Poslední cesta. Vojta s Niki už slaňujou z poslední cesty s tím, že když budu rychlý, tak si můžu ještě něco dát. Rychle vybírám nejbližší 7a vbíhám do toho. Snažím se lézt rychle a moc neodpočívám aby se na mně nemuselo čekat, ale zároveň se mi to nechce pohnojit, protože jsem vlastně celý špáňo zatím ani jednou nesednul, tak by to byla škoda:-) Dvě třetiny ok, i když trochu nateklo. Pak se ale zečne lámat Brot. Díry se zmenší a trochu se to ještě přiklopí na tu špatnou stranu. Klasický problém nepřehledné změti děr nade mnou plus nakoupíno z celodeního lezení, takže už sám moc nevěřím ,že to klapne. Vím, že nemám už moc času než uhniju, tak vzdávám plánování a asi kvuli prstíku začínám divným křížem do pravý ruky, ale stejně tak jsem mohl začít i levačkou. Naštěstí to z kříže super vychází a dostávám se nad převis, kde držím nic moc chyt a chci cvakat poslední presku. Jaksi ale už není čím. Prostě jsem to v tom spěchu moc nepropočítal a vzal málo pres. Kdybych lezl s někým prověřeným, tak bych asi lezl dál s tím ,že cvaknu z lepších, nebo až slaňák a nebo se trochu proletím. Ale Nadě se mi do toho nechce padat. Po krátkém zmatku, co teda budu dělat, někde zezadu vyštrachávám šroubovačku a cvakám. Po tomhle tríčku ale už nezbyla síla tam dát i lano. Ten chyt už najednou není tak dobrý jako na začátku. Přidává se do toho trochu třesu nohou a je mi jasný, že z týhle pozice to necvaknu a na levou ruku na vyklepání kde nic tu nic. Po chvilce paniky se mi daří najít dobrý stup u kolen na který se navaluju a s mojema vyčvaňhanýma kyčlema se můžu pěkně přitisknout ke skále. Rázem jsou všechny chyty 2x větší a cvaká i sklepává se docela na pohodu. Sakra, kdybych takhle dokázal lézt celou dobu a ne až když mi začle téct do bot. Asi lehčí než dnešní první 7a, ale určitě víc vybojované, takže si taky vážím.