Ahoj, chtela bych se zeptat, zda tu nekdo ma doporuceni na nejakeho experta - psychologa, kouce, ktery dokaze pomoct se strachem pri lezeni?
Ale zase nema smysl, aby to byl jen ciste nekdo zamerenej na lezeni, kterej me vezme na trenink a nebude me
Ahoj kamaráde nebo kamarádko. Byl jsi v pátek nebo v sobotu (možná v neděli ráno) na Křižáku a našel jsi testarossy ve velikosti 39.5 pod Velkou mileneckou na Jižních věžích. Pravděpodobně jsi přehlídnul inzerát ve ztrátech a nálezech. Mrkni se tam prosím
Ahoj, nevíte jak je to teď s lezením na Kružberku? Koukala jsem a nenašla jsem nikde pořádně, jestli je už povolené nebo ne. Na google je jen dočasně uzavřeno, ale nevím, zda je to aktuální. Díky
dobrý den rád bych vás touto cestou poprosil o informace,kde bych našel popis průběhu expedice K2 ROK 1986, česká úspěšná výprava na tuto horu. Knihy,fotky,videa mohou být i z expedice první rok 1983,členi,příprava,průběh a samozřejmě návrat.
Ahoj,
chtěl bych se zeptat, jaké máte zkušenosti s kyblíky co se týče průchodnosti lana. Co lezu, jistím s kýblem od RE Guard. Lano většinou 10 mm, což je stále i s rezervou v mezi použitelnosti dle výrobce. Při dobírání druholezce v samoblokovacím
Zdravím, hlásím ve Skaláku nález modrých běžeckých bot salomon. Našli jsme je v sobotu 11.4. večer ve svahu za Triem. Samozřejmě vrátím majiteli. Honza - tel: 601 376 369.
Ahoj, chtela bych se zeptat, zda tu nekdo ma doporuceni na nejakeho experta - psychologa, kouce, ktery dokaze pomoct se strachem pri lezeni?
Ale zase nema smysl, aby to byl jen ciste nekdo zamerenej na lezeni, kterej me vezme na trenink a nebude me dobirat a bude jenom hustit, ze musim padat.
Ono to na me sice zabere, ale jen velmi kratkodobe, protoze mam od prirody hodne velikou averzi vuci riziku a to se neprojevuje jen v lezeni, ale i ve spouste jinych aspektech meho (ano, trochu ustraseneho) zivota.. proto asi potrebuji komplexnejsi pristup, ale zaroven bych to porad chtela resit hlavne kolem lezeni... Tak kdybyste vedeli o nekom, kdo se mota kolem psychologie a lezeni, bylo by to super!
Moc diky za tipy!
PS: jen tak k memu strachu, nemyslim si, ze mam strach z vysek, ale mam strach se zraneni a z toho, ze neco nemam pod kontrolou, napr. na boulderu se bojim padat i z nizke vysky, pokud je pode mnou nejaka struktura apod.
Mel jsem stejne. Lezeni vysoko nad jistenim (i vlastnim) v pohode, dokud jsem to mel jakz takz pod kontrolou. Ale to nejak s tezsima cestama prestavalo byt pravidlem a bylo nutne zacit delat nejiste kroky...A to byl problem i treba tesne kolem nytu (ale obcas se to povedlo nejak vytesnit a nekdy jsem i normalne padal).
Pomohlo mi o tom premyslet tak, ze je ten strach naprosto neopodstatneny. A ze se fakt nic nedeje, pada do lana tisice lidi denne a uplne v pohode. Trochu jsem to promyslel i kdyz jsem zrovna nelezl (treba pred nejakym lezeckym vyletem, jsem si predstavoval, jak me to nebude limitovat).
Dalsi vec co asi dost pomohla byla, ze jsem zacal cesty secvicovat. Prolezl jsem si cestu na rybu a pak az jsem to lezl na prvnim, kdyz jsem tak nejak tusil, co me kde ceka. No a kdyz jsem pak lezl ostre pokusy, tak jsem najednou zjistil, ze o padani vubec nepremyslim, protoze se soustredim na zname kroky a jejich provedeni. Pady pak zacali byt vetsi soucasti meho zivota a nejak jsem si asi postupne zvyknul :) Uz mi to vetsinou ani neprijde....ve znamych cestach vubec a v neznamych vetsinou taky v pohode (zamyslim se nad tim obcas, ale lehce to vytesnim a prekonam). Chce to asi fakt cvik....jak to ale zacit cvicit si clovek musi tak nejak najit sam v sobe.
Pokud tě ustrašený život obtěžuje, tak je to asi na práci psychologa, což může být klidně i lezec, ale řešit strach jen jako strach při lezení asi moc nelze. Sám to mám tak nějak podobně, přehnanou odvahou neoplývám ani v lezení ani v životě, ale je to všechno spojený - pokud jsem v pohodě v životě, tak je to (někdy) lepší i na skalách. osobně se s tim z hlediska lezení neperu, jen to prostě nebezpečný sport a pokud nemám tu vnitřní jistotu, tak se do toho nehrnu a raději se jen vozim na druhym, spíš si nechávám tu stresovou rezervu tam, kde se ji nevyhnu. Taky se to u mě výrazně mění v závisloti na aktuální výkonnosti, ale taky to může být tim, že se člověk může pustit do těžších - objektivně odjištěnějších a bezpečnějších cest, kde sem v dobrejch chvílích ochoten dělat nejistý i kroky i kus nad kruhem :)
Vyloženě o strach a lezení je kniha "Rock warriors way", ale jsou to víceméně obecně platný možnosti práce se se strachem a rizkem, rozšiřování "comfort zone", mindfulness a tak
Měla jsem to podobně, snažila jsem se překonat strach v lezení a ono to nešlo a nešlo...vsichni říkali, že se to časem zlomí, ale nezlomilo...respektive ano, ale ne lezením. Strach, že nemám vše pod kontrolou, vnitřní bloky a jiné typické psychologické projevy najednou zmizely během jednoho velice silného osobního negativního prožitku.Nechci to rozvádět, dalo by se říci, že když dojdeš na dno, je už jen jedna cesta.. a pak jsem zjistila, že vsechny strachy v lezení, které jsem se mraky let snažila překonat, už tam nejsou. Tím chci říct, že existují lidé, kteří nepřekonají strach v lezení, dokud si neudělají pořád v sobě a s lezením to v podstatě nesouvisí. Pokud tedy cítíš, že je v tom něco hlubšího, musíš pátrat v sobě... ať už s psychologem nebo jakkoliv jinak.
Všeobecně strach lze regulovat častým padáním, tam kde není problém se zrakvením. Typický umělá stěna, sportovky a pak je to do velké míry o zvyku a času.
Ono to není hustění , ale fakt. Od určité úrovně musíš napadat a umět jakštakš padat koordinovaně a relativně bezpečně. Potom i ten strach z pádu (který přirozeně je) bude menší a budeš to mít víc pod kontrolou. Chápu, že se ta rada dost zdogmatizovala, ale je to tak. Asi by to chtělo delší pokec a zkoušet na stěně nebo bezpečných sportovkách...
Ještě doplním, někteří to řeší alkoholem nebo drogama. Měli jsme nováčka, co bez lahváče nic nevylezl, jak si dal, lezl jak drak, líp než instruktoři! Obdobně je to s trávou...;-)
Máš strach i když lezeš na druhým? Například, když si máš odsednout nahoře u jištění?
Bojíš se odsednout hned u jištění (na prvním) tak, že tě to svírá a nedokážeš kontrolovat motoriku?
Máš obrovský strach skočit z boulderu, držíš se topu dlouho obouma rukama než se pustíš do žíněnky?
Tak to není strach, to je panika! Máš před sebou velmi dlouhou cestu. Musíš dost změnit sebe sama.
Lezu 20 let a viděl jsem hodně případů. Někdy pomáhá zvýšit výkonnost a hodně rozlézt se. Někdy funguje opadat se. Ale to jde jen s vyšší výkonností a určitou nalezeností. Vědět, kde mohu padat a vědět, kde nikdy spadnout nesmím. V pětkách nikdo padat nebude, že! Je to tak od 7+ a vejš. Někde funguje lézt těžší a těžší věci - někdo má o hodně lepší techniku v 8 než v 5ce. Někdo leze lépe technicky na prvním a někdo na druhým. Tj. třeba nacvičit (spíš dobře zapamatovat) cestu na druhým a pak si to s ledovým klidem přelézt na prvním. Cestu na druhým vylézat a slézat.
Na druhým se bojím jen ve specifickych pripadech - když to není rovná linie, ale je clenita a ma presky dal od sebe, tam se bojim, ze hodim kyvadlo a otlucu se.
Skákat z topu boulderu se bojím, pokud je hodne vysokej a důvod je ten, že vím, jak mě bude tvrdší doskok bolet v lezkach :D
Odsedávat se nebojim, na prvním dostávám paniku, jakmile začnu nadlizat presku..my právě furt lezem 5 - 6, takže je to clenity teren a fakt se v tom hrozně bojim padat.. ale zas na 7 a výš si nemyslím, že mam.. na stěně jsem nic těžšího nez občas 7 nevytahla..
Tak strach má především informovat, ne tě paralyzovat. Pokud se jí zmocňuje panika, případně má závratě, rozhodně to není stav normální a místo Lezce by měla vyhledat psychologa.
Pokud je nekdo paralyzovan pohledem na maleho neskodneho pavoucka, tak to taky neni stav, kdy by ti mel organismus rikat, nechod dal. On to mozna rika, ale v nekterych situacich proste ta reakce neni adekvatni situaci. A to je podle me vhodne si ujasnit. V pripade padu v previslem, dobre odjistenem terenu paralyzujici strach neni nutny. A pokud to nekoho limituje (v lezeni, prozitku z lezeni, zivote obecne...), tak je dobry napad zacit pracovat na odstraneni problemu v hlave, misto toho, aby si rekl, ze kdyz ma strach, tak by to nemel delat.
Paralyzování u člověka znamená, že omdlí. Tím se brání smrti z vyděšení. Jako když se na tebe vrhá lev nebo medvěd a chce tě rozcápat. Dřív než k tomu dojde omdlíš :-) a pak sou dvě možnosti, medvěd si řekne, že na mtrvolu sere a lev má hody.
Závratě nemám, ale asi jo, asi to chce fakt natrenovat techniku, protože dnes jsem jasně viděla, proč se v některých místech dokážu dostat do paniky, je to obcas tim, že se bojím šlapat nejisty nohy a vzledem k tomu, že mám 152 cm, tak prostě musím šlapat, co se da, páč do tutovejch madel často jen tak nedosáhnu... 3 a 4 nějak nalezu, protože mi přijde, že nikde moc nejsou :D na stěně se začínám bát tak v 7-, na skalách dokážu být podělaná v 5..
Neber si to blbě, ale nevím, jak to napsat lépe. Už si přemýšlela o tom, co se vlastně stane, když spadneš? Nemáš náhodu trochu pocit, že jsi děsně důležitá borka, bez které skončí svět? Neber se tak vážně, on se to tu bez tebe nepodělá. Napiš závěť, instruuj děti a okolí, že nechceš resuscitovat, a že než skončit na vozíku, tak se raději zabít úplně, s největší pravděpodobností to stejně bude zbytečné, protože na dobře odjištěných sportovkáích se maximálně domlátíš, ale nezabiješ. Možná sem tam nějaká jizva, trochu to zabolí, třeba si dář pár dní v nemocnici, ale svět poběží dál. No a pak si jdi s klidnou hlavou zalézt. Nějaké nácviky pádů, co se tu radí, ti nepomohou, potřebuješ změnit celký životní postoj a hodnoty. Myslím, že to zmínil někdo výše - až poznáš, co je na světě opravdu důležité, přestaneš se bát kravin jako je pád na sportovce. A pak najednou zjistíš, že nejen, že se nebojíš, ale hlavně ani nepadáš, protože v tvé obtížnosti, pokud nemluvíme třeba o ulomení chytu, je každý pád zbytečný :-)
Miluju tyto rady z gauče... životní postoj... blabla ... co je důležité ...blabla... nemáš na to ... bla bla bla ... jdi se zabít...!
Jsou to kecy v kleci, mrkni na trening sportovniho lezce nebo rozhovor v nadzemí s Tefernem! https://1url.cz/fz28l . Není to tak, že si nula pokud lezeš míň než 7,8,9, číslo si doplň. Lezení je boj, hlavně sám se sebou. Je jedno jestli je to čtverka v juře odjištěná po metru nebo vražda v Ádru. Pro každého to má jinou hodnotu a záleží jen na té hodnotě tvé, co z toho máš, jestli tě to těší, jestli tě to posouvá.
A ta rada, jak na strach, o kterém si pisatelka uvědomuje, že je iracionální, ale nemůže s ním nic dělat, je kde? Napsal jsi to hezky, ale o něčem úplně jiném :-)
Rada na odborníka a literaturu tam byla, jinak platí výše zmíněné padat, padat, padat, zkoušet těžší a získávat jistotu. Člověk se to nenaučí hned, mluvím z vlastní zkušenosti. Než sem se to toho odhodlal, tak sem lezl max 6+ (cca 8 let, pocity podobné), pak sem na tom zapracoval, dneska zkouším devítky. V hlavě to musí přepnout, ale to musíš mít nalezené a nepřemýšlet nad každým krokem a velká část musí jít automaticky, neřešit nohy, věřit jim, ruce se jen přidržují, ale to je na povídíní na dýl.
Jasně, ale pořád se to netýká podstaty. Zřejmě nejsi schopen princip pochopit. Bez ohledu na to, co dotyčný umí, mu mozek při nadlezení presky vypne a hotovo. Je to to samé, jako kdybys měl strach na štaflích nebo žebříku. Vylézt po žebříku zvládne každý, ale jsou lidé, které prostě hlava nepustí třeba přes pátou příčku. A nemusí to být jen lezení, kde jsi odkázán na sebe. Znám lidi, co nejsou schopni přejít skleněnou nebo drátěnou podlahu, skrz kterou je vidět dolů. Znáš skleněný most Geoparku Pching-ťiang nebo skleněný chodník kolem hory Tchien-men? Je to jen most a lávka s proskleným chodníkem a přesto tam bylo množství případů kdy se lidé nebyli schopni dostat zpět, někteří tam dokonce lehli a museli je odnášet. A přesto chodit umí každý z nich. Krajním případem je akrofobie, něco si o tom najdi.
"Zřejmě nejsi schopen princip pochopit. Bez ohledu na to, co dotyčný umí, mu mozek při nadlezení presky vypne a hotovo."
???
nelvira: "PS: jen tak k memu strachu, nemyslim si, ze mam strach z vysek, ale mam strach se zraneni a z toho, ze neco nemam pod kontrolou, napr. na boulderu se bojim padat i z nizke vysky, pokud je pode mnou nejaka struktura apod."
Si mimo anouši ;-), čti pořádně. Rady byly, ať si to sama přebere. Ty poraď nebo mlč.
Hele, chytráku, četl jsem přesně, co má za problém. A ty pořád nechápeš, o čem je řeč. Důležité není, že má strach, ale že je iracionální a nekontrolovatelný. Tedy i nadále platí vše, co jsem napsal.
"Důležité není, že má strach, ale že je iracionální a nekontrolovatelný."
Kde to píše? Z čeho si to vyvodil? Já tu čtu asi něco jiného. A nebo ty máš poruchu a potřebuješ ji objasnit?
Změn partu, vykašli se na ty “borce”, co utečou a seznam se s poradnejma piskařema, ale pozor v Pha jich už moc není a ty co tam jsou, tak by jsi mohla narazit na jejich starý....
Podle toho, co píšeš, to vypadá, že bude možná vhodnější vyhledat nějaký odborný dohled. Úzkostné stavy se snadno bagatelizují s tím, že "pády nacvičíš". To je sice částečně pravda, ale to říkají většinou ti, kteří opravdovou úzkostí netrpí. Odborník ti nabídne nějaké techniky, díky kterým si uvědomíš, že jsi odvážnější/máš na víc, než si myslíš.
A poznámka bokem: Nevím, kde lozíš, ale v Moravském Krase začínají být cesty lidsky odjištěné často až u sedmiček. Takže lézt nějakou pětkošestku bývá víc o strach než nalézt do sedmy... Což může být do budoucna taky dobrá motivace k tomu se zlepšit :-)
Dnešní rychlá doba žádá instantní recepty.. a už slyším námitky, jak je lidská psýché složitá, individuální a nelze zobecňovat.
Psychologové mají zástupy klientů, z nichž každej si myslí, že jeho problém je jedinečnej. Naštěstí není a existují staré dobré recepty, vyzkoušené na zástupech lidí s týmž problémem.
Je tomu tak i ve Tvém případě, řešení je triviální a divím se, že to tady ještě nepadlo.
Chlast.
Alkohol vyřazuje v mozku z činnosti jako první amygdalu. Trochu ztratíš zábrany a strach, přestaneš se bát vejšky, přestaneš myslet na to, že ti ujedou cvičky, vylomí se lokr, přetrhne se lano a že půjdeš po zádech na polici přičemž Tě nikdo nebude umět kvalifikovaně resuscitovat. Ale nesmíš to přehnat, aby ti to nepostihlo centrum rovnováhy. Dát si pivo na kuráž doporučuje každej pískař.
Nedělám si prdel, opravdu to funguje, pij co Ti chutná, stačí málo.
Tohle byl za 2. světové války sovětský recept do první line (200 gramů vodky). Nacisti na to samé měli perník. U Stalingradu to ale přehnali a vojáci jim pak nespali 3 noci a byli ochotní jít proti sovětským kulometům. Tak pozor.
na morál při lezení (a podobně na zpěv za doprovodu kytary před velectěným publikem, prvním rande s dívkou snů, první přednáškou před nabitou posluchárnou nebo kongresovým sálem) skutečně funguje alkohol (a asi i další podobné substance), ovšem ve velmi mírných dávkách, pro zdravého dospělého muže je nejvyšší výkonnost po požití něco okolo dvou piv, pro ženu zhruba polovic. pro srovnání - tedy o trochu méně, než je v civilizovaných zemích povolená hranice 0,5 promile pro neprofesionální řízení osobního automobilu. padá zbytečný ostych, ale neztrácí se zdravá soudnost a smysl pro rovnováhu. čili je naprosto OK vychrupnout pod skálou během dlouhého lezeckého dne dvě-tři-čtyři plzničky v plechovce a udržovat si hladinku 0,3-0,4 promile, ale rozhodně není dobrý nápad zmastit se jak skandinávec na trajektu.
Netusim jestli mas nejaky problemy s uzkosti nebo tak. Ale to co si tu popsala mi prijde uplne normalni. Nektery traverzy jsou bezpecnejsi na prvnim nez na druhym. A nektery jsou fakt nebezpecny. Na bouldrovce si z topu vzdy pokud muzu slezu co to da. Zinky jsou tvrdy. Delat na bouldrovce nejisty kroky nad vycnivajici strukturou je normalne o hubu a ten kdo se toho neboji je pacient. Dvakrat jsem si natlouk a uz takovy veci ani nelezu. Nejlepsi lezt jen kolmice a previsy. A padat v lehkym clenitym terenu (klidne i na umelce) je proste jednoduse nebezpecny. To neni zadny iracionalni strach. A ono jak casto vede 5 a 7 stejnou trasu, tak je samozrejme nebezpecny padat i v te tezsi. Trefit kolenem madlo, nic moc.
jak tu někdo píše. lez na prvním a občas padej. tím se to výrazně zlepší. všichni se bojíme, ale musíme se to učit kontrolovat. a když se budeš bát v životě, tak aspon ne na laně a pak se to časem spraví i v životě
Ahoj,
"expert na psychiku" je trochu srandovní, ale asi tuším jak to myslíš. Myslím, že to na mě relativně sedí, tak si zkusím odpovědět. Jedna možnost jak s tím odborně pracovaj je jít po "symptomech" a různě to přeučovat, obrušovat. V neklinickém prostředí je to koučování, v klinické psychologii je to KBT (dohledej na googlu). Funguje dobře hlavně na konkrétní chování a prožívání.
POkud máš zájem o něco hlubšího "odborného" - tak je tu celá paleta tzv. psychodynamických terapeutických přístupů - např. Gestalt terapie, Existenciální atd. Já osobně mám rád rodinu psychoanalytických směrů. Jde o tom, že se různě zkoumá proč máš strach, jak to vypadá, jak to zažíváš s teraputem, co ti to dělá v životě atd. - to co jsi nadhazovala v dotazu. Výsledkem nejistým, ale fajn je, že se ti to postupně srovná a člověk (velmi zjednodušeně) přestane opakovat stále stejné chyby.
Psychodynamický způsob práce má ale pár nevýhod - např je dost náročný, takže třeba já si dost vybírám koho do terapie vemu. Když je motivace něco jako "chci se zlepšit v lezení", tak na to moc neberu. Je to blbé to takto říci, ale aby člověk šel do hloubky, tak mu musí být trochu blbě.
NO nic, zvaž, googluj. Případně napiš na můj email pro další info. Já tedy nové klienty neberu, ale rád poradím.
Jen taková poznámka. Nelvira v úvodním příspěvku řekla velmi jasně, co poptává: „experta - psychologa, kouce, ktery dokaze pomoct se strachem pri lezeni“. Expert je dneska, bohužel, hodně znehodnocený slovo, ale nahraďme ho třeba výrazem odborník, profesionál... A moc hezky to i odůvodnila – tak, že to svědčí o tom, že přemejšlí správným způsobem.
Bohužel (jak je poslední dobou na Lezci celkem zvykem) drtivá většina pisatelů to nevzala na vědomí – což je jejich problém, ale horší je, že nabízejí rady, který k věci opravdu nepasujou. Čestné výjimky: nepodepsáno, 20:13:09 25.04.2020 a Bobr 16:06:07 27.04.2020. Tohle si dovoluju psát se zázemím cca 20 let lezení a necelých 30 let v psychologii, a to proto, aby tu drtivou většinu toho, co se tady píše, někdo nebral jako obecně použitelné rady, ono by to mohlo bejt dost nebezpečný. Jsou to – v tom lepším případě – osobní zkušenosti, zcela nepřenositelný.
Nelviro (pokud to tady ještě čteš), posílám Ti e-mail.
Bohužel ano. Příklad, jeden z řady protože je to „blízko“: honza 15:08:18 27.04.2020. (Nevím, jestlis to byl ty nebo někdo jiný, ale to je úplně jedno.) Ona to s tím chlastem není absolutní blbost, skutečně to pro někoho může takto fungovat, ale obecně to v žádným případě neplatí a pro řadu lidí to může představovat spolehlivou cestu do nemocnice, v tom lepším případě. (Nemá smysl tady detailně rozebírat, proč; souvisí to s individuálně odlišným fungováním CNS a reakcí na látky, které ho ovlivňují.)
Ano, byl jsem to já. Souhlas, pro řadu lidí to bude představovat spolehlivou cestu do nemocnice. Pro řadu lidí to bude dokonce představovat spolehlivou cestu do hrobu. Ostatně, jak lezení samo. Ostatně, jako konzultace s nějakým pošukem.
nelviro, jak už tu určitě padlo, nechce se mi číst celou debatu: To co prožíváš při dolezení k presce, resp. při prvním, druhém atd. nadlézacím kroku, resp. na druhém když uskakuje linie, je o lezení jen částečně.
Mrknul bych na tvou úzkost, resp. úroveň sebejistoty v životě obecně, jakým způsobem jezdíš na kole a co přitom vnímáš, jak řídíš auto, jak rozhoduješ o dennních i zásadnějších věcech. Ze zkušenosti vím, že právě ten "strach" při nadlezení presky je výborný ukazatel, že něco není úplně v pořádku. Sportovního psychologa bych do toho netahal, přijde mi to zbytečné, a moc bych nebral vážně rady typu že se to musí opadat, postupně zvyšovat obtížnost atd. - což jsou samozřejmě rady dobře míněné a zcela logicky vypadající, ale je to na dloho a druhak v praxi fungují jen občas. A občas mají i přesně opačné výsledky.
Prošla mi rukama pěkná řádka závodících dětí i dospělých v různých sportech a je to všude stejné, jen ten finální "aktivátor bloku" je pochopitelně u každého sportu jiný. Příčina však všude stejná - nejistota obecně. V případě dětí je to povětšinou způsobeno rodiči, často přímo v souvislosti s tím sportem samotným a/nebo (to téměř vždy) v běžném životě. Může pomoci si prostě jen tak - jasněže cíleně - pokecat s "někým zvenčí", třeba homeopatem nebo dobrým fyzioterapeutem, o životě. Fyzio zmiňuji proto, že u dětí málokdy, ale u dospělých téměř vždy jsou taková mentální nastavení jaká popisuješ doprovázena fyzio změnami a je drobet snazší je poodhalit, resp. konstatovat/ověřit jejich existenci.
Homeopat nebo fyzioterapeut na zrejme mirnou panickou poruchu ... Dobra rada nad zlato. To jsem netusil, ze soucasti kurikula VS vzdelani fyzioterapie je taky psychiatrie ... solidni ezo ...
Ja bych se spis zamyslel proc chce zminena vlastne lezt? jestli protoze je to moda, tak bych delal jinej sport. Jestli protoze ji lezeni strasne pritahuje a desne po nem touzi, tak se holt musi rafnout. I tak to muze dopadnout tak, ze to proste nepujde a panika ji nepusti. Proste ne kazdej muze mit vsechno ... i o tom je zivot ...
Radit nekomu homeopata nebo fyzioterapeuta na neco, co olizuje hranu psychologicko-psychiatrickyho problému je ezokravina. Jestli ma slečna problémy v jiných sférách života, at řeší s prislusnym odborníkem (tím nemyslím kouče fullmindness nákupů v Albertu a podobný typky). Jestli jediny, co ji panikari, je odlezani od jisteni, tak at je v klidu a je vděčná za hezkej život.
Ta druha část myho komentu neni žert, ale reálná varianta. Me třeba totálně nejde chodit po slackline. Mám dvě možnosti - vykaslat se na to nebo to urvat dlouhodobym zkousenim a zarpurilosti, povídání si o tom me nerozchodi. Zvolil jsem první variantu, prostě to nebudu dělat, možná proto, aby mi v životě zbyla energie na zarpurilost v jinejch činnostech.
Ezu zdar, freudove vseholezectva spojte se!!!
souhlasim, ne každej může a musí mít všechno. To se týká i schopnosti číst mezi řádky. To co psal podepsaný "semtam" mi vůbec nezní jako nějaký ezo a Tvoje reakce, Klado, ukazuje, jak bídně jsou na tom u nás (někteří) doktoři, když jde o porozumění nějakým problémům v širším kontextu. A jak někteří reagují, když vidí, že někdo takový pohled nabízí. Ty tam hned cpeš obranně nálepku ezo a úplně pomíjíš, že dotyčný před homeopata a fyzio dal to nenápadné slůvko "třeba". Protože jak to chápou někteří z mého oboru (psycholog a psychoterapeut), některé drobnější problémy související s úzkostí, nejistotou apod., vyskytující se jen ve specifických situacích, není potřeba řešit hned s psycho(-logem/-terapeutem) natož s psychiatrem. Často to ani není možné, někdo je prostě ochotný odložit určité obrany jen když se cítí "bezpečně" u někoho, kdo "ho přece nebude pitvat" a jen tak si nevinně povídají o něčem, co jde tzv. externalizovat... A někdy i my psycho- odborníci nemáme talent na to vnímat pacienta komplexně, nevidíme souvislosti a strčí nás v tom do kapsy někdo mimo obor, kdo umí lidi lépe vnímat, třeba kadeřnice, masér, homeopat, fyzioterapeut, učitel...nebo třeba porodník.
Doporučuju ti, Klado, knížku Labyrint pohybu. Jméno Pavel Kolář ti jistě něco říká a pokud budeš jen trochu vnímat, třeba si jako doktor rozšíříš hledí, povyrosteš a nebudeš se ohánět nálepkou ezo takhle zbytečně.
Tuknul/a si hrebicek na hlavicku, pisu to, co pisu, protoze vim, co se pise v tehle a podobnych knihach. Mantra posledniho desetileti - fyzioterapie je kvalifikace pro reseni veskerych lidskych bolistek (ale nesmej bejt moc nebezpecny). Fyzioterapie se stala jakousi vsevedou 21. stoleti vcetne epidemiologie a makroekonomie - projdi si signatare recentni vyzvy 11ti :)
Akorat se tak nejak zapomina, ze dominantni vaha a spolecenskej prinos tohohle oboru neni v hogofogo studiich pro sportovce a mlady/zdravy s fatalne prehazenejma motorickejma vzorcema. Teziste prace tehle lidi je v LDNkach, ARECH, JIPKACH, chirurgiich, pediatriich a internach. Na tehle mistech nikdo neresi spravnej uchop a naprosto kriticky souvisejici aktivaci okohybnych svalu, ale to, aby se clovek po operaci byl schopen zvednout a dojit si na zachod.
Co se tu od prvniho prispevku popisuje je milionkrat provareny lezecky tema, na ktery se objevi milionkrat provareny argumenty od podporovacu, popiracu, zesmesnovacu, ezodeju, skeptiku atd. atd.
Pokud tu nekdo popise temer paralyzujici paniku a celkove uzkostny osobnostni nastaveni a mezi radky tak trochu naznacuje, ze s tim neni uplne spokojenej (pokud to tak neni tak se hluboce omlouvam), tak odbornosti ktery tohle resej zacinaj na "psycho/psychi". Rozhodne to nejsou fyzioterapeuti, tak jak je ten obor definovanej obsahem studia. Fyzioterapeut je nekdo, kdo primarne ziska akreditovanej titul bc. nebo mgr. a ne nekdo, kdo si udela miliardu strasne slozite nazvanejch letadlove organizovanejch pseudokurzu, ktery stejne nakonec rikaj jen to, ze biceps se upina tam a tam a banality jako, ze pro pohodu tela je treba mit "vyrovnanou hlavu, protoze vsechno souvisi se vsim" ...
Autorky je mi lito, jasne, ze to frustruje. Tak jako tak, jestli chce lezt, kousnout se bude muset vyhradne ona a ne nekdo, kdo ji pred tim bude za prachy radit. Jestli ma v zivote problemy s uzkosti a vadi ji to, at to resi s temi, kteri jsou odborne zpusobily (a to nejsou fyzioterapeuti). Urcite ji preju, at se to vylepsi a ma hezkej zivot s lezenim nebo i bez lezeni. Jinak saozrejme zdravim vsechny fyzioepidemionomy, protoze i ja vim, ze vsechno souvisi s ... vite cim ...
PS: jestli nize nejsem originalni tak sorry - autorko - zkusil bych lezt s nekym na koho nejses emocne hluboce navazana (neni to tvuj sourozenec, rodic, manzel, milenec apod) - ono totiz pred "cizima" se clovek daleko vic ovlada a daleko vic se rafne... treba to trochu pomuze a vylezes neco peknyho na prvnim ...
promiň, ale jsi fakt zaseklej, zjevně máš nějakou zkušenost, která ti v tomhle případě kontaminuje vnímání textu, takže odpovídáš na něco uplně jinýho, než o čem byla řeč. Znovu: nejde jen o fyzioterapii, to byl JEN PŘÍKLAD. A máš tam tuny dohadů, který podle toho co píše slečna, zjevně moc nesedí. Nestojí za to to rozebírat, jen doufám, že tenhle postoj jsi schopnej aspoň trochu odložit u svých pacientek.
Takže radši stručně a znovu to jediný co tady má smysl: Jestli ti tvoje ego dovolí odložit aspoň na chvíli ten postoj, že ti je přece předem jasný, o čem je ...(doplň si: obsah knihy, poslání fyzioterapie a její možnosti, problém slečny...), zkus si tou knížkou aspoň chvíli listovat, zjevně ti má co předat.
Tak samozřejmě uplně vidím, jak mi fyzioterapeut a homeopat juká na úzkost. Ona většinou juká na mě. Zas jsem si díky ní, nikdy nic nezlomil, ale jak říká Jindra H. "správnej chlap, by si měl bejt ochotnej zlobmit kvůli lezení nohu..." dál mě napadá spousta poznámek, od Werichovy pohádky o Nebojsovi, po všechnu možnou farmakopodporu (pískaři vědí, že pivo je jejich topivem, sporťáci jednou amfíky, znám i lidi, kteří razí cestu co navázání, to brko) koučing - viz. poslední prigl, tam by určitě našla, někoho, kdo by jí pomohl, spousta odkazů na fajn lidičky. Hypnozu, možná i prozkoumat minulý životy, zda není reinkarnací Toniho Kurze. Ovšem všichni vědí, že kdo se bojí nesmí do lesa. Pak samozřejmě odvahu dodá správná technika a technika je skrytá síla, takže už jsme doma - kampus morál eště nikomu nesebral a Kareš by k tomu doporučil 1000 shybů týdně. Užrčitě má spousta lidí souženíčko ze svý úzkostnosti všichni místní ezosamokouči vědí, že cest k úspěchu je nekonečně mnoho, jen je třeba najít tu svou...
Jenže modří, znají moudro otce Fura, že základem lezeckýho úspěchu, včetně morálu, je řádně hýčkaná zloba a zloba není většinou nic jiného než sublimovaná sex. frustrace a méně není nikdy více. Tazetelka má bohužel tu smůlu, že je ženská a žesnká sexuální frustrace jaksi není tak zloborodná, jako ta mužská... Takže doporučuju změnu pohlaví, testosteron, nehonit, ono to pak stejně nepůjde a úspěch se zaručeně dostaví... nebo něco jiného, ale rozhodně to bude dobordružstí a originální cesta
S lezenim neprestanu, protoze jsem se vzdala uz spousty jinych veci a aktivit v zivote a lezeni to nebude :-)
Ne, nelezu proto, ze je to ted moderni.
