jakože toho kluka neznám, ale zas podle mě jako už x krát předtím přesně vystih princip růstu - a myslím nejen v lezení ale v životě obecně. Dával bych to do čítanek už na ZŠ.
Jestli chceš věci dělat líp, zkus se u toho hlavně bavit.
Zdravím,
mohl by mi prosím někdo zasvěcenější poradit s výběrem bouldermatky? Přemýšlím o Ocún Moowalk. Dobrá cena i variabilita. Popřípadě může někdo něco doporučit v této cenové relaci? Lezu ty bouldry spíš na pohodu, ale raději bych pod sebou ně
Ahoj, je mi 40, lezu obvykle 1x týdně a moje hranice je 6-. Lezení pro mě není koníček č.1, ale i tak si myslím, že mám na víc. Pokud se mi podaří jít víckrát v týdnu, vidím zlepšení, větší jistotu, víc síly. Pokud bych se chtěl dostat "jen" na
zdravím, prosím Vás jak mají sedět boty na alpinismus (turistika, lehčí ledovcové lezení)
Mají sedět přesně jako třeba lezečky? Nebo menší vůle nevadí ?
Zdarec, mate nekdo informace jak to vypada s webem rockstars.cz? Nekolik let uz tam sviti ze se maka na novem webu a konceptu, ale porad nic. Zajima me to ciste ze zvedavosti.
jakože toho kluka neznám, ale zas podle mě jako už x krát předtím přesně vystih princip růstu - a myslím nejen v lezení ale v životě obecně. Dával bych to do čítanek už na ZŠ.
Jestli chceš věci dělat líp, zkus se u toho hlavně bavit.
(nějak teď potkávám spoustu škrábačů, co se zubynehty držej v šest plusce se zavilým výrazem a záškuby křečí v těle. nemůžu si pomoct, působí to na mě křečovitě a komicky. ale vůbec nezpochybňuju, že jim to "něco dá").
Otázka ale je, jestli si člověk ( a já rozhodně nejsem výjimka) uvědomuje, že mu to taky hodně nedá. Nedá mu to přesně to, co by mu to dát mohlo, kdyby celej ten proces lezení bral víc jako hru. Nevím jak Vaše, ale moje zkušenost je, že teprve v tu chvíli začne tělo opravdu "myslet" a řešit situace rejstříkem pohybů, který tu dřív nebyly. A najednou se vyloupnou samy od sebe, jakoby tělo mělo svou vl. inteligenci.
nechci nikoho a nic adorovat, systematickej trénink má nepopiratelnou kvalitu, ale, vidět jak se člověk "zlepšuje" tím, že nemá potřebu dokazovat si, že na něco má, leze linie, tkerý ho prostě rajcujou a jsou li za šest nebo osm už tak neřeší, má svoje kouzlo.
Teď si nejsem jist, jestli tohle není reakce na můj koment k diskusi o frekvenci lezení vedoucí ke zlepšení, ale jestli jo, pak ti dík za poctu!
Ať tak či onak bych dodal, že ta pravá radost (třeba z tréninku) se dostaví v momentě, když je s kým ji sdílet (tím nemyslím FB selfie)... U nás ve Frýdku-Místku máme super bouldrovací partu, známe se úplně všichni a je radost si na té malé zaprášené boulderovce blbnout, ať už jen tak, nebo systematicky dřít. Horší podmínky smazává legrace, s tím jsem se úplně na větších a krásných boulderovkách po čr nesetkal.
jojo, vypíchl jsem to do spešl vlákna, protože mi to přišlo klíčový.
tak když máš štěstí na lidi, radost v grupě se vždycky násobí..
ale je to o lidech, můj parťák když lezu moc dobře, tak je z toho down a občas mi přijde, že mu ochabuje ochota povolovat lano, jakoby mě chtěl přibrzdit.
No já znám zas spoustu lidí, pro který je společný lezení utrpení a proto raději boulderují sami někde v lese. Chci tím říct, že to co píšete oba výše rozhodně nemusí vyhovovat většině lidí...
No teď jakoby byla něco jako "renesance" takovýho "přirozenýho přírodního" přístupu (nejen) k lezení. Ale myslím že to je spíš jen móda, která za pár let vyšumí. Asi nemá cenu abych tu jmenoval různé myšlenky a pseudo-filosofické směry, které ovlivnily myšlení a tím i život širokých lidových mas posledních třeba 50 let a dnes po nich už neštěkne ani pes. Možná že někomu takový "easy going" styl vyhovuje a možná i přináší výsledky. Ovšem jsem si jist, že např. ve světovém TOP Ten jakéhokoliv sportu bude vyznavačů takového přístupu poměrně málo. Vrcholový sport (ale nejen sport, ale třeba i management) je naopak plný hyper-egoistů, pro které je výkon prioritou a podřídí tomu vše ostatní, i vlastní sociální život (nic proti tréningu ve skupině:-) Vím o čem mluvím, léta jsem se ve vrcholovém sportu pohyboval (jako lékař). Takže ano, člověka to sice bavit musí, ale bez té pro někoho až možná křečovité síly vůle to nejspíš nejde...
Neřikám že tenhle přístup nemůže někomu fungovat. Určitě to ale není recept pro každého. Normální člověk prostě musí být pod určitým tlakem, aby se dostal k top výkonům. Přístup "lezu jen když je čas a chuť" má problém v tom, že už bych si taky nemusel zalízt nikdy. O nějakém pravidelném treninku nemluvě. A bez pravidelného a dost brutálního treninku ty výkony prostě nepřijdou: kdo tvrdí, že leze jen tak na pohodu a přitom leze 8b a výš, tak prostě lže...
P.S.: já hulit jako Chris, tak se moje percepční schopnosti taky posunou někam jinam...
Znám několik lidí, co celou zimu visí na bouldrovce jak netopýři. Musej 3x týdne bouldrovat a zbytek dnů viset na campusu. A pak za sezonu vylezou jednu nebo dvě osmičky. A to ještě na tu cestu půl víkendu odpočívaj.
Je takové lezení ještě zábava? Nebo už vrcholový sport? I s těmi výkony?
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace