Vpravo v J stěně spárou k zářezu. Úzkou převislou spárou, nebo traverz vlevo a žlabem na velkou terasu (štand). Z hranou asi 6m a doprava k hrotům (1. dodaný K). Traverz zpět vlevo ke hraně a tou (2. dodaný K; u něj původně postavení z římsy) na vrchol.
Poznámka:
První VIIIa na světě, myslím. To by v databázi Lezce asi nemělo chybět :) Na terasu trochu hlemzdání ve spárokomíncích, pak už ale pěkné stěnové (hranové) lezení.
Původně bez kruhů, což mi hlava nebere. Ale Strubichovi zřejmě chyběly nějaké přirozené bariéry, které máme my ostatní. S oblibou si představuju zvlášť realizaci stavění v místě dnešního 2.K bez toho kruhu. Možná jsem se špatně díval, ale nevšiml jsem si tam nějaké výraznější smyce. Eman si asi prostě jen tak kecnul na poličku, přes rameno dobral A. Siebera (nebo K. Eisolda; jenom doufám, že ne hned oba dva), pak si mu na té ne moc široké poličce v možná padesátimetrové expozici vylezl na ramena a odťapkal k vrcholu v cestě, která byla v té době nejtěžší...