Tento malý příběh se odehrál někdy na konci měsíce května na jihu Anglie v turisticko – lezeckém oblasti Dorset, Swanage. Pěšáci si zde užívají procházek po nádherném pobřeží, ležáci lezením po vápencových útesech.
Za vytrvalého mrholení, studeného větru a převalující se mlhy jsme já a můj anglický kámoš Guy postavili v kempu stany. I přes toto otravné počasí jsme se rozhodli zkusit lezení. Cestou k pobřeží deštík kupodivu přestal, mlha zůstala a skála byla překvapivě suchá. Tento první den jsme lezli do 12 m dlouhé (krátké), vynýtované, sportovní cesty.
Další den ráno Guy koupil nového průvodce a my se rozhodli zkusit trochu delší lezení po anglicku – ani boltíček, skobička nebo jiné vymoženosti zatlučené do skály. Místo, které jsme si vybrali se jmenuje Guillemot Ledge. Cesty jsou kolem 40 m dlouhé, k nástupu se musí slanit. Počasí se moc nelišilo od toho včerejšího. Tato pochmurnost dodávala tomuto místu nádech Země zemřelých. Pro začátek jsme se rozhýbali na HVSku a pak lezuchtivě slanili zpět k nástupu. Byla řada na Guyovi. Po pár minutách studování průvodce se rozhodl. Cesta se jmenovala Friends from the deep, klasifikace E3 5c. Navázal se, srovnal helmu a jal se velice opatrně vzlínat k výšinám.
Guy je lezec, který si s jištěním dost hraje a dbá na to, aby všechno bylo tip-top, takže prvního vklíňáka namontoval asi tak 2 m nad zemí. Že prý kvůli padesátiletému morálu, který po jeho čtyř letech lezení trochu pokulhává Lehce jsem se tomu ušklíbal ale co – nejsem to já komu při tom bandaskovatí pařáty. Dalších pár kroků, dává frienda a po dost zajímavém zdvihu provázal s funěním hodiny asi 5 – 6 m nad zemí. Chvilku kolem toho místa bezmocně poskakoval a pak si odsednul, aby vyklepal. Po chvilce místo předrtil. Vypadalo to dost silově a já si říkal, jak mi tam asi mocně nateče. Guy trochu nastoupal, našněroval vklíněnce a pak nějaký ten metřík nad něj frienda. Lezl pěkně, netřepal se, nevyklepával zběsile ruce. V klídku jsem ho pozoroval a jistil opřen zády o jeden z obrovských balvanů, které se povalovali všude kolem. Guy byl asi 2 m nad posledním friendem, natahoval se doleva a najednou začal s lehkým povzdechem padat. Možná se mu to sklouzlo, možná čekal trochu lepší chyt než tam byl. Proletěl kolem frienda, lano trochu cuklo. S úsměvem jsem chtěl zavolat, že to byly pěkné 4 m poletu, ale místo toho, aby to malé cuknutí přešlo do dobře známého tahu, se lano zase povolilo a Guy pokračoval v pozici po dlabanci ledabyle natažen na pohovce s pivkem v ruce zpátky k nástupu. To už jsem viděl, že je to pěkně v prdeli, protože vkliňak jako kdyby tam ani nebyl a hodiny byli proklatě nízko. Jasně jsem viděl, jak jeho hlava třískla o balvan asi 3 m ode mě. Let skončil zaklíněním se na boku mezi dvěma šutry, zády ke mně. Žádné sténání, žádný pohyb, jen ticho, šumění moře, trochu mlha a naprosto liduprázdno.
Začal jsem anglicko česky nadávat a zmateně pobíhat na místě, protože mi bylo „naprosto“ jasné, že ten člověk je mrvý. Neustále se mi před očima vracel moment, kdy hlava narazila na kámen (ve stylu opakovaných kopů v karate filmech). Po pár vteřinách jsem vycvakl lana a hrnul se ke Guyovi. Začal sténat a něco blekotat. Nerozuměl jsem mu ani slovo. Když jsem se mu podíval do očí, byly bez života. Něco jako oči blázna, který se na vás sice dívá, ale nevidí. Hlavou mi vířilo - na pobřeží není signál, dá se chytit asi až po 400 m nahoře na kopci, sem dolů jsme slanili, jediná cesta zpět nahoru je prusíkování, které nějakou dobu zabere. Paštička, do prdele práce. Pořád nadávám, křičím na Guye, jestli je v pořádku, přemýšlím co vím o první pomoci a že ta lehce špraclá pozice na boku je dost na pendrek. Asi po 2 minutách se tak nějak srovnal do sedu, začal komunikovat a jeho oči opět nabyly života. Zeptal jsem se, zda může pohnout rukama a nohama. Moc mě potěšilo, že mohl. Sundal jsem mu helmu – v místě kde narazila, se kus odštípl a i jinak byla pěkně pomačkaná. Připadalo mi, že jen díky tomuto kusu plastu na jeho hlavě jsem v tuto chvíli šokovaně nezíral na mozek vytékající z hlavy mého kamaráda. Guy nevěděl, kde je, co tam dělá, proč to dělá a zřejmě si ani nebyl moc jist, jestli už umřel, nebo ho to teprve čeká. Neustále opakoval, jak je mu děsně líto, že to takhle posral a opakovaně se ptal co se stalo. Potřeboval jsem pomoc. Čapnul jsem průvodce (abych věděl kde to vlastně jsme – opravdu klika, že to byl ten nový, krásně přehledný), smyčky na prusikování, v duchu požehnal televizní reklamě na číslo 999 na pobřežní stráž, která mi nějak uvízla v makovici a jal se hopsat po kamenech ke slaňovacímu lanu. Nevím, co bych dělal, kdybychom to lano stáhli a použili k lezení.
Od mého telefonátu uběhlo asi půl hodiny, než se objevily jeepy s týpkama od pobřežní stráže. Já jsem sjel zpět k marodovi a čekal co se bude dít. Chlapci usoudily, že slanit dolů a vytáhnout Gye nahoru na útes by bylo moc komplikované a zdlouhavé, a tak zavolali vrtulník. Je to pěkně obrovská potvora, to vám povím. Tipoval bych tak 12 m dlouhý. Sympaťákovi co se spustil k nám dolů jsem asistoval při nakládání Guye na nosítka. Netrvalo ani 15 minut a Guy se odvznášel směrem špitál – chlápek mi nabídl letět s nimi. Musel jsem s lítostí odmítnout, protože jsme měli spoustu věcí, které bylo potřeba dopravit zpět do kempu. Posbíral jsem matroš, vyprusíkoval nahoru na útes, sednul do jeepu a nechal se dovést do kempu.
Teď začalo pro mě osobně největší dobrodružství, protože jsem Guyovi musel dovést telefon, kartáček na zuby, sandále a něco na převlečení (shodou okolností mi dal náhradní klíč od auta). Problém byl v tom, že jsem skoro rok neřídil a nikdy ne v Anglii. Asi po 10 minutách jsem konečně našel jedničku (předtím jsem zvládal rozskákat se na trojku) a tak jsem celkem plynule a bez problémů dojel do špitálu a zpět, na což jsem ještě teď patřičně hrdý. Kdyby nebylo bývalo toho opravdu dobrého dopravního značení, byl bych býval pravděpodobně ještě teď bloudil někde po jižním pobřeží Anglie.
Další den jsem měl spoustu času poznat okolní pobřeží. Počasí mi přálo. Čajznul jsem Gyův digitál a užil si den focením, popolézáním kolem a spálením si plešky na hlavě.
Následující den mě vyzvedly Guyovi dcery, které se na něho byly prodívat v nemocnici a odvezli mě zpět do krásně placatého, skal prostého a otravně polnatého Suffolku.
P.S. První pomoc je v Anglii zadara. Guy má zlomené žebro, lopatku a měl podezření na pohmoždění krční páteř, což se nakonec neprokázalo. Značně ho rozlítostnilo, že mu bez milosti rozstříhali oblíbenou bundu (prý se mohl hýbat dost nato, aby mu ji vysvlékli) a to věčné povalování a špekatění doma ho už vůbec nebaví. Doktor potvrdil to, co jsem si myslel já – kdyby neměl helmu, tak by ho škrtil už jen límeček jeho nového dřevěného kvádra.
Nevím, co bych dělal, kdyby se Guy nakonec hýbat nezačal, jak bych ho oživoval. Nevím, zda bych ochromnul či zpanikařil při pohledu na jeho rozraženou lebku, kdyby neměl přilbu. A už vůbec nevím, co bych asi řekl jeho manželce a dětem v tom úplně nejhorším případě…
Bych rekl, podle tech ohnutejch lanek, ze ty vacky, klestiny logaritmicke spiraly... proste ty vozubeny tentononoc, se neopiraly proti sobe. Viz obrazky varujici, tu i onde, na Sakalu to myslim take je.
V realu bohuzel lze potkat tez, friendy jde opravdu lehce zalozit blbe.
To je tedy něco, s dobrým koncem se mi ulevilo. Taky mám podobnou příhodu, stala se na Bořni, ovšem bez happyendu. No, není to lezení zas až tak bezpečný sport.
Anglicane pouzivaji najednou dvou hodnoceni. Prvni bere v uvahu vsechny okolnosti. Tedy narocnost danou delkou cesty, moznostmi zajisteni, kvalitou skaly... od M do E. E je extrem a ma dalsi pokracovani E1, E2... Druha cast hodnoti obtiznost nejtezsiho mista v ceste. Tohle je cca VII UIAA a moralovej narez.
Klidek, ja sa tiez ucim liezt, prave sme prisli. Ale tu prilbu si idem okamzite kupit. Pred hodinou som hovorila nieco ohladne 2 mesiacov, ale idem hned v pondelok. Diky za "nakopnutie" ku kupe.
moc pekny clanek. Sice jsme to uz od tebe slyseli, ale takhle napsane je to o moc lepsi. Tu helmu si uz konecne kup, jak vidis pady jsou tu bezne. S tou bundou je mi to lito, to Guyvi vyrid, ale jak vis i to je tu bezne, vzpomen si na nase 2 roky stare fotky z Cornwallu. Tou helinou jsi letet mel, je to super a je to zadarmo, kdy se ti to zase postesti? Mysak tedy rika, ze je to bezva jen kdyz letis jako doprovod, protoze jako pasazer pry vidis jen strop.
Guyovi prejeme brzkeho uzdraveni, ale nechapem, proc se cpal do E3 5c a hlavne ve Swanege? Mysak rika, ze tam nic nedrzi a vsechno klouze. A proto se tam tolik bal, nelez nic tezkeho a vynechal vrtulnik.
Kazdopadne ted o vikendu (vlastne uz ve ctvrtek)jedeme do Yorkshiru, pokud tam dojedes vlakem, tak v utery rano jedem autem zpatky.
No alespon mate oba s Guyem nove zivotni zkusenosti, ktere se vam obema budou hodit. Ahoj
tu helmu sem si jeste nestih poridit. Rad bych tu co ma Natalka, ale tu uz pry nedelaji, takze budu muset hledat dal.Hlavne potrebuju takovou, kterou nebudu drcat o skalu.Tu Guyovu jsem mel pucenou nez ji srasil, a desne me to sralo, jak jsem kvuli ni porad do neco narazel.
Zdarek, Guy chlet - push the grade. Dost by me zajimal, proc vlastne schrastil. On si to nepamatuje a ja nemuzu rict. Ale je v poho. jenom ho asi desne zere, jak je ted venku nadherne a on kydne doma.
Dřív jsem na helmu kašlala, člověku v tom zplihnou vlasy, potí se a taky vypadá blbě. Teď jsem si na ní zvykla a prostě ji nosím, stejně jako na kole. Na písku ji beru jako další jištění, snad spolehlivější než ty smyčky a jiné provázky, u kterých byla dala ruku do ohně tak u každého desátého.
Neco malo jsem vylezl po vlastnim ve Walesu a trvalo me tri dny nez jsem zacal byt v pohode lezt E1 5b(6 az 6+UIAA).
Kazda oblast je opravdu jina a ja doporucuji ze zacatku jit az o dva stupne niz nez normalne lezete v Evrope.
Ne ze by to bylo tezsi ale hrani s temi hejblatky, tak aby jste vedeli ze jsou 100% dava zabrat.
Pokud si chcete v poho zalezt, jsou tu i odjistene skalni lomy, kde jsou jen ciste sportovni cesty.Northern Limestone,Peak Limestone atd.
Opravdu ho má ten nahoře rád.Přeju mu uzdravení a víc opatrnosti.
Taky jsem viděla pád, bohužel bez helmy u nás na Černolicích. Kluk měl šok, otřes a tržnou ránu nad okem, což je po cca 10m po hlavě zázrak.
Buďte ohleduplný i k druhejm a noste ty helmy, já tu jeho roztřískanou palici vidím i po 10 ti letech!
Doufám, že sis, Ještěre, už tu posranou helmu taky koupil. A neříkej, že na ni nemáš. Jak vidím, hlavu nemáš jen na brýle a dokážeš si poradit, tak ji chraň, dokud je čas.
Příhoda má šťastnej konec a je docela doost poučná - helma, lano navíc co je dobrý nechat nechat ve slanění...a připomněla mi jednu příhodu s tehdy o něco mladším Zbyškem Česenkem ve Slate Quorries. Tehdy se teprve krátce učil anglicky. Na cestě, jejíž název si už pochopitelně nepamatuju, si asi pět šest metrů nad zemí procvakl místní skobu, nad ní začal stepovat a spadl do ní, ta nevydržela a on přistál taky přesně tak bez hnutí mezi šutry. Helmu neměl, zato se naštěstí trochu zpomalil otřením při dopadu o mého sedmitelého synka, který tam očumoval. Jelikož jsem se nacházela zrovna v zajímavé lezecké pozici ve vedlejší cestě, taky nebyly pocity zrovna nejlepší, ale slanění a rychlá rekognoskace situace proběhly bleskově. Do příjezdu mladé sympatické lékařky v rámci záchranky, která se dostavila na místo do 10 minut, Zbyšek nijak moc nekomunikoval, ale nejzajímavější část příhody měla teprve následovat. Když začala zjišťovat míru jeho vědomí, začal jí odpovídat na dotazy anglicky a to zcela plynně. Pak si pobyl chvíli v nemocnici a mohli jsme pokračovat v zájezdu :-) Kéž by podobně poučné příhody tak dopadaly vždycky.
Ahojky ahojky ahojky - no to su ráda, že aspoň takovýmhlec způsobem dáváš o sobě vědět - je to mazec (i když lezení vůbec nechňápů),ale zažít bych to nechtěla - jak je jináč Ještěre??? Koukám se ti tam nějak zalíbilo a návrat za náma zpět asi zatím nehrozí že???
Jak já závidět :-D
Nu nic - dávej o sobě vědět častějí a kup si tu helmu :-)) Stějně tak nějak tuším že si ji nekoupíš že? :-o
Užij si to tam - PA - Lucik
PS: Zdraví taktéž Dašule
Nazdar chlape jak si tak ctu tvoje clanky a hlavne tenhle tak silne uvazuju o tomm te zajet navstivit do anglicka protoze asi neplanujes brzky navrat na rodnou hroudu a ja bych stebou jeste rad pokecal nez se tam zrakvis nadobro.Jo a koukej si tu helmu koupit jinak ti nakopu prdel a sorac ze sem se dlouho neozval,ve zline mam nejake problemky.Nazdarek a uzivej zivota
Bydlel jsem 2 roky kousek od Weymouthu, Swange je nadherne. Versinu casu jsem lezl na Portlandu, poloostrov hned vedle Weymouthu, ciste sportovni oblast. Kdyz sem nemel s kym lezt, tak sem lezl nejdriv se zimarem sam a pak s bandickou solo. No a jednou se mi to nejak sesmeklo, nastesti nad morem, bum 50m do vody. Nejaky srdnatec (65 let) za mnou skocil ze slanovaciho mista a vytahl me ven. Nebyt jeho, uz si povidam na dne s rybickami. Pry mu stejne zarval jeho syn, akorat mu ho nikdo nevytahl....
Re: Koukam ze SW Anglie je na prusery jak delana...
17:54:08 28.07.2006
Pripada mi, ze se tam pada docela casto. Protoze ten chlapek z helikoptery povidal, ze 14 dni pred tim meli pad s otevrenou zlemeninou kotniku nebo tak neco. Jo, myslim, ze anglani docela solujou. Dyt maj i Deep Water Soloing, ne?
Registrace
Metodika
lezec.cz
Tento malý příběh se odehrál někdy na konci měsíce května na jihu Anglie v turisticko – lezeckém oblasti Dorset, Swanage. Pěšáci si zde užívají procházek po nádherném pobřeží, ležáci lezením po vápencových útesech.
GPS a mapové aplikace