Cestu jsme vylezli jako tým PP s Petrem Lazarem. Poslední délku jsme přelezli přímo bez traverzu doleva (jak popisuje průvodce). Naši variantu přímo nedoporučuji (pád kamení, jištění by pád zřejmě nevydrželo).
Podle průvodce pěkná cesta v pevné skále, ale opravdu pevnou skálu najdete jen v 2., částečně 3., 6. a 7. délce. V ostatních délkách je velmi mnoho volných kamenů a i chyty a stupy se často lámou, dokonce i malé škrabky (šupiny) nám několikrát zůstaly v ruce.
Pozor! Průvodce doporučuje friendy 2-3, ale nám se moc osvědčily mikrofriendy, hodilo by se jich i víc. Cesta nemá sportovní, ale spíše alpský charakter. Sportovně odjištěné je klíčové místo, kde jsme při našem přelezu ulomili jeden stup a záchraný chyt po klíčové pasáži, takže to teď bude o chlup těžší.
Posouzení obtížnosti délek: 1.d-5+; 2.d-8+; 3.d-7-; 4.d-6+; 5.d-5+ (špatné jištění); 6.d-7; 7.d-7/7+; 8.d-6+/7-; 9.d- nemůžeme posoudit, lezli jsme přímou Lazarovu variantu asi za 6+/7- s velmi špatnám zajištením.
Cesta se dá dobře proslaňovat, jen pozor na pád kamení hned nahoře a potom uprostřed.
Pro přístup se určitě hodí mačky a hůlky. Pokud bude stěna Dachsteinu v některých místech mokrá, tak bude mokrá i spára za 7 v klíčové délce, pro nás to bylo 2. nejtěžší místo cesty, protože to příšerně klouzalo.
Dalším přelezcům přejeme s Petrem hodně štěstí!