O únorovém lezení už bylo něco napsáno i náležitě a spravedlivě okomentováno. Zkouším tedy psát o dalším výletu do Siurany a lezení přitom vynechat, co možná nejvíce.
Některé komentáře bažily po informaci, jak se jezdí na skály v okolí Barcelony a dalších drobnostech. Pro majitele novějších aut věc celkem triviální ( dálnice vede z Prahy do Reusu, dále asi 30km přes hřeben do Siurany). My jsme se museli několikrát zastavit a prokázat připravenost v technických a jazykových znalostech.
Z Prahy vyjíždíme někdy večer mojí oblíbenou dodávkou důvěrně přezdívanou prasečák. Nutno dodat, že má natočeno poctivých, ne li minimálních 360 000Km a to bez nehody. Za tyto zásluhy v práci i ve skalách ho chci vzít na výlet do Španělska, pravděpodobně poslední. A co si budeme namlouvat, pohodlí je pohodlí. Jestli tam chce emigrovat nebo ne, při odjezdu netuším, přestože jsem mu předběžně slíbil nějakého hodného nového majitele nebo výsostné místo na vrakáči.
Zastavení první - Rozvadov: „ támhle se postavte a vypněte motor!“. Co přijde, už tušíme, nejedeme přes hranice poprvé. Asi je zajímá, jak vypadá pořádná lezecká kára. Strážníci prohrabávají všechny věci, skříňky, jídla, věci na lezení, hudební nástroje. Chápeme, že bojovat proti drogám se musí. Co kdybychom je náhodou vezli do Španělska, kde o hašiš nezavadíš. Nakonec přece jenom něco našli. Starou tupou kudličku zvanou motýlek. Podle nějakého zákona zakázanou. Tak se mnou něco půl hodiny sepisují, jako s teroristou, prý to snad jako první přestupek proti říšskému právu snad projde bez pokuty. Dobrotivý Němci…
Zastavení druhé - tankstelle AGIP Aurach: To, že kape z motoru olej, víme všichni. Když ale decibely motoru začnou omezovat v produkci rádio, začne nám to trochu vadit. Hodlám ho umlčet jedním litříčkem, dle rady obsluhy radši dražším. Ich habe auch Transporter, zehr gut! Díky za radu. Dále ten dobrý pán slouží jako kněz ve zpovědnici zlomených srdcí. Kouknu pod auto a trochu ztrácím barvu. Oproti tomu parkoviště nabírá barvu olejově černou a v tu chvíli chci být poprvé doma. V motoru nezůstalo asi vůbec nic. Že je to od nás ( čemuž nechcem ani věřit ) dosvědčuje krásný obrys předního spoileru vykapaný olejem atd.….Samozřejmě nás napadají různé nápady, je jasný, že tady končí sranda a jen tak se nikam nejede. Nejlepší je najít místo vytékání. Naleju litřík za 11E, nastartuju, olej vyšplíchne do louže a místo úniku je lokalizováno. Čidlo stavu oleje- dutý šroub zakončený umělou hmotou, v této chvíli netěsnící. Dostáváme se k hledání podobného šroubu a nacházíme. Atyp od bezpečnostních pásů… našroubujem, utáhnem, dolejem olejíček a frčíme. Zmrzlí, černí od oleje ale spokojení sami se sebou a stavem situace.
Zastavení třetí – asi o dvě hodiny později: Jarda mi něco povídá, ale nějak ho neposlouchám. Začíná na mě totiž blikat kontrolka dobíjení. Spíš problikává, zato vytrvale. Zastavím, kouknu do motoru, kde se voda vaří, že by z toho v kuchyni měli radost. Jenže já z toho radost vůbec nemám, chtěl bych být doma podruhé. Ondra mě uklidňuje, že klidně bude řídit. Navrhuji, že by mohl řídit směr Praha, čím blíž k Čechám, tím levnější odtah.
Ve 3 ráno už z toho vůbec nejsem moudrej, takže jedeme dál. Dobíjení svítí jen při určitých otáčkách a vlastně nám žádné potíže kupodivu nezpůsobilo.
Cestou poctivě kontrolujeme a doplňujeme olejíček, cesta v rámci možností příjemně utíká. Až k Barceloně.
