Omlouvám se za zdržení s výsledky ze závodů, ale neumím narvat tabulku do formulaře pro příspěvky. Vše jsem poslal Hopovi, ať si s tím poradí, ale rošťák ujel do států amerických a vrátí se až příští týden. Má tam již i fotky, takže by to mělo být příští týden komplet.
Slyšel jsem, že prej byla v tej hospodě velká švanda, kterou tam měl působit Azbest ( kterej tak snad málem dostal do huby od několika lidí najednou ).
Co je na tom pravdy, Jirousi? Byly by i nějaký podrobnosti?
Jestli chceš, Luky, můžu Ti to říci osobně. V podstatě se jednalo o to, že jsem se vožral po organizačně úspěšných závodech a taky jsem se tak choval. Jirousovi jsem se osobně omluvil, ostatním, kterých jsem se dotkl, tímto činím. To to byl z mý strany takovej průser?
Neber si to jako průser. Ale když jsem to slyšel vyprávět, přišlo mi to hrozně vtipný. Já myslim, že právě takovýhle historky dělají z jinak nudnejch akcí celkem príma fajn neočekávaný dýchánek.
From my friend Arlene via e-mail;As one of your most soneir bloggers, I would like to emphasize to you that it is truly not about the money. The time you spent with your grand children taking them to the places their parents do not have the time to enjoy, is far more impressionable and long lasting. I see this with my sister’s grandchildren who are showered with money; yet what do they enjoy most? Visiting the farm, picking apples, or hunting for a four leaf clover with their elderly aunt.When I was a child, I rushed in from the school bus to the “front room” where my Grammie was always sitting in her rocking chair, knitting or crocheting and then, as soon as I arrived…she always stopped to tell me a story. Whether the stories were true mattered not to me; only that she was there, waiting for me. I felt so important.Just as you did, and will…..it is not about the money, it is about the time spent….far more precious.