Ahoj,jsem zacatecnik,lezu cesty 7a,b,c. ale vzdy jen jako druhy. ale ne nikdy jako prvolezec,mam totiz hrozny strach.kdyz zacvaknu 1.K(to jeste zvladnu)tak mi strach brani list dalsi 3metry k 2.K. mam strach asi z padu,nebo ja nevim z ceho,vubec nevimco m
Uz to tady myslim probehlo, ale jeste stale nebyla vydana vyjimka pro Palavu, dnes jsme tam byli a visi tam cedule se zakazem lezeni. Pry snad od 10.9.
čau, jsem momentálně v Geneve (Ženeva) a v krásných dnech se mi naskýtá super podívaná na panorama masivu MtBlanc a dál... Nevíte někde kde bych mohl zjistit jak se jednotlivé kopečky jmenujou? Někde na netu nebo nemáte někdo fotku s popisem nebo tak něco
Ahoj,vycetla jsem tu na diskuzi,ze membrany Climatic a Blocvent vyrabi firma Tomen Industries.Tak jsem se chtela podivat na jejich stranky,co tam o tom pisou, vygooglovala jsem to a nic.Nevite o tom nekdo neco?
Obraciam sa na vás, ako na lezcov určite viac skúsených ako som ja, kedže moje pokusy sú len v plienkach a momentálne som sa zasekol pri rozhodovaní, aké veci patria do základnej nutnej výbavy, ak sa pre začiatok chcem venovať len dákym skalkám. Ide mi ko
Ahoj,jsem zacatecnik,lezu cesty 7a,b,c. ale vzdy jen jako druhy. ale ne nikdy jako prvolezec,mam totiz hrozny strach.kdyz zacvaknu 1.K(to jeste zvladnu)tak mi strach brani list dalsi 3metry k 2.K. mam strach asi z padu,nebo ja nevim z ceho,vubec nevimco mam delat,lezeni je super,a chtel bych u toho zustat.nevite nekdo jak prekonat tento strach prosim?
No takéto problémy má skoro každý keď začína ale každý má svoj vlastný spôsob. Musíš sa len naučiť pri lezení dokonale kontrolvať. Mňe osobne pomohlo to že presne vo všetkom dodržujem metodiku a pár krát som si úmyselne spadol aj do vlastného istenia, takže už nemám problém padať.
Cau jmenuji se franta rys lezu par let a strach moc nemam,ale muzu ti napsat co rikal muj ucitel budhismu lama ole kdyz se ho zeptali jak se strachu,on je polozil dalsi otazku ma tady ma tady nekdo zajem o strach potrebuje ho tady nekdo ne tak ho proste zahodte.
Proste to skus nejakou lechkou cestu koukej se jen pred sebe a misli jen na to co mas pred sebou,bud ted a tady,proste si ho nevsimej,je to to sami jak zlodej v tvim dome proste mu rekni hele muzes si tady udelat kafe,ale ja jsem hrozne too busy.
cau kamo dneska jsem hrozne zaneprazdnenej,nemam pro tebe cas,mozna se uvidime nekdy jindy.
skousej to,skousej to,skousej to mej se.
Chce to lezt lezt a lezt, hlavne na prvnim, lez cesty tak dva stupne pod tvym maximem, nemysli si ze Te to nejak zbrzdi v tom dosazeni tvych cilu, ba naopak. Lez tyhle lehky cesty, nebudes se bat, protoze budes v klidu budes mit jistotu toho ze je to lehky, navic si zlepsis techniku, v tehlech cestach treba kruhy ani nejsou, aspon se naucis davat smycky, neprelejzej ani jednu dobrou, davaj vsechno co jde, ale zas davej bacha at Ti nedojde v pulce matros tak po dvou metrech smyce staci, az nalezes tak 200 cest piskovejch treba 5-6, tak muzes jit na sedmicky, i kdyz casem zjistis, ze nektera sedmicka je lehci a lip odjistena nez sestka, nech si od nekoho zkusenyho napsat lehky a pekny cesty.
A jeste spoustu dalsich veci.
jj, kontrolovany odskok ti hodne pomuze.....bohate staci nohama u kruhu. Osobne, kdyz zacnu ztracet trochu jistotu a bat se tak si takhle odskocim a je to :)
Moja osobná skúsenosť na prekonanie trachu z pádu na 1.konci. Liezť veľa ľahkých ciest na 1. konci a znova liezť veľa ľahkých ciest na 1. konci, tak získaš vnútornú istotu a strach sa postupne premení zo strachu paralyzujúceho na strach motivačný a mobilizujúci. Veľa zdaru a matuzalemská rada: "Najhoršia smrť je z oplašenia"
Já jsemzačal lézt už jako stará páka a dost jsem se bál i na druhém. Postupne jsem i tam parkrát odvisl do kyvadla apod. a naučil jsem se dúvěřovat spolulezci i materiálu. Dnes raději tahám lehčí cesty, než lezu těžké na druhém. Je v tom úžasný pocit napětí a svobody, který na druhém nikdy nezískáš. Strach je v tvojí hlavě. Vyber si lehčí cestu a už dole si musíš říci že na to máš, že ji dáš. Nesmíš myslet na to, že vypadneš, ale na to že ji přelezeš. Jinak tě strach nepustí. Už dole jsi prohrál... Více si dúvěřuj, vyber si na začátek cestu, o které jsi přesvědčen, že je tak lehká, že ji vylezeš levou zadní a uvidíš ja se v ní budeš dobře cítiť a jak rychle pújdeš do těžších cest. Někdy pomúže i vzít s sebou technicky slabšího spolulezce, který na to jít na prvém nemá. Máš o motivaci navíc. Potom uvidíš že ti to jde a jak budeš postupne zvyšovat obtížnost, tak jednou i vypadneš. Já jsem parkrát vypadl a múžu ti říct, že tehdy už mi to bylo jedno. Naučil jsem se dúvěřovat sám sobě, lanu, sedačce i borhákúm, vypadl jsem do šroubu v ledu a potom jsem tu cestu vylezl. Ne že bych padal rád a stále se bojím, ale je to výborný pocit, když tu cestu vylezu. Skus třeba bungee, tak to je jenom o tvé hlavě a dúvěře v materiál a jiné lidi...
A uvědom si, že lezeš hlavně pro radost, ne pro výkon.
Některé smyčky jsou od pohledu tutový "vagoňáky" a je jasný, že by vydržely víc než leckdy prorezlý kruh. Jiný jsou takový ty 50-ti % hrůzy který dáš co kdyby. Někdy je prostě lepší lézt na jistotu (nepadat) než se šmodrchat se smycí která jenom trochu cukne lanem až jí budeš míjet. Jinak plně podepisuji návody ostatních, že nejlepší lék na strach je lézt hodně "lehkých" cest a pokoušet se realisticky odhadovat a oceňovat své možnosti. V lezení, hlavně v tom dobrodružném, je minimálně polovina úspěchu v hlavě, ve zdravé sebedůvěře, realistickém odhadu situace a umění krotit strach. Hodně štěstí.
Ahoj,
mám stejné zkušenosti jako kluci co Ti odpověděli před mnou. Lezl jsem již dříve, když mi bylo cca 15 - 18 let. Tehdy jsem o morálu moc nepřemýšlel. Teď je mi 38 a k lezení se po 20 letech vrátil se svým 15 letým synem. Strach jsem měl obrovský hlavně o kluka. Scháněl jsem informace o metodice, procvičoval zakládání postupových jištění (i při obyčejných procházkách ve skalách).
Ale hlavně jsem začal lézt kvanta lehkých cest od 3 do 5 klas. Snažím se lézt vždy od spodu a když se na to necítím, jdu od toho. Taková cesta nade mnou vyhrála. Myslím si, že je to čestný zápas.
Takže mnoho a mnoho lehkých cest na prvním a postupem času přijde i to další.
Mnoho skvělých zážitků na laně!
Já to dřív míval hlavně tak, že mě takový silný paralyzující strach chytal zjara, bylo to nevylezeností, tím, že jsem dlouho nelezl na prvním...
Měl jsem tehdy zkušenost, že se to zlepší ve chvíli, kdy něco vylezu i přes tu paralýzu - prostě z toho nescouvám, ale nějak, třeba s tmou v očích, to dám. Pak začla růst sebedůvěra a už to v dané sezóně (pokud se nedostavil víceměsíční lezecký výpadek) většinou bylo lepší a lepší.
V současné době nemívám už tohle "jarní strachování" tak silné (i když trochu to tu pořád je, ale přeci jen roky lezení a jarní rozlézací zájezdy na vápno jsou asi znát), ale možná víc se projevují jiné, "situační" výkyvy psychické pohody (když tě stresují jiné věci, máš třeba starosti v práci nebo jinde...).
Obecně ale hodně dělá celková lezecká sebedůvěra, kterou člověk trochu ztrácí, když třeba delší dobu skoro neleze... Takže lék - hodně lézt (pro mě - pokud možno na prvním), a rozlézat se (na prvním) vždycky spíš na něčem lehčím, co ti dodá psychickou pohodu, trochu tě nastartuje, rozhýbe a motivuje; pak už se dá jít i do něčeho těžšího. Morálový problém na úvod dne nebo víkendu tě může spíš úplně zablokovat. (Ale znám lidi, kteří se vlastně nerozlézají a hned jdou do cesty, pro kterou přijeli - takže je to asi individuální a musíš si nakonec najít svoji cestu...)
jo hodne lez,a ja dys dostanu strach tak si vzdycky uvedomim ze zalezi jenom na tom co udelam za kravinu,proste les hodne pomalu a přemejslej vo tom co delas,dys se zacnes bat tak se zastav pokoukej chvilu na tu vejsku pod tebou a ver tomu ze skala te udrzi,po chvili se ti bude zdát že seš dost nísko a donutí te to líst dál !!!bez strachu!!!
čus hlavne si to uzivej
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace