Šlépěje ve sněhu

Na zadní straně fotografie je inkoustem rukou Toma Bourdillona napsáno:

' Drahý Micku,

zde jsou konečně fotografie těch stop. Míjeli jsme je ve vysokém sedle na Nepálsko - Tibetské hranici při expedici směřující na Everest v roce 1951. Stopy křižovaly naši trasu podruhé ve výšce 6000 m , když jsme je předtím spatřili asi v 5800 metrech. Dále pak směřovaly dolů po ledovci. Sledovali jsme je hodný kus. Co to bylo nevím, ale jsem si jistý, že to nebyly stopy žádného v Himálajích žijícího zvířete a ta velikost. Porovnej, jak hluboko se to a Mike Ward (není žádná muší váha) probořilo do sněhu.

Tom Bourdillon.'

Ukázka dražených fotografií (www.christies.com)

Michale Ward o této příhodě podal ještě detailnější svědectví.

'V roce 1951 jsme Sen Tensing, Shipton a já sestupovali z Menlung kotliny. Ve výšce asi tak kolem 4800 až 5000m jsme v dolní části ledovce narazili na sérii stop ve sněhu.
Byly tam dvě skupiny stop, jedny ne příliš zřetelné vedoucí po okrajích okolního sněhového pole a další více zřetelné otisky, místy s přesně vytlačenými okraji do 5 až 10 cm hlubokého sněhu.
Neměli jsme žádné měřítko, abychom stopy změřili a tak Shipton po ohledání udělal čtyři fotografie. Dvě nezřetelné stopy se mnou, moje stopy a ruksak vedle pro porovnání. Další dvě fotografie zabíraly nejzřetelnější stopy s cepínem a další stopy s mými botami. Stopy měly přibližně stejnou délku jako moje boty, nosím 42 nebo 8, což znamená 32 cm. Otisk byl však téměř dvakrát tak široký než otisk mé boty a měl ostře řezané hrany v krystalovém sněhu, který byl na tvrdém zledovatělém sněhu.
V otisku dominoval tvar velkého palce, který byl širší a kratší než ostatní prsty, kterých se zdálo být čtyři nebo pět. Sledovali jsme tyto stopy cestou dolů po ledovci a všimli jsme si, že kdykoliv přecházely stopy přes trhlinu zdálo se, že v předu u palce je vytlačen do sněhu i otisk od drápu.
O dva dni později jsme se setkali s dvojicí Murray a Bourdillon, kteří pak navštívili Nangpa La ...a šli naší cestou do Menlung kotliny. Všechny stopy už byly zdeformovány sluncem a větrem.'

(Michael Ward, 'Everest 1951: The footprints attributed to the Yeti -- myth and reality', Wilderness and Environmental Medicine, 8, 29-32 (1997)).

Jak si Yetiho představují tvůrci počítačových her

Shiptonovi fotografie rozvířily dohady okolo Yetiho, o jehož existenci se nepřestávalo spekulovat od doby, kdy N.A. Tombazi, jako první Evropan, podal zprávu o tom, že Yetiho viděl během expedice v Himálajích v roce 1925.

Také slavný Edmund Hillary je jedním z pozorovatelů, kteří v roce 1952 se údajně s Yetiho stopami setkal mezi Ngojumba a Khumbu ledovci:

Hillary dokládá:

'Lezli jsme poměrně strmou délku, když Pemba zastavil a sebral něco ze skály. Byl očividně velmi rozrušený a ukazoval to Angpembovi. Měl jsem pocit, že je to něco zajímavého, tak jsem se ptal, co to je? Dali mi do dlaně chomáč dlouhých černých vlasů. Byly tlusté a hrubé, spíše jako štětiny. "Yeti, Sahib! Yeti!" Nemohl jsem si pomoci, ale jejich přesvědčení bylo nakažlivé. V nadmořské výšce toho místa byste asi stěží hledali nějaké vlasy. Pohybovali jsme se ve výšce kolem 5800m a ten podivný sněžný muž v žádném případě nebyl horolezec.'

(Hillary, High Adventure, 1955, p. 103)

Po těchto poznatcích dal Hillary v roce 1960 dohromady expedici, která měla sesbírat veškeré důkazy a poznatky o sněžném muži. Britský horolezec Don Whillans je jeden z těch, kdo s určitostí věří v existenci sněžného muže a tvrdí, že spatřil jeho stopy kolem tábora, když pobýval v Himalájích při expedici na Annapurnu v roce 1970. Jednoho rána pozoroval také několik, jakoby lidských, stop ve sněhu kolem tábora a ten samý večer prý 20 minut pozoroval pomocí dalekohledu nedaleko tábora něco jako dvounohou opici, která očividně hledala něco k jídlu.

Zdroje:

Zde si můžete přečíst fundované poznatky sestavené na universitě v MainzPojednání o Yettim (německy)

Stránka, kde je popis vydražované relikvie Fotky u Christie's

Další informace hledejte na Wikipedii.

Šlépěje ve sněhu

Komentáře