Ahojte, nemate prosim vas nahodou nekdo pruvodce na skaly okolo Sumperka? Vim ze uz tu bylo par dotazu, ale vsechny odpovedi - pouze v tistene podobe, tak jestli to uz ma nekdo ofoceny tak se ozvete nebo jestli ste ochotni to ofotit tak vam budu vdecnej.
Ahoj. Mohl by někdo, kdo byl poslední dobou, na Wildšpici říci jak to vypadá se sněhem? A vlastně obecně podmínky. Něco ve smyslu holky v bikinách i bez a tak.
Ahoj Tomáš
Prosím o radu. Hodnocení obtížnosti na klasické cestě severní stěnou Eigeru je 5. Znamená to, že pokud jsem už lezl např. v Dolomitech cesty této obtížnosti (ač poloviční délky a bez ledu, kterého ovšem na Eigeru v létě není moc), zvládl bych i Eiger? Moc
Zdravím všechny horolezce,
chystám se na první výlet do Chamonix a okolí a sháním nějaké tipy kam odstavit ocelového oře než se vrátím z kopců. Nejlépe aby to nestálo 50E na týden.
zdravim,
mam taky dost blby problem-strach. zacal som liezt na umelych stenach s istenim "top rope". uvedomil som si, ze v podvedomi mam strach z padu, konkretne, ze ma moj istic nezachyti. V podstate zacnem myslet na to, ci dava istic po
Cau, potkal sem jednou ve švajcu nějaky tamní horolezce a ti měli docela zajímavou čelovku. Vypadala trochu jako taková rourka mam pocit, ale značku sem už zapoměl. Byla diodová s nějakým posilovacím režimem, který když zapli prosvětlil celý údolí, s myo
By me zajimalo jak se stavi stany ve snehu. Vzdycky jsem mel problem s ukotvovanim/koliky v prasanu moc nedrzi a kdyz je hodne snehu nejsou ani kameny/. Takze existuji nejaky stany, ktery koliky nepotrebuji? Gema?
zdravim,
mam taky dost blby problem-strach. zacal som liezt na umelych stenach s istenim "top rope". uvedomil som si, ze v podvedomi mam strach z padu, konkretne, ze ma moj istic nezachyti. V podstate zacnem myslet na to, ci dava istic pozor, ci spravne drzi lano, ci...a nejak to zacne narast a za chvilu letim. nemam dovod mu nedoverovat, ale som dost velky individualista a uplne sa dokazem spolahnut len na seba. neviem proste odovzdat svoju "zachranu" do niecich ruk. Ak ste mali niekto taky problem, ako ste sa s nim vyrovnali?
vdaka za kazdu vecnu odpoved
to je normalne, ako sa hovori nikomu never. Ale mozes sa utesovat, ze ked ta nechyti, tak mu to potom vratis aj s urokmi a raz nechytis ty jeho/ju! :))))
Alebo skus normalne tahat cesty, a ked raz padnes, tak potom sa ti bude zdat lezenie na hornom lane ako extremne bezpecne...
;)
Zdar,
myslim ze je uplne jedno cim te jisti (ne uplne, ale v tomhle pripade na 99%).
Rada pro tebe: pokud jdes na umelou stenu lez jen (!) na prvnim konci lana, zkus se s jisticim domluvit na nekolika kontrolovanych odskocich po par metrech, doda ti to duveru v nej i v material.
Pak muzete hrat treba hru "Kamikadze", jde o to ze je zakazana komunikace, tim padem on musi porad davat pozor a ty kdyz spadnes-nesmis rict dober ani nic podobneho- tak mu zacnes verit ze si te hlida... Jinak lezenim na top rope niceho nedosahnes (co se moralu tyce), jedine co ti to muze dat je nacviceni tezsich kroku, protoze dejme tomu nemusis u toho cvakat, ale pak stejne tuhle cestu nevylezes na prvnim, protoze si tam necvaknes.
Preji hodne uspechu, a nezapomen ze jeden z nejdulezitejsich svalu v lezeni je mozek- a to nejen kvuli bezpecnosti, ale i kvuli toho moralu.
S tim nacvicovanym odsedavanim/odskakovanim souhlas. Nejen, ze si ty vyzkousis sednout do lana, ale hlavne jistic ziska jistotu. (Je ale riziko, ze az ziska jistotu, tak to zacne flakat.) A samozrejme je dobre byt s jisticem sehrany. Taky se bojim, dokonce i kdyz lezu TR. Obcas se bojim, i kdyz jistim prvolezce, protoze pad delsi nez 6 metru jsem jeste nechytal. My s kamaradama na skalach radsi moc nepadame i za cenu toho, ze lezeme pouze to, o cem si myslime, ze na to mame.
Zdar. Lézt na TR, to není lezení, fuj. Že máš ale strach je normální, i když se ho musíš zbavit. Chyba asi byla v tom, že jsi vůbec začal na TR lézt. Od samého začátku se má lézt na prvním a strachu se zbavíš. Postupuj pomalu a vše bude ok. Na jističe bacha, mě jeden jouda málem zabil v Alpách. Musíš mu na 100% věřit a soustředit se na vlastní lezení. Strach k tomu nepatří, respekt ano.
Takový silný slova! Já jsem lezla většinu cest TR několik let, protože jsem se prostě hrozně bála a musela jsem mít nad cestou jistou převahu, abych ji tahala. Nemyslím, že to co jsem dělala, nebylo lezení. Docela jsem si ty pohyby užívala.
Lézt na prvním jsem začala po cca 3 letech lezení a myslím, že na písku si spoustu cest nikdy nevytáhnu :-)
Ale je fakt, že na umělce bys sis měl zkusit tahat a pak se TR určitě bát nebudeš. A lezení je o důvěře spolulezci, s tím nic nenaděláš.
Taky jsem lezla asi 4 roky jen na TR a bavilo mě to. Na prvním jsem se bála. V tom, že jsem začala tahat mi pomohla hodně právě umělka, tam nehrozil pád do členitého terénu, což je na skalách v lehkých cestách většinou normální a já začínala na skalách, stěny nebyly, nebo byly daleko. Ale myslím, že tohle je hodně ženský přístup. Kluci by se měli snažit mít TR období co nejkratší. Pokud teda lezeš převážně na stěně, tak se rozhodně snaž lézt na prvním. Rozhodně se ti to neztratí. A s tou důvěrou k jističi má chlapík výše pravdu. Prostě mu do toho párkrát odskoč. Můj kamarád na to měl dost masochistickou metodu: někoho seznámil s jištěním, pak někam odlezl a řekl: teď ti do toho sednu. A sednul. Pak odlezl dál a řekl, teď do toho skočil. A prostě skočil. Podotýkám, že měl 70kg a skákal do toho i 50kg dívčinám. Jističovi prostě musíš věřit. Jinak bys nemoh s nikým lízt. A když vidíš, že je to jouda, tak už s ním příště nelez.
Zdar. To ze lezeni je o duvere je sice pravda, ale po dvou tlamach na zem, co jistic nezachytil pad proveruju. Neduveruju nikomu.
Vubec se ti nedivim ze mas strach. Ja lezu cca. 10let a mam ho taky.
Já mám teda strach ze sebe - že se pustím, že se neudržím, že uklouznu. Pak si živě představuju, jak spadnu na polici, napíchnu se na nějaké skalní zobáky, otluču se... Jističům důvěřuju, ale přesto se bojím. Asi proto jsem nikdy nelezl těžké cesty a už to nikdy nedoženu. Nejlepší je vyzkoušet si chytání pádů i s jističem někde v oddíle, nebo třeba na Ruzyni, jak je tady na Lezci upoutávka.
Svýmu jističi musíš důvěřovat. Když mu nevěříš, tak se nepřestaneš bát. Proto je výběr spolulezce dost podstatná věc. Od strachu mi částečně pomáhá, když si občas odskočím. Lezením s jištěním shora, nebo cest vynýtovaných po 2 metrech ten strach asi nepřejde nikdy.
Ahoj, ja mám velký problém se strachem, ale trochu jiného druhu. Když jsem na umělce, tak lezu na prvním všechno, co jsem schopen vylízt. Když lezu na skalách na druhým , vylezu toho spoustu. Když vyjedu do srbska na nějakou hustě vynytovanou cestu (typu Pletankovo vzkriseni), tak si ji taky natahnu. Ale kdyz bych mel lizt neco po vlastnim, tak mam proste blok a nemuzu se odvazit. Pritom si MYSLIM, ze zakaldat umim celkem obstojne. Pred dvema lety jsem v pulce horoskoly lezl na prvnim 5+ v pohode... pak jsme si zacal cist Schubrta a na konci horoskoly jsem mel strachem problem prelizt trojku. Loni jsme si vytahl sotva ctyri cesty, letos nic, i kdyz podminky jsou idealni. Poradi mi nekdo s timto druhem strachu ?
Já měl dva roky výpadek v lezení a teď strach řeším tak, že jsem začal lízt se svou malou dcerkou a vytahuji ji lehké cesty III - V a to u lehčích solo a těžší mě jistí manželka které až tak moc taky nevěřm, byť jem si ji opadal :o)). Je to ale spíše léčení strachu lézt na prvním. Jinak souhlasím s tebou, že stach je sviňa. Na druhou stranu nám ale pomáhá přežít, takže možná díky za něj.
V lezení jsou dva druhy obtížnosti: technická a morálová. Když budeš trénovat jenom jednu stranu, ta druhá se tím nezlepší. Prostě se musíš přinutit lézt na prvním konci lana, jinak to nejde. Že se při tom budeš bát, je skoro jistý. Každé jaro mám problémy s morálem na písku, ale po několika týdnech lezení na prvním konci se to zlepšuje. Já na tvrdým šutru moc nelezu, na písku to beru tak, že náročnost cesty je často právě v morálu. Nevybírám si cesty podle obtížnosti, ale hlavně podle možnosti zajištění. Na snadných cestách bohužel bývá riziko větší, než na těch těžších. Bohužel umělé stěny často produkují lezce, kteří si myslí, že lezení může být docela bezpečné. Není. Situací, kdy můžeš dát podlahu je spousta a pokud to odnese jen zlomená noha, je to dobrý. Jenže z vlastní zkušenosti vím, že pak se ten morál hledá ještě hůř. Kdo se ale vůbec nebojí, ten rychle skončí. On ten strach není úplně k zahození, ale nesmí být moc velký. Možná to není až tolik zvláštní, ale často se mi leze lépe na prvním konci, než na druhém. Tam, kde je to možné (na masívech) se nám osvědčilo lezení stylem: jeden vytáhne cestu, slaní, druhý leze zas na prvním konci, slaní a vysbírá při tom jištění.
To zni jako dobry napad. Ja se bojim kombinace nekolika veci - ze vlezu do mista, odkud nedokazu pokracovat nahoru, odkud se nedokazu vratit a kde nedokazu nic zalozit, budu tam chvili viset a nasledne spadnu na zem jako zrala hruska. Kdyz uz se vyjimecne donutim lizt na prvnim, tak se nad druhym nytem nebo tretim zalozenym jistenim uklidnim a lezu v pohode - kdyz uz predpokladam, ze to nebude na podlahu. Jisteni predem zalozene me zbavi aspon te casti strachu, ze nebudu schopen zalozit tam, kde to budu potrebovat.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace