Hola vespolek, mám další obecný dotaz. Jak se vám, pokud jste zblblí do lezení, daří udržovat vztahy s lidmi, kteří nelezou?
Můj případ: Já jsem třeba dřív čas od času (jsem přece jen trochu asociál) zašel do hospody se třemi, čtyřmi kamarády a kamarádkami. Jak jsem ale lezl víc a víc, zvlášť, když jsem začal lézt po písku a hlavně po horách, což mi s hlavou začalo dělat úplně nové věci, poznenáhlu mi začala ta mezera mezi mnou a nelezoucími kamarády připadat nepřekonatelná.
Prostě jsem najednou nevěděl, o čem mluvit, když to, co nás bavilo dřív, mi teďka připadalo podružný oproti strachu vysoko nad jištěním, kterému zase nechtěli porozumět oni.
Takže do hospody už chodím jen s lezci, ne že bych se dovedl bavit jen o lezení, ale přece jen potřebuju mít s okolím aspoň trochu kompatibilní hodnotový žebříčky.
Mám přítelkyni horolezkyni.Rok s ní jsem nebyl ještě lezec , když o tom povídala častěji a častěji , začalo mě to chytat čím dál tim víc a víc a ja to chtěl také zkusit. V tu dobu kdy já začínal to mezi náma nebylo nejrůžovější a tak jsem se do toho tak zažral ,že ani nevim jak, zanedlouho jsme si k sobě byli zase čím dál tim blíž a dokázali si povidat hodiny a hodiny nejen o lezení.Do teď jsme spolu. Takto jsme si i za pomocí mé partnerky dokázali i v té nejhorší krizi udržet vztah jen tím ,že z nelezce se stal ještě více zažranější lezec než partnerka.U kamarádů to samozřejmě bylo jinak, ve skalách jsem našel nové kamarády se kterými si rozumim vic a mam si s nima co rici.Do hospudky chodim uz jen s nima.
Rozdvojená osobnost! A. a Zloba. To je snad ještě horší než se mohlo zdát. Jinak na lezce, jakékoliv kromě šlapačů sněhu v kopci, lid nelezecký pohlíží se shovívavým úsměvem. Prostě jsme pro ně paka na provázku. Šlapači jsou navíc ještě šílenci a hazardéři,ale někdy hodni obdivu (Mesner,Rakoncaj,Jaroš ,Holeček už brzo taky).Naše výkony jsou pro ně legrační,nedají se snadno měřit (jako třeba góly), teda kromě Hrozových shybů na rychlost,nebo Karešových na počet. Fodbal, nebo Hockey, nebo Téenis, tam bych viděl šanci v propagaci lezení. Představte si fotbalovou repre v dresech s logem ČHS přes celá záda. Jen tak nás asi začnou běžní lidé vnímat jako něco, co se nechce jen přizabít, nebo rovnou zabít. Život lezce a nelezce pohromadě? nepravděpodobné, né-li nemožné.
Otázka je, kdo na koho vlastně pohlíží se shovívavým úsměvem, když A. sám v úvodním dotazu píše, že se mu zábava kamarádů zdá proti jeho veleodvážným krokům nad kruhem "podružná". To zní trochu jako "já jsem lezec, kdo je víc".
Osobně nemám moc ráda lidi, kteří ze svého koníčku udělají středobod vesmíru a nejsou schopni mluvit o ničem jiném, ať už jde o lezce, atlety nebo pejskaře a ano, považuju je za omezené magory. Ale pokud jsou takhle šťastnější, jejich věc...
Nepodsouvej A. to, co nenapsal. Žádné "kdo je víc" tam není. Já tomu rozumím tak, že některý věci se mu jeví podružný - v tom kontextu, že ví, když udělá blbost a/nebo nebude srovnanej sám se sebou, tak se může bez problému zabít. S čímž bych souhlasil. (To pejskaři nemaj :) ) A jestli máš pocit, že ty kroky nad kruhem nejsou nijak veleodvážný (trochu tam cítím ironii, ale třeba se pletu) ... tak nevim ... třeba jsi mentálně fakt jinde - nebo sis ještě nepřelezla pár vykřičníkovejch cest.
Ale jo, určitě má Jana částečnou pravdu. Člověk se, ač se snaží, neubrání pocitu, že ty dřívější zábavy za nic nestály, když v nich o nic nešlo, ani o kotníky...
A možná se to stává i pejskařům nebo sportovcům, ale lezení se přece jen liší tím neustálým "braním života do vlastních rukou" (teda řekl bych, že spousta sportů je daleko nebezpečnějších, jen v lezení je ta možnost průseru taková víc viditelná a míň zamlžovaná třeba adrenalinem v krvi).
Ale jo, určitě má Jana částečnou pravdu. Člověk se, ač se snaží, neubrání pocitu, že ty dřívější zábavy za nic nestály, když v nich o nic nešlo, ani o kotníky...
A možná se to stává i pejskařům nebo sportovcům, ale lezení se přece jen liší tím neustálým "braním života do vlastních rukou" (teda řekl bych, že spousta sportů je daleko nebezpečnějších, jen v lezení je ta možnost průseru taková víc viditelná a míň zamlžovaná třeba adrenalinem v krvi).
Ale jo, určitě má Jana částečnou pravdu. Člověk se, ač se snaží, neubrání pocitu, že ty dřívější zábavy za nic nestály, když v nich o nic nešlo, ani o kotníky...
A možná se to stává i pejskařům nebo sportovcům, ale lezení se přece jen liší tím neustálým "braním života do vlastních rukou" (teda řekl bych, že spousta sportů je daleko nebezpečnějších, jen v lezení je ta možnost průseru taková víc viditelná a míň zamlžovaná třeba adrenalinem v krvi).
Asi je to ozaj otazka na sociologicky prieskum. Samozrejme kazdy ma okruh svojich zaujmov a k tomu patriacich priatelov s podobnymi nazormi, hoci urcite rad posedim s kamaratmi (lezcami0 a bavime sa o lezeni ale mozno este viac aj o inych temach ako len skaly. No a ak idem s kamaratmi co nemaju zaujem o lezenie alebo dokonca sport vobec tak urcite nepotrebujem rozoberat aky je on magor ze nelezie alebo ja ze leziem. Je kazdeho vec ake ma priority a ci sa uzko zameria len na lezenie alebo ma aj ine zaumy.
A. to je bezvadny, ze sem jako vnasis ty jakoze lezecky existencialisticky a filologicky temata, tedy to jo, to je vaznej problem, kterej popisujes. Hele ja treba to mam takhle, ti to vylicim, tak doufam, ze Ti to treba pomuze ze Tvejch troubelů (myšleno problemů). Vono je to A. dost podobny jako s tou holkou, jak si to tady rozviril minule, si to pamatujes ne, jak ses ptal na tu seznamku a ja se Ti snazil poradit, no nakonec se toho chytil nejakej anonym a lano jsem jeste furt od Martana nevidel. No nic. Nechci do toho stourat, ale slovo je slovo ... ito mi to neni, ale nic ...
No takze, vylicim Ti jak to mam ja a myslim, ze to podobne ma i spousta jinejch lezcu, ktery znam a ktery zna i moje spolulezkyne (si pamatujes ne, no ta predsedkyne klubu bezvadnejch holek).
Ja bych ti doporucil proste, kdyz jako nemas s kamosema schopnost najit spolecnou rec, tak je hele dobry se zkusit proste vratit, jak se rika, k zakladum, takovejm jako korenum existence a tak, na kterejch se da treba i stavet ta komunikace spolecna. Proste si s nima najdi neco spolecnyho, aktivitu co delate vsichni, neco s cim mate proste zkusenosti vsichni, mate to radi, uvolnuje vas to, prinasi radost i smutek, neco u ceho jste se vsichni nasmali nebo i poplakali, a tak, proste neco spojenyho taky hodne s emocema.
Nebudu chodit dlouho kolem horky kase, treba sou takovy aktivity, ktery musi delat kazdej, treba rano, po kafi, jsou radostny a smutny zaroven, clovek muze bejt skleslej ale taky nadsenej, takovy korejsky jing-jang kolecko, stejne jako pri lezeni, je to dost podobny ... Nechci bejt vulgarni, takze jenom napovim, ehm, ehm, prd prd. Chapes ne?
Ja jsem treba takhle zachranil nejedno pratelstvi, vis jako takova debata o ehm, ehm, h..ne, reknu ti neni nad to! Jako perlicku, znas ty knizky, ne vod Maye, jako Karla Maye, prdlajs pokrevni pratelstvi, Incucuma, Nsoci, Vinetu, Klekipetra a vostatni lidicky, mel tam Karel May popsanej ritual vopravdovskyho indiansko belosskyho pratelstvi, kazdopadne cenzura to nepustila a nahradila nejakym trapnym rezanim zil.
Ja mam treba kamose, bezvadnej, ale posledni dobou moc neleze, smutnej ze skoly, vsechny PC hry uz dohral, nárust vahy, vyrysovany telo davna minulost, misto toho cejcha, otekly nohy, prsicka ... Co bys myslel ze ho potesi? jasne presne tohle. Takze sem ti snad pomoh. Kdyby zase nejakej troubel dej vedet tady v diskuzi.
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace