Po zhlédnutí loňských fotek lezení v tričku nebo do půl těla s jen preskama a maglajzpytlíkem na sedáku v pevném vápenci, skalkař Kuba souhlasil. Předpověď se zdála celkem v pohodě, tak jsme ve čtvrtek odpoledne pobalili a večer jsme byli na parkovišti u Arturhausu. Ráno jsme s překvapením zírali na okolní stráně pokryté souvislou vrstvou sněhu začínající kousek nad parkovištěm. Přibalili jsme všechno oblečení co jsme v autě našli a šlapali stopu pod Torsaule.
Přes mírně patagonský počasí jsme ještě ten den vylezli jednu z nejhezčích cest v oblasti, Opera Vertical IX- v západní stěně Torsaule. Klasifikace cesty IX- je uváděna v místním průvodci a na bergsteigen.at, ale je to celkem jedno, protože lezení je to parádní. Cesta má celkem 7-8 dýlek docela vyrovnané obtížnosti, začíná převisem, kde to je nejtěžší a potom už to je kolmé lezení v prvotřídním vápenci, v plotnách. Cestu jsme vylezli OS, tj. lezli jsme na střídačku a prvolezec vždy OS, (Kuba nejtěžší délku), díky zimě lehce nad nulou bylo v plotnách alespoň dobré tření. Taky trénink z Panteonu docela pomohl.
Druhý den byla zima snad ještě větší, takže z původního plánu zkusit vedleší cestu Joly Joker (IX+) sešlo. Kubovi se podařilo dát ještě levou nástupovou variantu Opery (2. délky) Hardrock variant za IX, PP na druhý pokus. Odpoledne začalo sněžit a počasí se definitivně zkazilo, tak jsme sbalili stan a ustoupili do nižších poloh.
V oblasti je spousta dobře odjištěných cest i nižších stupňů obtížnosti a určitě stojí za návštěvu. Přístup je cca 2hod od auta a stanovat se dá přímo pod stěnama. (Letos by to ještě v červnu šlo na skialpech) Základní informace jsou v průvodci od J. Nováka Severní vápencové Alpy, který přestože obsahuje pár nepřesností pro orientaci postačí. Více než popis lezení prozradí pár fotek z výstupu.
Nástup pod Z stěnu Torsaule
Kuba v plotně ve střední části stěny
Richard, 4. dýlka
Kuba, 6. dýlka
Kuba, pohled ze štandu k vrcholu Hochkőnigu
Richard, horní část stěny
Kuba, slanění
Naše orlí hnízdo pod stěnou
Richard + Kuba