Když jsem četla dramatický příběh mého syna se šťastným koncem, kterak na sólo vyhoupnul komín v Krkavčích skalách zježily se mi chlupy na celém těle, neboť rodič je v klidu, když nevidí a neslyší o tom, co jeho dítě podniká.
Znám ten komín, úzkou vysokou průrvu mezi skalami, kterou mi kdysi ukázal a kterou jsem jen taktak prošla v lehkém letním oblečení. Dnes jsem vyrazila do Prachovských skal sama, nikde ani živáčka a napadlo mě, že bych si štěrbinu mohla střihnout také, ne ovšem na výšku, ale jen otestovat, zdali jsem stále dostatečně šlang. Protože na rozdíl od mého syna, už dříve přemýšlím a pak jednám, došla jsem k závěru, že by moje aktivita nemusela dopadnout zrovna nejlíp. S sebou jsem sice měla telefon, ale neměla jsem mapu a ztrácet se v lese jsem nechtěla. Vnitřní hlas radil, že by si možná věděl s rady, ale zjistila jsem, že funkční prádlo hřeje díky tlustému svetru a zimní bundě, což mi přidalo už nějakých dvě až tři kila na váze, ale patnáct až dvacet čísel na objemu a když jsem přičetla dvě kila z léta navíc, musela jsem sebekriticky přiznat, že bych průchodem neprošla. Nevím, kdo by mě zachránil, ochotné kamarády nemám, syn byl ve škole, muž na chalupě. Kdoví, jestli bych tam nezůstala zaklíněná do doby, než bych vyhladověla a zhubla. 9.1.2005
Ten fakt jistě nikomu nevadí, ale jako komentář pod dotyčným článkem by to spíš mělo své vhodné místo. Holt není mám tak sběhlá v LEZECkých praktikách, tak jí to můžeme odpustit ne?
No jo, einmal ist keinmal a opakování matka moudrosti. Ale uznej, že to je typickej komentář. Navíc, když se 8. 1. vobjeví článek o strachu o syna a 14. 1. zase začíná článek strachem o syna, tak mám strach, že 20. 1. zase vyjde nějakej strach o syna.
Já bych řekl, že tenhle článek sem patří až až. Tohle je jedna část lezení na kterou rádi zapomínáme. Nebo chceme zapomenout. Ovšem aktuálnost článku je asi i závislá na množství a stáří dětí čtenáře.
Jak říkal jeden (bezdětný mladík) mé ženě, když byla dcera v nemocnici : "No co, v nejhorším si uděláš jiný..." Ono to je sice logické, ale...:o))))
Až budou vlastní děcka, a budou provozovat jiný sport než ten váš, pak si vzpomenete. Nezlobím se pro vaši neznalost, ale pakliže ji nikdy nepoznáte, možná budete neschopný.
Hawk
Strachu rodiče o dítě rozumim, ale proč vo tom, boha, citově hárat každej tejden? Chápu Tvoje literární pokusy, ale nějak to tematicky zpestři. Synek (jestli sem to pochopil dobře, tak je autorem toho príma článku o laně zaseklém v komíně - můj favorit na bolatickou sedmdesátku!) Ti poradí :-) Ďyk
To nikdy nemůže patřit do komentářů, protože se jedná o vlastní literární útvar, kterým říkám skorky - odvozeno i od slova, býti skoro hotov, formát 15 řádků na A4, písmo Arial 10. Tyto útvary pak vydávám v samizdatech.
Vlatně Papouši (nějak se mi s tím klukem Ignáciem od Reillyů pletete), na Tebe dolehla krize středních let! Tu se na několik dní pohroužíš v mlčení, a hned se pak vrháš jako strážce čistoty Lezce na osoby neplnící tvé tématické a stylistické zadání. Namáš nějaký osobní problém? Nechceš o tom třeba napsat článek?
Když já mám o něj strach! Pracovně být "hlídacím psem demokracie" a ve volném čase Papoušem to je na schízu. Tady štěkat, tady klovat! Já to znám! :o))) A nebo musí v práci říkat " to máte ale dneska zase geniální nápad, pane sekční šéf!" Pak na rodinné sešlosti "milostvá paní, ta polévka se vám dnes obvzláště povedla!" No a pak už letí na pestrobarevných křídlech ke klávesnici, aby mohl všechny seřvat. Ostatně, také znám...:o)))
Milá Marylin Monroe, mám určitý problémy, každej má svý problémy... Že bych taky něčim zahnojil Lezce a spáchal tak harakiri tim, co tady tepu? Já mám terapii - dopoledne s divoltím Terminátorem. To je lahoda. Jak řikaj chlapi z Ingolstadtu: Vorsprung durch Technik. To ale Puší uši slyší nerady, bo to značí, že kovu v kameni přibývá.
Jedna lidová písníčka, kterou si rád pobrukuji od taneční skupiny DG 307: "Návraty", obsahuje i verše: "...Náávrat železáá, do zemský hmóóty". Jenom jsi to , obávám se, Papouši vzal zase gór moc doslova! Jinak je to myšlenka krásná! Ale raději: "Náávrat kamnéé do skálýýý". Též ostatní verše tohoto horolezeckého hitu mohou být inspirací!
Papouši, ty jsi ale nějakej chytrej, až bude lezec je pro takové nepřející magory, tak tam psát nebudu. Když se ti to nelíbí, tak čti něco jiného. Kromě těch jedovatých řečí, používej taky myš, pak se ti uleví.
Tak pozor, neklovat nám do Papouše! Když tady pochválí každej všechno, nebude to tu za chvíli ke čtení.
Já si osobně myslím, že ten tvůj výlev tady co dělat nemá, maximálně jako komentář ke článku, ale na jako literatura a už vůbec ne lezecká. Nicméně jsem to dosud nekomentoval, protože jak praví Papouš, einmal ist keinmal. Ale příště bych prosil něco alespoň částečně tak kvalitního, jak napsal tvůj synek. Jinak budu klovat taky. Jak praví manuál administrátorů: "Think before you type" což neber osobně, je to trochu i moje sebekritika :-)
Nezlobím se za připomínky, neboť omezený okruh zájmů každého člověka způsobuje nemožnost vyslechnout jiné názory, nebo alespoň přemýšlet o tom, co mi dotyčný mluvčí chce vlastně říci. Chtěla jsem jen naznačit, že problematika skal se dá pojednat různě. Pokud všechny přispěvovatele, nějakým způsobem rozhodila, pak je mi líto, neboť těch, kteří chodíme cestami mezi skalními útvary je více, než těch, kteří mají odvahu na ně vylést.
Všem vám přeji mnoho lezeckých úspěchů a děkuji za všechny odpovědi, které mi umožnily konečně se NEBÁT, když ON leze do výšin.
Ahoj „matko“. Nebuď vyděšená z některých reakcí. Většina z nás vážně ví, co je to mít strach nejen o sebe, ale i o svý děti či spolulezce! (Nedávno jsem měl v rukách svýho rozmlácenýho „synka“, celýho krvavýho, bledýho a lepkavýho, takže vím o čem je řeč.). Při vší úctě k tobě a tvýmu strachu si bohužel taky myslím, že tohle není asi to pravý místo k jeho opakovanýmu sdělování. Je to tady samej cynik a dylýtista, ale my je máme taky rádi! Je sice pravda, že když se dotknou konkrétně nás a našeho činu či výtvoru, nejraděj bychom je taky kompletně „dylýtli“, ale to je jen chvilková slabošská reakce na naši nedokonalost.
Jejich tvrdá kritika má i svá pozitiva, od jisté doby dávám na rady "přátel" a přesně v duchu předcházejících komentářů, jakožto správný český lingvista radím i tobě: "Zweimal thing befor you type!"
Hodně zdraví Tobě i synátorovi!
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace