Zdar, mám nějaký didaktický otázky - synovi jsou čtyři a má ambice postavit se na lyže. Chtěl bych, aby se na nich vyblbnul, aby je neměl spojený jenom se suchopárným drilem přívratu. Takže:
- máte zkušenost s tažením za běžkama na gumicuku? Baví to děti? Jakej na něj úvazek? Celotělák? Nebo jenom řemen kolem pasu?
- ad skialpinismus - má cenu mu dávat na lyže skialpový vázko (mám takovou představu že by na nich ťapal a zároveň byl stabilnější než na běžkách)? Mohlo by mít smysl jen dát pásy na sjezdovky a že by ťapal v povolenejch přezkáčích s pevnou patkou? Jestli on tu starou silvrettu vůbec má šanci utáhnout (když táta jí už teda neutáhne)?
Sjezd šusem na pásech, když ještě neumí plužit - mám ho to učit?
ale vážně - pochopila jsem z toho,že se dítko teprve na lyže staví,z mého pohledu je základ začít lyžovat zábavnou formou "skialpu" - sama učím ty malý nejdřív klouzat a pobíhat po louce,kde se kombinuje rychlost a rovnováha na nepříliš specializovaných lyžích ( kupodivu nejen s medvídkem),děcka se naučí ťapat a padat v klídečku a srandě,pak nemají potíže ani běhat ani sjezdovat.
Metodiky i tipů pro lyžující rodiče je na netu fůra,za rozvážení určitě stojí školička - to ale záleží na povaze dítěte - dost dětem neskutečně stoupne chuť i schopnost učit se, když rodiče zmizí - ale na tohle je ve 4 letech a zatím jen s ambicemi stoupat na lyže fakt trochu brzo:-)
Zdar, mám nějaký didaktický otázky - synovi jsou čtyři a má ambice postavit se na lyže. Chtěl bych, aby se na nich vyblbnul, aby je neměl spojený jenom se suchopárným drilem přívratu. Takže:
- máte zkušenost s tažením za běžkama na gumicuku? Baví to děti? Jakej na něj úvazek? Celotělák? Nebo jenom řemen kolem pasu?
Běžky jsou pro děti pakárna. Ty ocení až ve věku, kdy začnou mít rádi masochistické praktiky na vlastním těle, to znamená někdy v patnácti plus mínus.
Gumicuk nikdy - to je tak nestabilní záležitost, že prcek neodhadne, kdy to zabere a kdy to povolí, a nemůže to ovládnout. Lepší je krátké lano cca 5 metrů + dalších 10 metrů u Tebe v batohu, když pojedete nějaký pořádný šus dolů. Ve čtyřech-pěti letech jsme již jezdili v Krkonoších Bílé Labe, údolí pod pramenem Mumlavy apod.
Celotělák ne. V něm musí pracovat záda a to unaví, protože bod navázání je vysoko. Hodně se nám osvědčil dětský sedáček. Do něj se prckové zapřeli a jeli jako v křesle, když jsem s nimi supěl do kopce nebo po rovině.
- ad skialpinismus - má cenu mu dávat na lyže skialpový vázko (mám takovou představu že by na nich ťapal a zároveň byl stabilnější než na běžkách)? Mohlo by mít smysl jen dát pásy na sjezdovky a že by ťapal v povolenejch přezkáčích s pevnou patkou? Jestli on tu starou silvrettu vůbec má šanci utáhnout (když táta jí už teda neutáhne)?
Myslím, že tak malé skialpové vázání se ani nedělá. My používali skialpové vložky do normálního sjezdového vázání. Když jsem je táhnul, tak jeli v normálním vázání, z kopce taky, a když jsem je chtěl trochu potrápit, nalepil jsem jim pásy a nasadil vložku do vázání. To bylo tak od šesti let.
Ťapat v povolených přezkáčích na sjezdovém vázání nejde. Z toho by ses podělal Ty i Tvůj potomek. Do nějakých sedmi-osmi let měli naši kluci normální dětské přezkáče, potom jsem jim kupoval lehčí boty na snowboard, protože měly podrážku a byly dole trochu prohnuté a líp se v nich chodilo. Klasické skialpové nebo spíš freeridové boty dostali tak asi ve třinácti či čtrnácti letech. Máme veškerou výbavu celá rodina univerzální na touring, skialp, freeride i sjezdovky.
Sjezd šusem na pásech, když ještě neumí plužit - mám ho to učit?
Ne! Pásy jsou záludnější než cokoliv jiného. Občas jedou a občas nečekaně brzdí. Navíc by si zkazil techniku hned na začátku. Náš první synek se naučil obstojně plužit hned první zimu. Dva roky jsem ho vozil v nosítku a v batohu, takže se nebál rychlosti. Pak jsem ho vozil v terénu mezi nohama (např. silnice ze Zlatého návrší na Mísečky, nebo z Dvoraček přes Ručičky do Harrachova) a pak ho dal na půl dne do dobré lyžařské školky. Tam se za dvě hodiny naučil plužit a nebyl už potom problém.
Druhý synek to okoukal od staršího a nebál se vůbec. Takže se ve třech-čtyřech letech vykašlal na nějaké plužení a karvoval co to dalo. Měl jsem dost problém ho občas na sjezdovce dohnat, abych ho zastavil, než to napálí na dojezdu do fronty lyžařů. V terénu to vždycky napálil někam do lesa nebo závěje. Ve čtyřech letech jezdit dva dni v různých lyžařských školkách a naučil se zatáčet a pluh začal vědomě používat až o pár let později.
Uvítám i další postřehy a komentáře.
Furt musíš dávat bacha, aby ho to bavilo (proto je lepší jezdit s manželkou, aby ho zabavila při šlapání do kopce), aby mu nebyla zima (když začne povídat, že ho tlačí boty nebo ruce, znamená to, že se mu podchlazují prsty), aby měl pořád pití (ne až si řekne, ale je potřeba pít furt), aby byl najedený, aby si s Tebou furt povídal, měl před sebou nějaký cíl, aby mohl vzpomínat na podobné minulé akce, aby s Tebou měl pořád pocit bezpečí, i když se ocitneš v průšvihu (a to se určitě někdy ocitnete), abys měl připravené ústupové varianty, náhradní oblečení, alternativní dopravu... atd. Prostě musíš neustále myslet za prcka.
čau! z mého pohledu... souhlasím, že běžky blbost, je to pro děti příliš nestabilní.
Sjezdovky. My jezdíme s popruhem kolem pasu a s dvěma ke mně (jak uzda u koně). Loni, tj. ve 4 letech, jsem jen jezdil za dcerou, občas jí přibrzdil, případně dojel a zvednul. Na to jezdim na bladech. Vždycky jsme jezdili tak půl dne, pak už byla utaná a padala.
Ahoj, malou jsme tahali na gumicuku jakmile začala jezdit na sjezdovkách. Od 3 let. Ona sjezdovky, já běžky. To jí bavilo a baví, ale musí být dobře oblečená. Chce to myslet skutečně ne na sebe, ale na to děcko. Délku výletu přizpůsobit podmínkám, něco jiného je slunečný březnový den a mrazivé zataženo se sněžením a větrem. Provizorní sedák, ze dvou sešitých smyček. Jak píše Kuba Turek, gumicuk musí být uchycen nízko. Na běžkách jezdí jen kousek abychom jí to nezošklivili.
Základem je motivace. Nesmíš ji do lyžování nutit. To děcko musí chtít doopravdy jezdit a ne si zrovna teď stavět sněhuláky. Musíš vystihnout ten správný okamžik. Nejlepší je parta dětí. Naše nejmenší už jezdila sama i na vleku (malá poma), když jí bylo 1rok a 10 měsíců. To vše proto, aby stíhala ostatní.
Výbava - lyže s Přeskáčem jsou nutností. Gumicuky a lana jsou na prd.
Běžky jsou fajn, ale tak od 5-6 let. Začni procházkou do 1-2 km k hospodě s pohárem. Na stoupání zásadně běžkové pásy, bo děti nic tak neznechutí, jako podkluzující nebo namrzající běžky.
Skialpy jsou vážná disciplína pro starší - tak 10 let. Pro mladší není problém šlapat hore na malých běžkách a nahoře přezout do sjezdového. Ale - nesmíš dítě nasrat dlouhou, nebo otravnou trasou.
Zeli
Gumicuk vůbec není na prd, nedám na něj dopustit, dítě, které jede na sjezdovkách můžu za sebou vézt kamkoliv. Ideálně do kopce, dolů odpojit a jede samo. Jinak s tebou souhlasím, ideální je skupina dětí, společný výlet.
Jinak jsme vděční mateřské školce, která každý rok pořádá týdenní lyžařský kurz (sjezdové lyžování), vždycky na celé dopoledne. Děti mají velkou motivaci, byl jsem se na ně několikrát podívat a je to nádhera, jak je to baví... Mírný svah, lanový vlek, profi instruktoři. Odpoledne si zase hrajou v teple ve školce.
Pokud se na to podíváme odborně, tak ve 4 letech je vše co jsi napsal nejlepší cesta k psychickému bloku lyží na celý život :)
- běžky .. blbost, nestabilní, masochistické
- skialpy .. blbost, není tak malé vázání a navíc to není daleko od běžek (masochismus)
Ve 4 letech, ale hlavně když je to poprvé, je nejlepší vzít jakékoliv staré lyže i s tím medvídkem a jít s děckem na sjezdovku, ať omrkne jak to funguje, jak se zvedá ze země, zjistí, že to klouže. Než se pustí nekontrolovaně z kopce, počítej, že bude půl sezóny pryč. Potom můžeš něco učit. Nechci ti brát iluze, ale nepočítej s tím, že přijdeš na sjezdovku a děcko bude nadšené tvým zápalem a celý den bude mít snahu lyžovat. Snahu bude mít, ale jezdit na bobách, sáňkovat, stavit sněhuláky a prostě dělat vše co dělají jiné stejně staré děti. Nejúsměvnější jsou situace, když rodič řve na 4 leté dítě (mnohdy i mladší) ať tlačí na vnější nohu :) ... k vidění prakticky v každém lyžařském areálu. Toto v životě ve 4 letech nemůže pochopit.
Nejsem (doufám) magor. To s tou vnější nohou nevysvětlíš ani některejm dospělejm. Syn už na lyžích stál vloni a předloni, sjede šusem kus mírný sjezdovky.
Divil by ses kolik takových magorů je. Minule jsem se byl podívat na nějaký okresní přebor mladších žáků a když trenér řval na prcka (asi 5 let), drž si pravé křídlo, tak jsem myslel že prasknu smíchy. Blbé je že to k smíchu moc není. Velmi pravděpodobně prcek netušil co to je pravé křídlo a vybavil si úplně jiné křídlo. Velmi pravděpodobně ho tím vlastně trenér degradoval, protože všichni běželi za balónem, jen on nemohl. Proč? Takových ocasů je kolem nás fakt plno, proto se nediv, že spousta lidí zde v diskusi vyjadřuje nevoli, že chceš prckovi pořizovat skialpy. Jak tu někdo psal, že jeho dítě lyžovalo v 1 roku, tak to považuju buď za vtip nebo typického magora.
ahoj,
ve 4 letech běžky ne,ani skialpy. boty s medvidkem a lyže se řemínky taky ne,hrozně nestabilní,u našich děti to bylo na nic a nebavilo je to.
takže přezkáče a lyže s hranami,nejdřív na to dítě postavíte,ty naše třeba měli tendenci nejdřív na tom chodit,ne se klouzat.pak když to jde,tak si je posíláte ze svahu na půl metru jeden druhému do náruče a to chvíli vydrží a pak je to přestane bavit a jde se zas na boby. pak postupně, když svolí,že zkusíme zas lyže,tak po měsíci z půl metru jsou třeba 4m atd. Plužit se naučili až další rok,no a na sjezdovku jsem je nejdřív bral tak, že jsem vzal dlouhou plochou smyci, jen ji hodil dítku okolo pasu a měl jsem ho před sebou na provázku. na konci zimy pak jsem je pustil na svah samotné, ale samozřejmě jezdil s nimi. Trvalo to myslím celé 3 zimy, od tech 3-4let do 6-7,snažili jsme se je nenutit,dnes lyžují rádi (12+15let), ale pouze sjezdovky, běžky dodnes ani jeden nechtějí. o skialp jsem se ani u nich nepokoušel,to zůstává jen moje manýra.
Nas kluk pres vsechno predvadeni na sjezdovce odmital jako uplne malej mit lyzovani predevsim spojene se snehem, klidne lyzoval na trave nebo ve sklepe kde jednou zalezl do ulicky, couvani jeste neobjevil a volal o pomoc, to uz bylo davno.
Ahoj!
Nejlepší je, když se naučí nejprve na sjezdovkách a pokud možno nejlépe v lyžařské škole. Kde se naučí lyžovat bez počátečních chyb zábavnou formou a lyžování ho bude bavit. Poté až běžky. Když s ním budeš jezdit celou zimu na hory, tak na konci zimy zvládne obojí. Hlavně to chce učit dítě zábavnou formou, nenutit ho a nedělat žádnou vědu z toho, když mu to ze začátku nepujde. Motorické schopnosti má sice už poměrně dost vyvinuté, ale klouby a svaly ještě až tak moc ne a tak je důležité i dávat i pozor na to aby nebyl prcek z lyžování moc unavený. I to mu dokáže lyže znechutit.
A metodika je jasná, pluh, obloučky v pluhu a postupně k paralelu. Až bude zvládat v pohodě paralel přešel bych pomalu k běžkám, kde by měl z počátku jen ťapat a rozhodně žádná guma ani provaz! Pro jeho pohybový aparát je to špatné! A navíc se tím naučí jen chyby!
A na pásy, skialpy má ještě hodně času. Rozhodně jako průprava nejdřív sjezdovky, pak běžky a za nějaký ten rok až skialpy.
jestli umis diteti vysvetlit jak na to, tak lyzarska skola neni potreba.
ja zacinal ve 4 na sjezdovkach na lane na popruhu u pasku, na druhym konci tata. a dalsi sezonu uz jsem jezdil sam. asi jde hlavne na zacatku o to, aby se dite vubec udrzelo na nohou, na ten pohyb pak prijde samo.
ale bezky a skialpy me zacaly bavit o dost pozdeji, jako decku mi prisly bezky jako pekna otrava.
A ja jsem zase pro bezky.
Dcera s nama jezdila ve voziku za kolo(v zime jsem upravil na lyze).
Od 2,5 jsme ji postavili na bezky a do 5 jsme ji zatajili ze exituji sjezdovky. Za 2 hodiny jezdila i na sjezdovkach jako das.
Já bych čtyřleťákovi pořídila pořádné sjezdovky (klidně jeté, nebo půjčené) a vzala ho na nějakou hodně mírnou loučku. Naučila plužit.
Zbytek bych nehrotila, když bude chtít raději stavět sněhuláky, ať staví sněhuláky. Nic nezmešká, pokud se to nenaučí ve čtyřech, naučí se to později.
(u nás - pětileté dítě se učilo lyžovat tak, aby bylo schopné sjet nejlehčí sjezdovku samo asi pět šest dní, sedmileté to "mělo" za den a půl. Kamarád, který stál na lyžích poprvé až skoro v devíti letech jezdil sjezdovky rovnou. Takže bych si tipla, že čtyřletému to bude trvat ten týden... a když to nezvládne letos, zvládne to za rok za dva v mnohem větším klidu a s větším přehledem).
Hlavně neudělat z hor a lyží pakárnu a povinnost. Stavění sněhuláků, koulovačky a bunkry jsou mnohem důležitější, než perfektní přenášení váhy!!!!
Když jsme dceru ve 2-3 letech začali stavět lyže-kluzky-bačkoráky, tak jí to moc nešlo. Ve 4 letech jsme jí koupili přezkáče a lyže s hranami a šlo to hned. Pro začátek je dobrá jízda s dítětem mezi nohama. Další krok - mám zkušenost, že lepší než brzdění dítěte zezadu lanem nebo gumicukem je jet vedle něj - držet vodorovně hůlku a za tuto hůlku se drží dítě a jedeme vedle sebe. Výhodou této metody je, že dítě stojí samo na lyžích, řídí samo lyže a když se mu to moc rozjíždí, ztrácí rovnováhu, tak použije "pevný bod" před sebou k nápravě. Zároveň jste stále vedle sebe a můžete spolu mluvit.
Když jsme dceru ve 2-3 letech začali stavět lyže-kluzky-bačkoráky, tak jí to moc nešlo. Ve 4 letech jsme jí koupili přezkáče a lyže s hranami a šlo to hned. Pro začátek je dobrá jízda s dítětem mezi nohama. Další krok - mám zkušenost, že lepší než brzdění dítěte zezadu lanem nebo gumicukem je jet vedle něj - držet vodorovně před sebou hůlku a za tuto hůlku se drží dítě a jedeme vedle sebe. (Já držím hůlku oběma rukama na jednom konci, dítě se drží oběma rukama za druhý konec, je to pro mě dost velká páka, ale malé dítě se takto dá udržet). Výhodou této metody je, že dítě stojí samo na lyžích, řídí samo lyže a když se mu to moc rozjíždí, ztrácí rovnováhu, tak použije "pevný bod" před sebou k nápravě. Zároveň jste stále vedle sebe a můžete spolu mluvit.
Pro pokročilejší stadium, kdy počítám s jízdou na prudších ledových svazích, považuji za důležité naučit dítě zastavit se po pádu hůlkou. Tím myslím nenechat se rozjet nekontrolovaně svahem dolů. Je to věc, kterou nezvládá ani velká část dospělých lyžařů a stačí vědět, že na to musím myslet a trochu to natrénovat předem .
Zijice ve Skandinavii,zda se mi fokus na sjezdovani na sjezdovce a skialpy pro deti zcela zbytecny. Tady vsechny deti dostanou kratke bezky kratce pote co se nauci chodit a venku se na nich batoli jak to jde. A obvykle to jde dobre samo od sebe. My jsme pouzivali pulk, kde deti lezely a spaly driv nez sa naucily chodit, pak z pulku obcas vystoupily, kdyz dostaly chut a sly na lyzich - treba 10 min., a postupne naopak kdyz uz byly unavene nebo chut ztratily. A dospeli maji pekne tury i s detmi.
Bezky jsou perfektni na nauceni rovnovahy a zakladni ovladani lyzi, prechod na sjezdovky je zcela bezbolestny. Vyhodne je taky dat se dohromady s kamarady majici deti odpovidajiciho veku, deti maji mnohem vic srandy spolu nez s rodici a lyze jsou zcela prirozenym prostredkem k pohybu - dopredu, nahoru i dolu.
K přechodu běžky-sjezdovky:
Všichni kamarádi, kteří se nejdříve naučili na sjezdovkách a později (v 10-20 letech)zkusili běžky, tak neměli nejmenší problém. Především se nebáli jezdit na běžkách z kopce a zvládali náročné terény. Ti, kteří jezdili v dětství jen na běžkách (a velmi dobře) a v dospělosti zkusili sjezdovky/skialp, tak se dobře sjezdovat nenaučili.
Skol,
zajímavá diskuse. Taky už jsem na to myslel, starší kluk měl dva roky a přemejšlim jak začít. Ty běžky bych nezatracoval. V dětském oddíle máme tradici lyžařských výcviků a dlouhá léta jsme děti učili jezdit pouze na sjezdovkách. Běžkám, ačkoliv na nich sami rádi jezdíme, jsme se na lyžáku vyhýbali. Jako děti nás totiž vedoucí na běžky povinně tahali a ty tůry byly nezapomenutelné.
Můj vlastní vývoj od sjezdovek, přes běžky ke skialpům a zpět k běžkám mě přivedli na myšlenku, že základem lyžování je právě nezávislý pohyb po zasněžené krajině. Brousit jeden svah nahoru dolu je vlastně nesmysl. Ne že by to chvíli nebyla zábava, ale omrzí to.
Zkusili jsme to tedy použít na lyžáku. Do týdeního výcviku dětí ve věku cca od 8 do 14 jsme zařadili minimálně tři půldne na běžkách, ve formě soutěží na louce a mírném krátkém svahu se zameřením na rovnováhu a cit pro sluz. Závody družstev, honičky, úkoly - na jedné lyži, bez hůlek, s jednou hůlkou atd. Nakonec krátky orienťák s úkoly. Samozřejmě vše v rámci táborové hry (motivace). Výsledky byly překvapivě pozitivní. Děti, které první den na sjezdovkách nebyly schopné sjet mírný svah, po prvním půldni na běžkách bezproblémů jezdily na vleku a přívratem z kopce, celkově se zlepšilo jejich postavení na lyžích (slavný záchodový posed byl skoro minulostí) a koordinace.
Takže, obout malého nelyžaře nejprve do pevnýc přeskáčů a sjezdového vázání, je podle mě chyba. Nemůže se vlastně vůbec pohybovat a je odkázán na vás, až ho vyvezete na kopec a pustíte dolů. Pak se obvykle začne bát, protože na ten zvláštní, nestabilní druh pohybu (skluz) a rychlost není zvyklý. Vy si u toho asi moc nezalyžujete, ale zkuste mu dát šanci se na to připravit, přirozeně, ať se naučí chodit po rovině na malých běžkách, trochu se sklouznout, odrazit se hůlkami, sjet kopec na který předtím sám vylezl. A až mu to půjde zkuste sjezdovky, ale na vhodném svahu s bezpečným dojezdem. Všechny ty gumicuky a lana zahoďte. Jsou tu jen proto, že dítě je na kopci, kerý samo nedokáže bezpečně sjet a je tam jen kvůli vám.
Musím se opakovat, gumicuk zahazovat nebudu. Nedám na něj dopustit. Dítě, které jede na sjezdovkách můžu za sebou vézt kamkoliv. Ideálně do kopce, dolů odpojit a jede samo. Po rovině a z kopečka si může dělat obloučky a nepotřebujeme kopec s vlekem a spoustou lidí.
Já mám teda zkušenosti přesně opačné, pohyb na běžkách vás naučí rovnováze a citu pro lyže mnohem víc. A kdo sjede sjezdovku v pohodě na běžkách nebude mít problém ani na sjezdovkách, obráceně to nebude platit. Hlavně je u dětí potřebat běžkovat úměrně věku, ideálně v kolektivu dětí hrát hry, štafetky, žádné dlouhé výlety, stanovit nějaký cíl, třeba pohár v hospodě:-).
Lyže s medvídkem se mě u malé moc neosvědčily, zkoušeli jsme to na zahradě a akorát se jí pořád vyzouvaly.
Ahoj,
doufám že už není diskuze moc v útrobách času...
ale když píšete o různých popruzích, gumách atd., tak úplně lituju ty děti.
Všechny takovéto vehementy dělají děcku špatné návyky (dítěti nic nevysvětlíte, musí si vše okoukat), takže když se dítě před váma rozjede a vy ho přitáhnete (aby bylo v bezpečí), tak ho to donutí sednout si na zadek, z toho plyne, že si zapamatuje, to že když si sedne na zadek, tak to začne brzit. To je úplná kravina a navíc se tím lyže stávají neovladatelné.
Do začátku kupte, nebo si pujčte nějaké obyčejné klasické rovné lyže - bez nějakých větších vykrojení pro carving.
Pokud chcete učit děcka sami není problém třeba už od 3,5 let, i třeba dříve, pokud se mu do toho chce, víte jak na to a má k tomu dispozice.
Nejdřív ať se naučí chodit po rovině s lyžema, pak ho vozte vedle sebe z kopce - dítě se drží hůlky, kterou postupně tlačíte dopředu, aby se dítě za ní muselo natahovat. Tím vlastně přenese váhu na přední část lyží a začne je ovládat.
Jakmile toto zvládne, naučte ho plužit. Zde nebuďtě líní ohněte hřbet, držte mu špičky u sebe, a učte ho dělat správný pluh (vy jezdíte po zadu). Po tom co bude umět bezpečně jezdit a brzdit rovně z kopce, přidejte zatáčky v pluhu. Tím se dítě naučí jezdit samo a bude ho to bavit.
Po tom co bude v pohodě jezdit, můžete se pustit do klasických oblouků, nebo i rovnou do carvingu.
Vetšinou stačí 3-4 dopoledne a dítě, které nestálo nikdy na lyžích může samo jezdit po sjezdovce, i na vleku (samozřejmě pod dozorem :) )
Začátky ve 3 letech na sjezdovce s vlekem pro děti, takové to hrubé lano, jedna sezóna. Jako učitel jsem selhal. Jen JÁ SAMA - JÁ SAMA. :)
Pak už chtěla na velkou. Výjezdy na pomě na koleně taky jeden rok.
V 5 ti už sama na pomě a skialpy s lanem. Samozřejmně že ona skialpy neměla. Všechno jsem odedřel já. Každý víkend Lysá Hora a lesem dolů.
Dneska v 15-ti nemá problém s volným terénem. Ostatní už záleží na ni.
... asi jsem měl štěstí.
Rovnéé lyže néééééé! Ty je fakt už minulost. Tak se jenom naučí plužit, ale v době carvingového vykrojení a teď už i rockeru je to prostě blbost ušit pravěkou techniku.
Celou debatu zkusím shrnout:
Přístup běžky: Napřed běžky, po rovince, potom trochu z kopce, hlavně v partičce dětí a zábavně. Na sjezdovkách se pak naučí jednoduše.
Přístup sjezdovky: Klasické sjezdovky poskytují nejlepší zážitek pro prcka, naučí se ovládat lyže jednoduše. Lano raději ne. Lepší hůlky na přidržení prcka za jízdy. Spíš je lepší lyžařská školka, ale snad to zvládnou i rodiče (jde spíš o psychiku dítěte i dospělého, než o nějaké pravidlo.)
Přístup skialpy: Šup s prckem rovnou do terénu. Lano nezbytné kvůli nebezpečí mimo trasu. Napřed v nosítku, potom na lyžích. Prcek se naučí smostatnosti.
Mám 3 letýho a 15 měsíčního syna. Jsem učitel lyžování s určitou profesionální praxí v učení malých dětí (už od 3 let) u nás i v Rakousku. Učil jsem vždy jen na sjezdovkách (pluh, oblouky v pluhu...prostě klasická rakouská metodika) ale sám mám mnohem raději běžky a skialp. Jako dítě jsem se učil první 3 roky na sjezdovkách s kandahárem a koženýma botama. Do dnes tomu přičítám radost z jízdy na běžkách po červených sjezdovkách nebo prudkých lesních cestách. Zaujaly mě skandinávské praktiky s běžkováním dětí. Vím, že lze bez potíží půjčit na sezonu dětské sjezdové vybavení. Chci se zeptat zkušenějších rodičů. Lze někde půjčit dětem použitelné běžky a běžecké boty?
Kupte dětem pořádné boty na běžky s plastovým kotníkem a mají to i na sjezdování. Když se navíc naučí místo nějaké rakouské metody (dodnes jsem netušil, že na plužení má patent rakousko) zakleknout, uděláte jim v budoucnu i medvědí službu s nohama. Neznám (narozdíl od pevného vázání) telemarkistu se zlomenou nohou, nebo vykloubeným kolenem.
Už je to pár let, ale slušné běžky + boty (hůlky jsme měli vlastní) pro děti cca 8-10 let jsme si půjčovali v Rokytnici - Udatný pod Studenovem a na Mísečkách v půjčovně hned vedle silnice proti bufetu.
Ha, zajímavé téma. Taky jsem se učil na kandahárech s koženejma botama a co se pamatuju, dalo se na tom i docela dobře chodit. Takové univerzální lyže ty byly. Jezdil jsem na sjezdovkách i chodil na výlety. Volná pata naučí dítě předo-zadní stabilitě.
Boty se jmenovali tuším Chopok a to je to, na co se ptám: jde sehnat nějaké takové boty dneska ?
Možná nějaké telemarkové boty.
Máte nějaký tip, kdo prodává kožené telemarkové boty v dětských velikostech ?
kožené telemarkové boty prodával Warmpeace na Jiřáku. Asi by to byli ochotni i dovézt. Přes net to seženeš v pohodě. Ale i když (nebo právě protože) na tom umím, doporučuju ty vysoké běžkové boty (kvaltnější kombi), s tím už se dá pohodlně hranit - to potrebujes i pri tele. Ale zádné s kožíškem nebo podobné blbosti. potrebuješ tvrdou podrážku, která se nekroutí. A navíc jsou i kvalitní běžkové boty levnější než ty kožáky. Ty navíc na rozdíl od běžkových bot nejspíš nedokážeš prodat dalšímu rodiči
Ahoj, docela dost jsem toho dříve odučil a jsem autorem jednoho dítěte - tedy snad kompetentní k odpovědi :-) Jeví se mi nejvhodnějším začít od 3-4 let se sjezdovkami, ideálně šoupáním na rovině a sjezdy malých kopečků. K výuce bych nikdy nepoužil lano ani gumicuk - posouvá těžiště a vytváří špatné návyky. Výuka by neměla trvat déle než 30-60min. a měla by být ukončena ihned, jakmile dítě ztratí zájem. Následně (odlišně od běžných metodik) je dobré naučit dítě brzdit a zastavovat pluhem - kdo ho má furt lovit z lesa, že :-) Poté je na řadě zatáčení přenosem váhy v pluhu. Následně je možné přejít postupným zúžováním pluhu k zatáčení s lyžemi rovnoběžně a z toho do zastavení smykem (kristiánka). Uvedený postup má výhodu logické návaznosti, klidu pro rodiče - dítě umí od začátku zastavit - a dá se zvládnout během týdenní dovolené. Motivujte sladkostmi, chvalte, nekřičte, přerušte výuku vždy, když dítě chce. ...a zapomeňte na carving, dítě lyži nikdy nezatíží tak, aby vyjela oblouk, bo lyže je krátká, v ohybu jí vadí vázko s botou a dítě je moc lehké. Pravá a levá strana se řeší samolepkami na lyže (...a za kačenkou...a za lebkou...a zvedni lebku...a za kačenkou...). Běžky dítě zvládá kolem 6 roku, v sedmi jsme v poho jezdili výlety do 20km, v osmi do 30km. Důležitý je nácvik odrazové techniky a (spolu)práce s holemi - podplácet, motivovat! (Když to ujedeš na 10 odrazů, dostaneš...) Bacha - cíle mají být SMART i pro děti:-) Na výletech je celkem fajn, vzít do batohu malý sedák a když to fakt nejde, dítě do posledního kopce vytáhnout - bacha na precedens, je třeba kupčit s odměnami (pokud dojede bez sedáku = zákusek a bouchací kuličky, sedák jednou = jedna odměna, vícekrát = bez odměny). Ale když už svolíš k tahu - udělej z toho zábavu. No a bacha na mazání - dětem hodně do tupa a dlouhou komoru - rychle se unaví. Jo a na výlet vždy čelovku pro sebe i trpaslíka, hodně jídla a teplý pití - když budeš nervózní z toho, že padá tma a je třeba zrychlit, dítě zastaví a začne brečet. Hodně štěstí a pevný nervy...
Když mi byly 3 tatka měl začal učit lyžovat. Měl jsem zmíněné lyže s medvídkem a kožené boty na řemínky. První rok mě mamka na rovině obula lyže vzala mě podpažema vynesla na mez vysokou asi 3 metry.Celou zimu mi trvalo než jsem se naučil sjet kopeček rovně a nespadnout ani po zastavení a ustát to. V tom mají výhodu měkké kožené boty protože dítě se naučí držet správný vyvažovací postoj toje - pokrčit kolena a být čelem k lyžím, v žádném případě se nezaklánět a nestát rovně, právě tomu napomáhají plastové lyžáky. Podotýkám že jsem se naučil kopec rovně sjet bez jakéhokoliv plužení jen rovně. Další rok tatka našel vlek mírného sklonu s dojezdovou rovinoi a protikopcem, abych nemusel brzdit pluhem, nejdřív jsem začínal úplně dole a postupně dráhu pořád prodlužoval až jsem uměl sjet rovně bez brždní asi 100 ale takového sklonu abych nenabral extrémní rychlost. Jak jsem uměl s jistotou s pokrčenými koleny sjet rovně kopec tak jsem začal se naučil zastavovat smykem na rovině, ne pluhem. Poté jsem obdobným stylem začal dělat obloučky a zastavovat se v kopci. samozřejmě to obnášelo nespočet pádů. když jsem uměl dělat obloučky a zastsvovat bez toho aniž bych spadl koupil mi tatka nové lyže a lyžáky na nichž šlo nastavit sklon komínu dopředu aby držely kolena pokrčeny. Pak už stačilo jen jezdit a jezdit.
Důležité je mít pokrčené kolena a dítě v žádném případě neučit pluh a říct mu že tím zastaví nebo se může spomalovat, protože si na to zvykne a je strašně složité plužení odstranit při oblouku. Při řezání oblouku musí být váha těla na spodní lyži, tedy vnější straně oblouku, což plužení odstranuje. Plužit jsem dlouho neuměl a v pozdější době jsem se to naučil. Tento proces 100% fungoval a jsem rád že jsem měl tak skvělého učitele protože mě lyžování byví a lyžuju perfektně.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace