Ahoj,
když lezeme na skále, u které je hlasitý jez, téměř vůbec se neslyšíme. Jsou nějaká "známá" gesta, která se používají pro komunikaci, abychom nemuseli křičet na lesy?
napr. v Tatrach ked lezieme na pulkach/dvojcatech, tak sme dohodnuti ze po zastandovani zacne prvolezec doberat iba jedno lano (dopredu dohodnutej farby, idealne napr. prva podla abecedy). Po dobrati niekolkych metrov druholezcovi uz dojde, ze ten hore prisiel na stand a ze moze zrusit. na znamenie toho mu lano 2x na kratku chvilu pridrzi. prvolezec vie, ze druholezec pochopil a dalej dobera uz obe lana sucasne. ked pride nakoniec, zostane mu este nedobratych par metrov z druheho lana. predtym nez ich doberie, zalozi istenie. a druholezec vie, ze ked sa dobera uz iba poslednych par metrov druheho lana, ten hore ho uz isti...
Anonyma za jeho vulgaritu přehlížím (ostatně jsem při čtení místních příspěvků s takovými chudáky počítal) ale tobě Marku děkuju za vysvětlení. Do budoucna se mi to hodí, ale zatím tak daleko ještě nejsem. Lezu první rok a půlky ani dvojčata jsem ještě nepoužíval.
Vím, že si můžeme vymyslet svá gesta, jen mě zajímá, jestli jsou nějaká zažitá.
Vysílačky jsou docela řešení. My to dělali tak, že jistič byl navázanej už při jištění a ten kdo dolezl na stand, začal vytahovat lano až do doby kdy začal tahat jističe.. Lepší mít obuté lezečky dopředu, a být připraven na okamžitý nástup. Prvolezec na standu musí dobirat na pocit, aby druholezce zbytečně netahal nahoru, ale zároveň nebyl moc velký průvěs. Jednou me takhle na druhým poslal prvolezec na podlahu, měl moc velký pruves :)
Googlim a vysílačky ne... Přeci jen, to co lezeme my, na to vysílačky nejsou třeba a navíc, co když jedna někomu padne/odejde. Určitě bude lepší se naučit nějaká ta gesta.
Ta s lanama jsou fajn, taky se na ně třeba časem dostanu, ale začal bych těma rukama :)
Když na sebe nevidime tak máme signal třikrá silně škubnout dobraným lanem a to zmená lez, jistím. Stejně tak u dvojčat. S tím dobráním jednoho pramenu je problém, rádo se to šmodrchá když máš krátké délky. Jinak nápad dobrý ;-).Nejlepší je chystat si ty prameny vedle sebe pak to jede jak po másle.
docela chápu anonyma. nevim, co řešíš, když na sebe vidíte. problém nebude v tom, že lezeš krátce, ale někde úplně jinde. obvykle se tomu říká inteligence.
Vůbec nic nechápeš. Tady nejde o inteligenci, ale o zkušenosti. A já se je tu snažím sbírat. Kdybych vyrazil do terénu řekl bys, že jsem lama, že to neumím. Když se před tím ptám, říkáš také, že jsem lama. Ta inteligence se postrádá na tvé straně. Ale jak jsem řekl výše, počítal jsem,že se tu chudáci najdou...
Přijde mi poněkud neadekvátní říct si o radu a ve stejným vláknu začít rádce usměrňovat, že se ti nelíbí forma, v jaký se ti rad dostává.
Nicméně z pohledu prvolezce, nyní již jističe, je to jednoduchý. Zaštanduje a dobírá do tý doby, dokud nedobere druholezce. Na to není potřeba žádná signalizace. Problém nastává jen tehdy, když se lano při dobírání někde sekne. Prvolezec/jistič nahoře si myslí, že druholezec je již dobranej a řve dolů "polez vole, chrápeš nebo co". Jistič/druholezec dole je frustrovanej, že prvolezec najednou přestal dobírat a řve nahoru "dober vole, ještě 15 metrů". Jeden druhýho samozřejmě neslyší.
V takovém případě je potřeba jednat operativně, což je asi nad rámec tohoto vlákna.
Z pohledu jističe (který se chystá lézt na druhém) je to trochu složitější. Obvykle to probíhá tak že lano ubývá a když zbejvá málo, tak najednou ubývání přestane, lano se chvíli trochu cuká tam a zpátky a pak začne ubíhat velmi rychle až do konce (do spodního štandu či do jističe). To je neklamný znamení, že prvolezec zaštandoval (cukání) a dobral (rychlej úbytek lana) a tedy bych se nerozpakoval zrušit spodní štand a lézt.
Druhá varianta je, že lano ubíhá stále pomalu až do konce, žádný cukání a rychlý povolování. To znamená, že prvolezec stále leze a nejspíš nemůže najít místo na štand. V takovým případě je dobrý nechat lano napnout na znamení, že je již opravdu konec, a pokud se prvolezec nezačne vracet (lano by se opět povolilo), pak opatrně vyrazit. Nyní lezete souběžně a oba dva to víte, proto jste oba dva maximálně opatrní. Prvolezec za chvíli zaštanduje a druholezce dobere normálně.
Jeden z malých zmatků je, že cukání nahorů a dolů nemusí bejt stavba štandu, ale lavírování v těžkým. Ale ani v takovým případě se pro jističe nic nemění. Prostě čeká, až se lano napne a dál se jede podle předchozích dvou variant.
vono se do toho dá nakouknout i z jiného úhlu. historicky se lezlo na poměrně krátkých lanech (čtyřícítka bylo maximum), a postupně se nějak ta lana prodlužovala a prodlužovala a šedesátka je dneska standard a někteří mají lana dokonce i mnohem delší (skalky i hory). má to smozřejmě opodstatnění taková lana používat na plnou délku, ale tam, kde to má smysl. někde v šedesátimetrové mírně převislé place (rp) nebo na sněholedové dálnici, kde to samozřejmě podstatně šetří čas (především rychtování štandů po vlastním vrtaném do bílého svonstva) a neškodí. ale někde v členitém kličkovatém, kde není vidět ani slyšet a hrozí seknutí a házení šutrů, je zhusta velmi rozumné délky drobit a klidně dobírat po patnácti metrech. v konečném důsledku to šetří čas, nervy i síly. takže nutnost komunikovat škubáním lan a vysílačkama lze ve většině případů redukovat vhodnou taktikou štandování.
Mně se osvědčilo rychlé dobírání lana. Až lano nešlo tahat, párkrát jsem škubl a to pro jističe znamenalo, že může lézt. Předpoklad je, že než prvolezec začne cokoliv dělat s lanem, tak se zajistí a připraví štand. Aby se nestalo, že ho jistič zruší, případně druholezec začne lézt a prvolezec teprve řeší jeho jištění. Byli jsme na to tak zvyklí, že u lezení prakticky nebylo třeba mluvit. Prohodili jsme vždy jen pár slov na štandu. Nějaké řvaní po sobě pro mně byla vždy známka jakéhosi amaterismu. Pokud to zrovna nebylo volání o pomoc.
Ještě když na sebe vidíte, tak myslím, že je celkem standard: prvolezec doleze, zajistí se, sedne si do samojištění a ukáže jističi obě volné ruce (typicky s nimi máchne ruce k sobě (jakoby do kříže) a od sebe. V tu chvíli jistič ví, že může zrušit (nebo spustit, jste-li domluvení - tím pádem prvolezec nesedí v samojištění, ale v jistícím laně). Prvolezec pak pošteluje jištění, může dobrat lano, nachystat jištění. Signál, že je nachystaný, může být palec nahoru, stejně tak může signalizovat druholezec, že tedy startuje. Akorát ty palce nahoru nemusí být příliš zřetelné, když je to daleko a nebo když je špatné pozadí. Jestli je pro to nějaká výraznější alternativa obecně uznávaná nevím. Mohlo by být třeba klasický signál rukama pro Y a N v horách.
no, né vždy lano vede úplně ideálně a táhne, stačí když cesta trochu traverzuje. Pak ti jsou nějaký signály škubáním k ničemu.
To že dojde lano ještě neznamená, že prvolezec má štand. Dej mu dvě tři minuty a když je lano furt napnuté, tak prostě lez tak, abys byl furt dobranej. On může mít štand na dosah ruky, ale dokud nepopolezeš pár metrů, tak se k němu nedostane. Při čekání na nějaký zbožný signál, tam tak akorát zatmíte. Přinejhorším polezete chvilku průběžně.
Jinak jak už někdo radil, tak vysílačky nejsou úplně špatný, je to sice další krám co musíš tahat, ale když ještě nemáte dost zkušeností, tak to může být dobrá alternativa.
A taková možnost před těžkým krokem na prvnim si s někým vklidu popovídat, je docela příjemná :)
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace