ahoj prosim nevite jak to bude tento rok s neakym boulderovym českym poharem asi už jsou nejake terminy nebo tak něco ? asi to zase bude terex atd atd.. prostě nějake informace nebo pripadně link díky :)
Nazdar bazar, dělal jste někdo detailnější rozbor rozdílů nabízených pojištění u UNIQA, které nabízí zprostředkovaně ALPY.cz vs. to co nabízí ČHS. Případně praktické zkušenosti z nehod a záchranných akcí? Dík...
Zdravim všechny, chtěl bych se poradit jestli je něco špané na tom, že skoro po roce lezu pořad na druhym, Mě samotného to štve, každý řiká tahej. Ale nějak se pořád na to necejtim, tahat si troufnu tak na umělce ale na skále prostě nic. Trochu mám strach
Zdravim všechny, chtěl bych se poradit jestli je něco špané na tom, že skoro po roce lezu pořad na druhym, Mě samotného to štve, každý řiká tahej. Ale nějak se pořád na to necejtim, tahat si troufnu tak na umělce ale na skále prostě nic. Trochu mám strach jestli se někdy odhodlám.
čau! Určitě dost záleží na materiálu. Já tahám od začátku (mimo písku). Začali jsme uplně lehkýma cestama a postupně přidávali... prostě hlavně trénink morálu.
tak především poděkování za upřímnost a připomenutí, že lezení není o nabouchaný síle, ale o palici. Umělka by ti mohla určitě pomoci k získaní sebevědomí, zkus pak na skalách vyvádět něco, co je hluboko pod tvojí výkonností na umělce. Nesty´d se lézt o dva tři stupně níž, než běžně lezeš na druhým. Časem to půjde a budeš zvyšovat obtížnost toho co vyvedeš. vyhýbej se (aspoň zpočátku) vyhlášenejm nejištěnejm cestám. A bu´d trpělivej, časem to hodně oceníš.
Lez pro radost a pusť to z hlavy, když je pohoda, včechno přijde samo. Zajeď si i do jiných oblastí a na jiný materiál a to by bylo, aby ti někde nepadla do očí nějaká trojka, čtyřka, pětka kde si uděláš radost :) Mrknu - vidím, že by to mohlo jít, vylezu, raduju se - to je vždycky paráda :)
Normálně mi to udělalo radost. jedna z mála diskuzí která neskočila pohrdáním a výsměchem... jinak mi nezbývá než souhlasit. Zkus třeba Frankenjuru. Neboj časem to určitě půjde...
Jj myslim, ze nejlepší řešení je změna oblasti a třeba se ti to bude zamlouvat víc. Já taky dřív měl problém s tahánim, ale začinal jsem lezt na skále a ne na stěně a ke všemu v oblasti Kozelka, kdeje většina kruhů fakt daleko od sebe a lezu cca 2,5 roku a eště teď někdy radši hodim rybu, když tam je 1 kruh veprostřed, nebo 2-3 kruhy na 18-20m (nechci se zmrzačit), ale pak jsem se sebral a jel třeba na Polínka a tam je to jištěny po 3 m cca a jak jsem si to užil.. a při lezení jsem si vůbec neuvědomoval, že hrozí pád nebo tak něco.
Dokud se neodhodláš, tak na prvním nepolezeš, tak to prostě je a může ti to vydržet celej život. Lezení je o překonávání sama sebe a neustálým bojem s vlastním strachem a leností. Pamatuj, že malá dušička, pohodlnost a další negativní lidské vlastnosti mají tendenci schovávat se za různé věty jako "dneska se necejtím úplně nejlíp", "zrovna nemám kondici", "teď jsem zrovna moc nelezla" a podobně. Je to něco jako s prokrastinací, nesmíš si říct "dneska se na to necejtím". Najdi si oblast, která je notoricky přejištěná a je v ní dostatečně široké spektrum mezi 4-7 uiaa, najdi si tam nějakou ohvězdičkovanou cestu s dobrýma referencema a prostě se do ní vrhni ať se ti bude chtít nebo ne, jinak zůstaneš vždycky jen na druhým. Nečekej na to, že až víc natrénuješ, bude to snažší, to by ses taky nemusela dočkat. Výborné na to je, jít na skály s někým, kdo je na tom hůř než ty, pak prostě nemáš na vybranou :) (a dej si bacha, aby ta oblast nebyla oklouzaná, to je hrozně demotivující)
Ja resim neco podobneho pokazde kdyz chvilku nelezu. Me na to pomaha jedine ... zajit si zaskakat. Nejlip na umelku, do mirneho previsu ... a skakat a skakat a skakat. Na zacatku staci malicko, proste se pustit s preskou u pasu ... a pak kousek vys a vys a vys.
Klidne se domluv s partakem ze pujdete na umelku jen trenovat odskoky ... je to dulezite nejen kvuli treninku moralu, ale i kvuli treninku chytani padu. Nelamej to pres koleno, nenut se do velkejch tlam hned na zacatku ... pekne polehoucku a ono to povoli. A pak te to zacne bavit;)
P.S. Na umelce, domluvte se PREDEM s partakem ze se nehlasi zadny "dober". Proste dolez, cvakni a sedni. Dulezite je zazit si ten pocit ze tvuj partak te VZDYCKY chyti.
Jo jo, souhlas. Jakmile tomu dole neveris, tak je lezeni v haji. Kdysi jsem kvuli tomu "menil" partaka, protoze kamos se kterym jsem lezl zacal bejt takovej dost laxni ... a ja se zacal bat. I na trenink vzajemne duvery je skakani dobre. Pripadne na zjisteni ze timhle clovekem do skal radeji ne.
Ví někdo, kde bych našel (nejen na netu) takovej ten článek asi z Montany o tom, že druholezci mají svý práva a (mými slovy) co by jim prvovýstupci neměli provádět?
montana, okolo roku 98, autor Ivo Jebavý řečený Jeff. papírové v balíku u mě ve sklepě, až to jednou po mě pozůstalí budou vyhazovat na smetiště, tak se přihlaš.
vsichni tu resi, co delat abys lezl na prvnim, ale to je az druhy krok. spis si poloz otazku co te na tom stve. to ze jsi chlap a ostatni maji reci? poloz si otazky po sve motivaci k lezeni, proc to delas. pristupu je mnoho a je dulezite, aby ti to prinaselo uspokojeni. treba ti to na druhem vyhovuje a jen se do neceho tlacis a treba taky ne. co od tehle cinnosti vubec ocekavas,...
čus, taky si myslím, že je důležitý aby tě to bavilo. Já se rozhodla po tahání na skalách asi po roce a bylo to proto, abych mohla vyrážet s kámoškama a nebyla závislá na tom, jestli se mnou pojede nějaký tahač. Nebo i s mužem, protože je o tolik těžší, že se mnou prostě na prvním lézt nemůže:( Tahala jsem ze začátku cesty, který jsem dobře znala na druhém a jen čtyřky. Nikdy bych netahala na skalách svoji běžnou obtížnost, vždy jen o dost lehčí. Je to na prvním úplně jiný pocit a po první vytažené skalní cestě jsem se skoro sesypala adrenalinem a štěstím:) Zkus prostě nějakou lehkou cestu, která je dobře odjištěná a dobře jí znáš a pak uvidíš, jestli ti tenhle způsob vyhovuje nebo zůstaneš radši na druhém..
S rostoucí silou, technikou a rozlezeností roste morál. To je holej fakt.
Samozřejmě roli hraje i mentální síla každého z nás! Jsou lidi, kterým nadlézat nad kruh (případně padat) moc nevadí a jsou jiní, kteří mají panickou hrůzu metr nad kruhem (nejtem)!
Opadat se je dobrý - ale s rozumem. Jsou totiž místa, kdy se prostě nepadá (třeba police, zem, vekej pendl, špatný jištěním, atd.). :-)
Opadání se na umělce není moc o padání - jsou to větší odsedy. Je to dobrý pro začátkek, tj. víra v materiál (lano, sedák, preska, jsem dobře navázán, atd.)
Jsou 2 možnosti: Polezeme lehčí cesty s vetší jistotou bez pádů nebo budeme zkoušet těžší cesty s pády. Tj. jistota proti nejistotě - záleží na nás, co od sebe samých chceme. :-))
Ať to leze, zdar a sílu!
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace