..a nejhezčí zážitek? .. ESTE LEN BUDEM MAT, KED VSETKO ZVLADNEM SAMA!
Letos jsi poprvé opravdově lezecky sáhla na skálu a vylezla svoje opravdové první cesty. Není to divné, ze se tak stalo a? ve tvých dvaadvaceti letech (jo, nebo kolik má???), kdy? vezmu v úvahu, ze jsi rodila TATRANKA (tedy rozuměj tak, ze Bára je z Tatranské ?trby). Co mi k tomu řekne??
DIVNE NEDIVNE. NO ONO TO JE TAK. JA SOM VZDYCKY ZILA V TOM MYSLENI, ZE JE TO NEBEZPECNE A KED SOM POCULA O TYCH NEHODACH CO SA STALY, PRICOM TO BOLI NIEKTORI Z NASEHO SIDLISKA, TAK MA TO PROSTE NENAPADLO. JA SOM VTEDY LEZENIE BRALA AKO NUTNOST PRI ZACHRANE A NIE AKO SPORT ALEBO KONICEK.
Jaké to bylo, když jsi poprvé obula lezečky?
NO BOLA SOM PREDSA VOPRED INFORMOVANA PODLA TVOJEJ SKUSENOSTI. TAKZE SOM TO BRALA V POHODE (JEDNAK ICH MAM O 1/2 CISLA MENSIE). ALE TEN POCIT: TLACIA. (jo v pohodě, já je mám men?í o dvě čísla a taky mám pocti ?e tlačí?. AUUU!)
A co tvoje první lezecké zá?itky? Mohla bys je nějak přiblí?it?
IBA TVOJE NEPRIJEMNE POHLADY A ROZCULOVANIE, ZE ZAS NEVIEM TEN A TEN UZOL. INAK 1! LEZENIE BEZ ISTENIA NA STRANSKEJ V BRNE. KEBY SOM TAM ASPON NEJAKE MALE SKUSENOSTI Z LEZENIA MALA, NO CO TI TO BUDEM ROZPISOVAT VED SAM VIES CO SOM OVLADALA. BOLA TO SKOR SKUSKA ODVAHY. PRIZNAM SA BOLA SOM POSRANA LEBO SOM POTOM NEMOHLA ANI HORE ANI DOLU. ISTIC BOL TAK AKURAT SASA, LIEZOL PO MNE AKO CHROBAK, KTORY MA CHCE NAKRYT (no tak opatrně, nelezl jsem po tobě, ale za tebou?.). NO NAPOKOM TEN VELMI DOBRY POCIT ZE SOM TO VYLIEZLA, STVALO MA IBA TO, ZE SO TVOJOU POMOCOU.
Jak bys ohodnotila své první vylezené cesty?
POMALOST, DLHE ROZMYSLANIE, NESCHOPNOST SA POHNUT DALEJ, MRTVE NOHY, OBYTE NOHY I OKO,... HM VELMI DOBRE. TREBA NA SEBE MAKAT!
Jaký je tvůj nejhezčí zá?itek z lezení?
NEJHEZCI ESTE LEN BUDEM MAT, KED VSETKO ZVLADNEM SAMA!
A nejhorší
PRI ZDOLANI SKALY NEBOLO MOZNE ZLANOVANIE. MUSELI SME TOTIZ PESI DOLU A JA SOM NEMALA BOTY ZATO TY ANO. V LEZECKACH A TO ESTE DOLU KOPCOM! 3 DNI MA PALCE BOLELY!
A plány do budoucna co se lezeni týče?
LIEZ PO TATRACH. SNAD AJ JA BUDEM V PAMETNIKU NA POPRADSKOM CINTORINE (no, to raději ne?) SNAD TI BUDEM CHYBAT? I TAK MA ROZCULUJES!
Moc zajimavy rozhovor! Myslim, ze lezeni je takovy super sport, ze kdyz bude bavit, zazijes jiste mnoho pekneho pri jeho provozovani.
Co by me ale zajimalo je, jestli nejak konkretne omezuje postizeni tve lezeni. Jsou s tim spojene nektere trable ci rizika ?
Mam kamarada, ktery by chtel zacit a ma podobnou vadu. Na skalach ahoj.
Zapsal: JirkaS, 12:11:13 22.10.2001
xxxdeafxxx
Nevim, na koho je tahle otazka smerovana, ale asi na Baru. Tak ja ji reknu, aby to okomentovala. Pokud bych za sebe: problemy jsou zridka, pokud jo, tak zajiste pri komunikaci lezcu (prvaka a druhaka, resp. i dalsiho), kdy je jeden pod, ci nad previsem, nebo za hranou, proste nekde, kde na sebe nevidime. Ja treba lezu s neslysici partnerkou a ac oba neslysime, tak nejaky problemy nemame, proste uz jsme zvykli. Zacianli jsme na takovych cestach, kde jsme na sebe po celou dobu videli a mohli se tak domluvit a nebyli zavisly na sluchu.... . Je to trochu o premysleni. Riziko tam urcite je, ze treba v takove situaci: Ja na prvnim budu jeste lezt a partnerka uz mne odjisti a nastoupi do cesty, protoze nepozna, ze jeste lezu, kdyz na mne nevidi.... . Jednou se mi stalo, ze partnerka zustala viset pod previsem, na ktery uz proste nemela silu, a ja furt cekal, az se zmatori a ona chtela spustit dolu.... . Po deseti minutach mi doslo o co asi jde a spustil ji. Horsi by bylo, kdyby se ji treba neco stalo, ale lezeme spis na skalach a skalkach, nez v horach.... . Rikam, je to vsechno otazka zkusenosti. Myslim, ze to jde hrave i pry neslyseni. Neco jineho by mozna bylo lezeni v horach, v mlze, ale i tam se to da pri pouziti mozku a selskeho rozumu "prezit". NAa konec - sorry, ze reaguji az ted. Nevsiml jsem si komentare.
Pekne si to nazval lezeni v tichu. Co sa tyka sluchovej vady, tak ja si to vlastne ani neuvedomujem, ze mam sluchom problemy. Ja tie zbytky sluchu nejake mam, takze aspon nieco pocujem ako napr. ze na mna Sasa vola. Takze tam je vyhoda, ze Sasa nemusi dlho cakat az kym sa nanho nepozriem ako je to v pripade jeho partnerky.Skor naopak ja musim cakat, kym sa ku mne neotoci a nedame si pokyny.Ked uz sme pri tom riziku tak si myslim, ze rizoko je rovnake ako u vsetkych lezcov. Tam je len potreba zvyseneho ocneho kontaktu nez je to u pocujucich. Inak si davame znamenia cez lano. Ak nieco potrebujem tak parkrat potiahnem lanom, no a to uz nieco znamena. Alebo pripade odjistenia si zamavame. Komunikacia je minimalna. No aspon (ako Sasa spominal), zapojujem rozum(aspon sa snazim) a sama sa musim vysporiadat s problemom, coz mi to trva niekedy vecnost, ale ide to. Tak na skalach cau.
Registrace
Metodika
lezec.cz
..a nejhezčí zážitek? .. ESTE LEN BUDEM MAT, KED VSETKO ZVLADNEM SAMA!
Plně je respektuji