Já se nestačim divit, kouknu na inzerci a tam nějakej 14-ti letej Mila schání holku na lezení (no taky na hrátky do vany, ale to je vedlejší) která leze min. IXc. On jako že leze Xc na prvním. Je to snad někdo známej, protože podle mě, když někdo ve 14 le
Zdar lidi. Nemáte někdo náhodou nějaký informace nebo ještě lépe zkušenosti o lezení Palavičiniho žlabu na Grossglockner? zajímá mě cokoli- nákresy, rady......
Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny, páteře, ledvin, hlavy, končetin, genitálií). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonau
Ahojte,
chystam se v zimě do Maltatlu a shanim tedy nejake ty prakticke informace jako jak je to tam se spanim, parkovanim, idealni cestou z CR a tak... Pruvodce mam, i tak ocenim tipy na cesty.
Dík, Láďa
Caute, prisiel som sem so Slovenska asi na rok a zhanam vsetky info o moznosti liezt niekde v okoli Ceskych Budejovic. Umela stena, skalky... spolulezec! Leziem 6-8 UIAA, piesky som teda este neskusal. Vdaka za odpoved. kassper
Udělal jsem recentní zkusenost s průvodcem Trekking in Indian Himalayas od Lonely Planet. Kazdeho, kdo by jej chtel pouzit od toho zameru z celeho srdce odrazuji, je to nejprisernejsi vec co jsem drzel v ruce.
"Klady":
Popsanych treku je tr
Já se nestačim divit, kouknu na inzerci a tam nějakej 14-ti letej Mila schání holku na lezení (no taky na hrátky do vany, ale to je vedlejší) která leze min. IXc. On jako že leze Xc na prvním. Je to snad někdo známej, protože podle mě, když někdo ve 14 leze Xc, tak je fakt dobrej. Nebo jen chce zbalit nějakou dobrou buchtu? Nebo si jen někdo udělal prdel? A jestli je to ta poslední varianta, tak se mu to povedlo. Co si o tom myslíte??????
Dovolil bych si postulovati, že lezení Xb na prvním, jakož i hrátky ve vaně s děvčaty na druhém, jsou pro věk 14 let přesně to pravé! Jen tak dál Mílo! A až budeš mít nějaký zajímavý zážitek ze skal a van, tak se svěř! Já lezu IV+ na prvním a vanám se vyhýbám (bývá v nich voda!), 14 letá děvčata bývají milá (zrovna nedávno mi jedno pomohlo do schodů v metru).
Prosimte je to nejakej pubos co nema pod kontrolou sve hormony :o) Kdyby byl na nejaky IX nebo X tak by si nejspis uzjen pri pohledu na stenu pustil do trenek :o)))
Jste sprostý a závidíte Mílovi! Já bych mu na ten inzerát ráda odpověděla, ale stále váhám. Sice IXc na druhým i někdy na prvním lezu, ale je mi už 16 a tak se bojím, že by se mi smál. A taky nějaký sprosťárny ve vaně teda ne! Možná kdyby úplně zhasnul, tak snad.
A nemádžuješ moc, Mílo? Mě to pak padá na vlasy a vypadám trapně. A jakou máš barvu lana? Lezek a maglajzpytlíka ? Já mám červený lezky i lano a černej pytlík. P.S.Doufám, že bys byl v tý vaně na mě hodnej
Ahoj Janicko, pytlik mam cernej a pekne velkej, na celou ruku, ale moc ho nepouzivam, rikaji, ze jsem moc mladej na magovani. Lano je modry jako dziny, ale na tom nezalezi, dulezity je lezeni, linie, pohyby,priroda, spani ve vinici u nas doma, ptaci na obloze, vitr ve vlasech a splouchani vody ve velike vane, jeste jsem nikdy nemel tak starou holku, jsem trosku nervozni...
...a to společné překonávání překážek a nebezpečí, které očistí duše! Aby pak i těla se očistí v té vaně (můžu si do ní vzít svoji plastovou rybičku, viď?) A v baťůžku trochu té dobré nálady a s ní sledovat zapadající slunce, jak vrhá stíny na skalní věže.
A neboj, je mi už těch mizernejch šestnáct, ale s klukama já mám zkušenosti jen že nesmím přelézt to, co oni nepřelezli, protože to je pak konec vztahu.
Já myslim, že ten Action direct spolu dáme!
Action dame urcite a direkt mozna potom. Uz se nemuzu dockat, a i kdyz to nebude prvovstup tak to bude nadhera, s kachnickourybickoucimkoli, alespon si budu pripadat mladsi a muj maly lachtanek se urcite rad sprateli s ostatnimi zviratky.A pak anebo predtim...lezeni futuristickych linii, usinani pod mlecnou drahou, odlesky ohne ve tvych ocich, sepot Tvych rtu rikajicich "ano", oblaka magnezia od tvych rukou vysoko v horskych stenach...je tak krasne byt mlady skolacek s brasnickou na zadech kazde rano klusajici za pani ucitelkou do skoly podel vinohradu a pak odpoledne tvrde trenovat na cihlovem strope sklepa meho dedecka.
Milo Ty previt! Odo dneska mas zatrhnute vychadzky aj dedecka, Janicku, skaly a lupat sa budes iba pod dohladom mamicky! A tu muku co si slohol mamicke z kuchyne a pouzivas ju na magovanie jej zaplatis zo svojho vreckoveho!
Proboha!!! Tatínku!!! Tohle nám s Mílou nemůžete přeci udělat!!! Vždyť vidíte, že nejsem nějaká taková, co se potloukaj po překližkách a fitcentrch! Že jsem slušné děvče, co si na zapadlých boulderech sní svůj sen o čisté lásce! Ráda Vám pomohu lisovat víno i štěpovat a tu mouku Ván nahradím, právě jsme mleli. Vzpoměň te jak jste s mamkou buli mladí, jen s konopným lanem a svoji Láskou!
Janco devenko moje jedina! Ty mne tak dojimas... Jsem na Tebe hrda, jsi moje holcicka.
A toho Milovho tatinka ja dobre znam, je to zatrply stary lezec ktery nevi co je maglajz, lelz jenom klasiku na pisku do 6 a zena mu utekla s desitkarem a nechala mu Mila. S laskou Tvoje maminka.
Do té vany si asi vezmu jen svoji kačenku, s kterou jsem se už něco nahrála. Už teď šeptám své stydlivé "ano", s tváří pokrytou ruměncem barvy Wind stoperky. A...bude to prvovýstup. I když, nechci a nemohu Ti házet meglajz do očí a lhát-jednou jsem již zamilovaná byla. Ano Axel Huber. Jeho foto zdobilo můj dívčí pokojíček, ale láska to byla nenaplněná. Představovala jsem si, jak mu čistím sidolem karabinky, aby se správně leskly, jak ošetřuji jeho lepičku, aby měl tu nejlepší adhezi, a snad, i hladím jeho řídnoucí vlas. Pak jsem ale zaslechla, že ohlásil jako OS obyčejné fleš, a teď nemá moji lásku, ani jeho počínající pleš.
Uvědomuji si, jak jsem již stará, ale stále čekám na toho pravého climbera, kterému dám i své tělo, které zatím zná jen desítky schybů na lištách, fixy a strečing.
Doufám, že práce na vinici tě nevysiluje, Že učitelé jsou na Tebe hodní a tu ZDŠ už budeš mít brzy hotovou. Nevím jak ty, ale já si dávám do školní brašničky vždy nějaké závaží, aby mi zesílila záda. Sklep nemáme, a tak alespoň cestou ze školy jak veveruška poskakuji po stromech lesa (bydlím na hájovně hluboko v lesích), abych měla vícefázový trening.
Milý Mílo! (můžu Ti tak říkat?) Ani netušíš, jak se těším jak budeme spolu hledat ty správné sekvence pohybů, klíčové chyty...A na čisté světlo radosti z úspěchu ve Tvých očích, po překonání všech nástrah naší CESTY! A vůbec, ani trošku nebude vadit, nepodaří-li se všechno na OS!
Teď si půjdu přeprat sedák a možná si na něj vyšiji i Tvé jméno.
no teda když to tak čtu tak sem pěkně dojatej.to sou takový bomby.Janičko a Mílo mooc vám přeji vaše budoucí lezeckošplouchací aktivity.už kvůli tomu co jste tady na lezci určitě způsobily vám to musí klapnout.přeji krásný podzimní den.Jo a nepouštíte náhodou někdo draky?
Janicko, milenko moje nejrozlezenejsi. Srdce busi v mem ptacim hrudnicku a slachy extenzoru, flexoru a sval cremasteruv se bouri, oteviraji se kanalky a touha krici a krici: IXc OS solo !!! S Tebou, Tve rozsirene zritelnice, Tva hebka pokozka jeste vlhka po koupeli, ruku v ruce jehlicim se tise ubirame, mlazim brizkovym prodirame, klistatka droboucka navzajem si hledame. Tak cistou dusi v sestnactilete divence bych nenasel, i kdybych prosel cely svet, a co ja jsem se nachodil. Jiz se nemohu dockat,az spolu budeme trenovat, strecovat, navzajem se uciti tantricke lasce a dlouho si septat nase mantry, davat si silu a az budu rozcesavat tve vlasy, prohanet rybicku po hladine i pod, ochutnavat vinnehrozny z Tvych rozkosnych rtu septajicich" ano, konecne".
Mílo! Tvá slova jsou krásná jak silové tahy bez stupů, jak dynamo za spoďák anebo, jak říká můj taťka, traverz po skůpých chytoch v naprostej expozícii! Těším se, jak ti budu připravovat proteinové kokteily, čechrat Ti bouldermatku, aby přijala měkce tvé koupelovou pěnou vonící tělo. Ano! Nebude-li bouldermatka ani boulderotec, sama Ti budu bouldermatkou, sama si lehnu pod skálu na které budeš nacvičovat kroky! Půjdu za tebou, bude-li skála místy poněkud lámavá i po kompaktních plotnách s minimální možností zajištění. Zmožené šlachy ti ráda natřu hojivou mastí. Budu se s tebou ráda prodírat trním a sutí k nástupu k stěnám pannenským, jako já sama a věřit, že obě těchto pozbudou díky tvému umění! Ráda i vystojím hodinovou frontu na cestu v populárních oblastech a zaštanduji s tebou v jednom kruhu, nýtu i smyci, kterou ty založíš! A nad vrcholovou knihou se pak setkají naše rty, rozpraskané slunečním žárem, námahou i naší touhou. Chce se mi zpívat, jak sýkorce usednuvší na skalní hrot brzy z jara. Mé srdce kluše jak kamzík, po dlouhé zimě běžící na první pastvu. Zapomínám i na svých šestnáct, a cítím se zase mladá!
Děkuji vám, ať jste kdokoli - vaše diskuse mi opravdu zpříjemnila podzim (života). Mám vás rád, jako bych vás porodil!
Furt se jede, do toho!
Václav Š.
ma nejdrazsi, jeste jsem Te nespatril a uz si pripadam, jako bychom spolu vyrustali, citim uzasnou souhru a uz vidim jak nadherne jistis, jak harmonicky povolujes lano, Tvuj usmev me doprovazi k vrcholu, citim Tvuj zrychleny dech jak k Tobe slanuji, vidim Tve gazeli pohyby temi nejuzasnejsimi liniemi, slysim slova sve podpory na kterou se muzes spolehnou kdykoli, tesim se na ohne pod previsy, ranni probouzeni a ospale usmevy, vecerni dotyky ve vane ci v pisku, zuzlani usnich lalucku, pozorovani lesniho ptactva a dive zvere, spolecne pronasledovani ochranaru nasim 4x4 ( snad mi ho tatinek pujci, ale budes ridit ty, me nozky jeste nedosahnou na pedaly). Budeme se navzajem oblekat do sedaku, zavazovat si lezky, tejpovat prstiky a rozprostirat bouldermatky. Budeme spolu zit zivot na ceste, nase stace po celem svete budou oznaceny heroickymi prvovstupy, budeme spolecne prohledavat kose plne dobrot od turistu, lovit veverky ( nejses vegetarianka?- kdyztak je jen ochocime a vycvicime na lov liskovych orisku ), tancit na ulicich a zpivat, popijet vino u oceanu...Janicko, nemohu se dockat, az Te uvidim a napustim vanicku. Za par hodin nasedam do oceloveho ptaka a opoustim New Hampshire a Rumney, kde je sice krasne bouldrovani,ale bez Tebe me uz nic nerika a rychle specham do vlasti k rodnym vinohradum,ozvu se patrne az o vikendu a tak na me nezapomen, prosim, protoze nekoho s takovym charakterem jsem hledal cely svuj kratky zivot, jsem plny sil, diky Janicko, nemohu se dockat obouvani lezek na Tve rozkosne ruzove prstiky. Tvuj malyvelky Mila
Má Láska tě bude provázet, (plaše říkám:"můj") MilýmalýMílo! Dávej tam na sebe dobrý pozor, hlavně se nezapomeň dobře obléknout. Víš, že tvůj organizmus je ještě ve vývinu a neměl bys prochladnout! Jak ráda bych již dnes dohlédla, aby druhá a třetí termoregulační vrstva tvého oblečení byla v pořádku.A zejména první vrstva z polypropylénu, aby řádně propylenovala a udržovala tvé vyvíjející se orgány v optimální teplotě a vlhkosti.
Jsem vegetariánkou, ale ulovíš-li veverku, anebo koloucha, ráda rozdělám oheň z pneumatik a krabic od počítačů, a pak budeme rvát polosyrové maso svými zuby a já budu vidět dravčí odlesk ohně ve tvých očích!
S řízením 4x4 to jistě půjde. Ty nedosáhneš na pedálky, já zase moc nevidím. Ale když budu já šlapat a ty radit, kam mám zatočit, ujedeme každému! To víš, léta jsem se dívala jen po chytech a oči odvykly hleděti do dálek. Ale teď mám pocit, že dohlédnu až do tohoto nového toho...jak tam jedeš.
Používej, prosím otevřený úchop, ať si nezničíš své něžné dětské prstíčky. Až najdeš v kontejnerech před obchodními řetězci nějaký mlsek, tak nehltej! Každe sousto bagetky dobře rozžvýkej, ať se vrátíš zdravý.
Já vím, moc tě peskuji, ale já mám o tebe takovou starost...je ještě tolik cest, které je třeba vylézt! Je ještě tolik nedosažených stupňů klasifikace, kterou rozšíříme! Je tolik polibků, které si vyměníme! Je tolik van...je tolik van, a já ještě v té své budu dnes sama, jen se svou kačenkou!
A nenech se prosím jistit nějakou pochybnou!!!
Nejdrazsi Janicko, Tva touha je obrovska a stejne i tak moje. Jen jsi nedobre precetla ( odpust mi prosim tuto invektivu )muj predchozi laskyplny vzkaz a tedy- ja se VRACIM domu a tak jiz zanedlouho budeme spolu, ach, uz se tesim na spolecne hledani vitaminovych doplnku a prochazky po stropech oblouku Karlova mostu, uz musim letet ( doslova ) papa
Jsem jen hloupá holka! Ale invektíva od TEBE je láskyplným, strašně krásným (na oplátku jeden expresivní intenzifikátor), pohlazením. Že se vracíš jsem pochopila, až když jsem odeslala. Teď srdce jásá, nadledvinky produkují hormóny...a půjdu bouldrovat do Šárky, kde je výhled na přistávající ocelové ptactvo.
Můj milý lezecký deníčku. Jeho ocelový pták teď krouží nad tou obrovskou vanou, plnou slané vody a já asi zajdu do BC za mamkou. Ta nám fandí. A stejně jako poradila krohy na Schallmaueru, poradí i v prvních krůčcích v životě s chlapci! Zlatá mamča! Bivak byl pefektní a ráno jsem našla i zmrzlé borůvky na snídani.
Můj milý deníčku. Má duše je prázdná jak vypuštěná vana. Navíc když jsem ráno sundávala ze skály závěsné lehátko, jeden nejmíň dvaadvacetiletej climber-rakváč se začal navážet do mého Míly a mluvit o něm jako o „děťátku“!. To mi fakt dost namíchlo a tak jsem si s ním o tom promluvila. Pak jsem si otřela trekovky a ručky od tý jeho hnusný krve a začala s treningem. Ale ani mé oblíbené shyby na jednom prstíku, ani váha na jedné ručce...né a né dostat ten správnej drajv . Pořád jenom myslím na něj. Je to fakt hustý, bejt zamilovaná!
Připadám si tu sama zbytečná, jak expreska bez karabinek, jak překližka ze které odšroubovali chyty.
Mamča mi včera dala nějaké rady ohledně těch věcí s chlapama. Prý si mám dávat bacha hlavně na jištění. Taťka prý také vykřikoval, jak všechno umí, všechno ustojí...no a pak neudržel oblý chyt, ujeli mu lezky...a máma se musela vdávat! Ale prej díky tomu jsem zase tady. Tak co...
Můj milý lezecký deníčku! Zdali se mi vrátí On? Zdali na mne nezapomene v postvinobranském oparu? Zdali udělá referát z Jiráska a opraví si tu kuli z Čejáku? Zdali ta prsatá Mařka ze šestý á neobloudí jeho srdéčko ještě rozjitřené posledními jointy vykouřenými před tranzitem?
Chtěla bych být jeho nejkrásnějším boulderem,jaký by nenašel i kdyby celé Fontainebleu prošel. Jeho oblinami, škrabkami a spoďáky. Jeho lištičkama, pištičkama, i třeba stupy na tření! A...tobě to, deníčku, přiznat mohu...cítím...snad... i prstovými dírkami, klasickými spárkami a komíny!
nejdrazsi Janicko, kdyz se zdvihal ocelovy ptak z Nove zeme, hryzal jsem si prstiky nedockavosti. Vubec jsem nespal, pilne jsem mackal krouzek a pruziny, procvicoval kycelni klouby a ucil se spravnemu dychani, to proto, abych Te nezklamal...Pak vychazelo slunce a ozarovalo mraky a ja myslel jen na Tebe, na to, jak se povalujeme v mekkosti te nejlepsi bouldermatky a sdelujeme si navzajem nejnovejsi trendy a upravy klasifikace cest, ktere jiz zanedlouho budeme zdolavat. A pak...jako bych Te spatril, brzy po ranu, jak mezi svymi rty sviras kulatoucke nejkulatejsi nejmodrejsi boruvky, ktere jsi prave ulovila..anebo jsi snad jeste spala? Videl jsem Divci skok i stenu Zabaku a hledal jsem Te, ale zrejme jsi byla dumyslne maskovana pred ochranari. A tak jsem mohl jen doufat. Protlacil jsem se pod zaminkou, ze jsem nova letuska=jeskynka do pilotni kabiny a vrhl se na paku, abych Ti zamaval kridly, snad jsi to videla...ted Ti budu mavat svymi kridly porad, jiz jsem tak blizko sve lasce, maminka mi rikala, ze je to tak krasne,prvni laska...
Janicko, me srdce busi o zavod a ma mysl je zastrena. Zitra rano se vydam do Sarky alespon najit nejakou pachovou stopu a vysolovat vsechny cesty, ja vim, je to jen lehoucke, ale chci byt na mistech, kdes byla Ty a snad tam kousek Tebe bude...
Vlastně Janička! Už se mi to plete. Dneska jsem vzala bandasky a šla do boulderbaru si do nich nechat načepovat trochu tekutýho maglajzu. A hned jsem dvě decky do sebe kopla. Na smutek, že tu ještě nejsi. Beal to ale blbej nápad! Proto bylo dnes všechno takové zmatené a já tvé mávání viděla jen z nástupu Brenty, kde jsem zápasila s nausea a populárním ochranářem Brenty Čapkem. Ale toho jsem nechala žít. Však v Šárce jistě nalezneš,(nebudu-li tam moci být celá já, jen tvá Janička), krom pachových stop mých potních žláz, kterými si značím nástupy a ozvěny mé mantry síly, alespoň krev, mozkomýšní mok a nějakou tu končetinu toho dědka dvacetiletého, co měl tu drzost se o tobě neuctivě vyjádřit. Těším se na tebe jak klasik na štand!
Vaničko Janičko, před chvilkou jsem vylezl z vany, kde jsem byl sám osamělý, jen s plakátem Chrise lezoucího Realization-představoval jsem si Nás Dva, jak poskakujeme po chytech sektoru Biographie, jak se líbáme pod Face du Rat a jak se koupeme ve vodopádu Cascade. Jen škoda, že je tam už teď sníh. Zmožen touhou pokusím se proplížit kolem spících rodičů do vinného sklípku dědečka kde si pořádně po dlouhé době zatrénuji, no, pak možná ochutnám nějaké to víno.Jdu se ještě předtím pokusit odnést ze spíže nějaký štrůdl, drž mi palečky,dnes se cítím trochu zesláblý a tak nekonzumuji svou obvyklou dietu z proteinových drinků a syrového mufloního masa. A protože se již setmělo, Klekánice již dávno chodí po lesích, půjdu potom rychle spát bych byl zítra plný sil. Nechám si o Tobě zdát ty nejextrémnějsší lezecké sny. Dobrou noc Má Janičko
Ve vaničce Tvá Janička se myla, vzpomínala, co asi dělá Míla. „Milý Míla!“ Zpívalo ráno mé srdce v Srbsku, kde jsem dnes bivákla. A v srdci Tvého jména pění, sólo jsem dala „Nanebepění“. Desítka, sice již dnes už žádný extrém není, ale dobrá je na rozlezení...
Už z Té Lásky básním! A ráno to nebyla vanička, byla to Berounky vodička! Já již nežiji s rodiči. S mamčou si sice rozumíme skoro ve všech zásadních životních otázkách (jako je maglajz, nejty...), ale v otázce sporu Rosti z Rosťou, si ona myslí, že pravdu má Rosťa a né Rosťa, kdežto já naopak. A tak raději bivakuji po skalních oblastech. Ale řekneš-li mi TY, že pravdu má spíš Rosťa, budu s Tebou souhlasit! To je tutovka! Chlap se nemusí mýt, ale pravdu musí mít!
My bivakáři, si nemůžeme sice dojít do spížečky pro štrůdlík, ale lesní plody a zvěř , popelnice spoluobčanů, to je bohatě prostřený stůl pro mladou climberku. A co teprve teď o vánocích!
Mílo!!! Nezlob pančitelku, ať nezůstaneš po škole, pomož na vaší vinici, ať už na nějakou tu pořádnou cestu můžeme vyrazit. Nebudeme ztrácet čas místníma aninéjedenáctkama...
S loveckym oharem sjem se vypravil do Sarky hledat Tve pachy ykousel jsem nastupy z lehu a sedu, jinak to snad bylo pro Tebe prilis lehke, ale nic jsme necitili, snad to havrani vsechno vyzobali. Ohar je sice uz starsi, ale cuch ma a na dukaz toho vyhrabal a sezral mys.Kdepak j¨si Janicko, me srdec plane touhou s strachem , abys snad nahodou nezadala ses s Adamem Ondrou, tim ditkem desitkarem, jestli ano, prefiknu mu priste v Ospu lano, preci jen je asi perspektivnejsi, me je jiz ctrnact... hned jsem si po navratu pridelal novy hangboard, ktery jsem si dovezl a snazim se veset na nenehtovatejsi chyty, vsechna madla jsem vypiloval do nejjemnejsich sloperu hladaku. Musel jsem zalevat travu, tata se dozvedel z televize , ze zalevat se ma az do konce podzimu , ale za odmenu jsem mohl upit z peny jeho pivniho dzbanku. Za chvili se pujdu koupat vana je tak velka a osamela a muj maly lachtanek ma takoveho prostoru, kníííky kníííík,, snad em neopustíš, Janičko!!!
Tvůj lachtánek malý, ve vaničce opuštěný! Osušila jsem si madžem slzu, která skanula na můj triceps. Sláb je ten, kdo ztratil v sebe sílu, malý ten, kdo má jen malý cíl! A to tvůj lachtánek jistě není! Pachové stopy odnesl ve své slavné žluté krosně určitě ten Čapek! Asi si potrénuji stisky, až ho potkám...Vidíš! A já Tebe hledala po všech vinicích! Ale jen lišky byly na vinici a ani mi nechtěli dávat dobrou noc. Jakého horolezeckého průvodce si nejraději čteš na dobrou noc? Pozdravuj svého ohaře od mého vlčáka. Škoda, že jeden z nich není fenka. Mohli bychom mít vlčařátka. A neboj se, ten Adam prý potřebuje na 8a dva pokusy, a to ho neomlouvá ani jeho sladkých deset! Však...Tobě bych odpustila i zapytlenou pětku!
Dneska mám, Mílo před sebou úkol. Musím si zase odškrtnout kolonku v „Modrém životě“- „Dobrý skutek“. Půjdu s pomocí za jedním stařečkem-lezečkem. Žije se stařenkou-lezačkou v jedné Borišem zapomenuté oblasti. Děťátka-lezačátka se jim již rozlétla do světových lezeckých oblastí a oni jsou odkázáni na pomoc mladých-lezných. To víš. Celý život sportovali na zdravém vzduchu, zdravě jedli, pilně trénovali...a tak není divu, že jsou dnes, ve svých skoro padesáti, parakticky chromí. A nekonečné debaty o regulérnosti cest nad pivem jim trošku popletlo hlavinky. Často, když je vedu na procházku do jejich komínků a spárek, musím jim několikrát odpovídat z jakého roku je to cesta, a někdy si již nepamatují ani kdo jí vylezl!!! Však jak byli oni skvělí si stále, naštěstí stále moc dobře pamatují.
Ach Mílo!Doufám, že jednou, až také společně zastárneme, budeme jako oni!!!
Stala se mi ráno nemilá (tedy netvá) věc. Při meditaci na čakry jsem tak rozhycovala Ánahátu (to je asi tím, že tam, v srdci hoří má láska) že plamen vyrazil přes Ádžňu do Sáhásráry a propálil mi boulder če pičku.
Janičko, ohař mi leží u nohou a trošku sebou škube, asi se mu zdá o fenkách. Ten se má...
Nejraději si v poslední době čtu průvodce po Railei beach, Ceuse a rock climbing in Colorado, ale nikam se asi jeste dlouho nepodivam,dostal jse kuli z dejaku a mam zaracha a tak chodim jen do sklepa pro vino a na strop. Knikam touhou a snad se nejak proplizim ven , taky bychom se mohli setkat, kdybych se dostal ven z vinohrad, nebude Ti vadit kdyz s sebou budu mit brasnicku a cvicky??? Predstavuji si Te ve svych snech, Tve predlokti s vetvemi zil, Tve odrene klouby prstu, Tve mozolnate drobne dlane, magnezium za nehty, drobne prstiky jeste nezhyzdene od lezecek jako ma mamka, Tvuj vosi pas, Tvuj usmev, Tve vlasky, kniky knik, kdepak jsi ???
Ach Mílo! sama ani nevím, kde jsem. Pro slzy na chyty nevidím! A přitom den začal tak krásně. Dědoušek-lezáček a stařenka-lezenka, porostlí lišejníky a mechy jak kvaky na Kalichu, chlupatí jako Yeti a stařeček s vousem, jaký i já jsem měla, když jsem to před léty přepískla s anaboliky, sledovali jak lezu. Dědoušek mi stále kontroloval sedák a otevírala se mu pusa soustředěním, až ztratil zubní protézu a dlouho jsme ji hledali v borůvčí...a tolik nám prý drží palce!
Ale pak jsem potkala Managera, Trenéra, Otce, nebo kdo to je, a ten mi pro můj Mílomilný vztah přísně vyčinil! Je prý jen mylný! Kdo chce lézt správně, musí odhodit všechen citový balast a milovat jen 9a! Takové ty...no...věci s muži...rozumíš mi, prý neprospívají správnému vyrýsování muskulatury. A já mám prý šanci být světová jednička!!! Tak proč pláču? Sbohem bivaky, čekají mne hotelové pokoje, čekají tiskovky! Sbohem popelnice a borůvky v lese, čekají mne smlouvy se sponzory! Sbohem fńuk, fňuk, vaničky a lachtánci!!! Sbohem bůůůůůůůůůhůůůůůůůůůůů...Míhubuhulo... Co je zdraví, co je láska proti 9a?! Co je tenhle nemastný a neslaný svět proti Světáku?! Tak to říkal! A budu prý hvězda Světového lezení! Tohle jsem přeci chtěla!!! Tak proč furt bulim jak stará kurva; kurva fix!!!Huhuhuhu...bůůůůůůůůůůůů ...
Janičko, přece nevzdáš naši nejčistší lásku?! Asi půjdu do sklepa a vypiju celý dědečkův sud.... a pak sním celou láhev creatinu, vypadá to, že se budu muset vynořit z anonymity vinohradu a přihlásit se do reprezentace.
Jenže co chudák Tomáš? Nebude žárlit?
Ach Mílo! Tolik chci být jednička! Však láká mne i vanička! Jsem rozpolcená Janička. A ve snu sluším zas, tvůj mutující hlas. Ten hlas říká tak krásná slova, chci je slyšet znova...znova!
Tomáš se mnou nemluví po tom, co jsem vylezla one sight underground sólo tam a zpátky. Rosťa, když jsem ten jeho kvak dala s jednou rukou v sádře. Ostatním vadí, že jim většinou rozdrtím chyty na stisk a štve je, že mago používám jen na kosmetiku. Jsem přeci jenom mladé děvče a ty pletence žil tím tak trošku maskuji. Ti kluci mi nerozumí! A já cítím, že ty mi můžeš porozumět! Trenér mi řekl, že nosit body je při mém hrudníku zbytečné! Pak se omlouval, že to byl jen takový pošťuchování. Tak jsem ho také pošťouchla a nechala na traumatologické JIPce. Prý má crash syndrom. Pak jsem si půjčila motorku dvanáctistovku (ten její majitel ani neprotestoval) a jedu tě hledat po vinohradech! Díky veselým honičkám s policejními sbory cestování tou naší líbeznou krajinou pěkně ubíhá!
S dějákem ti pomůžu! Napíšu ti domácí úkoly! A až ti začnou růst vousy, budu ti půjčovat svůj holící strojek! (i když co jsem přestala s anaboliky.
A nebo půjdeme do té reprezentace, můj MilýMílo?
Opět jen Tvá, Janička.
vravruvriiii, jako kocourek maly stocim se ke tvym nozkam a v klubku se budu otirat o tve zilnate rucky a tise prist. Odjizdim za chvili bouldrovat do Labskeho udoli, na nejake osamele bouldery si vyskacu nejake to 8b+ a pojmenuju je vsechny Tvym jmenem- Janicka, Janiccin zdvih, Janiccin knoflik, Jannicin kotlik, Pritahy pod Janickou atd. Alespon budou Cermaci , Ondrove a Rostove co opakovat. Tatinek mi odpustil a take se zda, ze Te zacinaji mit radi, tuhle se me zeptali, jestli bys neprisla opravit strachu ci nasekat drivi, jsou tak hodni, i kdyz uz jim to moc neleze. Honem honem spechej, pokazde. kdyz slysim zvuk motorky, vyskakuji z okna, po opincim zebriku se spoustim z javoru, prenasim dynamicky svoji vahu na nejblizsi tuji a jako kocourek se odrazim pres broskvon az na naves, ale vzdyje to jen nejaky ppkaty rakusak . A tak alespon vycenim zuby a zlovestne zasycim. Stejnou cestou zpet nebo se stavim u maminky v kuchyni abych zakousl trochu syroveho kanciho masa,ktere je pry dobre na vyvin organu.
Janicko, predstavuji si te porad ve snech, casto se probudim cely rozevlaty a udychany , zazivam, co jsem nezazil. Davas mi silu udelat schyby a fixyna nejnemoznejsich hladacich, na nejmensich rimsach, hlavou dolu, veletoce a preskoky. Stale jen Tvuj vecne mlady Mila. Do te repre nepujdu, pry kje tam pro me nevhodne prostrediorika tata, akorat by me pomluvili, moji pomlazku rozlamali a vycucali a zahodili. Radsi budu lezt tise v ustranni a jednou se zniceho nic spolu objevime v Hot Flashes, co ja bych dal za Tvuj polibek, Janicko!!!!!!
Mílo!!! Do Labáku!!! Tam si vylez Schusterovu cestu na Felkenstain! Asi se, kocourku můj hebounký divíš, proč hovořím o nějaké trojce. Ale je to cesta, která předběhla dobu o více nežli sto let! V roce 1864 zde již truhlářský mistr G. Trőger prováděl doktoring(?) a vysekal mnoho umělých chytů a stupů! A tak se zde klasika potkává s tím nejprogresivnějším ze současného lezení!
Škoda, že tam nebudu! Toho mopeda jsem sice Jindrovi vrátila, ale polišové ještě pátrali, proč jim spadla helikoptéra (prý zásah neznámým šestihranným předmětem), a než uznali, že to byl oplechovaný špunt od burčáku, tak to trvalo. Vzteky jsem přetrhla dvě expresky. Zase se mineme! A přitom jsem se již, tvá oddaná kočénka, mohla stulit do Tvé mužné náruče a nalézt tam ochranu kterou celý dlouhý život hledám! Už jsme mohli společně slaňovat ne na dvou osamělých osmách, ale na společné šestnáctce. A tolik mi je let! Vidím v tom znamení! Stejně,jako tvých čtrnáct je výzvou k hranici, ke které rozšíříme stupnici!
Na repre hodíme bobek-budeme osamělí vlci! Viď, kocourku...
Procházela jsem se po břehu Svratky, kde kvete rozrazil, po lesích kol studánek kam laně chodí pít, kolem hospod, kam lezci chodí pít, a kvetou zvratky. Vyhlížela, zda tě nezhlédnu na nějakém vinohradu, ale jen v Lydicko-melodické tónině halekané zpěvy ze sklípků, byli mi odpovědí na mé: Mílóóó!
Tak jsem alespoň zašla do Krasu. Ve smutku, že ještě nejme v páru, já vylezla jsem Hradní spáru. A potom velmi stručně, já dala Čarodějova učně...
Jak ráda Tvým rodolezčičům dříví naštípu, kravky podojím a synka do zédéešky doprovodím!!!
Ma nejmilejsi, Schustera na Falka jsem lezl jeste skoro jako mimco zavesen na tatuv krk, ale nepamatuju si, prvni cesta na kterou mam vzpominky byla myslim Regina ci jak se ten rajbas jmenuje, to zase bylo s mamou.
S oharem jsme se vypravili do hvozdu a nase susteni podzimnim listim , opustenymi skalami, lezeni vecer u ohne bylo tak krasne a jako stvorene pro zoufalerozjimani o soucasne klasifikaci a nasi lasce. dali jsem si par krasnych boulderu, nektere tak osamele, ze je bez ohare ani ja nikdy nenajdu, ale stejne by to tady nikdo nevylezl. Me rtiky pubescentni touzici po polibcich tve nehy kriceli, a Ty nikde. jen ohar smutne slozil hlavu do klina a tise zavil, snad aby zavolal nejakou harajici fenku. Do brna moc nejezdim, mtoto chatrajici skorovelkomesto mi neposkytuje dostatek vyziti a nejradeji jsem mel stejne bouldery Babiho lomu, ted tam musi byt krasne, kdepak stranska skala, jak rika tata- peknej shit. A tak se nase lana setkaji nekde jinde a potom nam svet bude lezet u nohou. Vlastne Janicko , ja se te ani nezeptal, kde je Tvuj domov, nebo jsi opravdu takova tulacka? To bychsnad mohl rict rodicum treba by te nechali prespat ve staji a sene... ja za chvilku pujdu spat, neb zitra je take treninkovy den, sladke ty nejkrasnejsi sny o krapnicich
Kde domov můj? Já ani nevím. Já o spoustě věcí moc nevím. Já žila jenom lezením a moc jiného jsem neviděla.
Je jasnačka, že začít se systematickým trainingem ve dvou letech je pozdě. Já jsem byla záměrně i počata mezi druhým a třetím kruhem Jižního traversu na Suškách. Dlouho jsem nevěděla nic o jiném světě, nežli tom našem.
Neumíš si představit to překvápko, když jsem se dozvěděla. že tahle oblast má i hlavní město, a není to Býnovec! Hned jsem se tam vypravila. Je už to řádka let, ještě jsem byla mladá, tak desetiletá.
Týývole! To byl nářez! Jenom těch umělek venku! Vysoký, špičatý a ještě zakončený hangboardem na shyby! Na ten na kopci jsem se hned vypravila.Climberů tam bylo, ale nikdo nelez?! Tak jsem si přivázala pytlík a jela. Bylo to dost nechutně lehké, jenom kolmáč. Pak ale začali houkat sirény; děsnej binec. Tak jsem vlezla do nějakýho okna. Tam seděl za vóóóbrovským stolem malej zrzavej strejda (jak jsem pochopila, šéf tohohle fitcentra). Místo Dobrý den, řekl jen doprrrdele! Pak se tam nahrnuli nějaký vazbiči, ale von zaráčkoval,že prej, že to je taková občanská iniciativa a odvezli mne zase zpátky k nám do lesa.
Teď žiji sice v blízkost toho města, ale v lese. Jen s mamkou a naším Německým (ale jinak českým!) ovčákem. Do města já nechodím. S těma venkovníma umělkama mi to máma po téhle zkušenosti zakázala. Jednou jsem tam zkoušela speologii, ale z jeskyně na mne vyjel vlak!!!
Brno je na mne také moc veliké, ale ta vaše nevinná vinice to by šlo. Už tak ráda bych tě políbila! Tak ráda bych hladila tvoji hlavinku. Vlčák je opravdu dost blbá náhražka...
Janicko,perlicko moje nezulibana. Ale alespon Ti ten vlcak ovcak obcas olizne nos-jak rad bych byl alespon chvili v jeho kozisku, stulit se k Tvym nozkam, nechat se hladit, nacpat se z misky, kterou by Tva slachovita rucka s magneziem za nehty pristrcila, vencit se s Tebou a byt spojen voditkem, nuchat Ti sladce do klina a obcas zatrepat hlavou, podrbat se...krasna predstava. Dnes jsem byl trenovat na boulderu, ktery mame v kuchyni, tata tomu rika zidle, ale je na nem tolik problemu-treba podlezt ho zadama dolu a nedotykati se zeme jsem nasel jako lehky, ale zavazat si oci jednu ruku za opasek, to je uz tezsi. To je dobre, ze zijes v lese, v lese, zijes v lese. A cim se zivis a kolik mas zubu, lasko ma lesni. A co zviratka, kamaradis se se vsemi? Ted v Labaku, v sobotu v krovi neco sustilo a tak povidam, hele lumpik, ale vyletl ven knour, apk zmizel , aby se rychle naklonoval a vratil se ve dvou. Hledal jsem nejblizsi klacek, na ktery bych je napichl, bych mohl chlemtati jejich teplou kryv,a le zbabele utekli ustrasene chrochtajice. A v jakem lese zijes, kde se skryvas? V listnatem hjehlicnetem ci smisenem a jake jsou tam horniny? Tolik bych si pral mit Tvoji fotku, padat na ni za stropu dedeckova sklepa a predstavovat si, jak me chlapecke, jeste poradnenevyvinute telicko hrave chytas do svych tlapek, ach, chtel bych byt Tvym vlcakem...
Ach Mílo! Co je krásy v tom nelezeckém světě! Tedy v lese. Ta Br aha [a to Br no ten blbej vtip jistě znáš], při vší úctě k místním lezeckým a publicistickým esům, asi také) je odporná. Říkají, že je to jedno z nejkrásnějších měst-no, to bych nechtěla vidět ta ošklivá!
V lese je to jiné! S veveruškama trénuji přeskoky, s medvědem absolutní sílu. Pak si zaběhám s kámoškama laňkama. Moc si s nimi rozumím, i když zadopatrové souhlásky a sykavky některým dělají potíže. Nejvíc si rozumím samozřejmě s psíkem. Někdy mu říkám Mílo, jak na tebe stále myslím. To mi pak přijde hloupé! Mílo sedni, Mílo přines... To já bych plnila povely, které bys mi dal!!! A ráda a poslušně! Samozřejmě, jen pokud bys mi dal ty, které bych chtěla dostat...Na jeden si myslím...Zoubků? Těch mám! Počkej až tě laškovně hryznu! Ale jemně, neboj zajíčku můj nejsladší! Ještě jsem nezadávila ani zviřátko! Přísahám!!!!!!
Židle je určitě skvělá! A navíc máš asi báječného tatínka, když ti i boulderstěnou postojí!
Můj táta? To se těžko vysvětluje. On je trošinku vlkodlak a přeměňuje se nám na psa. Mamka říká, že je lepší, když se občas změní na psa a jdou si s tim našim polovit, nežli kdyby chodil s chlapama chlastat. On se vůbec dost přeměňuje.
A navíc...asi jsou to jenom řeči, ale mamča byla před mým narozením na expedičce v Himalájích. No, je fakt, že když se mluví o existenci Yetiho, tak se jenom usmívá a jako by vzpomínala na něco moc krásného...Kdoví jak to je. Já doufám, že Ti to tak moc zase nevadí, kluci se mě pro tohle dost vyhýbali. Když se jich táta ptal, jestli už uštvali srnu, značkoval si patníky, chlemtal vodu a granule bez příboru... máma spala v zimě jedině v záhrabu a já ignorovala schody a chodila raději po zdi, tak jim to přišlo divné.
To je hezké, že jsi potkal v lese prasátka! Jsou to milá zvířátka. Jen ty maminečky bývají trošku nervózní, když je v lese potkáš a chceš jim mluvit do výchovy dětí. Ale takové jsou všechny správné ženské!
Psík si teď sedl vedle mé nožky a povídá, ať tě moc pozdravuji! Prý že ti posílá také pusinku! Pusinky ten náš psík umí, ale já bych přeci jen raději od tebe.
Mílo! Má Lásko! Těším se na Tebe, jako na první samostatně vyvedenou cestu! Byla to myslím "Vilémova stěna" (Wilhelminewand), věž na skalisku "Vilemínina výšina" (Wilhelminehöhe), Ona je asi Vilemínina, ale já ji říkám Vilémova. Prostě ty chlapi mě furt nějak zajímaj. Samozřejmě né tak jako lezení, to nééé!!!
Jsem to ale koza Róza! Já ti neodpověděla na tvoji otázku! Tak tedy v našem lese se mísí Quercusek roburek, Carpinus betulus, Fagusík silvaticík a náletové dřeviny různého původu s jehličnaný Pinusenka exelsia, Juniperusek comunis, Piceanečka pungens...aj. Ajajajaj! Ano je toho tu dost. Horninky jsou to silurso devonské vápenečky s dvojčatými destičkami a zasahují se již také předprvohorní algonkické buližníčky, které také jistě máš rád, a najdeš tu i roztomilou prvohorňoučkou břidličku!
Jak vidíš, je to moc krásně, a Tobě i Tvému ohaři by se tu moc líbilo! Jen se bojím, aby ho ten náš s tátou společně nepokousali...
Janicko, ma lesni vilo, Tva slova jsou jak impulsy do srdecnich sini zmatene depolarizujici komory, srdicko poskakuje, krouti se a ....mozna i krvaci, neb z vinohradu je do Vaseho lesa asi dlouha cesta, ale preci jen, co je to pro lasku a jeste takovou jakou MY DVA prozivame. Muj ohar se uprene diva jak Ti tukam do klavesnice omaglajzovanymi prsty a zatejpovanymi dlanemi / dnes jsem trenoval na prelezeni Sphinx crack na nasim sklepni klenute stene, do ktere jsem vytesal a pomoci betonu upravil sparovy vzor a nacpal krystalicky pisek z podhuri rakouskych Alp, kam jezdim kazde rano na kole ku zlepseni me aerobni aktivity. Dnes odpo jsem po splneni domacich ukolu z matiky a dejaku dostal od mamy za ukol odnest par balvanu z naseho zoraneho pole, a protoze jsem po ceste zabil ovci, privazal jsem si ovcimi strivky nekolik balvanu za zada a behal po poli ke zlepseni vytrvalosti, samozrejme bos k zoceleni prstu. Rekl jsme mame at vysije Tve jmeno na muj maglajzpytlik a sedacek. A take bych chtel zajit za nasi mistni carodejnici-babou korenarkou a kocourem Uhlikem a nechat si vytetovat Tve jmeno do kridel netopyra, ktereho jiz mam na zadech. Jsem porad s Tebou , i kdyz me nevidis. Janicko, kdyz cvicis maximalku s medvedem,kolik delas serii a s jak dlouhymi prestavkami ? ja totiz, jak to rict, medvedy tu nemame, ale stavi par kilometru odtud nejaky obchvat atak jsem si rikal, ze bych se pretahoval s radlici mistniho pasaku, to by bylo dobre na fixy a na spodaky v previsech, jen nevim, nechci to prepisknout. Rika se, ze u spravneho horolezce vyhmatas vsech 24 svalu na pazi, tesim se, az si je budeme vzajemne pocitat a nejen na pazi. Pozdravuj vsechna zviratka a dej radsi naockovat tatu proti psince, vztekline a borelioze, co kdyby nahodou pokousal naseho ohare?
Musim letet, tata bude kastrovat hrebce a tak ho musim drzet, aby se nevzpinal, ale to je hracka. Posilam Ti vahavou pusu, naucis me libat?
Joj Mílo! S líbáním to bude trochu těžké. Myslím tak 7c. Jak jsem Ti již naznačila, s chlapci mám mnohem méně zkušeností nežli s nehtovými chyty! Ale když to nacvičíme nejprve s horním jištěním, tak to musí vyjít! Také se ti musím přiznat, že nejsem zatím ani moc tetovaná. Ale alespoň na mé kůži bude dost místa pro veliké I love Míla&climbing! Můj trénink se zvířátky je následující: strečink se zajíci, relax, snídaně (semínka z šišek), přetahování s medvědem, vyklusávání se srnkami, oběd (srnčí), přeskoky s veverkami a pak už běžím na skaliny a lezu a lezu. Spát chodím zavěšená mezi netopýry pro posílení nohou. Tolik ti závidím umělku u tvého dědečka! Táta očkovaný je-neboj! Ostatně už není takový pruďas jako býval. Míval o své štěňátko (tak mi říká) veliký strach, a tak, když se o mne nějaký ten climber zajímal, nemuseli jsme pak pár dní kupovat granule.
S tou kastrací hřebce si hlavně na sebe dávej pozor! Na hřebce i MVDra! To by byla OPRAVDU veliká škoda!
Tvé srdéčko-mé srdéčko! Ach jo, to je síla! Tak ráda bych přiložila svou dlaň na to tvé! Jak ráda bych cítila tvoji dlaň na svém srdci! A pojala bych to klasicky. Myslím, že budeme-li se dotýkat, bychom mohli i odložit maglajz! Nechci být staromódní, ale dívčí prso je přeci jenom klasický terén a Mg se tam nějak nehodí...navíc si myslím, že časté sahání na záda pro madžo při láskyplném objímání trochu ruší romantiku chvíle.
Sedím teď na jedné skalině a koukám na vzdálené město plné elektrických světel a těch plechových oblud, co s nimi u Vás můžeš posilovat. Tady je tma a ticho. Jen sova přilétla a usedla na mé rameno. Naštěstí vždycky mívám v kapse nějakou tu myšku, a tak ji mohu pohostit. Mílo, šeptají mé rty, zatímco má duše křičí, volá tvé jméno! Cítím něhu, která mne zaplavuje, cítím touhu, kterou jsem nepoznala ani pod tím akšndyrektem! A ty jsi tak daleko...je to pičou k muru, ako hovori brato Ďuro...
Tak, hrebec je vykastrovan a zadny MVDrac nebyl potreba, teda...delal to tata, ja to jeste neumim. Tak rad bych alespon tecoval Tve nadro, o hlazeni si nechavam zdat jen v nejdivocejsich snech.Neboj, o magneziu neni v mych snech ani zminka, budu se drzet tak jako bych se kyval na jedne ruce nad Les gorges du Verdon.Pozdarvuj vsechna zviratka i diveho tatinka- ostrihej mu drapy a taky maminku / nema nejake foto Yetiho ? /
Vypada to, ze o vikendu bude prset a tak asi bouldrovat nebudu a zkusim se vypravit na nejaky megaprevisly industrial, ale to Ty nemas moc rada. Ale myslis, ze bych mohl zajet za vami na navstevu? Treba bych mohl pomoci neco ulovit a mohli bychom si spolecne potrenovat a....konecne....take....vyzkouset.......................................................................staveni. Mel bych Te na ramenou, cely se trasl vzrusenim, dival se na Tebe a ...radsi pujdu spat a necham si zdat, Janicko!!!!!!!!!!!
Můj milounký Mílo! To víš, že je jen málo cest, po kterých toužím tolik jak po tobě! A samozřejmě to stavění bych ráda zkusila. Ono i pro tohle nechci být jen sportovní lezkyně. Když mamka viděla, jak ti píšu a píšu, tak mi povídala, že si dneska musíme spolu promluvit o tom, co je třeba znát pro specifika lezení smíšených dvojic. O nástupu, štandování, vrcholech...O tom co se může na štandu přihodit. Říkala jsem mamče, že to znám, všechny loďáky a půloďáky a že jsem přeci už mockrát lezla s taťkou. Ale maminečka mi jenom pohladila, a říkala, že si o tom promluvíme večer a odběhla do Černolic na své stařecké čtyřky.
Taťkovi jsem tvůj pozdrav napsala. Je to divný, Ale co si spolu píšeme, tak si s taťkou báječně rozumím, ale doma se nepotkáme! Buď je tu on, nebo já...ale taťka je opravdu...no...není běžný, a tak se tomu nedivím. V poslední době s psíkem vyjí i když není úplněk. Často se nim s mámou přidáváme, aby se necítili tak sami. To víš, ta civilizace je všude, a jejich paměť rodu jim dává vzpomenout na doby nekonečných hvozdů alijašských, kde lovili Karibu, Lososy a zlatokopy...a teď tady; ten prdiles a ještě z něj určitě udělaj nákupní epicentrum, fuckcentum, nebo ten obchvat. Přijdou úředníci, taťku utratěj, mamku zavřou a mne pošlou do školy! Ale ne, buďme optimisty! Třeba bude pro naší rodinu, stejně jako ty dva stařečky, co jsem ti o nich psala, udělaná nějaká rezervace!
Janicko-sprosticko. Takové výrazy jako "dívčí prso" a "pičou k muru" se hodí spíš do slovníku třicetileté ho oplzlého rakváče. Mílo dávej pozor ať nenaletíš, život je plný úskalí a ty jsi tolik mlád.
Jejda! Ten výraz „dívčí prso“ já nalezla v jedné knížce poezie! A básníci jsou přeci lidé něžní! To druhé, jak mi Ďuro vysvětlil, je spojení Pico, Pic, Peak, Piz...ve slovenštině s murem, tady stěnou. Znamená to tedy, jak říkal Ďuro, obtížnou cestu k vrcholu! Ale vím, že můj milý Míla vše správně pochopil! Míla je čistý, jak nově koupené lano! A já se o to snažím! Snad se i umeju! Máme tu křišťálovou studánku, kde když se odhrne motorový olej z povrchu tak je to jak v horách! A vyrazím ke stánkům ne levnou krásu, kde si od nakoupím nějakou parádu z dalekých zemí východních! Můj kompletek z kančí kůže sice stále vykazuje vysoké hodnoty wotrprůfnosti a brejfejblovosti, ale chci jít s módou! Mílo, ty víš že sprostota je mi vzdálená jako snaha vojebat výstup! Viď?!!
Janicko, ten cubci syn se radsi ani nepodepsal, bal se , ze bych si ho nasel a vyrval mu srdce z tela a ukazal mu ho jeste nez naposled by vydechl.Je to spinavej cubci parchant, fuj, to se mi ulevilo. Ale pro jistotu pujdu udelat par stovek shybu na prstech s fixama v ruznych uhlech, to je nejlepsi na uklidneni me horke mlade duse. Janicko, citim se jako Tva paliva chilli papricka, jako kvitek durmanu, ma laska je tak krasna a cista, leciva, citim se mladsi a mladsi. Bedarova ze 6.A mi rekla, ze jsem jeji detatko a jestli bych nesel do kina na Medveda od Walta Disneye, ale ja koukam jenom na lezecke filmy a tak jsem ji po thajsku jak nas naucil nas telocvikar z jizniho Vietnamu / tam je pry take moc pekne lazeni, hlavne v nejake zatoce jsou pry tisice vezi / privodil fr. obliq.compl.ext.tibialis a mozna jeci jeste ted. Janicko moje nejnevinnejsi, uz se tesim jak vsunu svouchlapeckou dlan pod Tvuj kanci kozisek a nahmatam Tva nadra, jsem uplne rozpaleny pri te predstave, kdepak jsi, a umyl bych si te a pak na Tebe poskladal vsechny lesni plody ktere bychom v teto dobe nasli, hlavne houby, houbicky, s tebou do raje, zahrady Edenu, jdu si zacvicit nejake veletoce a protahnout se na kruhy a pak na svou malou Sphinx crack Moravia masonry bizzare...
Juchuchůůů! Ty jsi mu to Mílo pěkně řekl! Taťka říkává, že lidé jsou v podstatě dobří! Né sice jako srnčí, nebo jehněčí, ale furt lepší nežli granule! Maminka zase říkala, že je to dobře, že mi tak mládneš, a že mi alespoň ještě nic nemusí vysvětlovat. I já snad budu mladší a mladší až nakonec budeme nejmladší na celém lezeckém světě! A pak vyrazíme spolu znovu na tu cestu k dnešnímu zralému věku! Pilně teď trénuji, abych si tě zasloužila. Stojku na dvou prstech už samozřejmě zvládnu, viset za malíček mi nedělá problémy ani po hodině. Jen se trochu bojím, aby Ti má ruka nepřišla příliš drsná až tě budu hladit, můj hebounký Mílo.Při představě tvé dlaně pod mojí kančí kamizolou mám takový krásný pocit...to se nedá vylíčit! Je to jako krásný dlouhý pád do dynamického lana a s pádovým faktorem 0,12!
Na Bedarovou si dej pozor! Naláká tě na Disnyovky, ale kdo ví, zda má čisté oumysle! A já mám nahraného Macha a Šebestovou? Rumcajze i Mrazíka!
Zdávají se mi o Tobě pěkně divoké sny. Lezeme v nich po útesech Waleských i frankenjurních. Přecházíme osmitisícovky sem a tam...a hlavně se tulím do Tvého náručí a duše jásá a volá do světa:“Mám svého chlapa!“
Mílo Mílo, ten čubčí syn už dávno není čubčím synem, ale jen vetchým starcem a to víš nám stercům už ta paměť tolik neslouží a jen zákeřný parkinson nám rozechvívá naše zkostnatělé a vrásčité tělesné schránky. Janička-slušňačka má jistě zlaté srdce, když odpověděla vetchému starci-slepci. A jestli si na jméno zvpomenu určitě se podpíšu aby jsi Mílo moh ukoncit můj mrzký život.
Myslím Mílo, že je dobré odpouštět vetchému stáří jeho pošetilost. I já jsem nejprve podlehla spravedlivému rozhořčení. Jak někdo zpochybní moji útlocitnou dušičku malé holčičenky, tak bych ho pověsila za jeho zvadlýho pytlíka do průvanu!!! Ale musíme soucítit se stářím; vždyť i nám bude jednou dvacet, ba i třicet.
Ach Mílo! Musíme ale udělat něco s tím lezením! Léta nám běží, a tak až zestárneme a budeme třeba pětadvacetiletí invalidní důchodci a budeme se ohlížet zpět za svým životem, abychom mohli říci:“Nelezli jsme marně!“ Taťka se nám směje, že od minulého století se stupnice prakticky nerozšířila! On uznává nejvíc Güllicha (náš vlčáček také). Já tada myslím, že hlavně pro jeho křestní jméno, ale je pravda že svět a vesmír stále čeká na ty 12ky, 13ky...Mamka se zase směje, že nádherná linie ve Višňovém je vlastně stejná jako linie nějaké setupovky! Prý záleží, odkud se na tu linii díváš...hm...já to moc nechápu,ale prý konvexní a konkávní je vlastně totéž. Vytřeme jim zrak Mílo! Jenže, kam vlastně pokračuje v převislosti takovej „strop“? A není ten strop skutečně vlastně rovina? To je záhad na tom světě, milý Mílo...
Vcera jsem Ti psal ma nejdrazsi o tom jak prsi, ja musim pozorovat ozimy a poli a pak mi to vsechno spadlov pocitaci, no proste smula.
Dnes ale bylo krasne atak alespon na Palave pomucil jsem sve mlade ohebne telicko na jeskynnich stropech.
A já se již obávala, že Tě obloudila nějaká děvčinka na pěknou mašličku ve vlasech, či jiná na sbírku Doomtruprů, Dračí doupě, nebo první vydání Káji Maříka! Nebo že jsi dal přednost chlapecké společnosti! Ale ty ne, a to je vidět, že máš dobrý vkus! I já mám dobrý vkus, je to po mamince. Po tatínkovi mám zase dobrý skus, a tak ta prsatá Bedarová by ještě zaplakala! Ach ty stropy! Na kterém stropu je asi tak strop naší výkonnosti? Vidíš, další otázka k těm minulým. Nějak s tou láskou začínám být přemýšlivá, a to mě trochu leká, neboť si nejsem jistá, zda jde taková nějaká divná mozková činnost skloubit s velikým sportovním výkonem! Že ti spadl počítač, je smutné, ale na druhé straně je pěkné, že se dokázal zase postavit do pozoru a říct:“Sorráč Mílo, já už to nikdy neudělám!“ Já těm počítacím bedýnkám moc nerozumím. U nás musíme třít ebonitovou tyč liščím ohonem, a teprve pak se obrazovka rozzáří a já můžu hledat na klávesnici ty tajemné znaky. Ohon mi pelichá, půjdu se pověsit na náš strop s netopýry a spinkat. Velikananánkou pusu Ti posílá, jen Tvá Janička!
Tak to vidis, ted jsem poslal neuplnou zpravu. Ale to nevadi.
Cubcimu synovi jsem jiz odpustil, jiz bych mu nevytrhaval srdce, jen bych zlamal par zapestnich kustek , je jich hodne. Mas pravdu, i muj tata rika, abych byl vice tolerantni, hlavne pri downratingu nejtezsich sportovnich cest. Sedim ve svem detskem pokojicku polepenem plakaty svych mladickych idolu- Sharmy, Grahama a jednoho mnicha z Francie,ktery na zahrade sveho klastera leze v sutane 8b+ bouldery. tka tu mam vlacky a auticka Matchbox a od taty k vanocum predcasne plakat Paola Wild, ale ta pani tanm vypada nejak divne, ale tata rika, ze se pry musim hodne ucit, hlavne ted, kdyz mama Tebe. A tak si rikam, jestli vypadas na nekterych mistech podobne, ale nevim a myslim, ze ne, Ty jsi prece moje lesni vila a take samozrejme, urcite mas obrovska kridla a predlokti a brisko jedna buchticka vedle druhe...
A pak tu mam malou campusacku kde si skacu z jedne sprusle na druhou, chichichi.Jakpak se mas tam u Vas ve hvozde ted, kdyz se chysta kruta zima? Kdepak tam bydlis? A kdy, kdy konecne se setkaji nase rtiky ve vroucnem polibku a kdy si rozrizneme cephalicke vetve na vecnou lasku?
Ano ano, se zimou se již asi nastěhujeme do nějakého toho sroubku, co kolem Černolic bývají volné. Na téhle straně toho prahoidního města je celkem hvozdů dost a do Srbska, kde jsou přeci jen i cesty alespoň trochu slušné klasifikace doběhnu indiánským během za půl hoďky.
Jsem-li podobná té paní z plakátu, to nevím. Ale jednou jsme s tátou lovili bikaře a turisty, a krom papání jsme našli i nějaké časopisy, kde byly ty nestydy, co jsou k vidění na pohyblivých obrázcích. Je fakt, že jsem jim moc podobná nebyla. Možná těm klukům... Akorát, že neměli vousy. Ale já už teď také jsem skoro holobradá! Nelekej se prosím, můj sladký Mílo. Od té doby, co jsem přešla z anabolik na syrovou krev veverek, se to moc a moc zlepšilo. A já myslím, že když mi tak narostly ty všechny bouličky na rukou, tak na hrudníčku také narostou!
Mílo! Až ulovím nějakého pocestného, tak si od něj půjčím i peníze na vlak, a pak již můžu někam na ty moravské skaliny! Na té motorce od Jindry H. se mi jelo pitomě, a tak to vezmu klusem. A nebo přijeď ty k nám do lesa! Naše mladá těla budou artificiálně kontrastovat se zahnívajícím listím na prahu zimy. Na prahu Prahy se budeme opájet přírodou, vyznávat si lásku implicitně a třeba i explicitně, a pak, na křídlech Lásky neseni, konečně posuneme hranice lidských možností v lezení za hranice lidských možností...jujdanánku! To bude bžunda!
Kdybys nás teď viděl! Honíme se tady s Kunou skalní (Martes foina, [těm kunám říkám pro latinské jméno „Martesky“ a hned jsem „in“]), a povídáme si o lezení skalním (rock climbing), mladých klukách (young boys), o mladých dívkách (young girl) o mladém lese (young bush)
Mila Janicko, tak zase tady na planinach fouka vitr, je zima a obcas sprchne. Jsem proto ve sklepe a uz mam nejake zakrsle oci a kuzi bilou jako vzacne jeskynni formy korysu, alespon to rika pani v samoobsluze vzdy po ranu, kdyz nakupuji rohliky na snidani / neboj, ja je nejim, to pro stare rodice /. Ale na druhou stranu se citim strasne silny, mam ted maximalku bez zvyseni hmotnosti a pri zachovani rovnomerneho rustu do vysky, uplne perfektni. A tak muzeme jiz brzy vyrazit do Jury na Direkt. A take bychom tam mohli spat, Tobe to urcite nebude vadit-jsi zvykla a ja se alespon k Tobe v noci nesmele pritulim. Mohli bychom s sebou vzit meho ohare a Tveho tatu s vlcakem. A kdyby se chteli porvat, tak jim dame kosiky. Ale treba by si hrali a mohli by v noci hlidat a trhat a cupovat ochranare. A mas spacak nebo spis " jen tak " ci pod ovci, kanci / jinou / kuzi ? Ale necham si poradit, preci jen jsi zkusenejsi a take starsi a zivota lesniho znalejsi. Muzeme jet i v teplejsich dnech A Janicko, budes mi zpivat na dobrou noc?
Ach Mílo, Mílo! Je mi veselo, je mi smutno! Chodím to po lese, déšť mi smáčí tváře, kapičky rosy na lístečkách opadaných stromečků (už mi ti deminutiva lezou krkem! Ještě nějakej epizeuxis,a budu jak ten hoůmlesák, co bydlí v podnájmu na protějším kopci! Jo!!! A přidám ablativ, to se teď nosí!). Láska je „o tom“, mít někoho Rád!!! Na to jsem přišla sama! Nikdo mi s tím nepomáhal!!!
Óljůnýdtlav si prozpěvuje taťka a máma se mračí, protože u sousedů hárá fenka Irského vlkodava...
A já jsem si teď představovala, jak- brm brum , vrrrr...proháníš po pokojíku své angličáky. A už zase, vždy silný a plný energie skáčeš po svých hrazdičkách a campusáčkách. A ty dokonce ve sklepě i cvičíš své hebké, však svalnaté tělo! A když jsem si přečetla charakteristiku Tvé maximálky, vyskočila jsem radostí až ke stropu, který v lese ovšem nemáme. Posviť si v tom sklepě alespoň loučemi! I když trochu té snížené ostrost vidění naší lásce možná i prospěje...no...
Těším se na Akšna direktů, a chci ho přelézt s Tebou! Vždyť jen proto jsem s tím tolik otálela! Nějakou tu kůži na přikrytí vezmu, ale myslím, že když se k sobě přitulíme...budu se stydět, to se ví, ale bude nám jistě teplo!
Ale těším se, i na bouldery, kde tě budu chytat do své náruče, i na pískovcové věže, kde budu napnutá, zda cvakneš kruh a nebo svou krví a ostatními tekutinami tělními obarvíš okolí. Těším se, až v Big Wallech si budeme navzájem podával shittube, i na osmitisícovky, kde s mozkovým edémem, dehydrováni a na v naprosté exhausci se budeme opájet krásou hor! Moc, moc, opravdu moc, se těším! (to byl ten slíbený epizeuxis).
Líbá Tě na každý sval-Tvá Janička!
Janicko, rozkosna moje vilo lesni. A budeme spolu vyt na mesic jako vlci co serali vily co vily vence...a budeme spolu hazet oblazky po hladine rozmrzlych fjordu Baffinovych.... a budeme se vozit na hrbetech lavin, elegantne freestylovat mezi obrovskymi balvany moren ledovce Baltoro.... a budeme spolu bouldrovat na ledovych planich severni ostruhy Dhaulagiri.....a budeme tahat za ocasy klokany a pak si je opekat u naseho rozbiteho WW v kempu v Arapiles... a budeme popijet sejky na Tonsai... a budeme spolu poskakovat jako mouchy nahorudolu Fly v Rumney... a budeme spolu nazi se prochazet stenou El Capitana..... a budeme spolu spolecne trpet zizni a hlady.... a budeme spolecne si davat silu a radost a laskulaskulaskulaskulasku....A BUDEME SPOLUSPOLUSPOLUSPOLU
Můj Mílo Silný! Moje čtrnáctko nedosažená! Již když jsem přečetla Tvůj inzerát, který byl tak prostý, dětsky čistý, a k děvčeti lesnímu, které škamna školní nezbavily pravého vhledu, mluvil jasně o Lásce, o Duchu., o Nirvikalpa samádhí dosahovaném skrze růst lezný, a já pochopila, že tohle je Láska, na kterou čekám. Nejsou to výlety do Makra pro nové CD Kadla či Helenky, není to muchlování na rozvrzaném kanapi na koleji, nebo v půjčeném bytě, není to trpělivé spoření na kus hýbajícího se plechu...je to ten jediný, svatý okamžik, kdy bytí se setká s jiným bytím v oslňující záři JSEM A JSME!
Mílo! Nad krajinou teď leží mlhy bílé jak rubáš umrlcův a vodní pára se na skále, kde ranní bouldering provádím, v slzy mění. Ale mé slzy osamělé lesní víly odsouzené k vyhynutí, se mění v slzy radosti! Tančím a celý les tančí se mnou. Všichni ptáci, krom zbabělých emigrantů do Afriky, medvěd, co se probudil, laně i ten starej Šoupálek.
Jdu lízt...mé srdce však buší v jednom rytmu Stairs To The Heaven s tvojím, na daleké Moravě bušícím...Janíčka Mílová
Janicko, kdyz jsem si precetl Tvuj podpis, ronily se slzy stesti a hned zamrzaly, neb je strasna zima. Je Ti teplo, lasko moje? A co, jak stihas lezt? Ja ted byl opet na Severu a me prsticky male skuhraly a tak jsem vylezli jen jednu cestu,a le zato poradne hustou- hladka previsla stena s dynamem na zacatku v boulderu V14 a na konci krizovy presah z pulclanku v malicku fix a doleva na zacpani do spary kousek pokozky na ukazovacku. No pain, no gain. Mraky byly desne nizko, svitilo slunce a foukal desny vitr, dlouhe stiny a mekke svetlo, linie , skala, horky caj, muj ohar, nadhera. Jen jsme s tatou malem nevyjeli ten kopec zpet z Labaku. jen Ty jsi mne chybela...
Take jsem videl divoka zviratka -hned jsem si na Tebe vzpomnel- kdybychom byli spolu,urcite bych se s radosti dival na Tve techniky lovu. Pak bychom rozdelali ohen pomoci luku a smrkove kury aobet opekli a samozrejme neco obetovali bohum a buzkum. Pozdravuj strycka medveda a rekni, ze se blizi mrazy, at jde spat. Poradne se oblekej, at mi nenastydnes, nohy si na zimu nehol, mne na tom stejne nezalezi, protoze krasa duse je nejdulezitejsi a zustan tak krasna jak jsi. A jake budou Vanoce v lese se zviratky? Jake mas darecky pro tatu? Nejake granulky, nebo sprej imitujici vuni harajicich fen? Moc ho pozdravuj i od naseho ohare. A taky maminku. Posilam jednu jiz mene vahavou pusu a nezne pohlazeni po vlasech, necham si o Tobe zdat a vzdy az zaduje Severak, vzpomenu si, jak cvicis mezi medvedy... Tvuj Maly Velky Mila
Můj milounký Mílo! Ten boulder bych si s Tebou ráda zkusila! Já někdy i používám při lezení i zubů. Ať je to s mým taťkou jakkoli, mám po nich zub pevný, a také mé nehtíky jsou dost robustní. Nevím však, zda popis cesty: zatětím drápů do hladké stěny a pak dynamo za mordu na stisk...by byl vhodný pro pálivé shity a jiné rubriky. Ale myslím, že tohle lezení by nemělo vadit žádnému klasikovi!
Jsem moc ráda, že ti moje pilóza nevadí a mohu si nechat tu báječnou srst, co mi na zimu narostla. U stánků jsem s nákupem parády moc neuspěla. Odmítali tvrdošíjně směnu za sůl, bylinky i zlaté valounky!
Co dostanou rodiče k vánocům ještě nevím. Poradím se o tom s Křemílkem, Vochomůrkou, strýčkem plivníkem a hejkalem (moravsky se říká asi Hýkal). Mamce nejspíš ušiji nějaký kostýmek z březové kůry a taťka dostane novou známku, se kterou bude moci konečně do společnosti i ve své, pochopitelně oblíbenější vlčí podobě. Ale největší dárek by pro ně bylo jistě společné zalovení si s Tebou. Ano! Tak, jak jsi to popsal, to přesně i moji rodiče chystají. Jsou moc rádi, že jsem si našla slušného climbera. O těch před Tebou říkali sice, že jsou k sežrání, ale nakonec to tak i dopadlo!
Mílo! Jsem jen Tvá! Jsi mužnější, nežli medvěd, ladnější, nežli laň a chytřejší, nežli havran!
Těším se na Tebe víc, nežli na oschlé skály. Ostatně sníh nestudí tolik, jako mne studila má samota!
A kde je vlastně domov Tvůj Milý Silný Velký Mílo? Když jsi hovořil o vinohradech, představovala jsem si dalekou Moravu. Ale nejsi snad chlapec, křtěný Labem, z oblasti Žernoseky? Vždyť jinak bys to do Labáku měl tolik, ach tolik daleko!
Dnes jsem byla s maminkou lézt na Svatém Jánu. Klasické lehké cesty sice neuspokojily mého sportovního ducha, ale co by člověk pro rodiče neudělal! I taťka se zase jednou přeměnil do lidské podoby. Cesty jsou lehké, ale zajímavé. Skálu si tady můžeš používat jako lego a sestavit vždy do té podoby, která ti vyhovuje. A zima je! Doufám že jsi již odložil krátké námořnické kalhoty s jednou kšandou a nosíš něco teplého! Rodiče si Tě moc oblíbili. Maminka říká, že z toho Tvého psaní je vidět, že nejsi povrchní climber, co k mu jde u dívky jen o OS a pak spěchá zase dál! Tatínek pozná všechno po čuchu a tvrdí, že bys byl velkou nadějí pro smečku! Mám Ti také vzkázat, že kdybys chtěl ohlídat nějaký ten projekt, tak Ti pomůže. Když jsem s taťkou nemívám konflikty s lezci, ochranáři, klasiky ani modernisty. Ochranáři se jednou poprali sami mezi sebou, když se nemohli dohodnout, může-li chráněný živočišný druh užívat magnézia?
Na zimu je nejlepší lidské teplo! Jak ráda bych Tě tu teď měla! Právě u nás v jeskyni připravujeme oběd. Ze zličínských kontejnerů máme pečivo A do bagetky pěkně veverku...je to mňamka!
Políbení prosté všeho váhání Ti posílá Tvá Janička!
Ma milovana Janicko, dlouho jsem se neozyval neb jsem byl prinucen rodicovstvem ucastnit se zabijacky prasatka, meho nejoblibenejsiho a tak mi bylo smutno a uzavrel jsem se do sveho maleho sveta sklepenniho kde jsem bolest v dusi a vzpominky na Pasika pokusil se zaplasiti velmi tvrdym treninkem. Kniky knik, styska se mi. Vis, to on, vzdy kdyz jsem mu daval sve prebytecne porce od obeda, to on se vzdy tak prosebne a chapave dival. A tak moc jsem mu o NAS vypravel. I muj ohar ho mel rad, ale ted, zradce, olizuje louzi krve na dvorku. Ale pry budeme mit dalsiho. Tak to snad preboli. Schazi mi Tvuj ryzi pragmatismus a protrelost krutym svetem zvenci i zevnitr.Vim, ze bys konala zcela jinak, urcite by ses sama chrabe postavila se sekerou a branila Pasika zuby a snad i nehty. Jak ja Te obdivuji, v takove zime poletovat polese, nenabirat zimni hmotnost, tvrde trenovat a pratelit se se vsemi zviratky, to je krasna harmonie Vase lesni. A Tvuj tata, ten na Tebe musi byt pysny. Urcite Ti nevycita spatne znamky ve skole. A urcite uz umis vycenichat ty nejlepsi bouldery a nejprevislejsi steny a radne si je oznackovat. Naucis me to ? A take rozdelavat ohen pomoci kury a klaciku? A pripravovat pasti? A pozorovat bobry? A stopovat ? Citim se tak odporne civilizovany ve srovnani s Tebou. Ma lasko, strasne mi chybis, tak rad bych si rozprostrel Tve vlasy na sedak, slysel Tvuj preryvany dech po dynamickem skoku do prstovych direk, dival se do Tvych oci jak hledaji cestu na stenach o kterych se prohlasuje, ze jednou jednou za dlouho prijde nejaky praprapravnuk Johna Gillla a ukaze nam to tu, tolik bych chtel citit teplo Tve pokozky po spravne strecingove session a polozit hlavu na Tvou vzdouvajici se hrud po veeeeelmi vzdusnem slaneni primo do me naruce. Janicko, kuzlatko moje horske, pojdme se brouzdat bystrinami!!!
Upřímnou soustrast! Nechť jsou Tvému milovanému pašíkovy klobásy lehké! Tolik mi také trápí ten, s prominutím (snad mi zase nikdo nevynadá, že jsem sprostá) ambivalentní vztah ke zvířátkům. Často jsem celé dny vegetariánkou, ale pak taťka přinese zajíce...
Taťka Ti již nijaké pěkné skalky vyčenichal! A asi má k Tobě opravdu něžný vztah! Říkal, že by Tě nesežral, ani kdybys při tom lezení pošel! A slza dojetí mu kanula na čenich! Známky ve škole mi nevyčítá, neboť žádné nejsou. My mu ty psí známky, které furt ztrácí, také nevyčítáme, protože ho máme rádi. A my dva? My se máme ještě víc rádi! Půjdeme se spolu brouzdat bystřinami a nic nás neodradí, budou-li zamrzlé. Naučím Tě značkovat teritorium a Ty mi naučíš pořádně číst a psát. Naučím Tě cesty lesní a Ty mne snad naučíš Lásce lidské! Tolik se na to těším! Šla bych za Tebou...já nevím...kamkoliv! Snad i do velkoobchodu nakupovat dárky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nedávno byl úplněk! Úplněk! To je čelovka! Moderní linie v měkkém světle vyvolávají z hlouby podvědomí lesní víly vzpomínky starší nežli potvory diluviální, v místním vápenci zkamenělé. Ano, ty vzpomínky, které bývají ve světě naší postmoderní jeskyně téměř ztracené.
Tibetští mniši mne naučili používat metody „Tumo“, vnitřního žáru, který mi umožňuje lézt nahá a tak spojovat trening na vytrvalost s přijímání energie Jing z měsíčního světla. Jak vidíš, můj přístup spojuje nejmodernější treningové metody lezení s aplikací osvědčených mystických cviků. A navíc je to docela prča! A co baví mladou holku víc, nežli se producírovat nahá! Škoda, přeškoda, že tu nejsi; třeba bys ocenil! Zvláště když, jak říkáš, Ti nejde o povrchní krásu, ale o niternou krásu ducha stoupajícího skalou vzhůru ke hvězdám! Všechny křížové přešahy, dynama za spoďáky i svršáky, všechno dnes šlo tak, jak jsem si představovala! Pak jsem se zavěsila za patu a trošku si schrupla. Zdál se mi sen o Tobě a Tvých sladkých boulderech a probudily mne až sněhové vločky zvolna usedající na mé oči a rty. Ty rty šeptaly:“Mílo“ a v těch očích byl odlesk té krásné noci. A k tomu fotr s tím našim dementem vyli a vyli... Krásnou noc Mílo a sladké sny! Já se jdu zase někam zavěsit!
Kchchchchchchchch, vravruvriiiivravruvriiiiiii, mnau joooo, rika nas kocour kdyz se spolu honime ve vetvich naseho oresaku na navsi. Janicko, tak rad bych se honil s Tebou, skakali bychom z vetve na vetev jako veverky a pak se vyvaleli spolu ve snehu tak panenskem jak jen nam nalezi....
Ach...kdo ví, jak tu svoji panenskost ten sníh vnímá. Třeba z ní není dvakrát nadšenej, a už se těší...Duševní a erotický život sněhu, milý velký, zasněžený Mílo, je záhadou i pro mne, zvyklé naslouchat archetypálním hlasům. Sněhovým vločkám rozumím jen, hovoří-li o existencionální úzkosti ze stoupající teploty!
Dnes jsem vystopovala pěkného kňoura. Už jsem po něm chtěla skočit a zardousit ho svými prstíky, ale vzpomněla jsem si na Tvého pašíka a nechala ho běžet. Soucit opět zvítězil nad povrchní poživačností! Jak dojemné! Ovšem, na druhé straně, musím říci, že soucit výrazně méně zasytí, nežli takový kančí steak!
Krundy krund. Dělá mé hladové bříško...
Janicko, Vilo moje nejkrasnejsi, uz mame noveho pasika!!! A je tak roztomily, krasne hybe rypackem, to bys mela videt! A tak uz je doma veselo, peceme chleba, opajime se vinem / teda , to tata, ja ne /, cpeme se masem / teda, take si trosku vezmu , ale nezapomenu nikdy obetovat veliky kus Shivovi/ a tesime se na Vanoce kdy pujdem s tatou na stiku.To je dobre, zes nezabila knoura, mame tady drobneho cerneho kocourka a take mu rikame knour, protoze porad vresti. Ale to ten Tvuj kanec vrestel snad jen starchy ze se mu do jugularni veny a mozna i do spolecne karotidy zaryji Tve krasne divci tesaky. A asi byl jeste vetsi nez nas Knour. Dobre si udelala, ze jsi ho nechal bezet neb se urcite odmeni za tento slechewtny skutek a o vanocich Ti nadezene nejakeho ochranare ci lesnika a s tatou se pomejete....hahaha, uplne to vidim jak se jim Tvuj tata zakusuje do hrbetu a vytahuje streva i s oponou a vitezoslavne si jimi omotava krk a cely kozich a pak spolecne chlemstate jeste prudce strikajici kryv a otvirate calvarium a vybirate prsty mozkove laloky- ach jak moc bych tam chtel byt s vami. To my budeme drzet tradici, pomodlime se a pak se pujdeme projit na pulnocni, ja tam chodim rad-moc se mi libi kostelni klenba a take se dobre leze po tech vsech andeliccich a sloupech na treni, je tam takovych moznosti, tuhle jsem se chytilů za nohu nejakeho pana na krizi/ urcite to je dobry lezec, takovy hubeny a slachovity, jen ma ve tvari takovy divny vyraz, snad jako by prave preklezl nejaky zivotni projekt a zjistil, ze nic tezsiho se uz neda prelezt. No nic, musi byt slavny, tata rikal, ze je v kazdem kostele, to ja mam take v pokoji a kulne a sklepe poveseny plajkatek mladeho Sharmy v sestnacti, kdyvylezl sve prvni 5.14a. Janicko, ve vane mam spoustu mista a samotneho me to s lachtankem uz moc nebavi, jak rad by si pohral s rybickou, tak hezky by ses u nas ohrala a mozna bychom vykoupali i tatu , ale nesmel by se oklepavat, to by mamka zurila, staci kdyz koupeme ohare. Janicko, Janinko moje nejneznejsi, kdypak se mne zakousnes do krku, hmmmmmm, jak rad bych....
Ach Mílo! Jak musí být u Vás veselo! I my se již těšíme na vánoce. Ač to zvonku tak nevyzerá, jsme dbalí všech zvyků a kultů. I tatík se před konzumací myslivce vždy řádně pomodlí i obětuje bůžkům, neboť jest přesvědčený o transsubstanciaci pokrmů! Těším se i na ledy. Já nepotřebuji těch směšných cepínků a hrůtků. Mám přeci drápky a zoubky! Je fakt, že climbery to dost štve. Jednou jsem na Džorásí lezla nějakej ledík a předbíhala dva klučiny s těma udělátkama. Jednoho to tak rozlítilo, že chtěl zatnout bodec do mého dívčího zadečku!!! Naštěstí mé svalstvo je vcelku vypracované a tak akorát zlomil ten bodec. Já na něj jen tak zavrčela a on se vydal i s kamarádem dost rychle zpátky do údolí. Ani se nerozloučili (a pak že jsou Frantíci galantní!) a hrozně cestou řvali, což mi přišlo vůči alpské přírodě hulvátské! Ale o mrtvých jen dobře...
Tolik chci být s Tebou a nechat se hýčkat v Tvé náruči! Myslím, že patříme k sobě jako Romeo s Julií, Mach s Šebestovou, Tristan a Isolda, Olda Šetrnej s Nšo-či, nebo Maria s Duchem svatým...
Táta na koupání moc není, ale já...já bych myslím...Já bych do toho šla, Mílo!!! Třeba i s mejdlem. Pokud jde o lachtánka, víš, že je to živočich Arktický.Aplikuj ledovou vodu! Až se sejdeme, uvážíme další!
Tak jsem se ptala stařečka z hory (za kterým jsem zaběhla na návštěvu), kdo je ten pán, kterého jsi potkal na té umělce, jak trénoval fixy na campusu ve tvaru kříže a co visi ve všech těhle umělkách. On byl asi hodně dobrej climber, a jejich famílie také. Ostatní byli evidentně o třídu horší. Říkal jim, například, že jde za Taťkou někam nahoru,a asi těžkej výstup, protože prej: „tam kam já jdu, vy nyní nemůžete!“ Ale uklidňoval je, že jednou (budou-li pilně trénovat) se tam k němu dostanou! Asi byli lezci vždy stejní, protože na nějaké hoře, kterou vylezli, k nim mluvil jako k „chudým duchem“. Pak se to kolem něj nějak prej sechrulo, problémy s vynáškama z base campu...no a on udělal runout, na nějakej hodně vzdušnej a dalekej štand, na kterým teď čeká na další! Tam, říkal děda, prý až otočíme kopyta, tak nás rozdělí do teamů. Ti co si moc nevymýšleli, co vylezli, nelezli TR a neopájeli se maglajzem, tak, ti s nim prý zůstanou a budou s ním trénovat. A ty, co třeba otáčeli kruhy nahoru, pošle do Polabí skřípat zubama! (Ale jestli to není nějaká propaganda od dědka-klasika! Asi jo!) A že mi to říká, abychom byli v obraze, až ozdobíme stromeček karabinkama a smycema a budeme zpívat:“Narodil se climber nám...“. To říkal stařeček a se stařenkou a pak si povídali o tom, jak je těžká misijní práce mezi troglodyty. Co jsou troglodyti, to my ale nevysvětlili...Ale fakt prej, že moc doufají, že se konečně sejdeme a zahájíme ten společný trening. Prej pořádnej aerobní efekt běháním prostě nedocílím. Čím tedy, to mi neřekli, ale prej na to určitě přijdeme sami. A pohladili mne po hlavě.
Janičko, mám děsně oteklý ret dolní, au au au, kníííííííííky kníííííík, asi to budou řezat, kník, přijď mě zachránit.... a hlavně vypadnu z tréningové fáze zvané nehtové visy bez prestavky a neustále....
Ach kolik trápení přináší nám tento adventní čas! Už zas! Sotva mi teta sojka oznámila, že mjr. Zeman je mi na stopě, už Ti otekl ret! A ještě ke všemu spodní!!! Budu se muset majora zeptat, kde bydlíš a opravdu Tě ochránit! Přitisknout Tvoji chlapeckou, kučeravou hlavinku na svoji kosmatou...ééh, chci říct chlupatou...néé! Už se mi to plete. Prsatou! To je asi ten výraz, co hledám! No, prostě hruď. Oblíznout Ti čumáček a oteklý Tvůj ret. A po trápení bude hned! Již jsem se bála, zda jsi si třeba nedával bacha a do Bacharova žebříku se nevpletl, a nečekáš na vysvobození. Mílo! Vánoce jsou tady, bude nový rok, je třeba konzumovat cukroví i náš vztah!!! Tolik načtených kilobajtů, operátor si mne ručkama a výsledek...ani to nebudu sémanticky zpracovávat jaký!!! Navíc, naprosto vážně, dneska jsem házela taťkovi klacek a on si pošramotil spodní ret!!! No!!! Estli teda tohle není znamení, tak to mi teda řekni!!! Světové lezení prožívá stagnaci, můj citový život se né a né odrazit ode dna a ty, co si budeme namlouvat, bys také měl pozvednout svůj zrak od campusů a kalogenových nápojů k nebesům, kde vrcholy reálné, pomyslné i smyslné jsou a na nás čekají!!! Třetí koflík multivitamínový je vylit a z lezeckého deníčku pečeť sejmuta! Je čas! Je čas! Je čas!
Janicko , snad nejsi v te oblasti zahemzene podhodnocenymi cestami? Tak to tam vsechno oprav a daunrejtuj, anebo jsi tak panenska jako Johanka z Arku? Ale tehle pohadce ja moc neverim , uz jsme preci jen velky, ta s tema chlapama rytirema urcite neco mela...myslim tedy to co my jsme jeste nezazili. Ret po mem premlouvani asi rezat nebudou, ale je tam takova pohybliva boule a nejak fluktujici, tak nevim. Mozna, ze tata by mne v pripade chirurgie povesil hengbord na nemoocnicni púokoj? vanoce, vanoce, to se zase u nas objevi pocetne pribuzenstvo a vsichni ti straci a pribuzni starcu a jejich deti a vnuci se me budou ptat na me zivotni plany a tak jim povim o NAS a nejradsi bych na ne poslal tveho tatinka, aby je trosku potrhal a vanocne si zacupoval, aby ti chirurgove na klinice meli co delat a nerezali me. Pujdeme s maminkou do lesa povesit na stromecky pernicky pro zviratka, tak kdyby ses chtela probehnout na jizni Moravu tak najdes jiste dostatek obcerstveni. Tesim se na darecky, snad tam bude neco o lezeni, posledne jsem dostal nejake sladkosti a tak je musel snist nas ohar atake knizky do skoly a pocitac z ktereho nyni pisi. Pral bych si nejake lezecke video, treba jak lezes pres frantiky na Dzorasi, nebo primo Tebe zabalenou pod stromem, vzal bych te do sveho pokojiku a tam....tam bychom krasne kampusovali, hegbordovali, protahovali se a privazovali si k pasu 40kg zavazi a delali shyby na jedne ucea na prstikach a take bych Tiukazalsvou vanu a sveho lachgtanka, jeje, to by bylo hrani, urcite by se s rybickou ci s kacenkou skamaradili.
Z Arcu jsem spíš ta panna, nežli v (nebo z) té oblasti plné Čechů. Tu rodinou sešlost Ti teda nezávidím ani trochu! Máme sice také dost příbuzných (táta je z dost velkého vrhu), ale naštěstí se od nás drží dost daleko. Přijdou-li psí příbuzní, vyhodí je máma a přijdou-li lidé z máminy strany tak je vyprovodí táta. A tak jsou u nás Vánoce skutečné svátky klidu a míru! Mikulkov! To musí být krásné místo! To tam za dobrého počasí vidíš Alpské velikány, ne?
Jak krásné je snít! Střídání kampusu s vanou, prstových chytů s lachtánkovytými, závod kdo dřív dosáhne Top a závod lachtánka s rybičkou...Já snad půjdu hledat nějaký baličák a zabalím se! To by bylo divení! To by bylo divení...
S doktorama se moc nebav, na hubu si dej Šalvěj nebo propolisovou tinkturu. Máma radí vypálit rozžhaveným pohrabáčem a táta vzpomíná, že měl na mordě také něco podobného, když se serval s vlkodavem. Všichni ti přejí brzké uzdravení a bohatého Ježíška! Ale hlavně se mi uzdrav! Lachtánka i campusy nech raději na pokoji, ať máš sílu na boj se zákeřnýma chorobama. Stejně to na Tebe seslali zlovolní čarodějové najmutí světovou pseudošpičkou lezení! Bojí se určitě, jak jejich výkonky poblednou až vyrazíš z anonymity!
Jdu obětovat trochu své krve posvátným stromům na Tvé uzdravení! Každopádně teď neumírej! Kdo umře v období krátících se dní, ten se blbě znova narodí! A těch pár dní vydržíš, ne?!??
Janicko, lesni moje vilo chlupatoucka, jsem zdrav,jsem zdrav a jsem zdrav!!! Ted me uz ohrozuje jen a jen cukrovi. Rtik se zahojil a boule skoro zmizela a tak co nevidet zacnu opet povesovati se hlavou dolu a mavat svymi detskymi kridly. Zrovna se chysta snezit, je tu krasne zatazeno a tak je to nejlepsi chvilka zalezt do vany, koukat se na snehove vlocky a myslet na Tebe.U nas doma se vse chysta na vanocni svatek, uklizi se, lesti stribro, tata nadava na magnezium na koberci a mama mne nekam zasantrocila ¨lezecky. A tak se s oharem chodime schovavat do staji ci do sklepa, jemu maglajz nevadi, stejne ma sedivy skrane. Uz se tesim na pulnocni, nyni budu obzvlaste prohlizet si toho visiciho pana, nejvetsiho ze vsech lezcu. Zajimalo by me jake bastil proteinove preparaty a jak casto trenoval a vubec... mimochodem, jake si davate darecky? Co das tatovi? Rad bych mu poslůal krasnou veprovou vazovici, ale nevim jak. A mozna by o to ani nestal , co si neulovi to mu treba nechutna. Prijdte se probehnout k nam do lesa, dame vam pernicky a ja pro jistotu vezmu do kapsy kousek slaniny. Zdal se mi takovy divoky sen minulou noc. Prodiral jsem se lesem plnym mytag a kdyz jsem uvidel kosteneho kone, byla jsi na nem Ty a strasne jsi kricela, bylas tak krasna , rozjela se ke mne a pak jsem jiz jen videl konska koppyta na obrich metacarpech a mezi nimi zapletene obliceje, brrrrrr, ze bys po mne nejezdila konskymi koppyty? Jsem jeste docela malinky chlapec a jsi pro me jakysi vzor, take budu bydlet v lese, jen jeste nevim co na to rekne tata, on ma obrovske ruce a ve staji dlouhy bic...
...a u nás milý Mílo se také všechno chystá! Sněhové vločky poletují a halí náš les do bílého příkrovu...až je to tu bělounce pocukrované jak lezecká stěna. Kdyby sněžil rovnou maglajz, to by se věcí vyřešilo! A nebo ne, lezci by si nosili na skály v pytlíkách sníh...
Táta asi dostane tu psí známku, ale pěkným kusem flákoty by jistě nepohrdl! I když v jeho letech by si měl hlídat figuru! I když je fakt, že když se přemění do lidské podoby (dělá to nerad), tak by vedle něj Švarcnégr v nejlepších letech vypadal jako pěknej chcípák a na vojnu by ho nevzali pro celkovou tělesnou sešlost. Ale tátu také nevzali, dostal modrou na prodělanou psinku. Ale mne odvést, sprosťáci chtěli! Musela jsem na ně zadupat...
Tréningové metody pána z kostelního campusu Ti někdy vysvětlím, ale nejvíc mne zaujal Tvůj sen. Ten les je pravděpodobně symbolem klamných projekcí tvého ega v tomto vtělení. Kostěný kůň, no to je tutáč! Od pomíjivého masa bludných ztotožnění osvobozené holé bytí osedlané ženským aspektem šakti (Táry), která vydává vítězný pokřik spojení positivního s negativním a kopyty-čtyřmi prvky čtverce mandaly uráží hlavy nepřátelům-iluzím omezeného bytí! Smrt zde vítězí nad smrtí a otvítá brány věčného Teď-Šůniáty! Z pole-Kšétrám, nasáklého krví hlav zbavených klamů se rodí opravdový život! A ty, v tomto snu se stáváš samým srdcem Mandaly, Budhou Vairochánou! A snad já, jako vtělení kosmické praenergie mám završit proces transformace našeho zření; spojením s tebou-Kosmickým vědomím, věčně bdícím...Ano spojením!!! A to nejlépe ve vaničce s našimi lachtánky rybičkami a kačenkami, neboť bylo předpovězeno, že nejvyšší se projeví skrze zdánlivě profánní! To sem se ale rozkecala, co, Mílo?!?? Ale já mysim,že je to fšechno bombový a žádnej šit a že tvůj táta nebude prudit, a bejkovec nechá na bejka a pochopí prostě, že sme v pohodě, ne...
líbá tě zcela explicitně-Janička!
Janičko, holčičko moje zasněžená,tady je také vše bílé a s ohařem lítáme a máme tlamy plné sněhu a válíme se v tom, nádhera. A cukroví úplně všude a všichni dělají, že se mají rádi. Jó, Mandalu jsem už v Buttermilks přeskákal, to jsem se tenkrát probudil s tátou kdesi v poušti, vysypal retlsnejky z botek a vyšplhal na nejvyšší balvan v okolí, abychom vůbec věděli, kam jsme se to po té noční zběsilé jízdě uložili. Až pak jsem zjistil, že to později Chrisík přelezl a pojmenoval Mandala a potom tam ještě řádili s Fredíkem a Davidem. Na ranní protažení to bylo tehdy prima. Díky za vysvětlení toho snu- třeba se příště už nebudu tak bát. Janicko, tak krasne a bohate vanoce u cerstve zabitych kusu zvere a myslivcu a rannich turistu, / uz me nebavi psat s hackama a carkama, je mto desne pomaly / a pozor na kopsti a taat by se take mel krotit, at mu nezaskoci, podrbej ho na kozichu, pohlad po usich a zatahej za ocasek. ja budu po celou dobu na tebe myslet a pritom se divat jak nase rozsahla rodina zere u tisicileteho stolu zlatymi a stribrnymi lzickami, radsi bych se s Tebou valel nekde na sene a ucil se pouznavat ty veci o kterych se mi tolik posledni dobou zda... bezim do lesa rozvesit pernicky ,varvruvriii, zapalim za nas dnes spoustu obetin , nase doba je blizko!!!
Míla zamilovaný z Mikulkova od vinohrad zasněžených
Není všechno lesní, co je zelený, jak říkává mamka. I v našem lese jsou problémy, ale nač si kazit vánoce. Zlí obři Hypermárketi stojí výhrůžně na polích okolo a drzí Bilbordi na nás pokřikují. Ale my své chlupaté kůže nedáme lacino! Podnikli jsme výpad na jednoho hypermárketouše. Jeho obyvatelé, dálkově esemeskama řízení roboti, udělali z nákupních košíků vozovou hradbu a ozbrojili se prošlýma bagetama, ale stejně jsme jich dost pocuchali a některé i odtáhli zadávené domů a tak je náš sváteční stůl věru bohatě naložen. Taková prorostlá hyprmarketka je jiné žrádlo než ti šlachovití bikaři a o myslivcích nemluvě. O játra jednoho si taťka málem vyrazil zub! Jak vidíš, Vánoční atmosféra je u nás, jak má být.
Jen Ty mi tu scházíš. Tu Mandalu jsi mohl vzít na památku sebou domů. Takovej kamínek se přeci do letadla pronese jedna dvě...
Bohatého Ježíška, Mílo!A až budeš zlatou lžičkou vydlabávat ústřici a popíjet mnohadesetileté Cognaci, tak si na mne vzpomeň, jakož i já si na Tebe vzpomenu, až rváti stehno zubama svýma budu...
Jen Tvá Janička Radost tínská...
Janicko, slunicko moje. Krajina se zahalila do snehoveho havu a slunicko rano prosvita skrze mlhy , aby se plnou silou oprelo do okna meho detskeho pokojiku. Ael ja tou dobou jiz padim s oharem tlapku vedle tlapky po zamrzlych polichrybnicichloukach skakaje z drnu na drn a prozpevujici si houpave pisnicky pana Marlyho. Je mi tak krasne. Srdce mi busi ostosest a snad jeste vice, ale nemuzu jiz cekat dele- Janicko, pojdme se setkat v tomto novem roce, v casu ocekavani velkych vykonnostnich zmen. Jiz prilis dlouho si rikam ve vane sam mantry, ktere prestavaji ucinkovat nebot ma touha je tak silna, za snad pohla by nekterymi velikany. Prijedu kamkoliv, musim Te videt a ukazat nejnovejsi lachtankovi kamarady, ktere jsem mu opatril, aby se tak necitil osamely, kdyz se s nim posledni dobou malo koupu. Jiz nemohl cekat dele na Tvou rybicku, ale vez, ze sotva ji uvidi, mocnym skokem morskeho dravce se na ni vrhne a rozpouta krvavou lazen. Take jsem zakoupil nejke mrazene maso a granulky pro Tveho tatinka ze sveho prasatka. A take mam pro Tve rodice odblesovaci obojky, krasne.A take prudusnici , i kdyz bude jen ze skotu a ne z myslivce... Jak je ted zima , neda se moc bouldrovat a tak jen chodim do sklepa, ale stejne brzy s terninkem skoncim, sednu si a piju vinko a myslim na to jak se koupeme v termalnich pramenech na Inka trailu... janicko, musim te videt , musim Te citit, musim se s tebou nalozit do vany a musim Ti vypravet vsechny sve divoke sny....
Ba! Krásný je ten nový rok! A to už dva dny! Včera jsem byla v Černolicích. Je k nevíře jak zasněžená a pod sněhem vyledněná, je taková trojka zajímavá cesta! Tedy když nemáš drápky a jen holé pohorky.Mílo! I mé srdce touží, i když zároveň se obává. Je však pravda, že s naší Láskou musíme něco udělat. Velký Chán zvýšil poplatky za internet a v chudém lednu, kdy popelnice neskýtají již takovou žeň, jako v onom povánočním čase, je třeba šetřit. A délka naší korespondence nejen svědčí o opravdu, ale opravdu nezpochybnitelném citu i o různých diagnózách...a v neposlední řadě její načtení začíná být k nenačtení. No, děsím se, že my budou opruzovat kdejaký trapáci, co nevylezou ani desítku, a nejvíc se děsím že mi pošlou nějaké reklamy (to by mi fakt jeblo), ale dám ti jednu adresu, na které občas bývám (stařeček a stařenka z hory)...e-mail : janpus@seznam.cz.