Zastavení čtvrté - Barcelona: To už je vlastně jenom drobnost. Je večer a nejdou rozsvítit světla. Návrh na přespání je zamítnut. Prý bychom byli zabiti a okradeni. Což by byla po prožitých útrapách škoda, když už máme skály za rohem. Dálkovky fungují, tak je zacloníme igeliťákem na odpadky jako okna vlaku při okupaci. Pomocí tohoto podlého triku dojíždíme bezkonfliktně do Siurany.
To, že před spaním poprosím Culdu, aby vypnul rádio a ono samo zhasne, mě už ani moc nepřekvapí. Ráno samozřejmě funguje, jako by se nechumelilo.
Zastavení páté-Siurana: Z cesty (a Ondra z lyžáku ) se pár dní vzpamatováváme, ruce bolí a nelezou. Objevíme sektory Siuranella. Sice ve stínu, ale Ondra mě uklidňuje slovy „ my ze severu jsme na zimu zvyklí, lezl jsem i ve větší zimě“ jenže bouldry nejsou skály a lézt vytrvalostní 30m 7C+ s modrými prsty je fakt zážitek. Příště ale radši na slunci. Počasí se mění, větry, deště, slunce, zima. Někdy úspěchy, někdy neúspěchy. Culdovi to jde ze začátku pěkně, 2x 8a za den, 7c+ flash. Ondra mě dostává svojí nezničitelností. Jemu prostě žádná neodolá. Mě bohužel jo a tak mam zase pár důvodů se tam vrátit.
Zastavení šesté - Raco de Misa: Mont Sant nelze vynechat, i když od rána prší. Hydrofobia jak má být. Dojdeme pod skály a pozorujeme, jak vichr dokáže změnit počasí během několika hodin. Se Zuzkou si trochu zalezem, nakouknu do 2. délky hydrofobie, která se mi vůbec nelíbí. Převislá podivná koutospára bez mága. Prostě není důvod lézt dál. Objevíme kouzlo gymnastiky na stromech, Zuzka se trochu pohoupe nad údolím a spokojení, trochu nakulení se v noci vracíme do Siurany. Dostáváme 5l oleje od Evy za velice slušnou českou cenu, takže zbytek pobytu je celkem bez problémů. Od druhé posádky dostaneme jako pozdrav z domova vypínač na světla, který dokonce funguje. Zuzka se domu vrací letadlem. Určitě jí hrozně mrzí, že s námi nemá společné zážitky z cesty a že je za pár hodin a 195 ,- Kč doma.
Zastavení sedmé - bouldrová oblast u LLeidy, několik hezkých bouldrů na pevném pískovci. Jarda se konečně dočkal, pobíhá mezi kameny se svítícíma očima a Startkou, která nikdy nezhasíná;. Hezký zážitek, ale podruhé už bych tam nejezdil, není tam toho zas tak moc.
Zastavení osmé - Santa Linya: Ohromná jeskyně. Asi se tady všem líbí, převislé lezení s bouldrama, některé cesty hodně lezitelné , některé kulišácky zapeklité. Jsou to poslední dva dny lezení, tak se tu všichni zničíme, doslova co tělo a kůže dá. Z hlediska auta plyne jenom jedno poučení: “ neotvírejte násilím dveře, když jsou přimrzlé! “ Ale oprava prý zas tak moc drahá není, tak nemá cenu o tom více psát.
Zastavení deváté – Přejíždíme přes Pyrenee, jsem dost v nepohodě, tuším ještě nějakou zradu. Před vařením večeře nám ještě vyhoří zářivka, a to tak, že dráty jsou díky zkratu během několika vteřin celkem slušně odisolovány. Od výfuku se kouří jako ze spalovny, oleje ubývá.V jednom stoupání to jdeme zkontrolovat, zase slyším divný zvuky. Když nemůžu nastartovat, napadne mě jenom “Teď to opravdu přišlo“. V tu chvíli opravdu nevím, jaké je optimální řešení, když se kousne motor. ( Na tuto otázku ať si každý sám zkusí odpovědět). Naštěstí to byl planý poplach, motor naskočí a cesta domů proběhne celkem normálně. U Norinberka nám nezbývá nic jiného, než prasečák roztlačit. Tentokrát už motor pomocí startéru naskočit nechce.
