Ahojte lezci. Potreboval by som trošku poradiť. Pri dnešnom lezení,som si uvedomil, že mám obrovský strach z pádu. Cítim, že mám na ťažšie cesty, ale akonáhle nemám úplnu istotu že to ustojím alebo udržím, do kroku nejdem. Prosto veľmi ma to zväzuje. Som v podstate začiatočník, ale pár pádov som už mal. Na jeseň to bolo celkom fajn, ale teraz je to horšie, ako keď som začínal liezť. Stáva sa to niekomu z Vás? Poraďte prosím ako to mám odstrániť.
Cau, z mýho pohledu se na to dá podívat různě.
Pokud más na mysli takovou tu situaci ze by se ti objektivně nemělo nic stát tzn. dobrý jistící body, dobrej jistič atd. jen se clovek bojí tak mě třeba pomůže pokud pracuju na cestě na svojí hranici si ji tak jako rozdělit na víc cástí a pro každou z nich si udělat program který zahrnuje i pozice na cvakání a resty a klidně ty cásti zkoušet cvicit s hornim. Az mam pak jasno tak to prostě neresim jedu podle programu. Samo ze ne vzdy to jde treba na písku nebo kdyz jdou nejty hodně bokem atd. Pak je to tezsi ale princip je stejnej. Natrenovat co mozna nejvice bez padani a na vostrej ten pocit nějak vytěsnit z hlavy. Kdyz sem v situaci ze by se mi fakt nemělo nic stát tak mi pomáhá si ríct neco jako ,,kdyz se pustim ted budu na sebe nasranej ze sem to nezkusil a kdyz to zkusim tak max spadnu o kousek vice, ale furt v pohodě´´
No ale kdyz ti de vo zdraví nebo vopravdu o holej tak to je jiná osobně neznám nikoho komu by se to nějak extra líbilo. někdo má holt silnou hlavu nebo můžeš bejt úplný vyhráblo ale myslim ze tech zas tolik neni.
Myslim ze lehce s nadsázkou dost platí,, tak sem se bál spadnout ze sem to radci vylez´´
metr pod presem-má asi každý špatný pocit.Strach muže být z toho že daný pád nebude pod kontrolou.Jednou jsem se s kamošem hecnul a kdo z větší výšky a líp skočí šípku do bazénu.celý den jsme blbly.asi pet metru muj rekord.asi za 14-dní oblast kamenné vrata pád 5-6 metru.(neskakal jsem šipku)poprvé co jsem měl pocit kontroly nad pádem.mozek bez paniky,oči vše kontrolou.tenkrát jsem to pravě přisuzoval těm skokům.víc neporadím
Strach z pádu bych se v žádném případě odstranit nepokoušel. Je to vlastně základ k přežití :-)
Spíše je potřeba se zamyslet nad tím, jaké následky může činnost, při které se bojíš, mít, a podle toho se zařídit a pokračovat i se strachem. Něco jiného je strach, když ti hrozí podlaha, a něco jiného je strach, že se odřeš. V prvním případě buď vymysli doplňující jištění nebo nelez, v případě druhém k tomu buď přistup tak, že když se odřeš, tak to bude bolet a za 14 dní se to zahojí, nebo nelez :-)
Jinými slovy - pokud paralyzující strach nemá žádný reálný důvod, je to na psychologa. A pokud oprávněný důvod má, je to na tobě, abys důvody odstranil :-)
Normalni strach ciliz obezretnost je dobre, svazujici strach branici v pohybu je spatne. V jeho odstraneni / kontrole spociva vetsina kouzla lezeni, tj v idealnim pripade tve telo dela kroky na hranici padu (jedno jak vysoko nad jistenim) jako kdby o nic neslo.
Nejspolehlivejsi zpusob na ziskani moralu je lezt kilometry lehkejch cest nad kterejma mas dostatecnou prevahu, tj ziskas jistotu pohybu na skale.
Rikas ze zacinas - strach a tuhnuti je normalni, nez se clovek spravne "vyleze" a je schopen lezt i moralovky na hranici svejch fyzickejch moznosti muze trvat snadno par let.
Nelamej to pres koleno, ucel hry je prezit, nebo se aspon moc nepomlatit. Casu mas dost )))
ps
koukam ze lidi doporucujou padat aby si na to clovek zvyk. coz ma asi svuj smysl.. nicmene zastavam nazor ze nejlepsi je nepadat, tj vedet ze nespadnu.
Nazor z jiny epochy.. zacinal jsem lizt v dobe kdy byly nula-padovy lana a prevladajici filosofie byla ze spadnout znamena se prinejmensim poradne polamat. Nicmene lezly se tezky veci ..mozna prave proto ze i par kroku nad jistenim jsi pad/odskok nevnimal jako realnou moznost, takze se clovek naucil lizt na jistotu a pak mu nedelalo problem delat tezsi krok 10 metru nad kruhem. Jo, dyl to trva, tj nemas raketovej narust vykonnosti, a tvuj lezeckej denicek taky neoslni.. proste jinej zpusob ty lezecky hry.
Strach z padu je normalni, minimalne na zacatku ho ma vetsina lezcu. Moral stejne jako fyzicka se musi trenovat. Tzn. kdyz se bojis spadnout, mel bys trenovat pady. Mozna to znas, kdyz se bojis na nektery ceste a spadnes, jako bys ten strach do dalsich pokusu uz nemel, nebo ne tak velkej. Samozrejme zalezi o co se jedna, ale pokud se bavime o sportovkach, tak doporucuju zacit trenovat pady nejdriv na stene (steny jsou urceny na trenink lezce komplexne, takze i pady, ac to u nas neni uplne zabehnuty), nejdriv kratsi a pomalu zvetsovat. No a pak venku. Zaroven je treba o padech premyslet, ne/muze se neco stat, jak dlouhej pad bude, atd. je o tom i dost literatury, asi i na netu by se neco naslo. Jde ale jen o trenink hlavy... kazdopadne pady k lezeni patrej.
A ještě doplněk - nikdo tu nezmínil jednu velmi důležitou věc, kterou je naprostá důvěra v jističe. Co s lezcem před těžkým krokem umí udělat váhání, zda ho jistič dobře chytí, nebo ne, asi zná každý :-)
A to se právě nejlíp vyřeší tím pravidelným cvičením padání a chytání na stěně. Nejenom že člověk trochu omezí vlastní strach z pádu a naučí se nějakou tu koordinaci, ale hlavně se zbavíš té nejistoty ohledně parťáka.
Co jit lizt zas a znova? Kdyz Ti to nepomuze, zkus treba nejaky konzumni retezec, treba tam prodavaji antistrach v nejakem baleni za dobrou cenu a bez nasili.
Strachy, se kterými se denně u klientů setkávám, jsou různé. Podstata jejich příčin i důsledků je u každého individuální a nelze ji paušalizovat. Arachnofobikovi nepomůžeš sbírkou pavouků na nočním stolku vedle jeho postele, např... Stejně tak strach z pádů ve stěně nebo na stěně neodstraníš opakujícími se pády, byť přes kladku. Chce to jít hlouběji. Ptát se a hledat mnohdy trpělivě, co člověka přivedlo do situace, kdy se začal najednou a nečekaně bát... Výsledný strach z pádu u lezce je jen špičkou pověstného ledovce, vyčuhujícího nad hladinu hlubokého moře, kterým je lidská psyché...
Rádoby chlapské a laické rady vedou většinou pouze k prohlubujícímu se traumatu nebo nezpracovanému zážitku kdysi, jehož výsledkem bývá v nejlepším případě to, že se na stresující (a stres místo potěšení prohlubující) situaci jednoduše vys.re a řeší to únikem mimo dříve potěšující prostředí a podmínky.
Tazateli bych vřele doporučoval řešit jeho momentální blok mimo lezeckou a převážně maskulinní komunitu s důrazem na přidanou hodnotu pro jeho budoucí život nejen ve stěně a na skalách...
Ne, strach z medvěda má uplně jiný příčiny. Ten pramení z komplikovanýho vztahu s otcem. Ale to neni tak jednoduchý jak by se mohlo zdát, k tomu je potřeba přistoupit od základu, hlavně neposlouchej mačo-rady, že je třeba zdrhat po vrstevnici, protože tehdy se medvěd skoulí po spádnici.
Nemám nic proti sportovní psychologii (naopak), ale myslím že toto není ten případ.
Bavíme se ze strachu z objektivního rizika.
Ten se dá částečně odstranit eliminací objektivních příčin - tedy absolutní spoleh jak na partnera tak na použitý materiál, na nýty atd.. V praxi to znamená že když jdu lézt cestu kde lze předpokládat pád tak lezu s jističem po kterém se nemusím vůbec koukat, 2x si překontroluji své navázání a zapnutí sedáku, lezu na kvalitním laně a používám jen kvalitní expresky. V tu chvíli se můžu soustředit jen na výkon a eliminuji tu spoustu rušivejch elementů "co kdyby". Není nic blbějšího než se v těžkém místě podívat jestli jistič jistí, nebo si kontrolovat sedák zda jsem navázanej a je zaplej, nedej bůh začít v hlavě řešit, jestli to najebané lano a expreska pode mnou, můj pád vydrží...
Teprve v tu chvíli řeším svůj skutečný strach a je to vo 100% jednodušší. Teprve v tuto chvíli může nastoupit psycholog, který ti pomůže kousnout hada do ocasu... Nebo teprve až v tuto chvíli může pomoct trénink pádů a odskoků..
Sám za sebe můžu říc že jsem celkem posera, takže dobrovolně se nepustím do žádného většího odskoku, ale naučil jsem se když potřebuji vypnout hlavu a jen lézt, nepovede se to vždy ale čas od času to vyjde a pak člověk i něco vyleze..
Je samo na místě si uvědomovat kde si toto člověk může dovolit, ale to už jsme zase u objektivních příčin.. 2 metry nad nejtem kterej je 1,5m nad policí prostě hlavu nevypínám, radši bejt zdravej posera:) pak je to již otázka priorit.. ale také šílenství:)
asi to tu již bylo řečeno - strachu se nezbavovat, drží nás při životě, je ale dobré se s ním naučit pracovat.
No bravo, takže copak jsme se z této profesionální odpovědi dozvěděli:
a) pán je profesionál,
b) pán má klienty,
c) je to workoholik, protože je má denně (co dělá o weekendech?),
d) je štrašně chytrej, vidí do hloubky a za roh, zatleskejme mu.
A teď vážně:
F) sám nemůže být poléčen, jinak by vnímal co tazatel píše a nepodlehl by svému narcismu a nenapsal by takovou přehršli slov na něco, co kdyby napsal na úplně jiný dotaz, tak bych neřeknul ani popel. Doporučuji popřemýšlet o významu extrémních sportů pro člověka dnešní doby a zpracovat si to svý, pokud na to má pan profesionál odvahu.
Asi zbytecnej dotaz..Strach ma kazdej...kdyz hodne polezes, tak se strachu na vapne kde jsou nyty 3 metry od sebe asi celkem v pohode zbavis. Na pisku asi ne..ale jde o to vybirat is cesty na ktery clovek ma..nenechat se mistnima praskacema co to znaji jak svy boty vyhecovat do nejaky "pohodovky" s "tutovyma" smycema..nejlepe uplne bez kruhu..
Je to z kazdym sportem stejny..pri sjezdech na kole, na lyzich..kdy ztu situaci znas minula..dokazes ji resit..protoze uz mas tu zkusenost..Kdy nalezes kilometry dokazes odhadnout na co mas..
Upřímně tě docela chápu. Jelikož už mám pád na zem už za sebou, tak mě to taky jaksi paralyzuje, takže holt na prvním lezu jen cesty o kterých si myslím, že na ně mám a že je vylezu/dolezu relativně bez problému. Takže těžší cesty zkouším akorát tak na druhým, na bouldrovce nelezu vysoko a vlastně jsem se smířila s tím, že asi nic závratnýh nepolezu. Ten můj strach spočívá ani ne tak v tom samotným pádu a strachu že to bude až na zem, ale je hlavně o tom, že mám v zádech pár šroubů a i ty už začínaj praskat. Takže se bojím spíš tohodle. Někdy mě paralyzuje strach z jištění jako takovýho, že nevydrží nýt, štand, že se sekne lano a podobně. Tohle je zase od toho, že se bojím skončit podruhý na zemi a to by už vůbec nemuselo dopadnout tak jako poprvý. Pokud jsi zdravej, tak asi doporučuju lízt na prvním lehčí cesty na jistotu, užívat si je, a až časem zjistíš, že se cítíš relativně bezpečně začít zkoušet nějaký těžší, kde už padat budeš. A snažit se přemejšlet o tom čeho se doopravdy bojíš, nic si nenamlouvat a postupně se snažit to z tý hlavy dostat... hodně štěstí!
Tak chlapa vážně měnit nebudu, co to je za kravinu?:-D No víš, tobě možná nic nepraská, ale já mám z 10ti šroubů co v páteři mám už dva prasklý a vážně nestojím o to, aby se mi nějakým pádem urvaly další a obratle se zhroutili a já skončila na kriplkáře...;-) To že jsi ty mohl a můžeš lízt v pohodě, to se docela máš, taky bych tak lezla, jenže asi to nemám tak v pohodě, jsi snad doktor, že víš že padat mám a co to vydrží?
O padání přece řeč nešla, ale o tom překonat strach. Jinak asi v tvem pripade nebude problem v doktorovi, spiš odvedl spatnou pradi skladnik ve sroubarne :-)
Nemusim byt doktor, ale i u nejtezsi zlomeniny vytahuji felcari srouby po roce. Zkus zmenit doktora. Tohle ber jako seriozni radu. Me pater ten prvni taky zkurvil.
technicka - srouby se casto nechavaj v tele nafurt pokud nenastane alergicka reakce (zejmena v propade ze vyndavani je komplikovane). & kdyz mas dostatecne komplikovanou zlomeninu, pak co doktor to nazor kdyz prijde na to co s tim po roce, dvou, deseti.. nezbejva nez zkusit na vlastniho cloveka rady toho kterymu nejvic veris. Ovsem pri absenci srovnavaciho vzorku je to stejne cely dost v lufte )))
Technickou beru, ale v mem okoli to plati u lidi od 60 vys, tam, kde uz hrozi osteoporeza (snad si pamatuju dobre, proste odvapneni a krehci kosti). Vrstevnici zelezo nosili max ten zminovany rok. Resp. po roce jim to zacali vyndavat. Treba natrikrat, takze definitivne byli bez zeleza po roce a pul.
Holcine bych stale doporucoval konzultaci s jinym doktorem. Po trech letech 2 zlomene srouby - to uz smrdi fuserinou.
No tak já mám fixovanejch 6 obratlů (2 zlomený, jeden rozdrcenej, a nebyly za sebou) a popraskaly ty nejspodnější šrouby, protože jsem se nemohla hejbat, a tak na to byl vyvíjenej dost velkej tlak, díky snaze těla se hejbat, za druhý jeden obratel jsem měla slisovanej tak na půlku, takže to byla rekonstrukce a štěp, prototo to tam mám tak dlouho, mohl by se zhroutit, a za třetí jdu v červnu na vyndání. Trochu se ale bojím toho rekonstruovanýho obratle, logicky... a logicky z toho všeho mám trochu strach padat no.
U me funguje vzajemnej vycvik z jisticem. Pekne kousek po kousku, na preklizce se to nacvicuje dobre. Staci se jen predem domluvit a pak to drzet.
faze 1) Pri dolezu zadny "dober", proste cvaknu a sednu.
faze 2) Pokud je dolez aspon trochu v pohode a neni se tam o co omlatit, posledni jisteni se necvaka. Houknout na jistice ze jdes a pak to odskocis.
faze 3) To same jako faze 2, ale zadny hlaseni na jistice nebo prostoje. Jen dolizt a rovnou odskocit.
Tak tak, mohu doporučit. Chodilli jsme s kámošem na stěnu ani ne tak kvůli lezení, jako se trochu rozpadat. A jak jsem se teď na jaře viděl na skále, nebylo by od věci tam zase zajít :-)
Taky jsem takhle lezl a jednou nekřikl, že padám a jak jsem se hezky proletěl. :) No, jističe už nemám jako jističe vůbec rád a k tomu sem dostal kopec strachu z padání úplně zadarmo! :))
Ahoj, myslim že by ti mohl pomoct kontrolovaný pád. Tzn. např. necvaknout kruh a skočit si. Ale samozřejmě jen pokud máš jistotu v nejtech a taky v jističovi :-)
To asi ne, pokud se nebojíš a je k tomu vhodná cesta (kolmice, převis) tak to tak i děláme, proletět se z vršku kousek nad zem je krásný pocit a pomůže to, se trochu rozpadat. Samozřejmě chce to člověka který umí dobře jistit a důvěřovat.
Tak to seš frajer, já sice už párkrát do smyce spad, ale cíleně si do ní skočit - tak na to jsem srab. To já si kruh radši cvaknu a když už skočit, tak do něj. A to se ještě předtím musím přesvědčovat, že zrovna tenhle určitě nebude ve ferofixu.
Myslim, že to je normální.Na jaře je člověk na skalách většinou úplně zasekaný.Myslim,že proto není od věci se po zimě rozpadat.Samozřejmě musíš mít absolutní důvěru v jističe a taky vědět, že ti lano nejde přes nějakou blbou hranu či tak něco.Prostě se propadat k tomu, aby sis uvědomil, že pád neznamená vždycky zranění.Samozřejmě pak jsou cesty,kde zranění po pádu hrozí,a tam už musíš mít silnou hlavu-morál a mít zkušenosti.
kdo se bojí nesmí do lesa ;) ne vážně - je to o tom, jak je člověk psychicky naladěn...když je v pohodě, leze se mu dobře-nebojí se...když je špatně naladěn, hlava jinde než u lezení, jde to blbě...podle mě...ale co člověk to mozek...(jak kdy)
Taky pomaha lezt na body. Vidina tucneho bodoveho zisku a posunu v zebricku ti pomuze v okamziku kdy budes pochybovat jestli riskovat pad. Taky lecktery onsight ktery bys jinak vzdal se muze podarit, protoze je za nej vic bodu. Zkus to.
Ve Skaláku nejvíc pomáhaj dvě piva na morál na koupáku před lezením. Se divim, že to tu ještě nikdo nezmínil :). Jinak pomáhá lézt a lézt a občas padat, když je to bezpečný, na sportovkách a míchat to třeba s lehčíma morálovějšíma cestama. A občas se trochu vybát, ale překonat to. Ale zas né moc, jenže to se předem nedá odhadnout, že jo.
Sám jsem se jednou taky dost blbě proletěl, asi 10m s PF2, těsně nad předskalí a trochu se obouchal a pak se pár měsíců víc bál. A nebo když se mi zabil kamarád, to jsem tam pak měl strach skoro celou sezónu. Ale zase, chce to lézt a lézt a ono to přejde. Jak tady někdo psal výše: když je hlava v pohodě, tak se i leze v pohodě a strach je spíš pomocník, kterej říká "tak tady už by to asi fakt chtělo založit" nebo "tady radši opatrně" a nesvazuje ruce. Nejde o to se ho zbavit, jde o to ho poznat a naučit se s ním pracovat. Ostatně i ten psycholog to vysvětloval výše, ovšem tak aby podpořil ty, kteří se tím živí. Ale tak proč ne, když to někomu pomůže. Já už si po docela blbý zkušenosti s nima radši udělám v hlavě pořádek sám :)
Jestli dobře pamatuju jeden članek, tak v Adru je to o rumu, jeden do levé nohy, druhý do pravé a třetí, to prý Mocek nevěděl, jak se řekne, tak si plácl mezi nohy.
Není to z logického hlediska nesmysl? Pokud někdo padá, leze nad své možnosti. Tedy ten, kdo nepadá, nemusí nutně lézt pod svými možnostmi, ale také přesně podle svých možností. Pokud spadne, už to bylo nad jeho možnosti. Výjimky jako utržený chyt v tomto případě nepočítám :-)
Ahoj, jo strach z padání to já znám =) Lezu jen na umělkách a jakmile sem nad preskou začnu se bát, že tu další nebudu schopná cvaknout a většinou do toho radši nejdu a pak to nadruhýho vylezu vpoho...Takže v tréninku ti bohužel neporadím ale jinak zkus závody! Mě to vždycky pomůže, když lezu na závodech najednou žádnej problém a pádu se nebojim. Mona
Teda návodů je tu dost :-D něco z toho jsme taky dělali. Aby si člověk "zvyknul" letět. A když jsem pak letěl osm metrů na pískách tak mi to ani nepřišlo. Ale něco jinýho je letět do kruhu/borháku/nejtu a něco jinýho je letět do vklíněnce/smyčky/frienda a podobně. A něco potom uplně jinýho je sedět ve štandu z vklíněnců ve 300 metrech.
Funguje to tak.
Když lezeš a v hlavě máš pohodu a klid tak ti funguje okyslyčení svalů, mozku a krevní oběh. Když tě strach začne ubyjet tak se ti přestanou dokrovvat prsty hlava svaly. Dostaneš stah a místo aby jsi se v klidu držel tak rveš jak idiot. Po metru lezení jsi vyflusanej jak po maratónu a to tě zabije. Ne nadarmo se říká, že strach je zabiják mysli. Když semi tohle stane, tak většinou udělám to, že začnu zghluboka dejchat a soustředit se na dech. Dej si klidně na čas a snaž se soustředit jen na dech dokud se nezklidníš, je to v podstatě meeditace, která ti zastaví myšlenkovej tok, obnovíš dechem dodání kyslíku a uvolníš stisk. Pak se musíš naučit udržet to a překonat ty místa před tebou. Případně když to jde a máš šanci dát v okolí nějaký tutový jištění tak dej a v klidu si odpočiň. A jak tu někdo říkal, jsou dva druhy strachu. Strach, který vychází z hlouby duše nebo taky pud sebezáchovy nebo intuice. A pak strach který vychází z hlavy, který zabijí myšlenky, a tělo. Časem to rozlyšíš. Lezením to natrénuješ :) Přeju ti hodně štěstí
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Lezec.cz
Ano – aktivně si zjišťuji informace