno auto na konci (doporučené místo) a dalšíma dvěma vyrážíme do kopce. Nacházíme parkoviště ze kterého se pravděpodobně nastupuje (chvilka nejasností), ale vrháme se do toho. Nástup od auta měl být 20 min. a asi i byl ovšem terénem skoro kolmým (dolů), plným šutrů (suťoviště) a poněkud nejasným. Ale i tohle jsme přežili a už jsme v kanyonu. Voda ale nikde (skoro ;-) přesto se soukáme do neoprenů a vyrážíme. Už po prvních krocích konstatujeme, že je to nějaké studené. Jestli za to mohla včerejší bouřka, nebo je to tady standart to nevím, ale zima byla pořádná a asi všem (podle namodralých končetin soudě). Ovšem kanyon byl bez konkurence (co se krásy a toho co už jsme předtím šli týká - skalní oblouky a meandry ve vápenci ).
Val Zemola v plné své kráse
hop dolů ;-))
no tady raději ne/hop!
Bylo vidět, že torrentismo v horách bude asi trošku jiná káva. A když jsme došli pod silnici v Ertu a byli 80m pod mostem po kterém jsme předtím jezdili (a o kanyonu pod ním netušili !!)... Ale i tenhle jednou končí a kolem chcíplého (utopeného ?) praste (smrad neuvěřitelný) do prudké stráně a jsme na silnici. Průvodčík opět nezklamal a po 100 metrech naše auto.
Večer pokus nakoupit víno (bláhový pokus, je totiž 15.8. - každý rok na to zapomenu), ale alespoň pizzerie otevřely o půl hodiny dřív tak trávíme večer u X l. bílého v picošce.
sobota 16. srpna
ráno na parkovišti z VW vedle nás lezou ty dva páry Italů co nás včera dohonili na nástupu (a pak už jsme je neviděli) a tak se dávám do řeči. Jsou z Verony a dneska chtějí jít stejně jako my Torrente CIOLESAN No. 16 - Claut. Potvrzují, že to včera bylo studené (ani oni to nečekali ;-) ale jsou z Val Zemoly taky nadšení. A tak vyrážíme Claut, Lesis a už jsme na nástupu (dalo by se tam pěkně bivakovat i hajzlíky tam mají). Ale nás čeká (podle popisu) ještě hodina pěšky do kopce a tak to moc neprotahujeme a dokud není takové vedro vyrážíme.Vedro samozřejmě je (jak po pár minutách zjišťujeme) a turistická 391 nás dlouho nenechá pořádně vydechnout (ani nadechnout). Pak začíná trošku traverzovat a tak nabíráme dech, abychom ho vzápětí zadržovali (opravdu zajímavá turistická cesta) v exponovaných vzdušných traverzech po chodníčcích ( via ferrata, ale bez toho ferra ;-)). Nástup jsme přežili, kanyon našli, neopreny oblíkli (pro někoho je to vždycky nejtěžší část dne - oblíct tu gumu na sebe - viď Kostra) a vyrážíme. Z kraje se zdá, že to bude nuda - tento je doporučovanej i pro začátečníky - ale i dnes to postupně nabírá na zajímavosti a poslední úsek je jedna dlouhá klouzačka ;-)) Ale hlavně voda byla dnes jak kafe (tak teplá, ne černá). Prostě pohodový poslední kousek. Dole se ještě někteří pedofilní jedinci baví skákáním v neoprenech z mostku mezi koupající se italskou omladinu a to je vážení přátelé letos vše.
Sráč & co. valí do Prahy, Klába s Herkou (ti vlastně dneska s náma ani nebyli) už jsou asi taky na cestě a tak se zdravé jádro přesouvá zpět do Erta (nákup asi 8l červeného) a poslední večer pod hvězdami může začít. Dojíždíme zbytky všech povolených ;-) drog co sebou máme a hluboko v noci kdosi vyhrává sázku (o tom kdo poslední usne).
Díky za hodnotnej článek s pěknejma fotkama. Roklování (jak říká jistý TF) je ideální zábava v Arcku když se tam pro vedro nedá lízt. Musím to taky někdy zkusit.
Vypada to moc pekne. Nikdy jsem se s timhle sportem nesetkala, tak se nezlobte, jestli je muj dotaz hloupej, ale: to se leze (skace, slanuje, postupuje...) jen dolu? Dik Hanka
Presne tak, jenom dolu - alespon pokud jde vsechno dobre (jednou jsem mnel docela neprijemny pocit, kdyz mi neslo stahnout me jedine lano, ale nakonec povolilo).
neopren se při tom ničí docela fest. co znám chudé jezdce divoké vody, tak na málo vodnaté potoky nosí přes neoprén šusťáky, montérky nebo montérkové overaly.
Tato kratochvíle se na první pohled zdá jen jako kompilace známých sportů a činností s tím, že kdo umí plavat, skákat do vody, lézt a slaňovat, může směle vyrazit. Ale tento sport má řadu svých vlastních postupů a triků.
Loni na Korzice jsme pororovali takový půl-canyonig. Půl proto, že jen skákali a plavali, lezecký vercajk neměli. Skupinka klientů se svým vůdcem procházela direkt roklí (kaňonem) potoka, kterou my šli pěšky (nikolv suchou nohou) s tím, že my stupně a vodopády obcházeli, oni skákali, sjížděli a podobně. Jako grupa byli mnohem pomalejší a tak jsem pozoroval jejich triky.
a) Sjíždění vodopádu po zadku. Když někde po ukloněné skále (skoro do kolma) tekl vodopád a skála byla bez stupňů a od vody ohlazená, sjížděli po ní jako na skluzavce. Ten jejich šéfik každého velmi bedlivě našteloval do "sjížděcí" polohy: Ruce zkřížené na prsou (asi aby je nenapadlo se při jízdě chytat), natažené nohy, kolena k sobě, kolmo zvednuté špičky. Docela tvrdě je do této polohy dokopával - konečně ve vodopádu asi není příliš slyšet povely.
Důvod? Řekl bych, že brnknutí patama a následné kotouly ve vodopádu nemusí být příliš příjemný zážitek. Asi jako při sjezdu po firnovém svahu zavadit zadními hroty maček - zbytek života v kotrmelcích.
b) Přehrada. Tento trik mne nadchnul. Představte si tůňku a pod ní výše zmiňovaná skluzavka, ale ouha - teče po ní jen tenký pramínek vody. Dva statní borci na pokyn svého vůdce zalehají do výtoku, vytvoří hráz a čekají, až se tůňka naplní. Až je vody dost, vyskočí, začíná téct pořádný vodopád, který už tvoří dostatek vody na skluzavkování a při dobré organizaci tam stačí všichni naskákat dříve, než vodopád skončí.
Dovolím si doplnit Martina Mellana (mimochodem, čerstvě šťastného otce, k čemuž mu ještě jednou gratuluju).
Těch roklařskej triků je fůra. Vybavení mnohem víc připomíná matroš speleoalpinistů než ten běžnej, horolezeckej, mnohé techniky jsou přebírány z této intedisciplíny, ovšem roklaři časem vyvinuli mnoho zcela vlastních postupů, mnohdy se zásadně lišících od těch "normálně" užívanejch.
V rokli to bejvá místama i vo hubu, je skutečně důležité, alespoň do těch težších roklí bejt slušně připravenej a ovládat ty svoje hejblátka zdobící sedáček.
Ne nadarmo je např. ve Frencii na trhu několik titulů věnujících se výhradně metodice v roklích.
Jo a taky o kousek dál se někdo zmiňuje o "převlečnících" na neopreny. Dobrá věc. Skvěle se osvědčily jeskyňářský kombinézy (neodpustím si reklamu: u nás na trhu fa Hysko, popř. slovenský Meander).
