V mém podání klasika, první cesta je skoro vždy i ta nejhnusnější. K té smyci jsem se fakt musel dost přemlouvat, neb je to opravdu dosti sračkoidní matroš. Naděje na návrat vzduchem ke sjezdu po polici a se závěrečným dopadem na zem mě moc nelákala.