Lezu, protoze me to bavi, libi se mi ten pohyb a take to, ze clovek leze v prirode a skala je krasnej material a i kdyz jsem jako mala lezla jen jedno leto, jsou to jedny z nejhezcich vzpominek, co mam.
No jo, skoda, ze to bylo jen jedno leto a pak jsem se k tomu vratila az asi pred rokem. Ale zas driv jsem kolem sebe nemela zadnou lezeckou partu a partnera a ted je mam a jsou skveli. :-)
Dnes jsem se sesla s clovekem, ktery me pres lezce oslovil a velice mi pomohl.
Dobrali jsme se k jiste veci z minulosti, ktera je nejspis pricinou meho strachu. A pokud ne pricinou, tak se na tom alespon z velke miry podili.
Ted bude na me se s tim nejak popasovat a pokud se mi to podari vyresit, muzu snad zacit zvesela padat a lizt lip. :-)
K alkoholu, jak tu nekdo zminoval. Ono je sice hezky, ze hladinka pomaha, ale ne kazdej si muze dovolit pit (treba kvuli jinym zdravotnim obtizim), i kdyz nerikam, pul malyho piva by asi slo. :-)
Tak jo, svyho nepritele uz ted asi znam, tak snad se s nim popasuju a bude ze me druhej Adam Ondra.. :-D
Jeste jednou moc dekuju, vazim si vsech, kdo tu se mnou "mrhali" casem. :-) :-*
Nelviro, mohla bys jen tak pro zajímavost uvést princip? Nechci detaily, jen by mne zajímalo, jak to v tomto případě zafungovalo. To se někomu vypovídáš, najednou si řeknete něco jako "Hele, a nebojíš se proto, že..." a ty řekneš "A jó vlastně..." a pak už se nebojíš? Nebo jak to funguje?
Je to zcela trivialni princip: Kdyz svuj problem poznas a pojmenujes, je snazsi najit cestu ven. Vlastne je to zakladni podminkou pro zacatek hledani uspesneho reseni.
Nešlo jen o povídání, dotyčný taky sledoval, jak lezu se svým jisticem, jaké mám pocity v různých situacích a pak jsem taky lezla s ním a z toho vzešly určité paranoidní pocity, které ho vedly k hodně zajímavé otázce, na kterou jsem měla jasnou odpověď, ale samotnou mě nikdy nenapadlo, že by mě to mohlo ovlivňovat.
Jestli jsme se dobrali správného závěru samozřejmě zatím není jasné a hlavně není jasné, jak s tím dál začnu pracovat a jestli se fakt odblokuju. Ale aspoň se mám od čeho odpíchnout a taky je hodně přínosné, že jsme "vyškrtali" určité věci, které můj strach nejspíš nezpůsobují, např. strach z materiálu, elementární neznalost metodiky nebo to jestli jsem objektivně lezecký vemeno :D
Takove pomahaci kurzy dela znama britska lezkyne Hazel Findlay https://www.hazel-findlay.com/contact. Je to z Ceska teda dost z ruky, kor v teto dobe, ale treba se ji da napsat nebo Skype ci podobne. Zkusil bych neco urcite, je to velmi sympaticka osoba.
ahoj, nejsem expert na psychiku, tak jen osobní zkušenost ohledně strachu při nad-lezení a tedy strachu z pádu, úrazu, apod.
- malý/větší pivo funguje, dodá kuráž, potlačí neopodstatněný strach. já ho ale někdy volím spíš na překližce, na skále možná tak ve sportovce. Po vlastním nebo v míň přehledným terénu ne, tam chci mít jistý ruce, jasnou hlavu a jasnej odhad na co ještě mám a odkud už uteču.
- neopodstatněný strach z pádu a zrakvení se je (za mě) trošku složitý definovat, vyhodnotit. Každej tu přirozenou, zdravou hranici, má jinde. Ale obecně pokud mám sklon k úzkosti a kontrole i v běžném životě, bojím se např, že udělám chybu, která bude mít pro mě nebo blízkého fatální dopad (klasicky třeba řízení auta), tak tyto projevy na skále ještě zesílí, až příp. do nejistoty, vyklepanosti, apod. A to už kazí nejen požitek z lezení, ale ohrožuje samotnou bezpečnost, protože vznikají další chyby, které se zpravidla nabalují.
- změnu bych viděl jako proces a společný posun v sebepoznání, fyzické kondici, manuální jistotě pro práci s materiálem, lezeckých zkušeností - padání atd. Určitě toho bude víc.
Mně hodně pomáhá uvědomit si svoje slabý místa, nesnažit se je potlačit ani zamaskovat siláckým přístupem, ale taky se z nich neposrat.
- jo a ještě na to jsou dobrý ženský. malý pivko,hezká ženská co k tobě trochu vzhlíží a zachovat zdravej odhad dokážou divy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace