Každý lezec si jednoho krásného deštivého a chmurného dne uvědomí, že už v Montaně přečetl všechny články a že už ta nudná hrazda mezi dveřmi není to pravé. Přichází období, kdy lezec kutil vzpomíná na staré časy – oprava lezeček, nový maglajzpytlík, vlastnoručně ušitý sedák, který nikdy nepoužil,…

Jak si postavit lezeckou stěnu
Každý lezec si jednoho krásného deštivého a chmurného dne uvědomí, že už v Montaně přečetl všechny články a že už ta nudná hrazda mezi dveřmi není to pravé. Přichází období, kdy lezec kutil vzpomíná na staré časy – oprava lezeček, nový maglajzpytlík, vlastnoručně ušitý sedák, který nikdy nepoužil,… Mít doma takovou malou lezeckou stěnu, to by se to v zimě trénovalo, to by kámoši čuměli.
Přesně tak, poradím Vám jak na to, abyste se vyvarovali několika základním chybám, které na Vás budou doslova číhat na každém kroku.
Nejprve je dobré si rozmyslet, co všechno budeme potřebovat. Takže v první řadě černou kuklu a sedmnáctku klíč. Mnoho z Vás se teď určitě hloupě podivuje na co asi. No na co asi ! Jo, to jsem vlastně ještě neřekl. Z čeho si asi myslíte, že jsou ve většině Boulder-centrech ty stěny, no ? Z překližky, ano správně, z velmi pevné. Počkáme až se setmí, až bude úplná tma, až budou svítit hvězdy a měsíc, a nebo víte co, ještě lepší to bude v noci, jo vyrazíme v noci. Mno, nasadíme si klíč na hlavu a do té šikovnější ruky, v mém případě levé, uchopíme kuklu, vlastně obráceně kuklu na hlavu a klíč do ruky, v mém případě levé. (Jednorucí to mají někdy jednodušší, že ?) A vyrazíme na překližku. Nevím jak bych to řekl, ale… víte, jak jsou teď na každém kroku ty velké… no billboardy no. Další postup si myslím, že je tedy jasný. Odšroubujeme pečlivě tolik desek, kolik budeme na naši novou lezeckou stěnu potřebovat. (Ti, kteří vlastní automobil, jsou v této chvíli do jisté míry zvýhodněni, neboť jejich lezecká stěna může být pěkně velká !)
Doma tvrdíme, kdyby se někdo ptal, že jsme to našli ležet u popelnic, to zní totiž věrohodně. Lidi v dnešní době vyhodí tolik věcí. Ti tvořivější mohou nyní své desky různě postříkat. V obchodě lze koupit velký výběr barevných sprejů pro sprejery. Nejdříve bych ovšem doporučoval sloupnout tu trapnou koka-kolu. Ti, kteří měli štěstí a ukořistili, Marlboro country se stolovými horami (nebo hory, co jazykoznalci ?), mají docela hezkou kulisu a spreje už bych ani nedoporučoval.
A teď chyty. Víte, výroba chytů zahrnuje poměrně složitý proces, kterému se budu věnovat příště. Těm nedočkavým, bych chtěl říct, že se jim možná podaří vypůjčit si nepozorovaně několik chytů z jejich oblíbeného Bolder-centra, ale nedoporučoval bych to. Zaprvé proto, že si vlastník stěn nejspíš všimne, že jsou cesty poněkud monotónní, samá dírka..., a zadruhé proto, že výmluvy typu: „Moc jsem namagoval, asi se mi přilepil k ruce…“, totiž příliš nezabírají.
Nechám Vám tedy nějaký ten týden, abyste si mohli své překližky řádně vymalovat a pak Vám rád poradím jak dál.