Tak když postavili novou dálnici z ČB na Sokolčí, tak jsem si řekl, že bych tam měl jet a vylézt Henripa až nahoru. Výlez jsem očistil a vylezl už vloni, (nebo možná předloni?) není úplně těžký, hádám něco kolem 7A+, ale zato ve výšce a pěkně silový. Je rozdíl lézt „7C“ dvacet čísel nad zemí nebo „7A“ a mít pod zády přes 2 metry. Když jsem do toho nalezl, věděl jsem, že musím nahoře vědět přesně, co mám dělat, jinak mě strach, nateklost a pochyby přemůžou. První den jsem tedy v podstatě jen krokoval, předělával všechny programy které jsem měl a vzhledem k tomu, že jsem na zdejší ostré skále neprotrhl žádné bříško, tak jsem se rozhodl, že zkusím pokusnout další den hned z rána, ještě před tím, než se do spodní části opře sluníčko. Na spodek je zásadní dobrá podmínka a vrstva kůže, i při nízkých teplotách se chyty hodně rychle opotí. Naopak v horní části se překvapivě ke strachu a pochybám přidávají ještě zmrzlé ruce. Proto se v polovině boulderu hodí dát si pauzu v podobě tutového kolene - prověřit knee-padovací skill a při tom si nechat do předloktí natéct trochu čerstvé a teplé krve. Holt každou cestu, blížící se limitu, je potřeba opravdu důkladně poznat - nejen fyzicky, ale i kdy a za jakých podmínek pouští, aneb kdy má na tebe náladu, jinak se rychle sama ozve. Taky já na ni musím mít náladu a než se to všechno sejde, tak to trvá i třeba několik let. Celkem 21 kroků na 94 kilového cvalíka je to dobrý.