Ahoj, neporadil by někdo s přístupem na Sluneční stěnu u Županovic(kromě lodí)? Nahoře jsem našla jen jeden borhák, jestli se za něj má slanit a jestli je něco dál - to bylo tak na 2x to slanění. Dá se tam nějak sejít pěšky? Sestup bez slanění jsem tam ně
Ahoj, neporadil by někdo s přístupem na Sluneční stěnu u Županovic(kromě lodí)? Nahoře jsem našla jen jeden borhák, jestli se za něj má slanit a jestli je něco dál - to bylo tak na 2x to slanění. Dá se tam nějak sejít pěšky? Sestup bez slanění jsem tam ně
Nevíte někdo, jak se vážou na smicích tzv. bambule? Videl jsem je u jednoho sasíka. Musím říct, že by se mi uz párkrát zatraceně hodily. Předem dík. vic
Nazdárek, nelezl jste někdo náhodou severni hřeben (spigolo nord) této pověstné hory? Scháním nějaké osobní informace. Co se dalo vyčíst z průvoce vím, teď by mě zajímaly osobní zkušenosti. Díky A.
Zdárek, sháním nějakého lezeckého průvodce v internetové podobě na Grossglockner. Něco jsem našel, ale není to nic moc. Pokud někdo o něčem víte hoďte mi sem prosímvás odkaz.
Díkes Ešus
Ahoj lidi, koupil jsem si Reverso a po chvilce zkoušení jsem narazil na problém při dobírání druholezce. Reverso je při zatížení tímto způsobem samoblokační (návod, obrázek 3B). To je fajn. Jak ale visícího druholezce spustit, jsem tedy nezjistil. Předpok
Nazdárek, nelezl jste někdo náhodou severni hřeben (spigolo nord) této pověstné hory? Scháním nějaké osobní informace. Co se dalo vyčíst z průvoce vím, teď by mě zajímaly osobní zkušenosti. Díky A.
Pěkný "nenáročný" hřeben (2× jsem jím slaňoval). Realita ale je příšerná fůra lidí - z toho vyplývající problémy - tlačenice, padající kamení, čekání na štandech... Fakt je po Casinovi největší evergreen Bergelu. Nastoupit co nejdřív - třeba v 5:30 aby se už lezlo... V závislosti na sněhových podmínkách se můžou hodit mačky (jednou jsem je měl a byl docela rád - při nástupu se krosí středně strmé sněhové pole, které přes noc může trochu zmrznout). Při cestě nahoru sledovat kde jsou slaňovací kruhy, většinou pro 50 m slanění (cca 20 slanění). V průvodci, který je na chatě Sciora je dobře popsané kudy dolů (nahoru). V případě nejasnosti se nepouštět daleko od hrany hřebene (do V nebo Z stěny) - sledovat neustále hřeben.
Enjoy.
Tady jsou nějaké fotky: http://www.alcatel-sportclub.ch/bergski/B+S/fotoalbum/badile/badile.html
A tohle napsal špičkový lezec 50. let Marcus Schmuck:
Při sestupu severní hranou nás ještě zastihla nepříjemná bouřka. Na všech hranách a vyvýšených bodech jsme viděli elektrické výboje. Jakási magická síla nás tahala za vlasy - jak se často bezmyšlenkovitě říká "vlasy nám vstávaly hrůzou". Vtom začal tanec živlů! Ale my jsme nemohli čekat a slaňovali jsme. Spustil se liják. Zahalila nás mlha. Vytáhli jsme obě čtyřicetimetrová lana. Po nich jsme se spouštěli do hloubky, zatímco se nad námi křižovaly ohnivé blesky. Hrany, věže, hroty se během slaňování vynořovaly a hned zase mizely. Byla to cesta do neznáma. Po čtyřhodinovém sestupu se mlha konečně rozptýlila. Lehčí skálou a strmými sněhovými poli jsme sestupovali stále hlouběji.
Najednou zazněl nade mnou strašný rachot a vzápětí už volal Martin: "Pozor, šutr!"
Viděl jsem, jak stěnou skáče s lomozem obrovský balvan. Mířil přímo na mě. Stál jsem bez jakékoliv obrany na strmé ledové plotně a nemohl se ani pohnout.
Trefí mě, netrefí mě - nebylo kdy uvažovat. Myslím, že jsem řekl jen tolik: "Ach." Ve zlomku vteřiny se všechno rozhodlo. Než si moji kamarádi stihli pomyslet: "Markus to dostal," a dívat se, jak se řítím do hlubiny rozdrcený několika kubíky skály, proletěla obluda těsně vedle mě, až se mi udělaly mžitky před očima.
Z děsu jsem se vzpamatoval teprve po několika hlubokých vdechách. A život mne nikdy tak netěšil, jako onoho večera, když jsme po této příhodě sestoupili k chatě Sciora. Život je přece jen slastný!
Tuhle hranu jsem nelezl (raději jsem dal Cassina), ale souběžně s námi lezli dva kamarádi, kteří běžně lezou pětky na skalkách. Tohle nám říkali, když jsme se nahoře setkali: klasifikace odpovídá, většina délek se dá lézt bez větších problémů. Dobré jsou lezečky, protože v pohorkách to smeká. Musí se lézt od svítání naplno, aby se to stihlo. Nahoře je domeček pro 4 lidi na palandách a dva na zemi. V případě nouze se tam samozřejmě vejde dvakrát tolik nešťastníků. Na každého jsou dvě deky, voda se dá dělat ze sněhu v okolí.
Je to dobře vyskobované, hodí se vlastní sada vklíněnců a nějaký ten friend a samozřejmě pár smyček. Nepotřebný matroš se ukládá přímo pod nástupem.
Celá cesta nemá žádná zvláště dramatická místa.
Pozor však na sestup! Je tam mnoho bludných štandů, slanění je dlouhé a normální lezci tak tráví na lanech celou noc. Jestli máte čas, je dobré přespat ve vrcholovém bivaku a druhý den částečně slanit, částečně sejít jižní stěnou (kruhy na štandech) na italskou stranu. Poté přes dvě sedla přejít zpátky k nástupu.
Nord Kantu jsem nelezl,ale parkrat jsem slanoval okolo ni podobrych nytovych standech mam za to,ze mistni to nazyvaji La Strada. Tyto slanaky jsou plny padesatky a vedou castecne po kante a castecne SZ stenou. Je tam itrocha slizani, ale jenom po dobrych rampach anebo terenem 2-3. Kdyz se zeptas lidi co tam lezou casteji tak ti urcite poradi anebo ukazou. Pokud se chystas bivakovat pod stenou, tak asi 15-20 min pod sedlem (tvym nastupnim bodem)jsme kdysi davno vyrobili v balvanovym sutaku plosinku pro stan, anebo se da bivakovat primo v sedle, ale obvykle tam dost fuci. Na lezeni si radeji privstan jestli se nechces mlatit s druhejma o standy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace