Varování! Lezec.cz nenese žádnou odpovědnost za škody a psychické újmy vzniklé přečtením tohoto článku. S uvedenými názory a postoji se neztotožňujeme a zejména nesouhlasíme s názorem, že co lezec, to debil. Pro svou autentičnost byl článek ponechán ve své původní podobě. Jsme přece tak tolerantní, že na tyto stránky necháme psát kdejakého debila. Krom toho článek jasně zapadá do příjemné atmosféry, jakou jsme si tady my de..., pardon, my lezci vytvořili.

Majkl bojuje s hady, i když si myslí, že jsou to dorty. Peggy la Cochonne 7c, Seynes


Siurana - Balboáč v Tocame-la Sam 6c+ v sektoru Can Piqui Pugui

Člověk si něco naplánuje, třeba leden ve Španělsku, a pak se cítí jako debil. Auto v pangejtu a rosolovitá boule na prstu místo kloubu mění leden na březen. Jenže pár událostí z toho udělají květen... No nic, tak letos žádné Špáňo nebude. A opět souhra náhod. Něco mě nutilo dělat nějaké věci, i když jsem nevěděl proč. Třeba vydělávat nějaké peníze navíc, taková blbost.  A pak to přišlo, napřed nenápadně. Slavíme s Batolem narození dcery, samozřejmě, že jeho, nejsem přece debil...  Místo běžek domlouvám Roviště, i když jsem značně rozstřelen a to nejen z tréninku. Na Rovišti potkám pár prahů (rozuměj obyvatel Prahy), mezi nimi Majkla. “Bída, pojeď do Španělska. - Na jak dlouho? - Na 3 týdny. -  Máš auto? -  Mám. - Kdy jedem? - Ve středu. - OK.“


Výsmah v Siuraně


Prahové se smaží ve výsmahu na terase hotelu Can Melafots

Je sice sobota, ale aspoň sedíme v Majklovo Mondeu tři, přidal se Jirous. Nikdo jinej by ho prej nevzal, všichni v Praze se ho bojí, nechápu proč. Cesta do Seynes utekla rychle a už vím, že Mondeo s turbodieslem se na 3000 otáček nerozjíždí, nejsem přece debil. V Seynes je jasno a tudíž pěkná kosa. Ve skalách dělají ohně jen  debilové, ale jsme snad debilové, abychom mrzli? Zamrzlý pětilitrový kanystr svědčí o mrazu samici. S mrazem je to jako s komáry, krev pijou jen samice, samci si v klidu chlastaj nektar a nepruděj. Přes den pohoda, akorát obvyklý přechod ze stěny na skálu je tvrdší než obvykle. Po pár cestách balíme směr Siurana. Plánovaná zastávka v Targassone se ruší. Vždycky je dobrý mít někoho před sebou, nejlépe nějakého debila. Koho jiného by v únoru překvapil v Pyrenejích sníh? A tady je máme, debily. Mondeo drclo do malého stanu krčícího se v koutě parkáče v Siuraně, pro jistotu s dálkovými světly. Naše přítomnost Balboáče s Jirkou Bažantem přímo oslnila.


"Ála jde! - Naletěli jste, debilové." Jirous v ? 7b+ v sektoru L´Olla, Siurana,


D. z Kolína v nějakém 8c v sektoru El Páti, Siurana

Šok ze skály pokračuje i další den, jen debil si v Siuraně vybere na rozlez kratší bouldrové cesty po malých chytech. Počas byl podle prahů výsmach. Nevím, pro ranní jinovatky a 6-8 stupňů přes den mám jiné pojmenování a protože debil zapomíná opalovací krém doma, má potom strupy na nose ještě měsíc. Další problém.  Líní debilové si nechali pár věcí v cizím stanu na parkovišti a pak se diví, že o ně přišli. Skóre druhého dne: minus 1x stan, 3x bouldermatka, 1x karimatka, 2x 2kg propanbutanová bomba a 2x dvouploténkový vařič. 9:0 pro domácí. Ještě že si tam nějakej debil nenechal spacák, čímž jsme proměnili tuto taktickou porážku ve strategickou výhru. Každopádně Albarracín je pro tento zájezd out a  s ním i teplo u Valencie.


Jirous v Alef-Thau 7b+, sektor L´Olla, Siurana


Montsant, Racó de Missa

Následujících 14 dní trávíme na policích hotelu Can Melafots. Jen Majkl dává přednost autocampingu, spí v autě. Ubytování je skvělé a strava ještě lepší. Spestřením rest dayů jsou topinky a palačinky na tom správném oleji. Restday pak uteče velmi rychle, po obloze se proletí jasná koule a kolem projde 100 lidí. Ve skutečnosti jich bylo jen 50, šli tam a zase zpátky. Po setmění se téměř každý den vydáváme hledat nějakého chlapíka s brýlemi, co sedí v baru Climbingworld v Cornudelle a prodává čokoládu. Ačkoli téměř každý španělák má při balení cigaret v ruce kostku maggi, my máme akorát tak Orion, z repráků v autě. Jen debil zkrátka není schopnej zeptat se správných lidí a zbytek ještě větších debilů se tím baví. Ačkoli vzpomínám si na jednu větu: "Seno, mě to vůbec nezhuluje." Následně se blíží k bedně s jídlem několik zombie postav, co dělají:"Hamam, hamam!" Po jednom zvláště dobrém rest dayi mám večer u nohou nákup asi za 40 éček a točí se mi hlava, asi serpentiny. Oblíbenou náhražkou čokolády se od tohoto dne stává Lager, litrové pivo za 59 centů. Pokud se večer nudíte, doporučuji hru UNO. Z hlediska zákeřnosti a škodolibosti je to něco jak prší násobeno člověče nezlob se, to celé na druhou, zkrátka hra pro debily...


Koupelna kus pod hotelem Can Melafots, asi tak 40 minut chůze a 200 výškových metrů


Ten, co neudrží dírku, válčí s dorty v nějakém 8a, sektor Racó de Missa, Montsant

Prahové jsou opravdu otužilá sebranka, jeden debil právě vylezl z moře. Někteří projevili i větší rozum a zaplatili si sprchu v kempu. Nějaký debil si nepamatoval příjezdou cestu do Masriudoms. Auta couvají, s odřenými prahy, kterej debil že tu byl loni? Nocleh v řečišti potoka v obklíčení vietkongů. Palebná převaha je naštěstí nutí zůstat ve vracích dvou fiátků v korytě. Někteří debilové jsou zkrátka militantní. V okruhu 10 m zmizely z cesty všechny větší kameny. Dalším tématem prahů je myslivost. Stále se bavili o nějakém honu, ale jeden z nich měl zvířátka rád a říkal, že nic nehoní.


Ten, co neudrží lištu, v nějakém 8a, prej bomby, sektor Racó de Missa, Montsant


Balboáč v La Blondase 7c v Seynes

Už několik dní očekáváme Álu, ale vypadá to, že se nás bojí, prej Zloba, pche. Vůbec jsme nechápali proč. Máme přece blondýnky v oblibě. My jsme se naopak vyhýbali jednomu nabušenci, taky prahovi, co místo prosím říká dělej a pak taky cosi ve smyslu, že OS je mrtvej. Jo a prej taky má problémy se zrakem, protože nevidí červené pásky. Nabušenec naštěstí přivezl bombu a vařič, říkal něco o 16 kč/km a chtěl 32 000,- kč, fakt debil, ale spokojil se s odjištěním pár cest a zmizel za náboženskými fanatiky do Svaté Lajny. Po návratu přestal nazývat jednoho týpka smradem a uznale pokyvoval hlavou. A pak chtěl zase jistit, v dešti, prostě debil. Jo a taky vyhrožoval. Ale pěkné divadlo předvedl, to zas jo. Nastoupit uprostřed slejváku do cesty, jejíž horní třetinu tvoří rajbas, může jen debil. „Dál nelezu, je to mokrý a lehký. - Jestli to uděláš, tak jsi skončil. Rosťa II. - Jste lami!“ Měl štěstí, nedostal aquaplaining a dolezl.


Majkl v El prado del ray 7b+, sektor El Páti, Siurana

Nejsme zas takový debilové, abychom zůstávali a čekali na sněžení. S ozvěnou „To se vám vrátí!“ v uších nasedáme a mizíme. Hele, Ála! Našli jsme ho a jakou má radost! Nacpaní bagetou a občerstveni vínem jsme zmizeli z maňana country a to žádný tranquillo, až si nás fotili na dálnici. V Seynes jsem se přesvědčil, že se Jirouse ostatní prahové opravdu bojí. Až na individuální výjimky se nám obloukem vyhýbali. Možná jsme smrděli, už v Siuraně se Antonio ptal, jestli se myjeme. Ale ochranu těla před zimou a cizími nebezpečnými bakteriemi by spláchl jen debil. Pak jsem zjistil, že s Jirousem to tak horký není. Jeden prah s IQ 170 se ho vůbec nebál a svou odvahou zlomil i pár dalších, nebo že by ho přilákala topinka? Po vyslechnutí jedné konspirační teorie jiného praha jsme se naopak začali skrývat my s podezřením, že někde mezi nimi je agent CIA. Hlavně že se kurzy na burze stabilizovaly, uff.


A na závěr konečně někdo, kdo není debil, Nellan Kudra v Sphinx 7c, Seynes

Po 3 dnech války s hady (já teda válčil s hady, prahové prý s dorty, fakt nevim, každopádně to byly bomby) v solidním počasí musíme zpátky do české kosy. Někteří debilové málo vydělali, někteří neměli čas a někteří změnili názor na myslivost. Nápad přespat v půlce cesty nevymyslel žádnej debil, přespat v lese ano. Po 10 km silnice v lese s půlmetrovými závějemi se vracíme do civilizace, není nad sportoviště. Civilazaci opouštíme až na Rozvadově a jsme doma v Asii. Když se v Plzni loučím, nemohu se ubránit kroupě dojetí a s obavami sleduji přátele mizející ještě více na dálný východ. Snad přežijí, nejsou přece debilové.