vycházíš špatně - Škroup je autorem hudby, autorem textu je JK Tyl, ergo vycházíš z původního Tylova textu, nikoli Škroupova. omlouvá tě cizozemský původ, jak hádám z jistých znaků tvé řeči.
Původ mluví pro Boryše. Neb bory šumí. Bor je hvozd stromů borovic. Hvozd je les. 🙂
Ovšem v paralelním vesmíru může Boriš umět po skalinách. Boriš by pak byl Borisem, vyslovovaným nějakým borišem, čo přišel o žuby po pádu, či věkem a pochybnou hygienou dutiny ústní.. 🙂
taky to může být v duchu některých navrhovaných reforem českého pravopisu, které se bohužel cči bohudík neuchytily. to ge gasné! Kde borowý zawáněl hág. O lásce šeptal tichý mech; Kwětaucj strom lhal lásky žel, Swau lásku slawjk růži pěl, Růžinu gewil wonný wzdech
Ještě mě napadá, že mohly vypadnout háčky a čárky z původního "boříš", možá i spodoba z původního "bořič". Zřejmě to byl nějaký anarchista. To se myslím v lezeckých skružích pořád trochu udržuje.
ne ne, původní jméno znělo Boršč, ale dvohláska šč na konci se postupem doby zjedodušila na š a z měkkého jeru, který se vyslovoval, ale nepsal, po r vzniklo ypsilon. tvrdí profesor Jakobson.
Boryš čumí po malinách!
("malina" v slangu brdských hovnolezců a (pod)horských svůdců je označení pro postpubertální osobu ženského pohlaví a extreiéru lákajícího k hloubkové rekognoskaci
Super, ďakujem.
Konečne som sa dozvedel, aká bude aktualizácia žalospevu skrachovaných obuvníkov = bezdomovcov od J.K.Tyla.
"Kde domov můj" ... "Wo ist mein Heim" etc. je také smutné
Že je to z německy mluvící oblasti, je celkem jasné. Celá tahle zpěvánka popisuje Jamrtál, kde žili přípražští Němci. Holt Škroup s Tylem byli nájemní pisálci a psali na zakázku.
Wo ist mein Heim, mein Vaterland,
Wo durch Wiesen Bäche brausen,
Wo auf Felsen Wälder sausen,
Wo ein Eden uns entzückt,
Wenn der Lenz die Fluren schmückt:
Dieses Land, so schön vor allen,
Böhmen ist mein Heimatland.
Böhmen ist mein Heimatland.
Popisuje Fidlovačku, neboli obhroublou ševcovskou slavnost, která se tradičně konala tam, kde je dnes divadlo Na Fidlovačce.
Ševcovské řemeslo a jemu přidružené obory byly smradlavé, špinavé a nečisté. Zároveň potřebovalo hodně vody a chemikálií. Proto všichni, kdo pracovali s kůží, museli sídlit za městskými hradbami.
Voda hučí po lučinách, čili Botič meandruje rozlehlou nuselskou loukou.
Bory šumí po skalinách jsou ve skutečnosti borovice na skalách pod hradbami Nového Města Pražského mezi Albertovem a Karlovem.
V sadě skví se jara květ, to je vzletný opis jara, kdy se konala Fidlovačka u Wimmrovských sadů mezi Koňskou bránou (v horní části dnešního Václavského náměstí), Žitnou bránou (na horním konci Žitné ulice) a Nuslemi (pod dnešní Nuselský most). Nuslím se tehdy říkalo Zahrada Prahy.
Ale musí byť Boryš, alebo Boriš, ten Boris je dosť ruského pôvodu, asi teraz je v sankčnom zozname. Napr. bubenečské náměstí Borise Němcova je výnimka.
Boryš je název spolku přátel srazu na Holém vrchu (SPSNHV), který sdružuje ve svých řadách všechny lidi, jejíž tužbou je nekonečné pokračování tradice srazů (letos už 56.ročník) na Holém vrchu a jeho ústředním heslem ve stanovách je "MRÁZ SE HONÍ PO LUČINÁCH - BORYŠ UMÍ PO SKALINÁCH"
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.