tak jsme se okrajově dotkli celkem zajímavého tématu,v jakém smyslu je, nebo by měla být klasifikace cest v průvodcích ???(OS,RP..) Osobně používám průvodce v cizích oblastech(doma to znám) a tam si asi jako většina lezců jedu zalézt. To znamená,vyberu cestu a dávám pokus o OS. Jistě jezdí lezci za konkrétní cestou(spousta nacvičování)v extrémech jsou erár expresky a co písek ??? ale jde spíš o běžnou klasu pro širší lezeckou veřejnost,do 9?? :-)
Dobrá poznámka. Nevím, co by bylo ideální v průvodcích uvádět (při současném trendu nejspíš RP), ale rozhodně by to mělo být podle jednotného mustru. Proti tomu ale trochu jde problematika klasifikování cest při prvovýstupu. Na písku (a mnohých nepíscích) je prvovýstup tvořen ve stylu AF s vrtáním kruhů a následně prvovýstupce navrhuje klasifikaci. Ne všichni prvovýstupci pak po sobě přelézají již hotovou cestu stylem RP. Takže v okamžiku, kdy autoři průvodce resp. místní lezci nemají povědomí o obtížnosti cesty na základě vlastního RP výstupu, musejí nutně použít klasifikaci uvedenou prvovýstupcem (tedy většinou AF). Co tedy s tím? A je vůbec potřeba to řešit? Pěkně to mají Němci v saských průvodcích.
Klasa by měla vyjadřovat nejlehčí možnej způsob přelezu stylem PP. To, že někdo problém neodhalí a přijde mu to těžší, je jeho mínus. Mrkni do deníču, tam je základ PP a když danou cestu dáš jinak (RP, fleš nebo OS), tak je více bodů, ale číslo se nemění. Pravda, někdy je jedno, zda je cesta nacvakaná nebo ne, jindy to zase hraje docela roli. A dá se vůbec omádžovaná cesta lézt na OS? Písek je jasnej, sportovky na kusovku, případně je v závorce uvedeno, s čím může lezec počítat při AF. Klasiky, tak tam se čísla moc neřeší, větší vypovídající hodnotu má samotnej název cesty:-)
A já si myslel, že na skalách je klasifikace RP. OS a PP jsou pak (+) a (-) lezecké styly. Nějaké cesty byly vylezeny AF, ale to bývá většinou uvedeno. A prvovýstupce? - ten má u cesty uvedené jméno, což dále bonusuje hodnotu jeho stylu, byl prostě první, obdobně jako někdy také navíc 1. RP přelezce.
Na skalách mi je radostí RP, se snahou o OS, chápu ale i extrémní PP přelezce (já si tam při své obtížnosti ovšem nechávám karabiny jen pro úsporu času), v horách pak ty co se vyškrábali nahoru a vrátili se. Průvodce je mi hlavně vodítkem mezi obtížemi cest v dané oblasti.
Lezecké průvodce se vyvýjejí cca 100 let a s nimi i klasifikace výstupů. Hisotoricky je doložený výkonostní posun k RP smýšlení i na písku (mimo zakřivené cesty které fakticky nelze lézt RP). Mezi světové výstupy roku se dlouho řadí i mnoho několikadélkových přelezů z nichž některé mají dosud stále také místa lezená A0-A4. Vývoj obtížnosi také ukazuje, že cesty nedávno lezené PP lze přelézt RP. Moc nerozumím tomu o co tady jde - jako že když Adam Ondra vyleze dvanáctku PP, tak až jí kdokoiv vyleze RP dá jí jinou klasifikaci? Klasifikační stupnice by se asi neměla trychtýřovitě rozcházet směrem vzhůru vlivem stylu přelezu. Názor.
Klasifikace podle me nesouvisi se stylem prelezu, charakterizuje obtiznost volneho prelezu bez jakehokoliv pouzivani jisteni k odpocinku apod. - tzn. RP nebo PP. Delat ale klasifikacni rozdil mezi temito dvema je podle me kravina. Kdyz se nad tim clovek zamysli, tak jde jenom o technicky detail (u sportovnich cest).
nevim, ze by to bylo v jinych nez piskovcovych pruvodcich (mozna mi neco uteklo) a tam je to proto, ze 1) neco nejde lezt v kuse kvuli kratkemu lanu a jen silenci si jsou ochotni koupit 80ku nebo 100vku lano kvuli RP prelezu anebo 2) z historickych duvodu - drive se lezlo od kruhu ke kruhu. Coz z pohledu dnesniho "sportovniho" lezce seznameneho max se 4 metrovymi odlezy v Labaku muze znit smesne, ale drive se delaly cesty klidne s jedinym kruhem na 60 metrech.
