Ahoj všem, mám takový technický dotaz. Letos bych chtěl začít s lezením na písku. Dost se mi potí ruce a mágo a utěrka jsou pro mne v létě prakticky nezbytností. Na písku bych samozřejmě rád mágo vynechal a tak hledám nějakou náhradu. Jednak bych po sobě nerad zanechával cestu mokrou a promaštěnou, a jednak nechci porušovat tradice. Co byste mi poradili? Viděl nějaké "mágo pro pískaře", Metolius Eco Ball. Máte s tím nějaké zkušenosti? Nebo funguje třeba nabrat si do pytlíku trochu suchého písku z podskály? Jak řešíte mokré ruce na písku?
Já to myslím úplně vážně. Nebavím se teď o tom, zda mám nebo nemám mágovat. Zajímá mne, co mohu použít místo mága, když mágovat NECHCI. Mě totiž v létě a v teple nevyhovuje ani to mágo. Ruce se mi potí tak, že to i z mága udělá takovou nechutnou kluzkou kaši, takže je pak vlastně jedno, zda ho mám, nebo ne. Rád bych to nějak vyřešil, zejména pokud pojedu na písek.
Což o to, ale je to vysloveně blbej přístup. Asi jako kdyby někdo vyoperovával pachový žlázy někomu, kdo je víc cejtit. Lidi si to budou pochvalovat, což o to, ale...možná to stačilo řešit nějak jednodušejc a přitom údernějc.
Co třeba se pohrabat trochu v palici? Často je to hlavně o tom...
Jak jsi na tom Jíro (a ostatní co pocení vnímají problematičtějc než většina pískařů) s morálem?
Jakej je Tvůj vztah k lezení?
Jakým způsobem lezeš (hodně na doraz nebo na pohodu, pomalu a rozvážně nebo radši svižně žavesem) a jak jseš na tom s rychlostí/pomalostí v ostatních život dobrovolně neriskujících oblastech, činnostech?
A co smrt, jak moc jsi se s touhle životní konstantou popasoval? (v jistým smyslu blbá otázka, skoro nikdo v naší kultuře tuhle otázku před určitým věkem zpracovanou moc nemá a i potom to bejvá často nalevačku)
Je mi jasný, že na tenhle led se lezcům většinou moc nechce, ale těžko radit. Zkusil bych lízt víc lehkých cest kde pocení zvládneš otíráním do kalhot a občas se trochu usebrat. Třeba se to časem nějak porovná.
Mno rekl bych, ze psychika bude mnohem mensi faktor nez geneticke dispozice.
Ja jsem zacal pouzivat Antihydral http://www.svilen.info/index.php/ climbing/climbing-blog/49-antihydral-a-tabu-in-climbing a nemuzu si vynachvalit.
Na pisku nelezu tak nevim, ale obecne na skalach v lete diky tomu udrzim obliny co driv ani nahodou (v kombinaci s magem). Rekl bych ze to pomuze dost i bez maga, ale nemam to ozkousene.
Vůbec nepopírám, že když budem hledat genetický dispozice, tak je najdem.
A zároveň platí, že zrovna kůže a sliznice coby hranice člověk/vnější svět patří mezi oblasti, kde psychika hraje daleko víc určující roli, než je tomu v jiných tělesných oblastech.
Ale diskutovat o tomhle netřeba, je samozřejmě na každým jednotlivci co si zvolí. Většina lidí asi dá přednost "jednoduchým" řešením typu krém, mágo etc., řešením, která přinesou více méně okamžitý a zároveň dost omezený efekt.
Někteří se ale na svůj pobyt ve světě (takže i na to, jak se vynachází v lezení) zkusí dívat trochu zdlouhavě, každopádně ale víc v celistvosti...a třeba jim to vnese větší opravdovost a radost nakonec nejen co se týče lezení.
Ja jsem ochotny zkusit vsechno, mel bys prosim odkaz na nejake zdroje, knizky na ktere bych se mohl podivat?
Z me zkusenosti se potim uplne stejne at uz jsem ve stresu nebo ne (odlez od jisteni/boulder vklidu na umelce anebo klidne kdyz hraju pingpong :). Mozna tam nejaky rozdil bude, ale osobne jsem si ho nevsiml, takze bych nerekl, ze bude nejak vyznamny.
Zatim jsem to prikladal genetickym dispozicim, ale rad se na to mrknu i z jine strany. Diky.
Tak to asi nebude Tvůj případ, jestli se všeobecně víc potíš při kdečem. Moje původní reakce patřila spíš lidem, kteří se zvýšeně potí vysloveně při lezení a byli by ochotní kvůli tomu jít pod kudlu. Naznačuju, že je lepší pracovat se svojí potlačovanou úzkostí, ale to není něco, co by se dalo pojmout nějak technicky jako návod, protože osobnost není žádná technicko-mechanická skládačka (takže Ti žádný knihy o psychosomatice ani neuropsychologii nedoporučuju, neni to o čtení).
Lezení je dost specifická aktivita - riziko, strach, výzva...spousta věcí, kterýma člověk nechává oslovovat v sobě kde co, chce něco zažít, něco si dokázat. Často proti sobě stojí dvě protichůdný síly a lidi se snaží s nimi nějak žonglovat (strach/odvaha, stud/hrdost...). Blablabla, každej to máme jinak a kdo to potřebuje řešit, ten si o tom musí popovídat s někým v obraze (sportovní psycholog, terapeut, guru, dalajláma a tak) :-)
Jsou lidi, kterým se začnou potit ruce už jen při nějaký vzpomínce na náročnou lezeckou situaci, specielně pro ty je dobrý se tímhle směrem zamyslet. Což je ale málo coolhustoadrenalinomegahustý, lidi chtějí outdoorový zážitky a ne se v sobě babrat, že..a v tom případě říkám, klidně krém, ale hlavně neřezat.
Víc bych to už nerozebíral, myslim že o tuhle tématiku na lezeckým webu až takovej zájem nebude.
Pokud clovek nechce navstevovat sportovniho psychologa, terapeuta, dalajlamu nebo guru Jaru :), tak si myslim ze se da celkem i neco nacist.
Pokud cloveka zajima vnitrni stranka lezeni tak bych mohl doporucit knizky Rock Warriors Way, Espresso Lessons. Z obecnych knizek napriklad serie Carla Castanedy Uceni dona Juana.
Spousta dalsi doporucene literatury, ke ktere jsem se jeste nedostal je prave ve zdrojich v Rock Warriors Way, napr. The Warrior Within od Bruce Lee atd. Knihy o bojovych umeni a valecnictvi maji k lezeni blize nez by clovek na prvni pohled rekl - potreba soustredit se na samotnou cinnost a nenchat se rozptylovat strachem, blizkost smrti/zraneni v pripade chyby atd. Rekl bych, ze tato literatura se hodi i v beznem zivote, pro lepsi pohodu a nadhled (stres, strach, emoce, motivace atd.)
Kdyby mel nekdo dalsi tipy na knizky, tak si rad necham doporucit. Dobreho cteni neni nikdy dost :)
Ok, jestli chceš čtení, můžu doporučit Maximum Climbing. Pak taky How to climb trad routes. Spousta věcí k zamyšlení je i v knížkách od Messnera.
Ale furt to jsou "jenom" dobrý knížky, který nezaručujou, že se člověk z tý vnější roviny dostane dovnitř, dokonce bych snad i řekl, že pokud to člověk zkouší a očekává právě přes knihy, tak čim víc jich přečte, tim větší hradbu slov staví mezi sebou a tím, o co mu vlastně jde. Individuální věc, smaozřejmě.
Na druhou stranu k takovejm typickejm debatám na téma mágo na písku nebo jištění na písku třeba zrovna knížky od Messnera patří a ty debaty by nebyly, kdyby si někteří neznalí aspoň jednu takovou přečetli.
V tom si myslim pokulhava nejvice lidi vcetne me, ale dulezita je snaha :)
Zalezi na individualnim pristupu. Ja bych si bez knizek spoustu veci neuvedomil. V jednu chvili, kdyz jsem si myslel ze uz toho vim celkem dost jsem si precetl dalsi knizku (Castanedu) a to mi zase otevrelo oci a ukazalo, ze je clovek stejne temer porad na zacatku cesty :)
Jj, na Maximum Climbing uz si brousim zuby, snad to bude prinosne.
Pravdu máš, ale v mém případě jen částečnou. Obecně se potím dost. A nemá to se strachem nic společného. Na túře mi nedělá problém propotit přes kalhoty, tričko a mikinu i věci v batohu. Na kole mám obecný problém v tom, že když si vezmu větrovku nebo mikinu, teče mi to za chvíli rukávy do dlaní. Často si beru tričko navíc, abych se mohl převléknout do suchého. Při lezení v teplejším počasí vypadám, jako kdybych vylezl z pod sprchy. Na druhou stranu mi nedělá problém pobyt v jakémkoliv počasí, strávit den ve 40ti stupních na přímém slunci včetně fyzické námahy. Jen jsem při tom úplně mokrý. Takže ruce utírám, máguju, jakž takž lezení v teple přežívám, ale jak to budu řešit tam, kde bych mágovat neměl, nevím :-(
Froté hadr na sedáku mám. A nátepníky aby mi pot nestékal z paží do dlaní také. Pořádně vytřu a lehce opráším mágem. Na chvíli to pomůže. Ale pokud bych mágo nechtěl vůbec? Ručníkem to na 100 % nevysuším a navíc ne vždy je člověk v pozici, že si může ruce v klidu vytřít.
já využívám techniky utření si ruky o stehno kalhot (záleží, jaký máš materiál) a pak foukání si do dlaně. Mě se taky strašně potí ruce (i při sledování horo filmů :-)takže chápu tvůj dotaz.
Slyšel jsem, že si lezci dávali do mágo pytle piliny, či bohliny se směsí s pískem. Dobrý je ruce navyknout na nedostatek mága. Když lezeš na sklách, kde se mg může používat, zbytečně nemáguj. Ono mágování je dost návykový a někdy se určitě přistihneš ve skalách při tom, že máguješ ve velkém chytu, ale vlastně nemáš spocené ruce...
kočkolit ze zverimexu (substrát do kočičího záchodu) do maglajzáku. nakonec, chceš-li omezit svůj ympákt, se můžeš do toho kočkolitu v maglajzáku i vysrat.
Suchý písek je dobrý a navíc je to materiál ze kterého jsou přímo skály složeny, čili jakékoli ovlivnění povrchu skály je vyloučené. Jak ten písek opotíš nebo vyprášíš nabereš si hned zas nový což je výhoda. Hodně lidí si suší ruce před lezením v písku pod skálou tak nevidím důvod trochu si toho písku vzít i sebou. Piliny nebo spíše úplně jemný dřevěný prach taky docela jde, ale zas musíš mít kámoše co dělá se dřevem aby ses k němu dostal.
Co je zač ten kočkolit na sraní pro kočky?
http://www.quillcz.cz/on-line-shop/ magnezium/nst-eco-grip-gel-magnesium-bez-magnesia (1 mezera) - neznám, ale kámoška to kupovala příteli, který má na mag. alergii. Prý to funguje, ale jak říkám - osobní zkušenost chybí.
To jsou zase super názory ,,odborníků,,. Matty, Lukaáš B. a co Uzlař? Jaký ten má odborný názor? Ach jo. Než cokoliv patlat na skálu je lepší výběr oblasti, počasí a hlavně světové orientace!!!
Šachy vyžadují vyšší inteligenci, mě stačí dáma... Čím spořeji odděná, tím lépe. Možná by ji mnozí z přispívajících potřebovali. Pak by možná časem zjistili, k čemu jsou ručníky a plenky. Písek patří do malty, ten pod skálou je špinavej, i když nevypadá, takže dík za zas..ný chyty, a což teprve mechanické opotřebení. Nejlepší náhražka mága je vůbec nelézt.
V pravidlech je napsané, že je zakázáno používat chemické prostředky zvyšující tření (např. magnesium). Když si šáhnu do písku, je to stejné jako bych šahal na skálu, je to totiž úplně ten stejný materiál, pouze v sypké podobě. Na skále nezanechá bílé ani lepkavé ani žádné jiné stopy. Ti co polezou po mě si absolutně nemůžou všimnout že jsem si osušil ruce v písku.
Ostatní nesmysly jako jiný druh mága, kalafuna, kočkolity a dežodoranty jsou již cizí prostředky co se normálně ve skalách nevyskytují (narozdíl od písku). Takže tam nemají co dělat.
Jediné co bude prudit je pytlík na zadku, protože lidi neví, že v něm máš písek. Jinak je písek úplně neškodný.
do pytle jemný písek nasaje pot,pak otřít o gatě pomáhá to, ale např. v sasku určitě počítej s tím, že po pytlíku sasíci půjdou, pak jen vysvětlit... Neváhají sejít a zdrbat s tím souhlas.
Z mé zkušenosti nejsou hlavním problémem mokré ruce, ale mastné ruce. Před lezením si je vždycky několikrát umeju pořádně mýdlem a pak už jen pot utírám do kalhot. Nelezu s mágem vůbec nikde a jde to. Upocený po mě nezůstává nic, když kempuju v cestě, prostě místo mágování utírám pot do kaťat. Ale je pravda, že oproti kamarádům se mi ruce potí málo.
Chválím, že se snažíš najít cestu v mezích pravidel místo toho, abys upřednostnil snazší řešení. Díky. Op
Normálně tu francovku upíjej,odmašťovací efekt má dokonalej. Nebo líh a ředit nějákou limonádou.Budeš super odmašťěnej a slušně zmaštěnej během chvilky.
Docela dost mi (kromě normálního utírání do kalhot a trika) pomáhá předchozí manuální práce s motykou, krumpáčem nebo třeba ruční vrtání děr pro kruhy. Zní to asi blbě a nesmyslně ale Vážně se mi potom míň potí dlaně a pot asi díky drsné, suché kůži rychleji usychá. Uznávám, že to není rada použitelná pro každýho. Prostě zubař se nemůže bez rukavic hrabat v hlíně:)
:))) takže krumpáč do batohu, a před lezením si tréninkově vykopu nějakou tu díru. Kámoš bude mít lopatu tak to může v rámci rozcvičení zaházet. A pak že to bez toho mága nejde. Průser bude, když bude fronta na cestu a všichni budou kopat díry.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace