Timto bych se rad obratil na kompetentni lezce s zadosti o vytvoreni jistych pravidel (a jejich zverejneni) ohledne zadavani novych cest. Par bodu
1. typ hory x skaly: vidim tu 1000m dlouheho Steinera (V) na Dachstein jako skalni pocin a 110m Mer C
můžete mi prosím poradit, kam jste chodili nebo chodíte lézt s vašimi dětmi? Rozce je 2,5 roku, chodíme do Mammuta na dětskou stěnu, ale nelíbí se jí v sedáku a já to nechci hrotit, abych jí neodradil. Stěnu vyleze bez problémů, ale n
Nedávno sem tady řešil výběr lyžáků - Dynafit ZZero4C sou jasné. Bylo mi ale řečeno že k nim dopasované lyže Seven Summit sou snad moc měké na "něco jako freeride". Já sem se po nich ohlýžel čistě podle ohlasů (samé ocenění, a tak dlouho na trhu
Nevím nevím, pro jaký model se rozhodnout. Nejvíc mi poradili v tomto článku: tinyurl.com/2fnecnc
Hlavní problém je variabilita konstrukce - stromů. Poradí někdo?
stále váhám, byl bych radši protože to poslednímu vztahu ikdyž byl dlouhodoby (7 let) nedelalo nejlip..sbalit se "ahoj jedu do italie" "ale ja chtela se taky podivat do italie kdy me tam vemes a porad lezes s kundama a blabla" nevim no...
Pokud člověk věnuje maximum volného času lezení, a přitom chce se svým protějškem trávit hodně společných chvil, pak bych řekla, že je to nutnost. Jiné to asi bude, když lidem nevadí, že spolu nejsou furt a každý má svoje aktivity, které ho baví. Každopádně pochopení pro partnerovo lezení je nutné, i když protějšek sám neleze, jinak je to prů...švih.
Expartnerka lezla - dokonce o par let dele nez ja, ale jak se nelezlo, co ji slo (a tedy byvilo), byl ohen na strese. Prakticky to znamenalo, lezt hluboce pod me moznosti a hlavne na pisku stale stejne cesty. Po dvou letech uz jsem ji v duchu posilal do p... a rikal si, jestli by nebylo lepsi, abych mel nejakou buchtu, ktera se na vikend spokoji s televizi a nebude na skalach otravovat.
A nenapadlo vas, ze by ony lezly lehky cesty a vy tezky? Zalezi ale opravdu, na co ty holky chcete. Jestli vam staci jen ta holka, co sedi doma a kouka na telku, tak je asi vsechno v poradku... Pokud chcete ale rovnocennyho partnera, s kterym chcete sdilet volnej cas a zazitky, asi nebudete spokojeny. I kdyz fakt je ten, ze je asi velky stesti najit nejakou, kterou to taky tolik bere jako vas. Na druhou stranu, pokud jste druhej Messner, tak vam opravdu nebude stacit.
Ne, myslím, že je lepší když je nelezec. Holky se většinou nechávaj nacpat tam, kam nechtěj -často ani nechtěj lízt, nejde jim to od srdce. Dělaj to kvůli chlapovi. Měly by se na to vysrat. A jestli je to baví (a nejsou třeba tak dobří, jako jejich polovičky), ať lezou s nějakejma lezcema na svý úrovni, s kámoškama, kámošema. Můj chlap neleze a ze začátku mě to mrzelo, ale t¨pak mi došlo, že je to spíš lepší. Kdyby mu to šlo líp, řeším to, co většina holek, mám problémy se sama realizovat a kdyby byl horší, musela bych se o něj "starat" jako to většina chlapů dělá se svejma babama a já bych si nezalezla. Takhle každej děláme něco jinýho a i když to občas skřípe na tom, že se málo vidíme, v základu je to myslím mnohem zdravější v tom, že jeden druhého nikam netlačíme. Předpokládám, že jsou i páry, kterejm to vyjde a tvořej harmonickou lezeckou dvojku, doplňují se (v obtížnosti, ve stylu lezení...) ale to je hodně velký štěstí a nejde se na to jaksi spolehnout. Životního partnera si hledám podle jiných kvalit než podle toho, jaký práská čísla...
Ze se rozciluje Kubo, dyk to tu je pomalu samej "nabusenej idiot"...udrzi se na malicku, 6ka to je pro osmdesatilete baby a dedky, ....
Fajn borecci, co se udrzite na malicku....az budete busit v Sasku ty nejtezsi cesty bez Bh co tri metry atd...je lhostejno zda tri-4, tak si plkejte co chcete.Jinak radej mlcte. A co jinak zivot? Co ostatni? ..co? Voe prece lezu ne?
Kam ta soucasna generace speje:-))
Můj "protějšek" neleze, já aktivně a už to bude skoro 15 let, co to takhle klape. Můj muž je ale nesmírně tolerantní a já dělám dost kompromisů, co se týká lezení a času. Někdy mě to štve, ale neměnila bych, dokonce se mi zdá, že to občas může být ku prospěchu, mít možnost trávit čas každý po svém. Z okolí ale vidím, že jsme v tomhle spíš štastná výjimka.
Ahoj, kdyz to klapne, muze to byt idealni, i kdyz stejne dobre zpusobovat konflikty. Fakt je ten, ze pokud chces mit plnohodnotnej a trvalej vztah, chce to nejaky spolecny zajmy. Pokud to navic dopadne tak, ze oba lezeni miluji a muzou spolu sdilet zazitky ze skal a hor, je to uzasny, hodne to stmeluje.
Ja jsem se svym chlapem 8 let a de facto jsme zacinali oba lezt, kdyz jsme se poznali. Jezdime lezt hlavne spolu, ale zas nic se nema prehanet a chce to i jiny lidi, aby jsme si nezacali lezt na nervy.
Fakt je ten, ze si blbe dokazu predstavit, ze mam jinyho chlapa, ale jeste hur si dokazu predstavit, ze bych byla s chlapem, co neleze. Asi by me to s nim nebavilo.
Kazdopadne kazdymu jeho salek kavy...
Jo, jo. Zavidim kazde dvojici, ktera dokaze sdilet opravdove nadseni pro nejaky spolecny konicek. A nemusi ho spolu provozovat. Dulezite podle mne je, aby to alespon spolecne vnimali a dokazali si porozumet, cim je ten ci onen konicek zajimavy - muzou sdilet zazitky, i kdyz je neproziji spolecne.
Ono totiz povidat partnerce, jak se nekam tesite, jake to bylo/je/bude a ona si jenom rika "ach jo, co na tom vidi..." neni dlouhodobe stmelujici faktor.
Na skalkách je smíšenej pár v pohodě, ale v horách se přítomnost ženy řadí mezi objektivní nebezpečí s tím, že laviny, trhliny, kamenopády, lokry, náhlá změna počasí apod. se alespoň dají (relativně) velice slušně předvídat. A pokud to pro nějakou neplatí, pak to není žena, ale chlap.
CHodila jsem s pár lezcema, bylo to super dokud se jednalo o to, že jsme si ve čtvrtek řekli "a v pátek jedeme do Arca / Jury / labáku" a jeli jsme. V obtížnosti nevidím zase takový problém - obvykle jsem byla schopná aspoň vysupět na druhým to, co chlapi tahali (písek), na vápně (Jura, ARco) není tak těžké si vylízt každej něco jinýho na střídačku lehčí těžší...
Rodinu ale mám s nelzecem. Občas se pověsí za mnou na druhým, ale jen na lehký cesty a tak kombinujeme. Občas lezecko turistický výlet (jeden den třeba všichni lezeme, druhej den jdeme všichni na výšlap), občas kombinace s kamarády (táboříme na stejném místě, já s někým lezu a zbytky rodin jdou na výlet nebo dělají něco jiného), někdy oddělený program (já odjedu na víkend lézt a rodinu nechám doma).
Funguje to podle mě dobře - ale je pravda, že po těch víc než patnácti letech lezení už tak neprožívám ty výkony a lezu si spíš pro radost a lezení není top priorita, ráda dělám i jiné věci (rafty, turistika, koně, lyže) - a vyhovuje mi to tak (na rok, kdy jsem od března do listopadu byla každej víken v Juře a nestíhala nic jinýho než práci a lezení, nakonec nevzpomínám až tak ráda).
Samozřejmě to chce tolerantního partnera - jednak teda hlídá děti, ale snáší dobře i to, že se seberu a jedu s "cizíma chlapama" (kluky zná, občas společně paříme a slavíme celé rodiny) na víkend.
Ty jo, to mě překvapuje, kolik hoelek tady píše, že mají partnera nelezce... Každej mi tvrdí, jak jsme ojedinělí ( a přesně řeší to, že mě "pouští" lízt s jinejma chlapama...)
to je jednoduchý... u chlapů se považuje za normální, že pokračují ve svých koníčcích bez ohledu na rodinu, počet a věk dětí. U ženské se stejně automaticky předpokládá, že se bude starat o děti bez ohledu na to, jaké má koníčky atd. A když je pár se stejným koníčkem, tak se furt čeká od té ženské, že ona "toho přece nechá, když má teď rodinu". A protože jsem lezení nehodlala nechat, ukázalo se nakonec, že nelezec je pro mě lepší varianta. Jinak máme jiné společné koníčky a jak jsem psala výše, jsem docela ráda, že se věnujeme i jiným věcem než lezení - já když lezu moc, tak mě to pak přestane bavit - už jsem měla v životě pár období, kdy jsem třeba měsíc dva nelezla vůbec, protože se mi nechtělo a měla jsem toho plný zuby.
Pokud spolu dva chodí nezávazně a mají díky lezení fajn program na víkendy, tak je to super...
...ale v případě že se jedná o skloubení rodiny a lezení, tak je podle mě lepší, když jeden z partnerů je nelezec. Mého manžela lezení prostě nebaví (mě zase nebaví kolo, které baví jeho), takže občas spolu lezeme nebo jedeme na kole, ale vesměs nemáme problém se vystřídat a občas si vyrazit každý za svým zájmem a neotravovat s tím rodinu (děti občas lezou, ale zase tak dlouho nevydržej, pořád jsou ještě ve věku, kdy je víc baví se rejt někde v písku nebo házet kamínky do potoka - podobně s ježděním na kole - hoďku dvě budou rádi někde šlapat, ale pak si chtějí hrát).
To, že lezu s jinejma chlapama prostě vyplynulo ze situace - ale jsou to lidi, které známe i z jiného kontextu než z lezení a to lezení tak vyplynulo časem - to, že se stýkáme s jejich rodinama, to hodně pomůže. To, že v těch rodinách jsou to obvykle chlapi, kdo leze, to prostě tak je... kdyby lezly ženské, lezu klidně s ženskejma - ale tam ty ženské lezou tak asi jako můj manžel (příležitostně velmi lehké cesty na druhém). Jsem docela ráda, že zatím se na žádné straně nevyskytly nějaké žárlivé problémy (ani můj manžel, ani jejich manželky) - ale asi to, že všichni máme svoje rodiny, funguje docela dobře.
CP: to si hezky napsala: " u chlapů se považuje za normální, že pokračují ve svých koníčcích bez ohledu na rodinu, počet a věk dětí. U ženské se stejně automaticky předpokládá, že se bude starat o děti bez ohledu na to, jaké má koníčky atd. A když je pár se stejným koníčkem, tak se furt čeká od té ženské, že ona "toho přece nechá, když má teď rodinu". "
...bohužel je to pravda, že je v naší společnosti patriarchát stále v popředí, a nedospělo se ještě k rovnoprávnosti žena-muž. Je potřeba aby se ženy ale taky ozvaly, co jim vadí atd...ale tím že jsou vychovány v patriarchálním stavu, některé to považují za normální-to že muž má pravdu, apod...
ale věřím že se to časem srovná. život se neustále mění...
No ženské by se měly ozvat a nepřistoupit na věci, které nejsou alespoň částečným kompromisem obou stran... ale zase spoustě ženských to vyhovuje a spousta ženskejch považuje děti za to jediné, čím se definují a realizují... a jsou tak šťastné...
Na druhou stranu si myslím, že tenhle problém je i trošku v chlapech, kteří nemají dost sebevědomí a mají pocit, že budou méně mužní pokud je někdo zahlídne s kočárem nebo pokud nedej bože si někdo uvědomí, že on "dovolil" ženě odjet na víkend s jiným chlapem (a nepřivázal jí doma za nohu od stolu nebo něco takovýho).
Přitom tyhle věci snad nejsou o "dovolování" ale o tom, že se partneři normálně domluví.
Rovnoprávnost sice máme, aspoň teoreticky, ale některá očekávání společnosti vůči mužům a ženám se dost liší. Pokud je okolí tolerantní, v poklidu přijme, že si mamina od rodiny vyjede na den za lezením a nechá taťku s dětma. Ovšem v obráceném gardu je to mnohem přijatelnější, normálnější, stravitelnější.
...a jinak - když tak přemýšlím nad svými vrstevníky, tak je situace poměrně jasná - holky co jsem s nima lezla si skoro všechny našly nelezce. Jediná vyjímka o které jsem slyšela je snad Bára Stránská.
Z kluků - přijde mi, že jsou buď dobří lezci nebo mají funkční rodiny a zmizeli z lezeckého světa.
Takže nakonec u ženskejch, které si pořídí partnera nelezce, mi nakonec ten výsledek přijde pozitivnějších než u těch chlapů - protože ženskejch, které mají funkční rodinu a u toho lezou mi přijde nějak víc...
Hausman je velmi poučné čtení - alespoň člověk ví, jakým chlapům se výhýbat :-) - pokud už teda dávno sama nepřišla na to, že zamindrákovaní chudinkové jsou stejný problém jako alkoholici, mamánci nebo chroničtí nemakačenkové :-)
no jo, ted jsem si to uvedomil. Ja neznam v mem okoli zadnou holku, ktera by chtela nekam jet sama (s partou vyrazet za svym konickem) - ani jednu takovou neznam. Vsechny bud chteji, aby partner byl doma s rodinou a nebo je nekam s rodinou vytahl ven... a nebo at si jede sam a je od neho pokoj. Zadna se nesnazi jit za svym konem. TO vidim jako hodne vyjimecne.
Honzo,
asi znáš málo ženskejch :-)
Jen na týhle diskuzi jsme tři, a já znám další. Kromě toho, že třeba lezu s chlapama, tak s jejich manželkama jsme byly na dámské jízdě v horách (turistika).
Mezi lezkyněma - pokud ta ženská leze jen kvůli chlapovi, tak toho pravděpodobně nechá, když skončí vztah. Pokud ale leze kvůli sobě, tak se chlapi střídají, ale lezení zůstává :-)
No, je to docela vtipny cteni. Ma dost pomerne vtipnych a presnych postrehu. Bohuzel to, co rika o zenach byva smutna pravda. Jenomze to jak se prezentuje jako muz s pohledem na zeny, je stejne tak smutny. Nezbyva, nez dospet k zaveru, ze zensky i chlapi jsou kreteni a lidstvo je banda blbcu.
no já to teda četla před cca dvaceti lety, takže si nepamatuju podrobnosti - jako vtipný to asi je a rozhodně je to poučný ve smyslu, že bohužel někteří chlapi takhle uvažují, ale nějak mi to přešlo připadat vtipný v kapitole na téma "ženská musí porodit chlapovi syna a když ho neporodí, je to její vina" - to už mi přišlo poněkud mimo mísu...
Hausmann napsal svou knihu před dlouhou dobou. Ale smutné je na tom, že i když to po čase čtu znovu a znovu, tak opět jen a jen přikyvuji:)občas legrace zastíní holej fakt, ale třeba jsem jen ještě nedospěl k tomu porozumět úplně:)
Že občas(čím víc tím líp, protože mě to baví) pohlídám děti, nebo je vemu s sebou do skal, na stěnu nebo jinak je normální. Také je normální že manželka která také leze, tomu hlídání a práci kolem dětí dá víc než já a prostě na to lezení nemá tolik času a energie, jako já když přijdu odpočatej po celém dni z práce.. Že bych ale do skal jel s jinou ženskou a ona s jinym chlapem mi rozhodně normální nepřijde. Asi jsem staromódní ale nejsem debil:)
Řešíme opět hlouposti a Kuba Turek v tuhle chvíli dle mého přesně trefil co tě žere:)
k původnímu tématu - co jsem začal lézt tehdy s přítelkyní dnes s manželkou tak jsem nalezl největší pohodu, kterou jsem do té doby neznal. Vůbec nevadí rozdílné obtížnosti (lezeme na skalkách) a kdo říká že je to problém, tak to nikdy nezkusil.