A dobrá rada: SLEDUJTE POČASÍ. Dlouhý rokle můžou bejt kurevsky vo hubu!
něco odkazů pro roklaře o roklování (chcete-li canyoningu)
http://www.geocities.com/Yosemite/Gorge/6358/welcome.html
http://perso.club-internet.fr/wallezj/sierrafinal.htm
http://www.canyoneering.net/canyoneering_home.html
http://www.petzl.com/FRENG/tech/canyonframe.html
http://www.creaweb.fr/canyoning/
http://www.expediciones-sc.es/
http://www.canyoneeringusa.com/group/swell.htm
http://www.sitesnature.com/~popeye/data/Alquezar.htm
http://www.members.tripod.com/alpman/html/canyon.htm
http://www.geocities.com/Colosseum/2970/speleo.html
http://www.canyoning-reunion.com/
Jestli tě můžu doplnit: jak píšeš, že sjížděj tobogoš s rukama křížem atd., tak mi jezdíme do Julských Alp a je tam jeden vyloženě komerční kaňon (za vstup platíš asi 4 eura, když jdeš s místní agenturou tak cca 35 euro!!!), kterej se jenom skáče a na konci jsou dvě skluzavky. Ta delší má asi 12 metrů (chvíli skála, chvíli ve volně, pak zas skála a žuchneš do tůńky), drobet se stáčí a když budeš volnej, nenapneš se, můžeš schytat pěknou pecku do zad a v tom "sjezdu" se i votočit čelem ke skále (to se mi letos stalo, protože sem se na to vybodl a byl jsem volnej jak ...) Naše lidi proto vždycky pořádně připravíme: sednou si, překřížej nohy(ale pořádně, ne jako já :-), ruce taky a ještě se jimi chytnou za vestu na ramenech, zpevněj tělo, hlavu skrčej na hruď a pak je tam sami pošlem. Když se díváme ve městě na fotky agentur, nechápem, jak tam maj klienti rozcapený ruce a nohy a ještě se u toho smějou (nebo to jsou průvodci, protože jsme je tam párkrát viděli taky spouštět klienty).
Tu "přehradu" my děláme pro pobavení. Když někdo slaňuje, tak aby to pořádně schytal do kebule. Nevím, jestli pomůže, když ti dva udělaj přehradu, pustěj ji a rychle tam naskáče několik lidí. Vona ti tolik vody zase nepřidá. Pochybuji.
Co třeba jsem si hodně zvykl dělat při slanění je, že nejdu klasicky s nohama po skále a vlastně po ni sjíždím jako po skluzavce. Na některejch vodopádech máš řasy a podobný zelený svinstvo, na kterých lehce uklouzneš, takhle budeš mít nejvýš zelenou vestu. Když klasicky slaňuješ delší vodopád (30-50m), může na tvoje holeně působit velkej tlak a v půlce toho budeš mít plný zuby. Když to budeš sjíždět, tak to schytáš jen do helmy a hlavy :-) Budeš chytřejší. Ale musíš dát bacha, aby se ti něco nedostalo do osmy. zatím čus bus Olin
Ahoj,bylo by mozne zaslat o techto kanonech pro pripadnou navstevu nejake podrobnost? Spani,delky k nastupu, presnejsi misto kde se nachazeji? Diky Pavel
čau Pavle,
jestli chceš kokrétní a přesné údaje - to je spíš někde na posezení nad mapou a sklenkou něčeho dobrého ;-)
konkrétně v "okolí" Arca stojej za to asi tak tři kaňony (Palvico, Rio Nero a Albola) potom kousek pod Limone jsou dva co vtékají přímo do Gardy (Torrente Baes a San Michele) a potom ještě Vaio di Orsa a možná Aviana (ten jsme nešli). Ideální je koupit si průvodce (už má tři díly) na celou Itálii (Arco je ve dvojce), tam zjistíš všechno. Ovšem pokud umíš italsky ;-)) (trojka je i s německým a francouským překladem ). Letos jsme podle průvodce šli dva pod Cortinou a musím uznat že to sedí perfektně. Všechny tři vyjdou dohromady na 60 EU (minulý týden v Arcu jsem je kupoval). Jo a ještě se k nim samozřejmě hodí podrobná turistická mapa 1:50 000, nebo 1:25 000, ty koupíš všechny v Mapisu na Smíchově.
Co se spaní v okolí Arca týče to je poněkud horší, pokud tam jezdíš lízt tak to znáš, samozřejmě, že jsou místa kde se dá (dole u Gardy ale snad ani ne), ale ty si každej hlídá a nic ti o nich neřekne ;-)) Já pokud jsem tam na den dva, tak spím venku, pokud na díl, tak do kempu (teplá sprcha, klid a žádnej stres (doporučuji spíš ty u Lago di Ledro).
Stačí ;-)) ??!
klidně se ozvi jestli chceš ještě něco, teď tak do konce září se tam dá pořád jezdit, takže příjmnou zábavu.
Fakt nádherný vobrázky. Chtěl bych se zeptat čim si to fotil - vypadá to že je tam všude poměrně dooost vody :-)) tak jestli máš vodotěsnej foták a nebo si fotil normálním, a v tom případě jak si ho chránil proti namočení. A jak proti nárazu? Díky
tak předně, nefotil jsem to já, ale Ríša z Bíliny (ty zveřejněný fotky), pak tam ještě fotili dva kluci, ale ti zatím ještě nic neukázali (??!). Foťáky byly všechny digitální, Ríša má Canona V3 (takovej malej automat) s podvodním pouzdrem, pak tam byl Olympus 4040 (tuším), taky v pouzdru a FUJI (snad 601? takovej malej na vejšku ?) ten bez pouzdra.
Avšak pozor !! do obou pouzder nateklo (!!??), pak jednomu praskulo zavírání (Canon) a to PROFI Olympus pouzdro se zase jednou po kontaktu se studenou vodou zevnitř orosilo - nepoužitelné. Honza to Fuji v pouzdru neměl, měl ho zabalenej v takovém rolovacím pytlíčku pro vodáky, do kterého neteče. A když chtěl fotit, tak ho musel vybalit, počkat až mu oschly ruce a pak fotit.
A ještě jedna technická - většina prezentovaných fotek je vystříhnutá z videa (AVI), které ten automat Canon dělá 640x480. Při normálním focení si totiž dělal s časem co chtěl (nemá manuální nastavení) a tak se ty fotky skoro nedají použít, je tam totiž málo světla.
Co se jištění týká, tak ty komerční kanyony (to jsou ty do kterých tahaj za bakšiš klienty, u Arca to jsou všechny výše jmenované) jsou vystrojený dobře. U každýho slanění (i toho které se dá bez problémů skočit) minimálně nýty (obvykleji i řetěz mezi nimi) a mailonka na provlíkutí lana. Většinou je to i zdvojený aby jsi si vybral jestli slaňovat vodou nebo mimo vodu ;-))
Zajímavější to začne být v dalších kanyonech, třeba v horách, kam se už tolik lidí nedostane. Tam se slaňuje třeba i za stromy (pokud tam teda nějký jsou ;-)) a nýty jsou viditelně staršího data. Ve zmiňovaném průvodci to i popisujou a u něterých je poznámka, že je to kompletně na přenýtování. Při našem posledním (popisovaném) výletu jsme už měli sebou i nejtovačky a nejty, ale nakonec jsme je sebou ani netáhli (protože jsme si vybrali kanyony - podle průvodčíka) vystrojené dobře. Teď s odstupem času a když jsem viděl jak to jištění dokáže voda orvat, si je příště vezmu sebou určitě.
Stačí ?
No, na kaňony v Julkách tištěného průvodce neseženeš (aspoň o něm nevíme) a informace se získávají blbě. Zkusím Ti něco poslat, ale chvilku to bude trvat, teď zrovna lítám jak blázen a na netu jsem jen občas. Do 14 dnů se to snad zlepší. Zatím čus Olin
Ahoj, letos se chystam do Slovinska na hory a rad bych vyzkousel i canyoning. Poslete mi prosim nejake informace o mistech kde se canyoning provozuje. Diky.
BTW kde se da v Arcu ci okoli sehnat pruvodce na kanyoning a lezeni ? Pokousel jsem se to tam hledat, ale neuspel jsem (ani v lezecke prodejne). Ono na hledani neni moc casu, u Gardy je porad co delat.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Tak jako už několikrát i letos se nám podařilo dohodnout se a vyrazili jsme zchladit svá rozpálená těla do ledových vod italských kanyonů, tentokrát nejen do okolí Arca ale měli jsme v plánu i jiné destinace.
GPS a mapové aplikace