*

Takticky špatně vybíráme na rozlez hned jednu z prvních cest u vstupní pěšinky. Koho by napadlo, že tohle napadne skoro každého lezce co si přijde na Fuli zalézt za těch 25 let co cesta existuje. Cesta je tedy krásně oklouzaná. Navíc u druhého borháčku si člověk musí narvat patičku skoro za hlavu a udělat silový krok, který bych si představoval spíš v 7a než v 6a, ale ani pak není vyhráno, člověk se dostane do divné pozice v kterých balancuje v sokolíku mezi úspěchem a krásnýma vratama. Já jsem díky vyhození si kyčle, ubalancoval, Klára bohužel ne.
Sice skála už není oslizlá jako včera ale celková oklouzanost a tvrdost klasy nás pořád nepřestává udivovat. Takže skepse přetrvává...