BB,
a když chodíš lézt, lezeš výhradně se svojí ženou? Nebo třeba i s někým jiným? My se musíme vystřídat s hlídáním dětí, takže třeba na stěnu chodím většinou sama - a lezu s tím, kdo se mi namane. A protože ženských leze mnohem méně než chlapů (a spousta ženských leze kvůli chlapovi a tudíž s tím dotyčným chlapem, tj. nebudu jim dělat třetího), tak bych řekla že tak ze tří čtvrtin lezu s chlapama.
Podobně mi nepřijde nic divnýho na tom, že parta lidí odjede někam tábořit a pak na místě děljí různí lidé různé věci - někdo jde na výlet, někdo leze, někdo jede na kole... a ne vždy výhradně se svým partnerem - partnerství snad není o vlastnictví toho člověka a o tom, že s tím člověkem musím být 24 hodin denně 7 dní v týdnů.
Lezení na víkend - s chlapama lezu z důvodů viz. výše + lezou líp než já, takže se občas za nima pověsím do velmi zajímavých věcí, na které bych si sama netroufla. A zase oni mě berou sebou rádi, když si chtějí něco fakt vylézt sami a nedohadovat se, kdo vytáhne kterou dýlku (páč já vylezu relativně těžký věci, ale morál chybí :-)). Vždycky mají naši partneři možnost jet s námi, ale ne vždy chtějí. Podobně naši partneři mají zase sporty, které třeba nebaví nás - můj manžel jezdí na kole, což já občas ráda, ale zase tak strašně mě nebere, ostatní holky dost lyžujou a skialpujou... všichni rádi chodíme, takže občas dáme společnou turistiku (nebo rodinnou turistiku dle možností a schopností - my s malejma dětma půjdeme spíš na procházku do deseti km, bezdětní nebo velkodětní můžou dělat přechody hor a tak)...
Ještě k tomu lezení ženská s chlapama - provozovala jsem to i za svobodna, i v době, kdy jsem neměla partnera, i v situacích, které nemají s lezením nic společného (tábory pro dospělé) - často to přestane po pár hodinách nebo dnech fungovat na bázi chlapi vs. ženský, ale je to nějaká parta, kde víc záleží na tom co kdo leze a jak umí jistit než na tom jeslti má prsa nebo pinďoura... a ženská si odnese svůj baťoh (s šedesátkou lanem a veškerým železem, protože každej si nese svůj náklad a má toho ažaž) a chlap půjde třeba umýt nádobí (protože ostatní dělají jiné věci - staví stan, balí jídlo, svařují víno) bez přemejšlení nad tím, jestli je to ženská nebo mužská práce... prostě je to potřeba udělat, tak "se" to udělá.
teď jsem narazila na článek o nejstarším manželském páru v Británii (brali se 1932)...
they also worked together for most of their life and for all that Dorie kept the house, she also regularly went out with her friends, while Harold stayed in with his classical music and a pipe.
‘He let me be who I wanted to be, otherwise I don’t think it could have worked,’ Dorie agrees.
volný překlad: po většinu života spolu pracovali a kromě toho, že Dorie vedla domácnost, také pravidelně chodila ven (z článku jsem pochopila, chodila tancovat, ale možná se mýlím) se svými přáteli, zatímco Harol zůstával doma se svou klasickou muzikou a dýmkou.
"Nechal mě být sama sebou, jinak by to nemohlo fungovat" souhlasí Dorie.
No tuhle jsem tahnul kocar z Dvoracek na Kotel a pripdal jsem si celkem muzne; v tomto ohledu jsem si nemohl, semtam predejda i nakyho toho bezkare, stezovat.
Shanim slecnu na lezeni. Podminky: byt hlavne v pohode, lizt dobre na pisku, umet se napit v hospode piva a nemit strach chrapat v lese.
Jestli jsi muz, nevadi.
:D
žasnu,jak se tu zvlášť holky rozepisujou...lezení mě ukrutně baví,chlap,kterej neleze, vůbec ne.
Chlapa to nejdřív baví,že mě to baví,ale nakonec odskáče i s jedním koncem lana:-)i kdybych ráda někoho na stálo, lezecký tým se rozpadá...to mě mrzí nejvíc...pa
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace