Ahoj, nechci rozpoutat diskuzi o hloupých začátečnících, ani nechci být napomínám za demenci a nerozvážnost. Chci regulérní odpověď, snad se jí zde dočkám. Jak moc se prosím liší otížnost lezení IV UIIA na skále a v horách? Třeba takový Studlgrat? Je mi j
muze se mi v cechach stat ze mi nebude stacit na slaneni 50m lano? trebas v Adru? jsou slanaky pod sebou a v jakejch vzdalenostech? da se ridit nejakym pravidlem, nebo si mam poridit delsi snuru? diky za diskuzi
Pokukuji po novém tenkém dlouhém... A zarazila mě cena Tendon Mastru 9,2, který je na stejné metráži znatelně dražší, než jeho bráchové. To máme: 80m, complete shield: 8,9: 4916Kč, 9,1: 4357Kč, 9,2: 5076Kč, 9,4: 4343Kč. Nevíte někdo, co je na té 9,2 lepší
Ahoj, dají se někde lézt ještě severky? Rakousko, Švajc, Itálie? Prosím o nějaké doporučení? Co tak Wildspitze, Brochkogel, Ortler, Grossgockner? Nějaké zkušenosti z poslední doby? Dík
Existuje nějaký nový průvodce Demänovské doliny? Mám akorát starý Slovenské skály. Slyšel jsem, že je tam dost zakázaných sektorů, tak bych nerad dělal místňákům problémy, že polezu někde, kde je to zakázané. Určitě tam od doby vydání prehistorického průb
Ahoj, nechci rozpoutat diskuzi o hloupých začátečnících, ani nechci být napomínám za demenci a nerozvážnost. Chci regulérní odpověď, snad se jí zde dočkám. Jak moc se prosím liší otížnost lezení IV UIIA na skále a v horách? Třeba takový Studlgrat? Je mi jasné, že je tam expozice, méně kyslíku, atd. Jde mi čistě jen o obtížnost lezení. Je to srovnatelné nebo hory jsou podsazené, tudíž je to třeba regulérně vyšší klasifikace, být to na skále? Děkuji. Rád bych zalezl něco v horách, ale chci obezřetně
Nevim, jak Studlgrat, ale spis to byva naopak, na preklizce by to spis bylo oznaceno nizsim cislem. Tady jde o to, ze mas pohorky, macky, rukavice, batoh, hlad, zizen, mizerne jisteni, je to zasnezene, namrzle... Byt to v lezeckach, trenkach a triku, na suche skale, tak si skoro nevsimnes, ze lezes.
No jak kde a jak co...treba kdyz obcas lezu nejakou 6-7 v tatrach, tak si rikam, ze bych nerad byl lezec, co ma ten stupen na krev :) A kdybych takovou sestku potkal na skalkach a na preklizce, tak si taky reknu, ze to ode mne vyzadovalo nejak vic usili, nez jsem v tom stupni zvykly :)
Všeobecně ve Vápencových Alpách (v Rakousku) je to všechno přibližně o stupeň těžší než třeba v Srbsku nebo na Rovišti a ještě o něco těžší než na většině umělých stěn, které znám. Na žule v oblasti Mont Blanku ještě o něco víc. Prostě je tam těžší klasifikace.
Většina klasických a hodně lezených cest je dnes vybavená dobrými stabilními štandy, případně si můžeš dobře a rychle tyhle štandy vyrobit na smyčkách. Mezi tím bývají jištění jen v nejtěžších místech, které se blíží hranici nejvyšší obtížnosti v cestě. V tzv. plezírových cestách jsou borháky nebo něco podobného častěji a moc toho vlastního zakládat nemusíš. V jiných cestách je spousta rezavých i dobrých skob, chuchvalce smyček, zapomenuté frendy a vklíněnce, apod.
Nakonec to hlavní na horách je ale orientace (jak se tady v diskusi píše) a odhad vlastní kondice, schopností a počasí. A taky rychlá práce na štandech a při slanění (v těchto dvou záležitostech se za normálních okolností ztrácí nejvíce času).
Poměrně složitá otázka.
Je rozdílem tůra (jako např zmíněný Studegratt), která je spíše náročnou turistikou spojenou s lezením. Zde je jen pár míst (jedno až dvě), kde uděláš kroky dané obtížnosti a zbytek náročná chůze. Hlavní problém je to, co říkáš - délka, výška, orientace, blbé jištění, zkušenosti, sníh, led...
Jiná situace je lezecká cesta (např. stěnový výstup na nějaký kopec). Zde je skoro samé lezení, kde obtížnost může být těžká podobně jako na skalkách. V některých cestách je klíčové místo lehčí (obtížnost je daná spíše délkou) v jiných je místo za 4+ stejně těžké jako na skalkách. Hlavní problém v takovémto lezení vidím v jištění (musíš zakládat a fixního je málo) a ve složitější orientaci, čímž se hodně prodlužuje doba lezení. V začátcích jsme velmi mnoho času ztráceli na štandech. Moc pomohly pokusy štandovat na skalkách.
Chce to zkusit. Momentálně mám přelezenu nejtěžší horskou cestu 5+ v cestě cca 20 délek. Na skalách je moje max. 6. Když jsem byl v horách poprvé, bylo moje maximum 3-4 uiaa v 7-mi délkové cestě a trvalo nám to skoro celý den.
Samozřejmě jsou dobré zkušenosti se slaňováním v horách (někdy trochu složitější než na skalkách), budováním štandů, zakládáním jištění, orientace ... apod.
Spíše se poptej na konkrétní cestu.
Určitě běžte do toho. Hory jsou moc krásné a zajímavé. Nebojte se návratů, útěků a opakovaných pokusů.
Je to těžká otázka a je to +/- subjektivní.
Osobně mám takový přístup. Na skále lézt cestu za 7 UIAA a pak si troufnu v horách jít na 6
Zkušenost mám takovou, že když napíšou někde že klíčový místo je za 6 tak je to fakt za 6. A je to v klidu stejně drsný jako 6 kdekoli jinde.
Spíš jde o charakter. V rakousku jsou spíš zaměřený na hodně místech na polotny, ktaže když narazíš na plotnu může ti přijít těžší než udávají číslo. Naopak když narazíš na spáru nebo komín a jsi odrosltej spárař z pískovců tak ti to přijde lehčí než udávané číslo.
Pak samozřejmě záleží kdo cestu dělal V Dachstain Sud cesty například dělá Klaus Hoi a to je velkej klasik. Plotny i spáry jsou fakt poctivý a v desátý dýlce na razit na 7 spáru je skutečně zapeklitý oříšek a je jedno jestli je v koutu kde máš pocit bezpečí nebo někde vystavená na expozici.
Vícedélkové lezení je hodně o fyzičce. I v rukách a v hlavě ve všem. S ubívající fyzičkou začne mozek fungovat trochu jinak a šance na udělání chyb se zvýší exponencionálně. Taky začne nabývat dojem že cesta je těžší. Ale není. 6 je pořád 6.
Mě klasici kdysi říkali že když je cesta krátká tak je měkčí ale těžší ale když je cesta dlouhá tak se to bere v úvahu na klasifikaci. Nevím dojem mám jaký mám přijde mi to jako mýtus. Někdy cesta sedne někdy ne. Chce to respekt a zralé uvážení i na jednodýlkovécestě i na vícedélkový cestě.
Tky je dobrý přihléídnout k kolik těžkých dýlek cesta má. Když většina cesty je za 4 a jedna dýlka za 6 tak je to uplně jiný než když 3/4 cesty jsou za 6 a dve dýlky za 3. Lepší přistupovat k tomu, že každ á další dýlka je pořád stejně drsná jako ta předchozí a není tam žádné ubrání na klase kvůli výšce nebo expozici.
S tou délkou/obtížnosti to byl kdysi přístup v Tatrách, ale nakonec se to neujalo. Dnes je cesta všude v Evropě hodnocená podle nejtěžšího místa s tím, že vše si najdeš v TOPO nebo v popisu. V Německy mluvících zemích se používá klasifikace UIAA, ve francouzsky mluvících zemím francouzská, ale dají se koupit i průvodce s klasifikací UIAA.
Pak jsou ještě stupnice zohledňující celkovou náročnost cesty (francouzská a ruská), ale to je už vyšší dívčí, nebo jenom jako doplněk k normálnímu průvodci.
Jak to taky občas na túře vypadá právě popsal Luk, který se vrátil z notoricky známé a lezené cesty Molteni na Badile - nevzali si cepíny, netrefili nástup, ztratili se, padali a nakonec měli problém i se slaněním. Je to něco mezi čtyřkou a pětkou v pevné skále a stejně to zapytlili (to není žádná hanba, prostě se to občas stane každému a je dobré s tím počítat) http://myurl.cz/cyoi0
Především, klasifikace lítá. Skoro všude. Takže můžeš narazit na opravdu ostrou cestu na dané číslo, a nebo taky na cestu zřetelně nadhodnocenou.
Běžně se v nějaké delší cestě stává, že délka napsaná třeba 6c+ ti přijde mnohem lehčí než jiná za 6b (analogicky v jiných hladinách)... Je to prostě jen hrubě orientační.
Hodně lezené, populární cesty mají tu výhodu, že se to o nich ví / dá zjistit. A hodně populární cesty většinou nebývají nadměrně tvrdě klasifikované, protože to by pak nebyly tak populární, lidi zas tak moc nebaví hodně se snažit "za málo bodů" :)
ještě to má jeden aspekt. záleží, jestli se jedná o cestu klasickou nebo moderní a plezýrovou. klasická cesta (jak tomu pojmu rozumím já) se probíjí stěnou skrzevá její slabiny, tak, jak se někdy před stodvaceti (nebo před dvěma lety někdy taky občas zřídka) probíjel prvovýstupce, který lezl do neznáma a netušil co ho čeká - a tam čekej klasifikaci mírně tvrdší, a počítej s tím, že když to nesedne tak tě potrápí a někdy zatraceně zdrží a vycucne i flek papírově nezajímavej, protože jej přelézt prostě musíš (z poslední doby mě takhle nadchla třeba čtyřková nordkanta na predigstuhl v kaiseru - kdybych snad měl čtyřku jako strop obtížnosti tak bych se třeba z matejakova traverzu a z chytovaté spáry nad ním poněkud ukákl). no a pak jsou ty moderní plezýrové cesty, trošku násilně včleněné, které obtíže neobcházejí, a spíš bloudí šutrovatou strání po nejtech a o kus vedle by to snad vylezla i kráva (o kamzících nemluvě) - a tam se ti může stát že hravě prostoupíš něčím papírově těžkým, a samotnej fakt že to můžeš obejít lesem ti to usnadní minimálně po stránce duševní rovnováhy.
Pokud se ptas konkretne na Stuedelgrat, tak to se skutecnym lezenim v horach nema zas tak moc spolecneho. S trochou nadsazky lze rici, ze je to spis ferrata bez oceloveho lana. Respektive, je to chodak za 1-2, se ctyrmi tezsimi misty, kde v 1. jsou stangle, v 2. ocelove lano, v 3. borhaky po metru, ve 4. fixni lano. Resit obtizonst nema v tomto pripade moc smysl.
Samozrejmne tam zustavji aspekty jako nadmorska vyska, pocasi, atd. Nicmene krasy horskeho lezeni, jako pofiderni standy, hledani cesty, podivnej sestup atd. tam moc nehrozi.
Proste je ta cesta takova divna, hodne odlisna od normalnich horskych cest.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace