Měl jsem fakt radost, protože cesta přímo po hraně je krásná a morálové jištění. Spadnul jsem nahoře poprvé do skoby a vydržela.

Nevěděli jsme, jestli to jít pod prvním zleva položeným koutkem nebo po hraně, ale s vklíněným balvanem. Nakonec jsme zvolili druhou variantu. Střed a vršek čistě po hraně (nahoře jsem vzal zase vklíněný balvan, ale šlo by to i bez něj). Od pohledu pěkná oblá plácací hrana. Leze se ale bohužel po žiletkových bočáčcích...

minule sem si to na konci prolezl, dnes hned prvním, uplně jak kkt sem to lezl, ale vylezl:D