A ani v Cechách neni moc oblasti s 30 metrovymi stenami. Takze z dnesniho pohledu dochazi (dochazelo) k paradoxni situaci. Cesta neni vylezena RP a pritom jde treba o vetsi sportovni vykon (z pohledu delky mezi kruhy) nez treba v Moravskem krasu.
Nevím, kde a co lezeš, ale teď jsi tomu teda dal. Porovnávat klasické odvážné průstupy které jsou mnohdy jištěny (a zajistitelné) daleko víc, než uvádíš a "sportovní" cesty v Labáku, kde jsou často i větší odlezy, je trochu mimo. Co vím, tak se dá solidně vybát i v Krasu a když zahraničí, tak zkus Tarn či Leger, tam jsou někdy taky pěkný odlezy.
Nevím, kde a co lezeš, ale hupni si 6 metru nad poslednim uzlikem do tohoto jisteni. Asi se budes jinak rozmyslet nez v pripade Tarnu 3 metry nad nejtem.
A lezec, ktery vzdycha nad nebezpecnosti Srbska asi bude v Labaku vyhledavat spis nez cesty od Weingartlu neco jako Hezkou Inu
6 metrů nad smycí a hupsnout? Brr. Cesty jako Hezká Ina jsou fakt celkem nahusto, ale je jich tam několik. Je určitě dobře že tam jsou, vždyť kolem je plno jiných směrů, kde se dá něco si dokázat... Sportovní hodnota je vyjádřena číslem nebo ne? 1 kruh na 60 metrů není moc, ale pokud tam je jenom jeden, tak ve většině případů se dá dojistit smyčkama. Stěnovka s kruhama "jen" po 4 metrech může být daleko veselejší, hlavně ty "lehčí" pasáže. V Tarnu, když máš štěstí, tak to může být daleko víc, než ty 3 metry:-) A do Labáku je těch 100 metrů ideál nebo jsi viděl, že by se někdo dobíral u slaňáku Relikvie či Zmije?
Obtiznost cesty je podle me dana obtiznosti kroku, jake v ni jsou. Obtiznost kroku charakterizuje narocnost (technickou a fyzickou ve smyslu max. sily) provedeni kroku idealnim zpusobem (tzn. ne OS), pripadne zvysena, kdyz je hodne neintuitivni na tento idealni zpusob prijit.
Obtiznost cesty je pak v rozmezi maxima z obtiznosti jednotlivych kroku, do nejake (vyssi) hodnoty, ktera zahrnuje vytrvalostni aspekt. Napriklad kratka cesta s kroky zhruba 4-3-4-6-4 bude za 6, delsi cesta bez odpocinku z kroky 5-6--6-6-6-6-6 bude treba za 7). V obtiznosti neni podle me zahrnuta psychicka narocnost (strach).
Do pruvodcu je pak podle me blbost uvadet "obtiznost OS" protoze to neni obtiznost idealniho prelezu - proc udavat, jak je cesta tezka, kdyz ji clovek leze blbe? Chapu tedy obtiznost jako vyse popsanou obtiznot prelezu RP/PP.
Muze se pak stat, ze jednu cestu OSnes snadno, pokud neni nijak zaludna a vykonostne na to mas, jinou cestu stejne obtiznosti das az ne nekolikaty pokus, takze je subjektivne tezsi, ale je to proto, ze ti chvili trva prijit na vhodnou sekvenci, ktera neni hned zrejma. Po te by pak mely byt cesty zhruba obtiznostne ekvivalentni.
ČHS vydal (a patrně ne jeden) metodický dopis, který se zabývá hodnocením výstupů, všem diskutérům dporučuji nahlédnout, byť nevím jakým čísílkem poslední verze končí. K dispozici v knihovně ČHS, a patrně u instruktorů oddílů a OVK. Doufám, že metodické dopisy vystaví svaz konečně také v elektronické podobě, když existuje taková mezera ve vzdělání členů a lezecké veřejnosti:)
Jinak obtíže cesty lze vyjádřit také příměrem v některé z mnoha klasifikací ve světě, některé tato hlediska zohledňují, ale neujaly se dosud celosvětově.
U nás byly tyto věci (jiné aspekty výstupu) v průvodcích vyjadřovány slovně. V nových průvodcích po celém světě jsou již většinou využívány piktogramy. Ono souvisí a nesouvisí to s obtížností a není cesta jako cesta, nebude jinak.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace