Krutě jsem si zabojoval. Materiál je tu taková směsice hladkýho a oklouzanýho vápna, že člověk má na každém chytu tak 2 vteřiny, než se začne potit ruka a člověk začne pomalu sjíždět z chytů. Cesta dost připomíná od pohledu dolomitskou převislou skládačku, kde jsou takové zvláštní slepené kostky a člověk se bojí, že každá musí při chycení vyjet. navíc docela nepřehledné kroky do bočákú a stiskáčů. Klára když to viděla, tak raději jde jen 6b.