Tak trochu jsme plánovali druhý díl, neboť ohlas článku "o věcech na koleně" byl velký.
To jsme netušili, jak velká lavina lezeckých artefaktů se na nás vyvalí. Lezci se ponořili do zatuchlých skříní, vyšplhali na půdy a snesli záplavu neuvěřitelných dokumentů, často něčeho, co je naprostým unikátem a mnohdy i muzejním exponátem.
A tak se mi v poště začaly objevovat fotografie materiálu, který dokumentuje lidskou tvořivost a dávno zašlé časy.
Co jsme si ještě vyráběli?
Těchto pár obrázku jsem obdržel hned vzápětí po vydání prvního dílu od Petra Schnabla.
Lana se na koleně sice nevyráběly, ale bylo období, kdy se ta nejdůležitější spojnice mezi lezci v horách/skalách prodávala na váhu.
Na snímku je dvě a půl kila. Je libo přidal ještě dvacet deka na případný štand?
"Lano sice není samo dómo, ale jedno takové ještě nepoužité a nerozbalené jsem nedávno doma našel." komentuje foto Petr
Věřili byste, že se dá vyrobit na koleně benzínový (petrolejový) vařič? Já teda ne.
Skládací petrolejový Primus vyrobil pro Blážu Karasovou Mirek Patera z TJ Praga někdy v 50-tých letech. Vařič má některé vymoženosti, které jsem u jiných vařičů neviděl.
S těmito cepíny jsme v roce 1971 spolu se Zdeňkem Brabcem, Joskou Rakoncajem a Jirkou Novákem nastoupili do severní stěny Matterhornu. Použitý materiál byl však tak "kvalitní", že se mi v jedné mixové délce začal ohýbat, až se zcela ohnul. Na štandu se mi ho potom bez problémů podařilo kladivem narovnat.
Další cepín (kvalitní) vyrobil Míra Štěpánek někdy v 70-tých letech a s ním lezu dodnes
V diskuzi někdo básní o podlepených kopačkách, nebo bačkorách. Moje tchýně Bláža Karasová si někdy krátce po válce vyráběla lezečky do Tater sama. Ty držely perfektně na žule, zvláště pokud byly mokré, chlapy si proto na ně běžně chcali. Jak to dělaly ženský netuším.
Probral jsem staré sklady,vzpomněl na časy když toho materiálu moc nebylo a něco jsem nafotil. Nevím jak se dostal můj Bong až tak daleko, pokud kamarádíš s Luborem Zálabákem, (pozn. autora prvního článku: Luborovo malé domácí muzeum bylo skutečně hlavním podkladem pro první článek) tak je jasno. Píše Fery a následuje krásná výstavka materiálu dělaného na koleně.
Další fotografie jsme dostali od Motáka, jen s notickou, zda je jen můžeme vložit do diskuse k článku Materiál dělaný na koleně? Vkládáme je do článku a místo popisu podotýkáme, že jde o novější epochu ( cca polovina devadesátých let). Hojně byly tyto věci využívány při hákování na Zemské bráně. Občas i v horách.
Karel Babka plzeňský lezec nám poslal nejen následující foto, ale i několik nápadů.
Jeho hlavním nápadem bylo sestavit článek o matroši, který by byl sice určený pro náš sport, ale prostě jen deset či dvacet, třicet let starém? Prostě takový internetový muzeum.
Na čem se lezlo v Rusku, to je kapitola sama pro sebe, možná by to na jedno pokračování vyšlo. Na Kavkaz a do Fanek jezdilo v osmdesátých letech spousta lidí a něco doma mít určitě ještě budou.
Předchůdce dnešních úvazů jim byl už hodně podobný. - sedák JOMI (John Žižka, Miky Petrle)
Chtěl bych opět poděkovat všem přispěvatelům za zaslané snímky a pokud na vás vykoukne ze skříně, nebo při úklidu na půdě, nějaká další zvláštnost, zase jí s popiskem pošlete a bude na článek č. tři.
Také předem děkuji za zpřesňující informace ke článku.
No dkyz vidim ty skoby, tak ty jeste takova historie nejsou. V Tatrach jsou v kazde druhe ceste a ja na nich taky jeste lezu. Jinak moc hezky clanek. A obcas vidim inspiraci pro Pita Schuberta :-)
Na Borni je taky lecos k videni pochybny nejty a skoby....dokonce i v casto lezenejch cestach. Pri pohledu na ne mi pokazdy tuhne krev v zilach i kdyz to tam znam nazpamet
zajímavý terminologický poznatek - dycky sem si myslel, že hákovačkám se řikalo hákovačky podle původního německýho hakenweg, kde haken je skoba a weg je jasný. ale koukám, že ty háky na žebříky by mohly nabízet jiný vysvětlení. i když der haken může německy znamenat i hák, nejen skobu.
Taky je otázka, jestli se termínem "hák" myslí fifi-hák, nebo sky-hook? Na obrázku jsou oba. Řešení otázky po čem se vlastně hákovačka jmenuje myslím spočívá v době, kdy se tomu tak začalo říkat. Pokud je mi známo tak prvně se používaly zatloukané skoby (tedy die haken) a skajhůky jsou vynález až pozdějšího data. To by musel rozlousknout nějakej pamětník.
Myslim ze slovo hakovacka se etymologicky vaze k te nemcine a vzniklo dlouho pred fifihakem ci skyhookem, oba posleze jmenovane se datuji nekdy do konce sedmdesatych let, zatimco lezeni po skobach za ucelem prekonani nelezitelnych useku je zalezitost mnohem starsi.
Pro Toma: Koupíš si v železářství ocelové lanko. Nařežeš chlaďařskou měděnou trubku, Na konci lanka uděláš uzel (uzly) a vložíš do trubky tak aby klička (očko) pro karabinu vystupovala ven. Trubku vložíš do svěráku, sevřeš aby se zploštila a potom přiměřeně zakroutíš. Uděláš si uzel na druhém konci lanka. Vezmeš kousek mědi (hliníku) a uzlík sevřeš do vyříznuté drážky nebo předvrtaného otvoru. Lze použít hliníkovou nebo měděnou kulatinu stejně jako střenku nože z menzy:)) Vše lze zvládnout doma pomocí svěráku, kleští, pilky na železo, vrtačky a pilníku. Je to pomůcka do těžkých hákovaček. Slouží k postupu a pro jištění je téměř nepoužitelná. Bez hlaviček nelze mnoho hákovaček vůbec vylézt.
Výstavka super, spousta věcí vyvolává "nostalgickou slzu", ale na druhé straně bychom tu mohli udělat výstavku "matrošu", co někoho stál vážný úraz, popř. smrt. I takových nedodělků bylo v té době mnoho, zvláśť když sudruzi konstruktéři mnohdy jen z fotek a katalogů někde udělali chybu. Holt to někdy byla doba "pokusů a omylů", než se většinou načerno ve fabrice vyprofiloval kvalitní výrobek. Za mě osobně jsem rád, že už je ta doba pryč!
Kemošu, rozhodně každý věděl v té době na čem leze a co od toho může očekávat a staří pardálové nás mimo jiné učili, že v cestě se nepadá ( aby taky jo, když jsi lezl jen v prsáku )a tak si myslím, že zase těch úrazú z blbosti bylo oproti dnešku minimum, kdy si 99% těch co si říkají lezci myslí, že je všechny ty vymoženosti spasí. Podle mě dříve u toho lezci daleko více používali to čemu se říká mozek, dnes raději občas odcházím, když vidím ty hrůzy, co někteří předvádějí.
Kuwa Vlku, to o čem píšeš /že se míň padalo, že spousta samodělků bylo OK, ...atd./ je jasné o tom nediskutuji, já jen chtěl varovat před falešnou nostalgií po lezeckém materiálu, do kterého se v mnohých případech ani nedalo padat. Taky se za doby "pardálů" lezla v souhrnu trošku jiná obtížnost /samozřejmě v návaznosti na nemožnost padání/. Nechci hodnotit jestli je to dobře, nebo špatně. Jen suše konstatuji, že pokud si dnes na skalách rozbiješ tlamu, tak je to víc díky vlastní blbosti a nepozornosti, než díky špatnému lezeckému materiálu, a to třeba mě osobně vyhovuje. Myslím, že jak se osobně zasazuješ o přejištování cest, tak jednoznačně sdílíš stejný názor. A nehraj si zas tak na starého pardála dědku:)), to je pro mě generace Miša Orolína, Feryho Pípala a jiných větrem ošlehaných borců - tvrdých jak skala!
Jo, jen jsem si "posteskl", že raději dnes lezu na normálním laně a lepených BH, v B-W s kvalit. vklín., friendy /sám jsem dobu samodělů zažil/ a už ze mě všichni udělali hajzla, co neuznává klasiky a bezmezně věří materiálu. Nemusel jsem o tom vypustit ani slovíčko. Jsem u toho divák:)).
Nic si z toho nedelej, ze me tady zas udelali klasika (s konotaci stejnou jako kdybych mel filcky a nejakou odpornou kozni chorobu navrch) kterej prinejmensim opovrhuje lidma kteri veri materialu... a taky z nejvetsi casti bez myho pricineni. Jo, takova je sila tisteneho (cteneho) slova ve spojeni s lidskou predstavivosti.
Tahle diskuse je přímo pokladnicí Tangenciálního myšlení. :-) Jeden něco řekne, a druhý reaguje na něco úplně jiného.
Ovšem diskuse Kema-Vlk je zajímavá. Už víme že Kema někde pracuje, že se znají, že od sebe něco čekají... něco nečekají... Pravděpodobně nějaká enigmatická hříčka, pokud dosadíme správně, dozvíme se nejspíš nějaké Krasové tajemství. :))))
:))), No jo no kluci, na lezci jsou diskuse někdy hodně divné /myšleno obecně, Vlka beru, ten je svůj:))/. Myslím, že mám dost zkušenností z jiných webů a oborů, ale můžu odpovědně říci, že nejhůře se diskutuje s lezci, jelikož lezení je hodně individuální sport a lezec je často tvor náchylný k zádumčivosti, trudomyslnosti, zbytečnému egocentrismu a více tíhne k efektu konspiračních teorií, než prosté pravdě.
A náááhodou, lezci jsou docela přívětivý diskutéři. Nóó, třeba íťáci slyší líp na logiku, ale nedochází jim, že všechno nejde vyjádřit jedničkama a nulama. :) Lezci zase, že jejich poznání skrze cit nemusí být platné pro všechny.
Ale jsou i lezci íťáci, že... :-)
Nejlepší je jedna sorta psychoterapeutů, co na všechno buď mlčí anebo souhlasí. :-)
:)) clovek aby se sem bal neco napchcat, ale
Kemo neplakej, ja te mam treba rad i kdyz si z Brna a vubec te asi neznam. Ale dej si pozor, byl sem na Lezci uz jednou za teplouse...
"Pan Čapek má lidi rád, co mu to dá ale práce!" To říkal nějakej Fix Šalda, asi vynálezce fixního jištění, podle jména.
... a šalin...
Jo, já mám taky sebe rád! Teda, co žvaním, lidi, lezce, Kras, ras, as, s...
Tentokrát s tebou, Vlku, opět jednou (bezvýhradně) souhlasím :-)
Oni ti co nás učili (a v naší generaci to ještě trošku místy... v někom... přetrvává), nejenom používali hlavu k původnímu účelu, ale také v ní měli mraky vědomostí o tom materiálu (když už ho často dělali). Takže přesně znali limity (své i toho materiálu).
Uff. Ale není úplně pravdou, že se nepadalo. Padalo, ale mnohé unikátní kousky bylo bezpředně po pádu nutné vyřadit (trochu nerad vzpomínám na svůj první sedák, který po prvním vážnějším pádu přišel o spoustu stehů - zato já naopak přišel k několika stehům - ale za to nemohl ten sedák, ale fakt, že tu řachu nevydejchal blembák).
Hmm, škoda, nevšiml jsem si, že bych kritizoval staré pardály, nebo tvrdil, že se vůbec nepadalo, ani jsem si nevšiml, že by můj příspěvek byl černý a Vlkův bílý, nebo naopak:((.
I druhý díl potěšil :-)
A opět jsem nucen konstatovat, že některé ty kousky s úspěchem používám dodnes (šádkovky, Zálabákova sada hexů, bongy a další samodomo skobky).
A opět mně zamrazilo při pohledu na mnohé kousky, na jejichž existenci jsem už (také s úspěchem) zapoměl :-) Ale asi bych je doma ještě vyhrabal...
zvany Carli, ctes-li to, ozvi se mi. (hadam ze si este vzpomenes na pamatny Silvestry v jedny budce za Trutnovem..) - presne stejny rusky titanovy matrose se mi doposud valej doma!
Ta lepicka od Martinovy babicky nema chybu. Nicmene vzhledem k dobovym pouzivanym chemickym prostredkum zvysujicih treni na skale, bych nechtel byt dobovym druholezcem...
Moč je léčivá. Vzhledem k tomu, že správnej chlap se nemeje, tak se při konzumaci paštik zaprasenejma a zamočovanejma prackama dostávala v homeopatických dávkách do těl a zvyšovala odolnost.
Jednou to prasknout na nás starce muselo! Tak já to teda povím. Požíváním molekul moči prvolezců, lišejníků, kamzičího trusu dosahovali dávní borišové schopností ráno dělat nosiče o odpoledne si doběhnou přes dvě doliny udělat prváč. Také přežít mrazivou noc v šustibundě a teplákách s lampasem (ten ovšem také umí divy).
Teď je ovšem asi jasný odpor k tamtomu, co sběr moči, pylových zrnek trav, kamzičího spermatu... do prasklinek v kůži rukou znemožňuje.
Tamto zase umožňuje dát desítku, což ale milovníkům dvanáctek (alespoň patnáct za večer) nic neříká.
:)) tak tohle mě moc pobavilo pánové, čekal sem kdo tu trochu rozvede toto téma... :)
Článek moc pěknej, ale po pravdě taky sem rád že si dnes můžu s "klidem" odskočit a nebát se jestli to vydrží matroš.
Já si osobně myslím, že vývoj v lezecké výzbroji a výstroji se nedá zastavit a termín "falešná nostalgie" není na místě a nikdo se k tomu vracet určitě vracet nebude. Tento článek je jen ohlédnutí se nad ne tak dávnou minulostí a seznámení mladší generace lezců s lezeckými možnostmi té doby. V současnosti většina lezců bezmezně spoléhá na technickou dokonalost zajišťovacích prostředků, vznikají úrazy, ale podstata lezení se vůbec nezměnila. Je to jen a jen na tom prvním, který musí spoléhat jen na svoje schopnosti a překonávat něco co se nazývá zemská přitažlivost. Jak jednoduché!
Venca
Jen by mne zajímalo, zda by s tímto matrošem zvládli mladí to, co na něm lezli staří pardáli.
Myslím, že by to stálo za pokus(pokud si mladí sportovní lezci vůbec troufnou.)
Čvachta
Obtizne proveditelne.. demonstruji na prikladu lana: predstav si ze mas lano do ktereho se neodvazis spadnout protoze nevis kolik vydrzi.
Lezeni na doraz s odskoky bylo umozneno az "novymi" lany. Na ceskejch rakovinach se lezlo na jistotu, misto odskoku se vracelo, coz pri nekolika pokusech stalo spousty sil. Dobri lezci na prvnim padali jen kdyz se utrh chyt nebo stup.
No a pak jdi a kup si "kapitalisticky" lano.. a uvidis kolik casu budes potrebovat nez se naucis lezt tak abys do nej obcas v pohode skocil.
-- No a ted vem nekoho kdo vyrost v absolutni duvere v lano a vubec material, .. a dej mu lano jak drat s tim ze nevis jestli vydrzi aspon ten jeden pad.. a rekni mu at leze na doraz.
Tak tak, Kdyz nekdo vypadl 2 metry tak se o tom mluvilo vecer v hospode jeste par dni. Lezlo se tak abych se -kdyz bude nejhur- dokazal jeste vratit.Jednou jsme se s partakem zapraskali v tatrach a zjistil jsem ze zpatky cesta nevede. Karel mel tutovy stand na kterem by udrzel lokomotivu a byli jsme na dvojitem lane. ctvrt hodiny jsme resili co dal a stejnou dobu jsem sbiral odvahu odpadnout. Nakonec jsem opatrne slezl nad previsek a pak nejak sklouzl pod nej do lana. cestu jsme dolezli v poradku a dole si oba vymenili plinky.
Na písku je blbost padat doteď, přinejmenším v Adru a podobně. Co je platný, že máš desetipádový lano, když nevíš, kolik toho unesou ty hodiny a kolikrát se při tom pětimetrovým letu potkáš se skálou :))
Jasny, jisty schematizaci sem se nevyhnul, odskakovani lze provozovat jen za presne definovanych podminek..lec hranicni podminky se kvalitou lan a materialu obecne proste zmenily. Z jineho soudku - domnivam se ze obecne lezecka vykonnost, tedy schopnost lizt tezsi veci, vzrusta, asi v dusledku rozsireni umelych sten a tim padem temer nepretrzityho treningu. Bejvavalo ze na skalkach se lezlo o vikendech, pres tejden clovek spis behal, posiloval ci co se dalo stihnout po vecerech.Maximalne si odskocil na jedno odpoledne do Sarky, na vic nebyl cas. Ted je moznost se jit na par hodin denne vytahat na stenu, bez ohledu na pocasi - to se nutne musi podepsat na vykonnosti. No a prestavka pres zimu kdy se clovek dostal maximalne parkrat do tater a jezdil vymrzat na Boren znamenala zacit na jare skoro uplne nanovo.. nejvetsi uspechy byvaly koncem sezony, srpen zari, kdy se jeden konecne trochu rozlez. Spousta veci je proste uplne jinak, podminky se tezko daj srovnavat.
Musím tě utvrdit v tvé představě o moderním lezení. Já vylezu nejtěžší cesty vždycky brzy z jara po poctivém zimním tréninku. Pak už se mi forma vytrácí, trávím příliš mnoho času neefektivním lezením na skalách. :-)
Určitě máš pravdu. Dejme si však ruku na srdce. Kolik prvolezců zbyde v takových mémě jištěných oblastech.
Občas se setkám s tím, že někteří "lezci" se dívají jen po těch číslech obtížnosti a znásilňují cesty, na které očividně nemají. Pokud se jedná o desítku, tak smekám, ale u šestky nebo sedmičky, když vedle mají pěkné lehčí cesty to nechápu. Kdyby měli padat třeba do prsáku, tak by si to rozmysleli a snažili se naučit lézt a ne sápat.
PS: Dodnes jsem se nenaučil odskakovat a už se to asi nenaučím.
Ono to vypada mnohem lip kdyz se vecer u piva rekne >>zavesil sem dneska pytel na tamty desitce<< nez napriklad mene ambiciozni >>ta petka me skopla jak malyho blbce<<. Svet chce byt klaman...
Ja zustal "obeti sve doby". Nejsem schopny lezt nadoraz, na pokus jestli to vyjde, nekdy ani na druhym. Jednoducha rovnice: Pad = Smrt, nebo alespon pruser je v hlave zazrana fest.
Z toho duvodu si myslim, ze ani clovek odchovany moznostmi doby se nemuze jen tak lehce presaltrovat do lezeni na jistotu. I kdyz muze, viz soucasni soliste.
Taky jsem se trochu zařadil k výrobcům. "Svý" vklíněnce pořád používám, na účka mám pořád nástroje. Zaujal mě nákres cesty na klínu. Taky jsem kdysi použil dřevěnej klín k trochu jinýmu účelu: Polotovar klínu jsem rozštípnul v půli, vyfrézoval jsem do půlek dutinu, do který jsem vložil v pytlíku marky (samozřejmě státu NSR), pak jsem to slepil, klín dotvořil a vmísil do ostatního matroše. Mladí lezci si mohou nechat někde vysvětlit, proč jsem ty marky nevezl normálně v peněžence.
Ahoj kluci.Chci vas jenom vsechny pozdravovat.Cely moje mesto piva a vsechny v nem,kluky z hudy a tu super partu kolem nich,Roberta,Martase,Otaka,Jirku..sportu zdar,Bobra,Milanka,Zalabaka,Mariho,jejich deticky a manzelky,a vubec vsechny ty super postavicky.Zachovejte prizen a nekdy Pod kopcem.Kocour
Perfektní článek. Díky. Vyvolal ve mě vzpomínky na krásný kus života. Měl bych případně námět na 3. díl - podomácku vyráběné lezečky. Pamatujete jak měl každý svůj osvědčený postup na výrobu bačkůrek nebo kopaček a zaručené zdroje lepiček? Nebo co se materiálu navozilo z bývalé NDR, to by také vydalo na článek.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Tak trochu jsme plánovali druhý díl, neboť ohlas článku "o věcech na koleně" byl velký. 
GPS a mapové aplikace