Protože jsou skály mokrý tak sedím večer na bouldrovce,když přijde Fido a dává mi do ruky článek s tím že se pobavím. Já se bavil a nyní jej předávám Vám.
===========================
Mladí horolezci se vydávají na skály, i když jim hrozí pokuty

Jan Štifter

Horolezectví je sport budoucnosti, tvrdí ti, kteří si bez adrenalinu v krvi často nedokáží představit život.

České Budějovice – Horolezectví se  v České republice začalo rozvíjet ve větší míře po roce 1989. Stalo se sportem, který ve svazech sdružuje přes deset tisíc horolezců. Minimálně dalších pět tisíc leze bez členství v klubech.
„Český horolezecký svaz (ČHS) sdružuje na jedenáct tisíc šest set čtyři horolezce. Ostatní, kteří lezou, se mohou dopustit porušení zákona. Mnoho skal se vyskytuje v zákonem chráněných rezervacích. Když se tam chtějí dostat členští horolezci, musí přes svaz žádat o povolení. Proti těm, kteří lezou tak říkajíc načerno, se snaží bojovat policie s ochránci přírody,“říká  Jarmila Otová ze sekretariátu ČHS.
Po porušení zákazu hrozí pokuta. „Vím že někomu hrozila až padesát tisíc korun,“ tvrdí.
I toto riziko jsou však někteří horolezci ochotni podstoupit. Mnohé láká rozhled po okolí z ptačí perspektivy, jiné vidina vypracovaných svalů. Bez těch to na skále skutečně nejde.

Máčo

Přibližně rok a půl se horolezectví věnuje student střední školy, mezi přáteli přezdívaný Máčo. Pochází z malé obce na Českobudějovicku.
Nikdy nevstoupil do klubu horolezců a ani s tím do budoucna nepočítá. „Osobně si myslím že horolezců lezoucích na vlastní pěst je daleko více než těch, kteří lezou pod značkou klubu,“ tvrdí.
K horolezectví ho přiměl kamarád. Začínali na umělé stěně na Branišovské, poté je zlákala stěna na SKP. Na skály vyráží jen občas, dobré lezení si chválí u Radošovic na Strakonicku.
„Teď o prázdninách ale člověk docela zleniví. Nechce se mu nic dělat a taky je na lezení nejlepší období v průběhu školy. Den má svůj řád a člověk se alespoň k něčemu dokope,“ říká.
Sám preferuje tzv. boulderování. Jedná se o způsob lezení bez jištění, kdy se lezec nepohybuje vysoko nadzemí a nebezpečí úrazu je menší.
„Jeden kamarád si při lezení zlomil páteř. Neskončilo to ale tragicky, mícha zůstala v pořádku. Pár týdnů si poležel a dneska už zas leze po skalách,“ vysvětluje zapálení do horolezecké činnosti Máčo.
Na druhou stranu se ale nediví, že jeho rodiče s koníčkem, kterému se věnuje, nesouhlasí.
„Mají strach, aby se mi něco nestalo. Paradoxem ale je, že automobilová doprava připraví v porovnání s horolezectvím o život několikanásobně víc lidí. Nikdo se tomu nedivý a autem se jezdí dál.“

Přes bukvice na skály

Honza bydlí v Hluboké nad Vltavou a v září půjde do osmé třídy. Horolezectví se aktivně věnuje přibližně rok.
„Nějaký čas předtím jsme jenom slaňovali, dostalo nás k tomu sbírání bukvic. Pak jsem začal zkoušet lezení na skále. Začátky jsem si prožil za Hlubokou  - na Jeleňáku,“ vzpomíná Honza.
Také jeho kroky vedli na umělou stěnu na SKP. Tam se trochu vytrénoval a v současné době čas od času zkouší lézt na „balvanu“ u Státní vědecké knihovny.
„Člověk se časem trochu rozleze. Už začínám zdolávat pětky (speciální hodnocení obtížnosti cest, pozn. red.). Jednou se mi podařilo vylézt v Domoradicích část tzv. Jemné, ta má úroveň 7-. Je to docela nářez,“ svěřil se nám se svými horolezeckými úspěchy Honza.

Problémy

Oba se shodují na tom, že nejpodstatnější je při lezení na skále překonat strach. Důležité jsou také finance, horolezecká výbava nepatří mezi laciné zboží,jen cena lanaře pohybuje v řádu několika tisíc korun.

================================
Přepsáno z Česko Budějovických listů ze dne 27.8.02

Takže jen malý dodatek:
Český horolezecký svaz je tu především pro lezce a horolezce a pokud to někdo nechce pochopit nebo docenit, ať si dělá co chce. Jen doufám že jeho osobní průsery nebudou přičítány Svazu. A že se dějí toho jsme svědci na většině terénech všichni.
Tak se mějte, učte se plavat – na lezení to není a těším se na debatu.

Břéťa Brodský
H. K. Pavouk České Budějovice