Vyrazeno místním borcem.

Vyladěná cesta, jako ostatně asi všechny tady. Začíná vtlačením se do římsy, která protíná převis, cvaknutí bh v převisu, pak se tam nějak poskládat a postavit, došáhnout nad převis do madel. Tam je druhý bh. Pak pohoda až pod druhý převis, kde je to zase hodně o přemýšlení jak. Není to o síle, ale technika dostane hodně zabrat. Strašně tu pomůže vidět, jak to někdo leze. To byl můj případ. Jeňa lezl přede mnou, docela dlouho nevěděl jak, nakonec na to přišel a já už pak přesně věděl a už to šlo. Ale i tak jsem v tomhle místě nakonec sedl. Nohy i ruky jsou tu v podstatě na tření a chce se to sápat nahoru přes bříško do něčeho lepšího. A to já jsem napoprvé nenašel (přímo nahoru nic moc lepšího není, chce to lehoučce doprava do takového dinosauřího hřbítku, který docela bere). Ruky ujely a sedl jsem. Na druhý pokus už v pohodě. Dolez už lehký, lehce morálový (trochu odlez).

Parádní sápačka. Spodní převis jsem přelezl vleže. V horním jsem nevěděl kudy, tak jsem dlouho zkoušel, nakonec se rozhodl pro pravou variantu. To bylo nereálné, sedl jsem, prozkoumal další postup a vzal to zleva. Tam to šlo, ale člověk musel věřit nohám - bez stupů, jen odstoupávat do položené stěny.

Druhý borhak pravá ruka si díry levá zamknout do rozšíření, sáh pravou dost vysoko do dobrého chytu, nakopat nohy a pádlovat