V Dolomitech je toho hafo. Existujé dobrý dvoudílný knižní průvodce Zajištěné cesty Dolomity-jih a Dolomity-sever od Kompassu. Taková zelená brožurka. Čistě z hlavy mě napadá Grosse Cirspitze u Corvary. Další jsou u Arca - Val di Sarca. Zkus bergsteigen.at a ty knižní průvodce. Záleží jak staré a jak zkušené děti máš, doporučuju si najít průvodce a pročíst si ho.
rovněž se zkus zamyslet nad vhodností této činnosti pro tak malé děti. na Vodní bráně už bylo pár úrazů (dokonce i pád čtyřletého děcka, následovaný pádem jeho matky)
Tak tohle mne taky napadlo, ale autor se ptal na vhodnou cestu pro děti, ne na vhodnost této aktivity pro děti, takže jsem si říkal, že budu raději zticha, než trousit moudra, na které se mne nikdo neptal.
Co já vím, tak se na Riegerovce odehrály za poslední tři roky podobné úrazy (pády dětí) dva a oba se staly na protější straně, tedy na turistické cestě. O žádném úrazu na ferratě nevím.
Jo, je to tak. Jednalo se o Riegrovku, turistickou cestu a ne ferátu.
Devítileté děti na ferátu už v pohodě mají a určitě je to bude bavit víc než lezení s lanem nebo dokonce na překližce.
Navrhuju třeba v Höllentalu kombinaci Wchthüttelklamm(A, les a občas žebřík nebo schody) a Teufelbadstube (B, police pospojované žebříky). Nebo v Dolomitech na Vajoletkách/Rosengarten Santner Pass (B-C, nesztále stoupající cesta šikmo stěnou mezi zajímavými věžemi). Na 2-3 dni se dá Bocchette di Brenta (C jsou v podstatě jen kolmé dlouhé žebříky, na skále je to do B). Nebo lehká ale závratná Wasserfallweg v Gesäuse (A), případně další podobné feráty ve stejném pohoří, např. na Buchstein (B). Jsou tam klasiky - chvíli se jde, pak leze po lanech, schodech, nebo žebříčku, a pak zase jde.. Je to pro děti zábavné a variabilní.
Asi je to individuální, ale myslím, že většina sportovně založených dětí má v 9 letech úplně v pohodě na "C" ferratu. "A" ferraty jsou naopak velké šmatlárny a moc je to nevzrušuje. Dětem se nechce chodit :) Nejdůležitější je zábava. Ideální, když jde partie lidí, kde je dětí víc. Cesta má mít cíl (vyhnul bych se tomu, že člověk půl dne leze, nikam nedoleze a další 3 hodiny sestupuje). To uspokojí dospělého, ale ne prcka. Proto se mně ideální zdá třeba hohewand. Vylezeš nahoru, je tam parkoviště, lesopark, hospoda, vyhlídka, rozhledna, ...
nejni každej fotr ambiciozní trenér mládeže a nejni každé dítě posedlé honbou za výkonem. některé děti sice pěkně drilují jeden sport (nebo hudební nástroj nebo bůhvíco ještě), ale ostatním světem jsou jaksi nepolíbené. soudím, že 4+ je výkon sice tristní u překližkářského devítiletce s dvoufázovým tréningem šestkrát týdně (ten asi fakt nemá talent a měl by si hledat jiný koníček), ale naopak výkon zcela uspokojivý až vynikající u stejně starého dítěte, co pinká míčem, plave, jezdí na kole, čte kníhy, pinká na klávesách atakdále. ne, skutečně všechny děti na světě nemusejí hrát špičkově tenis a žít tím.
U toho, co pinká na klávesy a čte, ta čtyřka možná uspokojivá bude. Ale sportovně založené dítě s kladným vztahem k pohybu, které plave, jezdí na kole, na bruslích, honí se s ostatními, leze po stromech, prostě živé a aktivní, to začne někde na pětkách a ještě ho nebudeš stačit dobírat.
devítileté? to ne!
pokud tedy nedělá gymnastiku, zápas nebo něco podobného.
samozřejmě asi záleží o čem mluvíme, jestli o cestách na překližce postavených lezitelně i pro kratší postavy (a kde dítě s výhodou využije že je lehké), tak to asi jo, nebo o šutru venkovním, kde dítě často dojede na to že nedosáhne.
Venku 5 a víc v devíti letech na něčem normálním (občas dát vlastní jištění, lezení na prvním konci lana, nebo na druhém, ale s rodičem nahoře, slaňování...)? To bych chtěl v devíti letech vidět - až na výjimky lezecké specialisty je to pofiderní představa.
No tak myslel jsem obvyklé deseti až dvanácti metrové pětky na překližce na galeriích stěn jako je nový Smíchov nebo BW. Nebo Holešovice. Moje zkušenost s pohybově nadanými dětmi bez zkušenosti s lezením, tedy když jsou poprvé na stěně, je taková, že když lezou pětkovou cestu, limitem obvykle není obtížnost cesty, ale strach z výšky. Takže pokud máš devítiletou holku, která i se zkušenostmi na vyšší překližce leze 4+, chce to dobře zjistit, co ji vlastně limituje. Někdy si ten strach neuvědomují ani ty děti a limituje je na podvědomé úrovni. U devítiletých sportovců by v pětkových cestách, tedy cestách převážně po madlech a bez pastí a chytáků, určitě neměla být limitem fyzička.
tývole, to sem nežral, se tady bude machrovat čí dítě leze líp. a naše kočka přepere vaši kočku, a jestli nedáš pokoj, tak na tebe zavolám bratrance a ten má stotřicet kilo a vyhodili ho z posilovny že jim tam vohejbá tyče vod činek.
s mejma dětma teda lezeme takový věci jako hřebenovky na bořni klasicky se štandováním po deseti metrech, takže expedice na celej den se svačinkama a málem i s bivakem, závratné obtížnosti II-III, ale pravda, nejstaršímu dítěti do devíti let tři chyběj. a cestou na branickou skálu je hřiště, a někdy to dá práci vodehnat děti z prolejzaček a zahnat ke skále.
Když to tebe a tvé děti baví, tak proč ne. Jen nechápu, proč to tu píšeš. Já jsem psal o lezení, ne o flákání se na žebříku a prudším svahy. Pro mě za mě, přivaž si prcka k batohu a dostávejte si třeba na Sněžku, ale nechápu, proč to nazýváš lezení. Těžko s tebou diskutovat, když tu směšuješ dvě věci dohromady :-)
fajn, tak co si miláčku cintáš pentli u dotazu na vejlet s dětma na A-B Kletterštajg? vždyť tomu houby rozumíš, ty jeden športsmene:) ty vostudo česky kántry:)
fajn, tak co si miláčku cintáš pentli u dotazu na vejlet s dětma na A-B Kletterštajg? vždyť tomu houby rozumíš, ty jeden športsmene:) ty vostudo česky kántry:)
Už tě někdy napadlo, že urážením a zesměšňováním ostatních se tvá pozice nezmění? Když prostě devítileté díte nepřeleze pětku na překližce, je to normální průměr a podprůměr, ne sportovně zaměřené dítě. A s tím nic nenaděláš bez ohledu na to, jak mne nazveš :-)
Já taky až doteď netušil, že sportovně zaměřené dítě je nadprůměr. Vždycky jsem si představoval výkonnostního sportovce jako vypatlanou hlavu, ve svém oboru snad mající dobře vyžhavené svaly a vymydlený mozek, třeba jako ty čutálisty co se celý život honí za merunou, nebo lezouny, co znají jenom dva chyty nad sebou. Takový život bych svým dětem nepřel, to ne...
No jo, pokrok nezastavíš. Ještě pár let a sportovně zaměřeným dítětem budeme nazývat haranta, co bude schopen občas vyjít schody a při cestě od gauče k ledničce se nezadýchá.
Tak dost srandy: Dítě v devíti letech, které je normálně sportovně/kulturně/technicky/životně zaměřené, může lézt 4+ a je to normální. Není to žádný neschopný chcípáček. Prostě žije svůj život, dělá spoustu věcí a jedna z jeho zábav je i lezení.
Zjevně jsi nepochopil podstatu. Pětkové cesty na překližce jsou něco tak jednoduchého a primitivního, že na to není potřeba ani síla, ani technika, vlastně ani vytrvalost. Pokud nemáš nadváhu a máš trochu fyzičky a vloh k pohybu, není tu jediný důvod, proč to nepřelézt. Že to některé děti nepřelezou, je smutný fakt. Stačí se podívat na hodinu tělocviku třetích a čtvrtých tříd. Ale pokud chceš takovéto dítě nazývat sportovně zaměřeným, je to degradace tohoto výrazu. Ještě jsem ochoten akceptovat, že 4+ se hodí pro normální dítě. Ale jestli je podle tebe 4+ pro sportovně zaměřené a ty hodně dobré děti v devíti lezou osmičky až devítky, jak bys tedy nazval obyčejná děcka, co lezou cca šestky? Jestli tedy chceš začít mluvit vážně, srovnej si v hlavě výkonnosti a schopnosti dětí. Ty nejlepší okolo devíti let lezou do devítek, osmičky dávají běžně bez problémů. V různých kroužcích a oddílech u stěn, kde nezávodí, jen si chodí jednou týdně zalézt na překližku, lezou okolo šestek. To bych nazval tím sportovně zaměřeným děckem. Nedělá lezení jako hlavní sport, občas na překližku zajde, baví ho to, v devíti by měl lézt okolo 5-6. devítileté dítě, co chodí na překližku a leze tam 4+, je podprůměr a o jakémkoliv sportovním zaměření se u něj mluvit nedá. Asi to není vůči dítěti a rodičům to pravé, ale nemá cenu si nalhávat, jak je dítě, co přeleze žebřík, dobré.
Myslím že je dobrý když devítiletý dítě nesedí u kompu a dělá něco jinýho, např. leze 4+, a to navzdory tomu, že to není třeba 5+. A terminologie (tedy jestli je pro takový dítě správnější označení "podprůměrný", "průměrný" nebo "pohybově nadaný") se mi jeví jako nepodstatná.
To samozřejmě, ale to nikdo nerozporuje. Bavíme se teď o hrubé definici výrazu "sportovně zaměřené". To co po popisuješ, je normální aktivní děcko. Ale "sportovně zaměřené" by už nějaké ty dovednosti navíc mít mělo.
Co je to sportovně zaměřené děcko? Čutálista, co jinak neudělá výmyk a leze trojku na umělce? Vzpěrač, co zdvihne sto kilo, ale s gymnastikou má problém? Gymnastka, která je v devíti letech odrovnaná a už nikdy nebude chodit a sedět normálně? Turista, co ovládá všechny možné sporty, ale jenom tak, že na umělce leze 4+, do míče si zakope, ale nikdy se nedostane ani do školního výběru, na kole řádí jenom okolo baráku a v létě jede s rodiči na týden okolo jižních Čech, skialpuje nebo běžkuje jenom jako výletník?
Kubo, zopakuj si pojmy jako jsou například Vlohy, Nadání a Schopnosti. Podívej se, co je dané geneticky a co je potřeba rozvíjet tréninkem. Zkoukni, jak je důležitá motorika nebo pohybové nadání (talent). Když ani pak nepochopíš, co znamená sportovně zaměřené dítě a že to nijak nesouvisí s tréninkem a nadprůměrným výkonem, ale přirozenými schopnostmi, je další debata zbytečná.
Tak, první krok jsi udělal. Gratuluji. A teď ještě pochopit, že bez určité míry nadání a talentu nemůžeš být moc sportovně zaměřený. Až pochopíš tohle, zkuse se posunout k myšlence, že kdo je alespoň trochu s talentem a nadáním, tak ty pětky přeleze. Pokud ne, je to pohybové pako (sorry, ale je to tak, může být chytrý, hezký, vnímavý, cokoliv, ale vlohy pro pohyb prostě nejsou dané každému) a moc nadání a talentu nemá a slova o sportovním zaměření dítěte jsou pouhá zbožná přání nebo subjektivní hodnocení nekritického rodiče :-)
Jak to vidíš s těma příklady, které jsem nadhodil výše? Je podle tebe fotbalista, co nepřeleze čtyřku, sportovně zaměřený? Vzpěrač, gymnastka, turista, cyklista...? Nebavíme se tady o nadání, tenhle pojem jsi do diskuse vrazil až Ty.
ale já bych to votočil. třeba takhle: kdo v pěti letech není schopen po víkendu u klavíru zahrát für elise je úplnej debil a má vobě pazoury levý. kdo v do dvanácti nepochopí základní principy diferenciálního a integrálního počtu, ten se na studium nehodí a měl by se stát šoférem, ajťákem nebo mejt na masaryčce mašiny. nebo tak nějak.
vy se snažíte definovat slovní spojení "sportovně zaměřené"? A to pak dáte do slovníku, pánové? Proč?
Obecně bych řekl, že relativita je v tomto případě na místě. Vzhledem k výchově a tréninku např. ve starém Řecku, jsme nýmandi všichni a naše děti by se ve Spartě staly pouhými nosiči štítů, v lepším případě.
Jakékoliv škatulková nemůže mít odpovídající hodnotu, podle které se dá zpětně určit skutečný stav věci. To je buhužel fakt, a proto tak nesnáším matiku. Ale jen si integrujte...
A já jsem si vždycky myslel, že třeba Adam Ondra byl celkem sympatický a chytrý kluk i když lezl a vyhrával už od dítěte... :-( No nevím Kubo, já bych třeba dětem zážitky a dosažené úspěchy Adama Ondry přál.
Stena neni ferrata .. 5 na stene je vetsinou ve strasne moc ohledech nesrovnatelna s tou na skalach. znam mnoho stenolezcu (dospelych), co lezou na stene tezke prasky, stropy apod., ale na skale (treba pisek) maji s 6kama problem. Proste to co pises je nesmysl. na stene totiz ve vetsine pripadu chybu moralovy faktor, ktery pro deti bohuzel i na te ferrate je.
Děkuji za doporučení.Holkám je 9 let a na stěně přelézají max 4+.Chceme je vzít někam ven do přírody a přišlo mě to jako dobrej začátek. Jen jsem se bál dlouhého přístupu k ferátě.
Doporučuju pro děti hned za hranicema Jeptišku (Nonnefelsen) - je to sice samá kramle, ale pro děti je to zábavné. V Otzalu Jubilaums Klettersteig Lehner Wasserfall. Zprvu trochu kolmější (C), ale nejsou to dlouhé úseky a pak je krásný traverz a s pohledem na vodopád. U Lago di Garda je nedaleko hodně jednoduchá, ale dlouhá Ferrata Gaetano Falcipieri, po které se dojde až k horské chatě a dál se dá jít na vrcholy (cca. 2200m.n.m.) Cestou zpět k autu se jede cestou, která vede tunelama ve skále.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace