Jednoho dne, při jedné romantické procházce padl Jurovi do oka jeden mostní pilíř. Je to fikce? Blaf? Či blam? Nevím. Každopádně přišla SMS ve smyslu: "Zítra všeho nechte, zabalte si veškerý svůj expediční materiál co máte (hlavně cepoše). Mám projekt.

Sraz v 8 ráno před FASTem". Více neprozradil. Nepomohlo žadonění ani výhružky. Jura střežil svůj výmysl lépe než Jan Tleskač. Usnesli jsme se na místo setkání dorazit, ovšem s tou podmínkou, že pokud se bude jednat o nějakou blbost, dáme mu do držky za brzké vstávání a zameškanou  school. Ráno na sraz dorazil organizátor klasicky poslední. Aniž by definoval cíl mise, pouze se suše dotázal zdali jsme přibalili hamaky. Nasedáme na šulinu a valíme na prígl. Začínáme tušit. Ocitáme se na hrázi přehrady. Jestli měl v plánu vylézt hráz máme smůlu, zatopili nám cestu. Jura máchne rukou do levého svahu údolí Svratky: "Hle toť on" Přiznám se - tušili jsme to. Mostní pilíř plánované, ale nerealizované Hitlerovi dálnice. Akce s krycím názvem "Hajltůling" může začít. Prohlížíme možné výstupové trasy a hned je nám jasné na co cepíny. Na betonovém masivu je množství šroubů, na kterých byly dříve chyty (pilíř sloužíval jako stěna). Trasa vybraná a kdo jiný než plně vyzbrojený Jura se ujímá vedení. Jistí se co 2m v nýtech. Šlo by to i častěji obhozením šroubu drátkem vklíňáku, ale bylo by to zbytečně vyčerpávající. I tak je to záhul na ruce dost velkej a Jura hojně využívá nýty k odpočinku. Díky  značení výšky přesně víme v kolika se nachází metrech. V 17metru začíná převis (dřevěná deska přimontovaná do vinglu). Zajímavý krok, chňapnout desku na  efektivního sokolíka, přehoupnout se do "hnízda" ve vinglu a je vyhráno. Jura buduje důmyslný štand. Druhá délka bude na Vaškovi. Jura mu spouští naše dvě drajtůlingové zbraně (cepíny choďáky). Vybuší do hnízda a de na věc. Zkouší to direkt z vinglu přímo hore decentním koutkem, ale nejde to (i když ostřílenější praktik technického lezení by si nejspíš poradil). Vašek volí hezčí, ale také vzdušnější variantu výstupu a to traverz po hraně stropu překladu doprostřed a odtud nahoru (tato volba skýtá nejen více kovových chytů, ale také pěknou expozici s 20 metry ničeho pod sebou a 3 metry překladu nad sebou). Z hráze nás pozorují dalekohledem muž a žena zákona. A sakra. Naštěstí je policajt Pájův kámoš a policistka pohodářka, takže je vše OK. Přijíždí se podívat přímo pod pilíř. Policistka lituje že je ve služebním, jinak by prý určitě zalezla s náma. Chvíli s ní žertujeme. Vašek mezitím dobil vrchol. Pája Skynhýt a Alík odchází. Páju by neunesl namožený prst a Alík neunesl výčitky svědomí ze zameškané školy a odešel studovat. Kluci mi spustí prodloužené kovové ruce a hákuji po šroubcích nahoru. Je to výživné. Nahoře vrcholové foto a dolu slaňujem z erární smyce obhozené kolem čouhajícího prutu výztuže. Pro první 2 slaňující pojištěno smycí vlastní. Tož bolo to pekné a tudíž nemůžem dát Jurovi do držky. Nevadí snad někdy příště.

Hajltůling zimní

Je zima. Naše volné (nejen) horolezecké sdružení zvané FMB se začínalo pomalu nudit. Moc práce, málo času, ještě méně peněz a žádná nízkorozpočtová akce ve výhledu. Když tu hle přichází Jura se svojí vizí. Chce opět zdolat pilíř u príglu. Říkáme: "To už tu bylo. A je to tu zas?" Ovšem proč ne, podmínky (a tudíž celá akce) budou diametrálně odlišné. Sešli jsme se po osmé před pilířem (Já a Jura). Počasí pro náš účel ideální - tma, teplota pod nulou, sněží. Jura přijel na kole, což bylo stejně bláznivé, jako celá tahle akce. Tož navázat, zbraně do pracek, tfuj tfuj a jde se na věc. Následuje obdoba předchozí akce za "normálních" podmínek až na tyto změny: bylo to utrpení, začátek lezení 21:00, častější odsedy, první délka Já druhá Jura, při dobírání Jury do vinglu jsem málem usnul (únavou - Jura lezl celkem rychle), při jištění Jury v druhé délce jsem vymrzl jak sobolí hovno (Jura už tak rychle nelezl), v průběhu noci dorazí Vašek, který nahoru vyžůmaruje, přes kladku taháme bágly, nahoru do vzduchu vytáhnem i kolo: ochrana před místními zlodějskými gangy, konec lezení 3 ráno, a ještě jednou je třeba zdůraznit - bylo to utrpení. Následují už samá pozitiva a sociální jistoty: ubytování v jedné z dvou ďur nahoře (akorát pro tři ležící lidi), vaření supr žrádýlka, venku už -8oC, ale to nám ve spacácích nevadí. Ráno sluníčko, snídaně, spuštění batohů a kola, slanění. Takové "zimní lezení" (vlastně proč " ") v laboratorních podmínkách. Pro lidi co hledají pohodu v nepohodě. Většina (z nás nenormálních) asi chápe?



Freš (FMB)