Klára už nechce nic tahat a že prý, když si dám toto, tak si to za mnou zkusí na druhém. Chtěl jsem si sice po tom 7c trochu odfrknout, ale už začíná být docela pozdě, takže 10min musí stačit. Dobrý trenink do hor:-)

Dole mně to málem hned shodí kolem prvních dvou presek, kde je to docela zavlhlé a v některých chytech se najde i bahníčko. Moc se mi na tom nedaří věřit nohám, takže docla pašíkuju. Od 3 nýtu už to je naštěstí suchá, ale špinavé je to dost pořád. Asi je nad touhle cestou nahoře nějáké korýtko a když zaprší, tak to tudy teče víc než v oklolních, protože v každám chytu byl naplavený takový jemňoučký prach. Postup byl asi takový: Natáhnout se do dalšího chytu. Zjistit kolik je v něm bordelu. Pokusit se prstama vymést co jde, postavit se nohama, zvednout se a když mám obličej na úrovni chytu, tak vyfoukat zbytek. No, nahoře jsem byl zasranej jak kominík. Asi v polovině už jsem měl z tohohle hlemýždího tempa tak nakýdáno a tak měl bolely nohy, že jsem nevěřil, že bych mohl dolézt. Ale řekl jsem si, že budu ignorovat bolest nohou a docel se to dařilo. Sice člověk moc necítil co stojí a doufám, že neslezou nehty, ale šlo to. Co bolí to sílí:-) Ruce se podařilo něják průběžně sklepávat. Nahoře jsem se sice málem rozbrečel, když poslední chyt nebyl nic moc a já si představil, že bych po tom celém utrpení měl spadnout v posledním kroku, ale nakonec jsem naštěstí něják poladil. Velký boj a velká radost.