Zittauer Gebirge jsou nejvýchodnější sasskou pískovcovou oblastí, někdy se uvádějí jako součást Sasského Švýcarska, někdy jako samostatná oblast. Dělí se na tři oblasti, oblast Oybin, oblast Jonsdorf a oblast Weissbachtall. Jsou to proti opravdovému Švajcu oblasti malé a nízké, ale i tak jsou velmi pěkné.

Kdo je zvyklý na skalní města typu Prachova, kde většinu skal obejde v pantoflích za čtvrt hodiny, ten bude zklamán. Skály jsou roztroušeny v malých skupinkách po údolích a kopcích, a jako dopravní prostředek doporučuji jednoznačně bicykl, který má zároveň dvě další výhody: když přespáváme na české straně hor, tak nás těch pět nebo deset kilometrů ke skalám neumoří tak jako přesun pěšky, a když zaprší, tak se můžeme aspoň projíždět.

Asi nejvýznamnější je oblast Oybin. Centrem oblasti je stejnojmenný skalnatý kopec tvaru pravidelné homole s ruinami kláštera přímo nad městečkem Oybin. Bicykl připoutáme ke kandelábru u stezky mezi kopcem a nádražím a jdeme po neznačené stezce nahoru pod východní stěnu masivu hradu. Přímo před námi je rajbasovitá stěna, která je v pravé části proťata mělkou spárkou. Tuto cestu určitě doporučuji, je to VIIb se stavěním u prvního kruhu, čistě VIIc. Nádherná 45 metrů dlouhá cesta, která je docela slušně zajištěná, vede největší slabinou stěny – spárkou a pak doleva žlábkem, a nese typicky německé jméno „Zlab“. Vpravo a vlevo se nabízí výhledy do pekelně těžkých rajbasů, nad kterými zůstává rozum stát. Další nádhernou cestou je šestkový „Oybiner Verschneidung“ – šikmý kout s dvěma kruhy a nějakou tou smycí, dostaneme se k němu, když půjdeme podél stěn asi 150 metrů doleva.

Pěkné lezení, říkáte si, ale co je to za pískovcové lezení, když lezeme na masív a cesta končí uprostřed stráně. Sebereme teda nádobíčko, a vydáme se podél stěn doprava. Věž Glocke (Zvon) poznáme podle toho, že je asi 45 metrů vysoká, vypadá jako zvon, ve východní (údolní) stěně je výrazný „Monhangel“ za VIIb (půlměsícovitý sokolík) a od severozápadu s ní sousedí malá hladká věžička - Glöckner. Na Glocke vede pěkná pětková varianta normálky na dvě délky.

Další pěknou věží jsou Zwillinge (Dvojčata) vlevo od Glocke, padesátimetrovou severní stěnou této věže vedou nejtěžší, nejexponovanější a prý i nejhezčí cesty celé oblasti. Zato trojková Alterweg je něco jiného, je to bojovný zelený komín, spára, rajbas, průlez tunelem, stavění a opět rajbas. Něžné polovičky, které ztratí chuť na lezení při pohledu na mech a bahno komína na Zwillinge, mohou zatím zaplatit spoustu peněz (nebo podlézt pod okénkem pokladny) a kochat se zříceninou kláštera nahoře na kopci.

Když se nabažíme lezení v okolí kláštera, vydáme se k Gratzer Höhle. Je to rozložitá skupina skal, ke které se dostaneme tak, že z městečka Oybin jdeme podél železničky údolím dolů, a v soutěsce Teufelsmühle (asi po 600 metrech) odbočíme po žluté turistické značce doprava do kopce. Gratzer Höhle je věž, která se skládá z rozlehlého 25 metrů vysokého „špalku“, na kterém trůní dvanáctimetrová věžička. Normálka je dvojka, je zde přehršel cest lehkých i těžkých. Okolo jsou masivy Gratzer Felsen s nádhernou lehkou hřebenovkou a pěknými kratšími rajbasy a štíhlá věž Krumme Tante (hrbatá teta) s klasickou čtyřkovou normálkou.

Nechceme-li nechat drahá kola daleko od skal, nepůjdeme na Gratzer Höhle, ale navštívíme skupinku skal Rosensteine – dostaneme se k  ní od velkého parkoviště v městečku podél stezky Burgallee. Pískovec je zde trošku solivější, ale není to tolik jako ve Saláku. Na pěknou pětatřicetimetrovou věž Jubilaumsturm vedou dvě nádherné cesty – Alter Weg (Westkante) a Ostkante – západní a východní hrana - obě jsou vzdušné, solidně jištěné a obě za šest. A hned vedle je věž Waldtorwachter (hlídač lesní brány), na kterou vede také několik pěkných cest.

Jestliže přijíždíme z české strany z Polesí nebo z Petrovic a nechceme při návratu nazpět do Česka jezdit do kopce, zůstaneme lézt nahoře ve skupině Mnichů, ke které se dostaneme tak, že při cestě ze sedla Kammloch dolů směrem na Oybin odbočíme po 200 metrech doprava a jdeme doprava po vrstevnici asi 800 metrů. Na věž Mönchswand vede spousta lehkých a hezkých cest (okolo trojky) a těžké a dlouhé cesty v údolní stěně.

Kde to vůbec je: na německé straně Lužických hor, z České strany přístup z Petrovic (do Oybinu), Světlé pod Luží (do Jonsdorfu) nebo Polesí (do Weissbachtallu).
Kde legálně přespat: kemp u koupaliště Kristýna v Hrádku nad Nisou, kemp v Jablonném v Podještědí, kemp a chatičky na Černé Louži, turistická ubytovna v Polesí, nebo některý z četných penzionů.
Kde bivakovat: někde v lese, pěkné převisy u paty věží Zwillinge a Glocke mají tu nevýhodu, že jsou 150 metrů od centra městečka, a tak by prostě nebylo vhodné tam bivakovat.
Kde se opít: v některé hospodě, buď v Německu za eura nebo v Česku za korunky, nebo vezmeme láhev lavorovice do batohu.
mapa: Lužické hory 1 : 50.000 (KČT)
Průvodce:
základní orientace v sešitku „pískovcové skalní oblasti v německu“, Olympia, 70-tá léta (prakticky nepoužitelné)
Zittauer Gebirge, 2001, tento průvodčík můžete za 20,40 eur dostat poštou, stačí si o něj napsat na adresu: Jürgen Schmeißer, Friedrich Engels Straße 4, 02797 Kurort Oybin (napsat německy).

Zajímavé odkazy
Stránka DAV Zittau: http://www.dav-zittau.de/
Nějaké to povídání: http://www.cehceh.de/climb/zit_de.html
Turistické a historické zajímavosti: http://www.luzicke-hory.cz/index.html
na obrázku stěny je dvojice úplně vpravo u druhého kruhu cesty "Žlab": http://www.dav-zittau.de/Bilder.html