ahoj, kdo jste prosím lezl v Adlitzu, jak jsou tam odjištěné cesty? Jedu kolem, ráda bych se tam mrkla, ale nevím, zda to má vůbec smysl když lezu cca 6+/7- díky
Cau, budu mit garaz s volnym mistem (dost siroka i dlouha, nevyuzity prostor) a napadlo me udelat si tam campus na trenovani. Problem je, ze vyska stropu je jen cca 230cm. Nemate nekdo zkusenosti, jestli ma vubec cenu o tom premyslet? Zas tam nechci mit j
Čau čau. Mám jen dotaz. Jedeme lozit do Omanu a máme let do Dubaje a tam chceme na bus do Muscatu. Pokud se tady někdo najde kdo by mi dal info(misto odjezdu popr.cas) tak budu rad.Diky moc
Info prosim na mail michallakosil@gmail.com
Kdyz se clovek podiva na rozlozeni hlasu v momentalni ankete (nejlepsi film Teplice), tak je pekne videt, jak vetsinu hlasu dali roboti co prolejzaj web. Aspon ze kazdej film (kazdej odkaz) ma od jejich smejdeni priblizne stejne...
zdar, jak udržujete dřevěný tréninkový koule?
už se mi tam dělá šedej šlem ze starý kůže potu, znáte to. mýdlo voda se mi kvůli dřevu moc nechce kazit kresbu. a smirkem mi to přijde škoda.
No jinak než na prvním ani nelezu, dolů se klidně podívám, o tomhle to moc není. O strach z pádu mi nejde. Spíš o to, udržet v cestě hranící s maximem klid, nebýt nervózní atd..
Pokud možno lézt pouze na prvním konci. Vždy.
Nemusíš lézt nebezpečné věci, ale můžeš si přidávat na vzdušnosti. V dobře jištěných oblastech (nýty po 2 m) můžeš třeba vynechávat některé nýty, zvlášť výš, kde nehrozí pád na zem; zkoušej přitom třeba lézt kontrolovaně na jistotu... Anebo naopak lézt až do pádu tam, kde nic nehrozí. Střídat se s někým, kdo je na tom podobně, a zkoušet společně vylézt cestu, kde se padá, kde musíš řešit problém už kus nad jištěním, hecovat se přitom vzájemně...
Další možnost je pracovat s motivací. Takové ty vnitřní vizualizace výstupu atd. - to taky někdy pomůže překonat bod strachu, který paralyzuje.
No právě, tak se zkoušet rozpadat, aby se omezil strach z pádu. Kontrolované odskoky - ale pak to chce posunout ještě dál, nebát se vypadnout nečekaně z kroku. To je právě to hecování a zkoušení problému na hranici, kde už se padání nevyhneš.
Soustředění na lezení, pohyb - a vytlačit všechno ostatní.
A motivace. Když jsi hodně motivovaný, strach jde taky stranou.
Myslím že ti píše, že se nebojí padat, ale bojí se neúspěchu. Tzn. stres z čísla. Ten má nejeden lezec.
Podle mě je dobré neřešit body na lezci a čísla. Nalézt do kdečeho a i do cest nad tvojí obtížností, ale zároveň dost cest na pohodu aby ses naučil lézt lehké pasáže a mohl se věnovat jen těm těžkým.
A dost lézt a hlavně venku. Zlepší se ti technika a nebudeš potřebovat tolik sílu. Zlepší se ti odhad, kde je problém a jak ho asi řešit. A zjistíš, že číslíčko je jen orientační, některé cesty v obtížnosti jsou lehké a jiné těžké. S tímto přehledem čísla začnou padat tak nějak sama.
Ale alfa omega je hodně lézt a neřešit číslo, hlava povolí sama. Zkusit si vápno, žulu, písek. Zjistíš, že to není o čísle.
Jo, tak to mám taky tak. Když jsem pod tlakem. Jsem víc rozklepaný, když už projekt hodně chci vylézt, dělám víc chyby. A pak nejlepší pokusy mívám, když na to jdu s tím, že s přelezem nepočítám. Asi jako teď Adam v Silence. A zjistil jsem, že mi trochu pomůže, když se přesvědčuji, že se nic neděje, že přijedu pozítří znovu, že to vůbec nemusím dnes vylézt, a řeknu si, teď je to jen nácvik, no a když to půjde, tak to třeba dolezu. Nedávno mi například pomohlo při posledním pokusu před odjezdem z Arca, když jsem si namluvil: To nevadí, když to nedám, tak za 14 dní tam zajedeme znovu, přestože to nebylo vůbec reálné. Ale ta nervozita ze mě spadla a cestu jsem dal nakonec celkem v klidu. Tak tak asi...
Hmm.. Zajimavy, ale tohle dle mne neni cesta.
Cesta jak prelejzat tezky cesty na svym maximu, alespon dle mne, je sam sebe presvedcit, ze na to mam a neni duvod spadnout.. Vim kolik hodin jsem venoval treninku, jakou mam techniku, jak silnou hlavu.. Proste vedet, ze si tu cestu zaslouzim a neni duvod ji nevylizt prave ted. Potom zapnout autopilota, nasadit klapky a proste to vylizt.
Behem cesty lizt na max.. Pro mne je dulezity, kdyz zacnu lizt tak prestat hodnotit vnejsi podminky a i vnitrni pocity, at uz kladny ci zaporny - to vse rozptyluje a nahlodava (zavlhlej chyt, natecino o trosku driv nez v minulym pokuse, spatne nabranej chyt, vriskajici deti..) - proste snazit se udelat kazdej pohyb jak nejlip za danych okolnosti umim.
Mam takovej ritual, jakmile reknu "Tak lezu", tak vypinam a lezu. V jinych sportech se tomu rika "dostat se do zony" a ve sportovnim lezeni se to da docela dobre naucit.
Samozrejme se tohle asi da aplikovat za predpokladu, ze lezes dobre jisteny sportovni cesty a nemas strach z padu nebo nejaky jiny omezeni. V horach ci na piskach ci jinejch moralovkach to asi bude vyzadovat jiny pristup nez jen vypnout a lezt... Ale to nevim :)
dobře popsaný.
co jsem tak vypozoroval, hodně lidí vlastně o svým výkonu není přesvědčená, nevěří si a vlastně se jim lézt tolik nechce. Minule byli plavat, příště pujdou na inlajny a dneska padlo volne odpoledne zrovna na lezeni.
Na pohodu!
Pokud se bojíš neúspěchu při RP pokusu (někdy se člověk může v projektu leknout i možného úspěchu :-) ), tak velice jednoduchá a dobrá rada zní: Plně se soustřeď se jen na ten krok, který děláš. Na nic jiného. Ať to leze!
No, tedy, jako ze to neni o cisle, dobre klise , které tu opakovane všichni radi opakuji. Takze autori cest davali cisla podle nalady anebo inteligence no a ja jako sestkar klidne mohu vylezt osmu...ha ha, tak takhle to fakt není a to lezu všude a furt.
Pokud je tvůj strop 7a, tak zkus tuto cestu:
http://www.lezec.cz/cesta.php?key=7873
Je to taková sranda, kde se na konci krásně dlouze a bezpečně padá XD.
Né vážně- taky s tím mám problém. Dokážu se docela slušně kousnout v odlezech, ale lezu pak strašně neefektivně. Obecně mi v tom pomáhá- světe div se- nacvičování těžkých cest do blba- ať už s horním jištěním (morálovky), nebo na prvním (sportovky). Učím se tím lézt efektivně a soustředit se na pohyb a ne na pád. Když to pak dám na RP, tak se vždycky divím jak cesty na mým maximu jsou vlastně pro mě lehké a na konci se cítím tak, že bych to mohl dát hned ještě jednou.
Zdar, díky za tip. Pokud tam zavítám, zkusím ji. Momentální forma je někde na 7c, ale strašně se na všem nadřu, připadá mi, že lezu neefektivně, blbě. Petr
ze svý zkušenosti - efektivita lezení je z určitý části podmíněna pohybovou inteligencí.
Zejména když člověk leze lajny, které nezná, je odkázaný na to, jak plynule dokáže řešit dané kroky. Strach nebo třeba přílišná namotivovanost inteigenci čili i efektivitě spíše škodí.
ale je to téma - půda neoraná- koukni třeba i do bible lezece rudo tefelner trénink sportovního lezce.
Predpokladam ze 7c na OS nelezes a tam jsou ty problemy. Ja vzdycky projekt prohlidnu, projdu si vsechny kroky v hlave jeste na nastupu. Pak az do toho nalezes, tak si je uz neopakuj, jen mysli na to co zrovna delas. Pokud je cesta bezpecna - nehrozi podlaha, tak nemysli na padani, jen na konkretni krok co delas, abys ho udelal efektivne a usporne. OS uz je asi jina pohadka, tam je potreba trocha kreativity a premyslet i o jeden dva kroky dopredu ...
Mne dost pomohla knizka Rock Warrior's way. Hodne tam resi na co zamerit pozornost pri lezeni, co jsou rusive vlivy, zastaveni vnitrniho dialogu a ego, ktere se porad o necem utvrzuje...
A objem. Nalezt hodne cest na hranici OS maxima - tzn i docela dost napadat. Zacni treba na 8- a az v njch nebudes krecovat, posun se vejs.
A jeste, kdyz jdu do pp prelezu, jeste si vizualizuju kroky, ale spolu s tim si i predstavuju, jak lezu hladce, jak spravne dejcham, jak dobre stojim na nohou, a jak v tezkem miste nevaham... Proste do te vizualizace zahrnu i predstavu toho, jak to spravne prelezam, nejen kam ruku a kam nohu.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace