Ono slanění spouštěním je i v metodice známo. (Viz https://is.muni.cz/el/fsps/jaro2010/bk1048/um/Slanovani.pdf). ; Jak je to ovšem, když místo jističe dole se lezec jistí sám jsem nikde v metodice nenašel. Je známo, že podobně se jistí někteří stavěči cest na stěnách většinou s GRIGRI...
Známá věc. Ovšem s oním dotazem jaksi nesouvisí. Mě šlo o to posoudit popsané. Ovšem ne napadáním o vhodnosti či nevhodnosti ale prakticky a dle vlastních zkušeností. A to zde v diskuzích dělá bohužel jen pár lidí......
2) pokud jsi navíc ještě pitomej (netvrdím že jsi, uvádím to jen pro jistotu), tak se budeš spouštět z textilního slaňovacího bodu, který tím přepálíš, spadneš a chcípneš.
Uznávám, nezní to moc jako sofistikovaná dišputace, ale ono vcelku není moc o čem dišputovat, čemuž taky odpovídá množství odpovědí ve vlákně.
Hele, treba jsem hloupej, ale ja ty tvoji hotentotstine proste nerozumim... Tam bych videl prvni problem - jak ti nekdo muze rozumne odpovedet, kdyz si ani nedas praci s tim nejak rozumne formulovat dotaz.
Z hlediska zatizeni jisticiho bodu je to lepsi nez kdyz lezce spousti jistic. Takze proc ne. Musi to byt samozrejme bod ktery vydrzi pohyb lana (tzn kov, nikoliv textil), ale to plati pro obe moznosti, na rozdil od klasickeho slanovani.
Otázkou ovšem je, proč ano. U těch stavěčů to lze odůvodnit snadným přitažením, pokud se potřebují dostat o kousek výš. Druhou možností by byl případ, že ti spadnul/zapomněl jsi veškerý matroš, neumíš Dülfera a na prosté sručkování se necítíš.
Ve všech ostatních případech je slanění nejen podstatně šetrnější, ale ve většině případů i rychlejší a pohodlnější.
Na té "metodice" je ovšem zajímavá jiná věc. Ten konec. Sice píšou opatrně ! POZOR NEBEZPEČNÉ, ale to, co nazývají "Dračí smyčka s pojistkou (kličkou)", je klasický případ obvodově zatížené dračí smyčky neboli škotového uzlu, který, v závislosti na typu lana, ideálně srovnaný a utažený nemusí vydržet ani 2 kN, ovšem tady je ještě zhoršen tou "pojistkou" (která se spíše nazývá zámek, nicméně to neřeší ani současná norma).
Podobnou situaci lze řešit několika podstatně lepšími způsoby, tenhle je opravdu NEBEZPEČNÝ.
Jen tak pro některé horlivé kritiky doplnění proč píšu tenhle dotaz. Slaňování včetně prusíku a uzlů pochopitelně znám. Školíme totiž děti na soutěž Mladí horalovné, kde za jakoukoli malou chybičku jdou body dolů. I onoho Durfera ještě z oné "pionýrské doby".Za nějého zkušeného praktika se nepovařuji, spíše vědomosti mám pouze ze soutřerdění oddílu, a kromě metodiky z debat od přátel co mají za sebou vícedélky v Paklenici, Dolomitech a jeden dokonce z Mount Whitney v Sierra Nevada - Kordillery. Ale tedy proč dotaz. Znám totiž případ, kdy se špatně dohodl lezec s jističem na slanění. Zřídil vše na spuštění a při odepnutí sedáku křikl JDU, načež jistič zrušil. Pochopitelně pád. Takže osobně ve skalách kde dobře nevidím či neslyším osobně nikdy neruším, pokud nemám jistotu (lano, jasný signál), jak jsem tu tuším již jednou uvedl. a nalezl jsem to dokonce i v některém webu (Petzl, či Single rock). Ono totiž mnohde ono JDU či ZRUŠ splyne podobně. Proto mám zato, že i v návodech se má jasně uvádět pouze spouštění a ne slaňování. Obojí je o něčem jiném.
Ok, vyjasníme to, než tady schytáš další sodu.
Primární je samozřejmě slaňování, spouštění se používá ve dvou případech. Pro urychlení a zpohodlnění sestupu, pokud cestu poleze ještě někdo další a právě při lezení s dětmi, které se nahoře nikdy neodvazují, pokud nejsou opravdu hodně zkušené a vyspělé.
Těch případů, co popisuješ, se už stala spousta, vždy je to chyba jističe. Když nevidím, neslyším, jistím prostě pořád až do konce lana. Potom, když jsem v horách, začnu opatrně lézt, když jsem na skalách, tak to lano k něčemu přivážu a jdu zjišťovat, co se stalo. V principu ani žádné povely nebo signály nejsou potřeba.
Takže děti se obvykle spouští z vratného bodu osazeného vlastním matrošem a pak cestu vyleze někdo zkušenější a slaní. Na nějaké samospouštění radši zapomeň, určitě uč Dülfera a dračí smyčku z "pionýrských dob", oboje je pro Mladé horaly základní znalostí, ale oboje se musí umět používat dobře.
Ááá, ještě tam chybělo ...když jsem v horách a lano je stále v tahu, začnu opatrně lézt (když není v tahu, hodinku, dvě počkám a pak začnu opatrně lézt :).
Hm, popisovány jsou extrémní případy. Nevidím, neslyším, nikoho v okolí nemám a lano se někde zašprclo.
Většinou je situace odhadnutelná podle pohybu/tahu lana. Někdy se také pro urychlení domlouvají signály škubáním za lano, ale jakákoli přenosová cesta může být blokována, takže vždy to musí fungovat i bez ní.
No, vidis, ze nakonec umis i vcelku obstojne vyjadrit myslenku.
Obdobnou situaci jsem jako divak zazil pred 25 lety v Srbsku. Bohuzel skoncila smrti dotycneho. Kazdy z nas muze udelat chybu (at uz prameni z nezkusenost, spatne domluvy, nepozornosti, rutiny)... Ja sam jsem za 20 let lezeni udelal dve velke chyby, mel jsem stesti a obeslo se to bez nasledku pro meho spolulezce (prvni pripad) nebo me (druhy pripad).
Za me (take se nepovazuji za zkuseneho praktika):
a) Pokud neslysim jasne ZRUS, tak nerusim. Ja sam vzdy (a snazim se donutit i sve spolulezce) pridavam jmeno/prezdivku dotycneho (ZRUS, MANO) a pokud mam vizualni kontakt, tak zaroven davam jednoznacne gesto. Na skalkach, kde okolo leze dalsich 10 lidi, se to hodi.
b) Nikdy si na spusteni nesednu do nenapnuteho lana (coz neni samospasne, samozrejme).
Konečně připomínka k problému. Sám jsem se dověděl i o další, kdy při slanění ze slaňovacího místa s více lany se dotyčný vycvaknul a padal. (ASi špatně založeno, či problém více lan v jednom místě). A podařilo se mu zavčas chytit druhé lano a pád ustál. Ovšem ruce, nohy raděj nekomentovat. Toto bylo údajně i někde zveřejněno. Tolik jen k oné rutině.
Keď tých mladých horalov máte ambíciu niečo zmysluplné naučiť, bolo by užitočné ich oboznámiť s rizikom, že na vzdialenosť zem-štand sa významne zhoršuje možnosť komunikácie a rastie pravdepodobnosť nedorozumenia. Inak povedané, prv než sa lezec od ističa vzdiali, majú mať jasno čo lezec po dosiahnutí vratného bodu má v úmysle robiť - či sa nechá spustiť alebo zlaní. Ďalej treba objasniť výhodu zlanenia pred spúšťaním - neopotrebúva vratný bod, lezec má plnú kontrolu a predíde sa situácii, že lano je krátke a pri spúšťaní sa spúšťaný zrúti, ak istič neurobil na konci lana uzol.
Jen puntičkářská poznámka: Krátké lano bude krátké i při slanění. S podobným rizikem pádu.
V téhle situaci je taky někdy výhodnější spouštění, protože jistič (spouštějící) může třeba svým pramenem lana pomoct spouštěnému dostat se k přesedacímu bodu... (situace, kdy se spouští nebo slaňuje do převisu nebo do boku/traverzu). Zvlášť u méně zkušených lezců je tu možná spouštění zase lepší varianta.
Naopak pri zlanení je hneď jasné, že oba konce nesiahajú až na zem, čo istič vidí a môže včas signalizovať. Neviem ako vy, ja si počas zlaňovania zvyknem postupne kontrolovať situáciu, čiže v optimálnom prípade sám uvidím, že nemám jeden alebo oba konce tak ako treba - o tom bola reč vyššie.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace