Na poslední dva dny se přesouváme do další oblasti Russan. Oba s Klárou bysme chtěli ještě urvat nějáký zářezy, ale oblast nám vysvětlí, že už ne-e. Skála je výrazně mín chytovatá než ta v Seynes a cesty jsou kolmé až položené. Dost technické lezení, kde člověk musí hodně věřit nohám. Technické ťapkání mi normálně nevadí, ale tělo a ani hlava už se něják nemůže přemluvit k nejistým krokům na tření. Navíc už mi vůbec nestojí lezky. Buď jsou už vytahaný z celotýdenního lezení ve vedru nebo prostě už není síla na zpevnění těla a chodidel.

Na rozlez zkouším položenou stěnku a dvěma hodně nepříjemnými místy v hladším koutku a rajbásku. To ještě netuším, že všechny cesty tady jsou podobné. Klára zkouší jako druhou cestu a hudruje jak špaček a pak klíč oblejzá vedlejším 6a.