25. dubna, předposlední den našeho výletku do Paklenice jsem šel s Béďou na docela pěkne 7a+. Chodil jsem kolem něho již pár dní a tak to ve mně uzrálo, že je jako pěkný a dalo by se přelézt. Navečer jsem tedy nastoupil do cesty. 1.nýt cvakám naprosto v poho, pak přichází nejtěžši místo, které jsem měl teoreticky tisíckrát promyšlené. Prostě chytnout v takovém jakoby břichu docela tutovou škrabku a nakulit se doleva do stěny. Tak takhle to přesne dělám, už už se zvedám a chytám levačkou další lištu, ale co to? Co se děje? Co je to za zvuk? Někdo zlomil větev? Vždyť tady ale žádný větve nejsou!!!!!!! Levá noha jaksi neustála dosti oklouzaný stupík a mé tělo se poroučelo kyvadlovým pádem směrem k zemi. Béďa mě dost gut jistil, takže z toho nebyla zemovka, ale kotník na moji pravé noze vydal takový divný zvuk. V tom šoku jsem ještě cvakl 2.nýt, ale pak mě jaksi začlo natýkat tam kde normálně nenatýka a tím celá anabáze skončila. Z počátečního nadšení a sebevědomí zbyl jen divnej pocit co s načatou sezónou.
Nicméně po návratu do rodného Labáku jsem přelezl ještě docela hodně cest, než jsem pochopil, že je třeba navštívit lékaře bo samoléčení různými gely a mastmi (dokonce jsem použil i nějakej humáč na léčení koňských kloubů a šlach) bolest nezaženu. Doc mi sdělil, že jsem si ulomil spičku kotníku (proto ta prasklá větev) no a že na sádru je už po 4 týdnech pozdě. Takže nastoupila výřivka a jakési magnety. Pevně věřím, že podle doktorových prognóz to po 12-ti týdnech bude O.K.
Jo jo, ještě že se v Ostrově víc chlastá než leze. Takže zatím čus fikus a soustreďte se při lezení i na cestách, které vám na první pohled připadají naprosto v poho. Špatně se pak kouká na cyklisty a běhálisty, natož pak na lezce.