Podle neoficiálních informací na webu everestnews.com měl na severní straně Mount Everestu zahynout Čech. Podle dostupných udajů by mělo jít o Libora Kozáka.
Na webu everestnews.com se píše, že český horolezec po návratu do tábora ve výšce 8300 m zkolaboval a zemřel.
".. the Czech climber. He has left in the morning on an ascent, then has returned to camp of 8300 m, has felt badly and there has died. The information is informal.. "
Z odkazu není vůbec jsné co se stalo a ani jméno tam není uvedeno. Pouze, že jde o Čecha. Také z věty: He has left in the morning on an ascent, then has returned to camp of 8300 m... (vyrazil ráno k výstupu a pak se vrátil do campu ve výšce 8300 m) nevyplývá, že dosáhl vrcholu hory. Mohl se vrátit během výstupu. Pak již následuje informace, že zkolaboval a zemřel. A také to, že jde o neformální informaci. Prosím o více informací.
Bohuzel se jedna o naseho draheho pritele Libora Kozaka. Jeho rodina, manzelka Dana a dcery Eliska a Marketa, byla informovana. Velvyslanectvi jmeno potvrdilo. Ja osobne, i kdyz je to snad uz naivni, stale jeste doufam, ze se stane zazrak. Ze snad nekdo zamenil jmeno nebo se nevyjadril presne. Ze se Libor objevi v zakladnim tabore.
Pokud je zprava pravdiva, v Liborovi ztracime vyborneho kamarada, skveleho horolezce, a vynikajiciho cloveka. Protoze ho znam jako rozvazneho a opatrneho lezce, jsem si jist, ze byl na vystup vyborne pripraven. Zatim neni jiste zda stal na vrcholu hory svych snu. Jeho dcera rekla, ze tata je ted na krasnem miste.
Zatimco toto pisu, tecou mi po tvarich slzy. Prosim nehadejte se v teto diskusi a uctete jeho pamatku s dustojnosti, kterou si zaslouzi.
Za Liborovy pratele a rodinu,
Zdenek.
Nemůžů a nechci tomu stále uvěřit. Pevně doufám, že na vrcholu hory svých snů právě stojí. Libora jsem znal jako výborného kamaráda, lezce a fotografa.
Daně, Markétě a Elišce držím pěsti...
Martin
Ahoj Zdenku, zdravim z DC. Prestoze jsem Libora osobne neznal, nejak jsme se v USA minuli, vim, ze ve vedeckych kruzich mel velmi dobrou povest, povest vynikajiciho, schopneho vedce. Pres 50 publikaci v jeho veku je uctyhodne cislo. Uprimnou soustrast rodine, i tobe, Anne, Honzakovejm a vsem, kteri ho znali. Me uz se bohuzel nepodari se s nim setkat.
jsme v soku, od prvni zpravy od Z jsem neustale kontroloval web s nadeji, ze to nebyl Libor. At uz tam vylezl ci ne, ma muj neskonaly obdiv, predevsim jako clovek a kamarad. Jako pritel mi blizky svym zpusobem plnil i moje sny, neb ja se k jejich plneni nikdy nedokazal prokousat at z tech ci onech duvodu. Cest jeho pamatce! Dano a holky, nemam na Vas email, ale budete-li s cimkoliv potrebovat pomoci, ozvete se (valasekl@biomed.cas.cz). Je nam to s Verkou moc lito! Ahoj.
Pouze odpovidam, tedy se ozyvam, po pravde receno moc netusim kdo jsi, Jindro, pokud se chces spojit, napis mi primo na muj e-mail uvedeny vyse. Tato stranka je o necem jinem. Diky, Leos.
Připojuji se ke Zdeňkovi, vyjádřil to přesně. Rodina i všichni, kteří jsme ho znali, jsme zdrceni. Byl jsem s ním před 2 lety při závěrečném pokusu o výstup na Cho Oyu, bohužel počasí nepřálo. Libor moc a moc toužil vrátit se na osmitisícovku. Nevím, co napsat víc, těžko se mi hledají slova. Moc prosím, při psaní příspěvků respektujte, že zde zůstala milovaná Dana, Markéta a Eliška. Libore, pořád na Tebe myslím...
Jarda
Diky Zdenku, vyjadril jsi se za vsechny co Libora a jeho rodinu znali!
Diky i za publikovani krasne fotky z vrcholoveho hřebenu McKinley, kde jsi s Liborem byl. Jednou se s Liborem vsichni opet setkame...
Srdecne, Tlustoch
Znal jsem Libora jako neuvěřitelně skromného člověka s velmi širokým záběrem ve vědě, umění i sportu. Když jsem se s Liborem asi před 10 lety seznámil, po pěti minutách vzájemné diskuse jsem věděl, že mi je svým myšlením velmi blízký. Ne s bych se po prvním setkání přivázal na jedno lano. Byla to jeho druhá výprava do Asie, na Cho Oyu v roce 2005 jsem mu půjčoval nějaké fotografické vybavení. Moc dobře vím, jak pečlivě a důsledně se na své výpravy připravoval.
Vy co rádi píšete rýpavé poznámky, piště je prosím někam jinam a nechte toto místo pro klidné vzpomínání na člověka, který ve svém životě něčeho doopravdy dokázal.
Libore, budeš mi chybět...
Libore, doufám, že se brzy někde potkáme a budeme spolu vybírat fotografie na výstavu z tvé poslední cesty.
Co ted rict? Zbyva jen vyjadrit opravdu uprimnou soustrast pozustale rodine a kamaradum.Libora jsem poznal jako skrze spolecne pracovni zamereni a musim rict, ze brnenska molekularni genetika v nem ztraci schopneho a zapaleneho cloveka.
At se ti Libore dari na tvem poslednim vystupu, ktery jednou absolvujeme vsichni...
Chtela bych rodine dr.Libora Kozaka vyjadrit svou uprimnou soustrast. Libor byl clovek se stale pozitivni mysli a otevrenym srdcem. Z pracovniho hlediska byl vynikajicim vedcem na poli molekularni biologie a bude velmi chybet celemu pracovnimu kolektivu.
Je mi to neobycejne lito. Nekolik let jsme pracovali blizko sebe, znam Libora jako skveleho kluka. Libore, dokazals toho hodne, muzes byt na sebe pysny. Budes tady chybet!
Srdce se zdráhá uvěřit, ale fakta začínají převažovat. S Liborem jsme si vždy velmi dobře rozuměli pracovně i osobně a těžko si lze představit, že se nevrátí.
Upřímnou soustrast rodině.
Quem di diligunt adulescens moritur
Co ted rict? Zbyva jen vyjadrit opravdu uprimnou soustrast pozustale rodine a kamaradum.Libora jsem poznal jako skrze spolecne pracovni zamereni a musim rict, ze brnenska molekularni genetika v nem ztraci schopneho a zapaleneho cloveka.
At se ti Libore dari na tvem poslednim vystupu, ktery jednou absolvujeme vsichni...
Jsem z toho hroně smutnej. S Liborem se znám asi 25 let ještě z přírodvědecké fakulty, kdy jsme chodili na různé polooficiální kulturní akce a na demonstrace (a mít kamaráda tak dlouho asi už v dnešní době nebývá obvyklé). Ač nemám vysokohorské či horolezecké ambice, slezli jsme spolu v srpnu 1989 rychlovýšlapem rumunský Fagaraš (pak přišla revoluce) a pár jiných kopců...
Měli jsme podobný názory na politiku, ochranu životního prostředí a přírodu... Znám jeho dvě holky od mala i jeho ženu Danu...
Před pár měsíci jsme spolu seděli u mě v bytě a probírali úspěch Zelených ve volbách a jeho další sny, kam vyrazí... Pak jsme se rozešli: já vyrazil na kole do práce a on tréningem běžel domu Brnem... To bylo naposled, co jsem ho tedy viděl.
Skromnej, spolehlivej, otevřenej kamárád i výbornej vědec, poutavě vyprávěl o horách, skvělě fotil a pořádal mnoho besed pro další lidi, co třeba nemají možnost někam jet na hory či se teprvě chystají. Pomohl, poradil, obětavej. Doufám, že to všechny tři holky unesou...
Už toho bylo hodně řečeno a předchozí slova dávají svědectví o tom, jak dobrým člověkem Libor byl. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl počítat k jeho přátelům. Vzpomínám na naše společné akce
s rodinami, na vyjížďky na kole spojené s lezením,
na naše výstupy v Andách a v Alpách. Ta nejsilnější vzpomínka je ale na jeho nezištnou pomoc, která prodloužila život mé nevyléčitelně nemocné manželce. Slovy dá vděčnost těžko vyjádřit. Věřím, že nic dobrého, co člověk pro druhé udělá, nezůstane zapomenuto...
Sbohem, drahý příteli.
Vím to teprve několik hodin a pořád tomu nemůžu uvěřit. Nevídali jsme se příliš často a já jsem si teprve teď naplno uvědomil jak jsi mi byl blízký. Díky za všechny ty hezké dny, které jsme spolu s našimi rodinami a přáteli prožili. Na Tvůj úsměv nikdy nezapomeneme. http://web.telecom.cz/bbb/Gloss/images/DSCF1919.jpg
Při prohledáváni webu dnes ráno a hledání zpráv o vývoji výpravy p. Béma jsem objevil tuto pro mě těžko uvěřitelnou zprávu a celý den se zdráhám uvěřit a poslat svůj příspěvek. Naposled jsme se viděli před pár měsící na Liborové besedě o své loňské výpravě k protinožcům, kterou končil obrázkem otisku chodidel jeho rodiny do plážového písku a poznámkou o pomíjivosti stop, které na Zemi každý člověk zanechává.
Byli jsme přátelé od vysoké, a i když jsme nebyli nikdy na společném laně, vždycky jsme měli radost ze vzájemného setkání. Hory mu učarovaly už na fakultě. Mimořádně skromný a pracovitý člověk, seznam jeho úspěchů je dlouhý. Osud mu neurčil dožít svůj život do stáří.
Podle předchozích příspěvků je zřejmé, že v řadě z nás zanechal vzpomínky, které jistě nezmizí stejně rychle jako ty šlápoty v písku na pláži v Austrálii. Bude ještě dlouho s námi. Cítíme hluboký smutek a pokud bychom mohli manželce Daně a dcerám být jakkoliv nápomocni, kdykoliv se ozvěte. ( Nemáme na Vás kontakt - Luděk a Svaťka z Bohunic )
Při čtení příspěvků si člověk uvedomí, jakou hlubokou stopu Libor v našich srdcích zanechal. Nejen u těch, kteří ho poznali intenzívně a po delší dobu, nebo se ním ssetkávali na vědeckém poli v práci, ale i u těch, kterým se životem jen mihl. Pokud jste patřili mezi jeho blízké, a ztratili jste kontakt na jeho rodinu, nebo chcete napsat něco Daně a holkám, spojení na mne najdete na www.cho2005.wz.cz. Maily předám.
Chtěla bych rodině dr.Libora Kozáka vyjádřit svou upřimnou soustrast. Odešel vzácný člověk!Pro všechny, kteřího znali je to moc smutná zpráva.
S Liborem jsem se potkala pracovně před 10lety. Byl člověk nesmírně skromný, přátelský, ochoten kdykoliv pomoci druhému. V profesním životě byl vynikajícím vědcem na poli molekulární biologie.Ve svém věku měl za sebou mnoho úspěchů.Při psaní těchto řádků se mi kutálejí slzy po tvářích a vím, že již nikdy neuvidím ten jeho úsměv na tváři.
Čest jeho památce!!
Žádná slova asi nejsou schopna vyjádřit hloubku smutku, kterou pro nás vyvolala tato zpráva. Znal jsem Libora od studia na univerzitě a velmi jsem si vážil jeho nezištnosti, odvahy a kamarádství.
Tak strašně jsem si přál, aby na tu horu vylezl, ale hlavně aby se v pořádku vrátil zpátky, abychom zase brzy slyšeli jeho optimistický hlas. A teď se vyrovnáváme s tím, že zůstane už jenom v našich vzpomínkách. Vzpomínkách na člověka, který patří k hrdinům naší doby, navzdory skromnosti, kterou projevoval.
Zemřel v místech, které miloval. Aspoň to je snad malinkou nepatrnou náplastí na převelikou bolest jeho blízkých.
upřímnou soustrast Liborově rodině a všem blízkým.
Nemohu tomu pořád uvěřit, znal jsem Libora totiž od jeho 9-10 let, od dob kdy jsme spolu trénovali na vítkovickém stadionu. nejvíce jsme se sblížili, když jsme trénovali společnou trať - 400 m překážek.
A zdolávání překážek ve vás zanechá určitý životní postoj, který Libor rovněž přetavil v osobní vztah k horám. Obdivoval jsem jeho touhu po "dalekých krajích" které bylo nutno na vlastní oči zakusit.V posledních letech jsme se viděli opravdu málo a víceméně náhodně.Přestože je zpráva o jeho odchodu zdrcující, navždy zůstane kamarád z mládí v mém srdci.
Stále tomu nemůžu uvěřit a doufám že se někdo jen zle spletl. Přece na světě musí existovat nějaká spravedlnost a vskutku nevím o nikom, kdo by si zasloužil víc dožít se krásného stáří, plného radosti z svých dcer a manželky.
Libore, nikdy na tebe nezapomenu!
Rodině přeji upřímnou soustrast a mnoho sil.
stale nechcem tomu verit a je to ako rana pod pas! Libor, nevidavali sme sa velmi casto a strasne lutujem, ze som sa u vas koncom minuleho roka nezastavil, ale stale bolo casu... a teraz je uz neskoro. Bol si v urcitom zmysle mojim nedosiahnutelnym vzorom, ktory dosiahol viac, ako som som bol ja schopny! Budes nam chybat!
Danka, Marketa a Eliska, ak budeme moct, radi pomozeme!
vzpomínám,jak jsme Tě vítali s Andrzejem na ledovci po Tvém pokusu o výstup na Cho Oyu a byli jsme šťastní, že jsi se vrátil živý a zdravý. Jsem hrozně smutný z toho, že Tě teď nemohl podobně někdo vítat pod Everestem. Ale neloučím se s Tebou, doufám, že Tě ještě někdy potkám v některém z příštích životů, že s Tebou opět vyrazím někam do hor. Nebudeš už mít asi na sobě ty své oblíbené staré vybledlé růžové kalhoty, ale určitě budeš opět tím příjemným, klidným, skromným, spolehlivým, ale i zaníceným a zarputilým kamarádem. Pokud bychom se přece už nikdy nepotkali, protože Ty té nirvány nebo ráje určitě dosáhneš dříve než já, chci Ti říct, že jsem si Tě vždy nesmírně vážil a měl Tě rád. Ale stejně by bylo skvělé, kdybychom se ještě někdy viděli, a přeji to hlavně Daně, Markétě a Elišce. Ahoj Libor Hnyk
Jsem presvedcen, ze nas zivot se stava krasnejsim a hodnotnejsim diky lidem, kteri se vzdy pokousi skrabat vys a vys, v ocich hvezdy.
Vcera jsem se vratil k citatu z knizky Richarda Bacha Racek Jonathan Livingston, kterou jsi mi dal na Denali:
„Naucil se letat, a nelitoval ceny, kterou za to zaplatil. Objevil, ze nuda a strach a zlost jsou pravymi pricinami preletave kratkosti zivota, a tim, ze se jich ve sve mysli dokazal sprostit, prozil zivot, ktery byl vskutku dlouhym.“
Dano, přijmi, prosím, naši upřímnou soustrast. Liborův úsměv a úžasné fotky s námi budou stále, i když se rozum brání uvěřit, že nepřibudou další. Je to pro všechny nenahraditelná ztráta. Ale máš skvělé holky, které Ti budou velkou oporou. Přesto si také my dovolujeme nabídnout jakoukoli pomoc, kterou byste v budoucnu potřebovaly. Prosím pokud budeš souhlasit, zveřejni termín a místo posledního rozloučení. Díky a hodně síly.
Martina, Milan, Adélka a Majda Krupárovi.
mkruparova@seznam.cz
Libor je oficialne nezvestny, eventualni pojisteni atd, je blokovano, Liborovy holky na tom nejsou vubec dobre ani financne, existuje ucet na ktery je mozno prispet. Podud chcete, ozvete se na adresu zurovec@entu.cas.cz
Drzme jim palce
Registrace
Metodika
lezec.cz
Podle neoficiálních informací na webu everestnews.com měl na severní straně Mount Everestu zahynout Čech. Podle dostupných udajů by mělo jít o Libora Kozáka.
GPS a mapové aplikace