…. Poslední roztlačení proběhlo minulé pondělí před cestou do servisu. Prasečák má vyndaný motor, na kterém je potřeba vyměnit spoustu těsnění a těsněníček, trochu vybrousit válce atd. Prostě normální údržba. Jezdím metrem a jsem rád, že na benzince nemusím hledat nejlevnější olej. Kdyby někdo chtěl fajn auto na práci a do skal, můžeme se domluvit. Tel.: 604 873 124
Zdravíčko,
super článek jako vždy. Vtipný inženýři v montérkách se hned poznaj. Děti, říká paní učitelka: "podívejte se na tohoto pána. Když se nebudete učit, tak skončíte jako on ... (Vtipný inženýr tupě čumějící na kandidáta věd míchající maltu :-)
no, tak do jury už s ním asi na bouldery nevyrazíme, ale legrace s ním bylo dost. už se těším na jeho nástupce a případný telefonáty, jestli náhodou nejedeme kolem, že bysme vás odtáhli :)))
... i když je mi jasný, že vy jste spíš plakali. Ne kvůli tomu autu (to vem čert, už bylo stejně starý), ale takový hnusný skály a vy se kvůli nim trmácíte takovou dálku (no jo, ženete se prostě za číslama a poetika už vás nezajímá). Prostě Španělsko je hnus, nikdy bych tam na skály nejel (stejně jako do Francie). Příště radši zůstaňte u nás doma v Čechách a dejte si nějakou krásnou zelenou trojkovou nejištěnou spáru :-)
super článek, fakt jsem se pobavil... bohužel jak jsem se přesvědčil nezáleží na najetých kilometrech, roku výroby ani značce.. auto se vám může zku*vit kdykoli a kdekoli (ale na německé dálnici je to teprve průser). Jo a zajímalo by mě, jaktože ta letenjka vyšla tak levně??:D
Letenka je z práce, bohužel nepřenosná. nejlevnější jsem našel EASYJET.com, tam a zpátky za cca 4000,-. Pak do Reusu toho jezdí spousta. Anebo si na letišti půjčit auto, což na kratší dobu nevyjde zas tak draho. Autem je to cesta nehezká...
Dobrej spolehlivej dvouosej parťák na dalekou cestu je důležitá věc, ale není s ním taková sranda. Ten zapeklitej šroub s měřidlem tlaku oleje, na něj si dejte všichni pozor, nám taky jednou ve Finále přinesl trampoty a zábavné vylehávání pod autem s kapajícím olejem do obličeje, viď Batole.
Jinak jako obvykle - skvělej článek.
Veselej clanek se stastnym koncem:)
Ja zas vim co to je, kdyz se ti ve 170km/hod potkaj ventyly a na nemecky dalnici..ale konec byl taky stastnej:)
Cao Majkl
Lezení není nuda.Nuda jsou tyhle články.Popisky toho,jak se někdo prokousává starou plechovkou kamsi do ciziny na skály a jen tak mimochodem zprasí olejem parkoviště byly zajímavý tak v roce 92.Nic ve zlém,ale vás v cizině někde potkat,tak radši předstírám že nejsem z česka.
Bejvávalo. Culdovi ten uzařený kolektiv nějak vlezl na mozek. Do toho bezesné noci, hladovka... Pak se neudržel a jak všichni usnuli, sněd všechny jogurty, bagety a nutely. A ráno zase na nákup.Lezení má holt vliv na tělo i ducha...
Hele, neboj, taky bys mě asi nezajímal. Čechoameričan v šusťákový soupravě, fáro na lízink, problémy s pravopisem, potetovaný tučný lejtka, pupek od Mc donalda a mastná brada. Pár posledních doláčů se sype z kapsy. Kdyby od tebe někdo něco náhodou potřeboval, tak se rychle dekuješ. Jak ses živil a jak jsi cestoval před pár rokama si umim představit.
Nepíšeš náhodou taky komentáře o cvičenejch opicích, podplacenejch blbejch článkách kde neni nic jinýho než lezení a vytahování se číslama? Zkusil sem to trochu jinak, jaký budou reakce. Dík za oprávněnou kritiku, kvůli takovejm, jako si ty určitě ještě něco napíšu...
Milý A: všechno špatně.Ani šusťákovou soupravu,fáro na lízink,pupek a potetovaný lejtka namám :-),naposled jsem na Lezce psal koment před pár lety,takže ani nařčení o podplacenejch článkách není moje práce.Napsal jsem jenom svůj názor na únavný klišé podobnejch článků,o veselý volnomyšlenkařský partičce vyhulenců v kašlající dodávce :-).Vzal jsem to prostě jako takovej vzorec,nic proti nikomu...
hele culdo, hlavně klídek!
Měli bysme koníkovi připomenout jednoduchý pravidlo základní školy: když použiješ blbej vzorec, dostaneš blbej výsledek. Mě z trávy taky bolí hlava, drogy v zásadě odmítám a neaplikuju. Takže označovat naší partičku jako hordu vyhulenců mimo realitu je trochu zavádějící, možná urážející. Též bych se zastal mýho prasečáčku, kterej toho hodně najezdil a ještě najezdí. Jeden blbej šroubek může způsobit průšvih každýmu, bez ohledu na to, jak je auto starý. Třeba si na nás koník jednou někde na německý dálnici vzpomene....
nuda nejsou tyhle clanky. nuda jsou nafoukany mrdky, ktery by clovek od nefalsovanyho zapadaka nerozeznal a ani by nehelfli v potizich (asi by rikali "ichfrsteehe nicht").
clanek supr.
Kdyz se ti nevedome vyleje olej na parkovisti tak to neni nic proti tomu jak bezohledne se chovaji k prirode zrovna treba Spanele. Kluci, po precteni tohoto clanku bych se k vam hrde hlasil, takovej by Spanel dohromady nedal.
Az se prasecak da dokupy, tak se stavte v Madridu, da se tady taky slusne polezt.
Fajn, řekni kdy a kde, třeba ještě jeden výlet snese:). Za chvíli má po generálce motoru, to by bylo, aby nedojel. Okolí Madridu je lákavé, kdybys poslal nějaký info, byl bych rád.
PS.: olej sme po sobě samozřejmě za asistence dobrotivých pumpařů uklidili a hodně lívanců na něm ještě napekli. Při nakupování starších dodávek doporučuju dát si hodně pozor na její minulost...
Idealni stihnout to jeste pred pekelnyma vedrama. Tady se v mori neschladime. Do 80km od Madridu se da navstivit: El Vellon, Patones de Oliva, Pantones. (vapno) pekny cesty, ale v porovnani se Siruanou nejsou tak dlouhy.
Na zule se da lezt v Pedrize. Krasny misto, ale tak na prochazku. Lezeni nic moc.
A kdyz tu bude moooc vedro, tak to vezmem k mori-Costa Blanca kousek od Benidormu.
Co prasecak? Uz se uzdravil?
Rok 2002, Skoda 120L, inak spolahliva, ale pri navrate z El Chorro, odisla 4 rychlost, pri meste Zaragoza, takze cca 2500 km sme isli domov na trojke. Nebola nuda, dojeli sme za 4 dni, len nam este dalsie 4 dni hucalo v usiach....
ála by měl psát sem na lezce. takovou sérii jako jarda maršík lezení v sasku, jen by se to jmenovalo lezení s álou. ví snad někdo o nějakém jeho zájezdu, který by se nestal legendou??
Tedy Álo, super článek :) ale možná tuším v čem tkví neustálé problémy tohoto výletu - nechci být za chytráka, ale ono totiž je podezřelé že, kde je Culda, tam se něco podstatnýho po... semele... modří již vědí ;-)
Parádní článeček... právě se chystám takový prasečák koupit...ještě si to hodně rozmyslím....;o) jsem holka šikovná,ale toto ...no nevím...cesta měla možná vyšší adrenalin než lezení :o))
Jak se říká "co se v mládí naučíš, to ve stáří jako když najdeš"aneb "učenej z nebe nespad" atd.zkrátka, "chce to jen trochu odvahy", sakryš co jsem to chtěl říct ... .
Registrace
Metodika
lezec.cz
O únorovém lezení už bylo něco napsáno i náležitě a spravedlivě okomentováno. Zkouším tedy psát o dalším výletu do Siurany a lezení přitom vynechat, co možná nejvíce. 
GPS a mapové aplikace