tatkaPěkná cesta, nejtěžší místo koutek a traverz v 5. délce (skoba). Nedolezeno, na posledním štandu začalo pršet a cesta se stala nelezitelnou. Zbývalo cca 15 m na hřeben. Místo nahoru jsem utekl spárkou doprava - dalo se tam jistit - s tím, že odtamtud to už bude třeba choďák. Dostali jsme se k věžičce, odkud to bylo na všechny strany těžké (jak jsme se dozvěděli později, nalezli jsme do Páleníčkovy cesty Čierná škára a to do místa, které se leze technicky...). Honza se přitahováním za lano dostal ke mně. Oblíkli jsme goráčovky a přemýšleli, co dál. Slanit nebylo kam - nevěděli jsme, co je pod náma. Vpravo nahoře jsme viděli starou skobu, ale vypadalo to těžce (Čierná škára). Ještě by se dalo lézt pěknou spárou technicky po friendech, ale nevěděli jsme, kam bychom se dostali a jestli by to pomohlo. Rozhodli jsme se počkat, až to trochu uschne a že to zkusíme spárou nahoru. Mezitím nás pozorovali kamarádi z chaty a rozhodli se nám pomoct. Peťa Šíma s nosičem nás pozorovali dalekohledem. Po nějaké době jsme se spojili telefonem. Nosič to očividně znal a podle něj bylo nejlepší slanit mírně do boku, v koutě udělat štand a dál slanit do Korosadoviče, kde jsou vrtané štandy. Stanoviště jsme měli zřízené z lana obhozeného kolem věžičky - nic jiného tam nešlo. Slaněním jsem se za asistence nosiče dostal do kouta. Místo mě přišlo na štand nic moc, tak jsem zkusil traverzovat víc doleva. Dostal jsem se ke skobě v traverzu 5. délky. Lanoc jsem procvakl a traverzoval dál doleva. Tak jsem se dostal až do nýtu Korosadoviče. Honza slanil ke mně. Mezitím k nám začali lézt dva nosiči - předpokládali, že se nám nepodaří stáhnout lano. Opravdu to moc nešlo, ale nakonec jsme přes samoblok na reversu a použitím vlastní váhy centimetr po centimetru stáhli. Kdyby nebylo nové, tak by se to asi nepodařilo. V nýtu jsme nechali šroubovku a slanili na řetězový štand v parákově cestě. Za svitu čelovek jsme slaňovali další délku. Nepodařilo se mi najít řetězový štand, asi jsem jej přejel. Všiml jsem si borháku, tak jsem zůstal u něj. Na chatě pak říkali, že je to jen krátky 4 cm spit. Dalším slaněním jsme se octli na zemi.
Jinak:
1) těžší nástup, pak dobré.
2) pěkné traverzování po plotně
3) pěkný pilířek
4) společná délka s Korosadovičem, odjištěno nýty
5) do mokrého kouta a těžší traverz (skoba). Plotnou nahoru. Asi jsem to šel víc zprava, tak to bylo lehčí.
6) tenhle kousek nám chyběl
6-
-
22.08.2019
Pěkná cesta, nejtěžší místo koutek a traverz v 5. délce (skoba). Nedolezeno, na posledním štandu začalo pršet a cesta se stala nelezitelnou. Zbývalo cca 15 m na hřeben. Místo nahoru jsem utekl spárkou doprava - dalo se tam jistit - s tím, že odtamtud to už bude třeba choďák. Dostali jsme se k věžičce, odkud to bylo na všechny strany těžké (jak jsme se dozvěděli později, nalezli jsme do Páleníčkovy cesty Čierná škára a to do místa, které se leze technicky...). Honza se přitahováním za lano dostal ke mně. Oblíkli jsme goráčovky a přemýšleli, co dál. Slanit nebylo kam - nevěděli jsme, co je pod náma. Vpravo nahoře jsme viděli starou skobu, ale vypadalo to těžce (Čierná škára). Ještě by se dalo lézt pěknou spárou technicky po friendech, ale nevěděli jsme, kam bychom se dostali a jestli by to pomohlo. Rozhodli jsme se počkat, až to trochu uschne a že to zkusíme spárou nahoru. Mezitím nás pozorovali kamarádi z chaty a rozhodli se nám pomoct. Peťa Šíma s nosičem nás pozorovali dalekohledem. Po nějaké době jsme se spojili telefonem. Nosič to očividně znal a podle něj bylo nejlepší slanit mírně do boku, v koutě udělat štand a dál slanit do Korosadoviče, kde jsou vrtané štandy. Stanoviště jsme měli zřízené z lana obhozeného kolem věžičky - nic jiného tam nešlo. Slaněním jsem se za asistence nosiče dostal do kouta. Místo mě přišlo na štand nic moc, tak jsem zkusil traverzovat víc doleva. Dostal jsem se ke skobě v traverzu 5. délky. Lanoc jsem procvakl a traverzoval dál doleva. Tak jsem se dostal až do nýtu Korosadoviče. Honza slanil ke mně. Mezitím k nám začali lézt dva nosiči - předpokládali, že se nám nepodaří stáhnout lano. Opravdu to moc nešlo, ale nakonec jsme přes samoblok na reversu a použitím vlastní váhy centimetr po centimetru stáhli. Kdyby nebylo nové, tak by se to asi nepodařilo. V nýtu jsme nechali šroubovku a slanili na řetězový štand v parákově cestě. Za svitu čelovek jsme slaňovali další délku. Nepodařilo se mi najít řetězový štand, asi jsem jej přejel. Všiml jsem si borháku, tak jsem zůstal u něj. Na chatě pak říkali, že je to jen krátky 4 cm spit. Dalším slaněním jsme se octli na zemi.
Jinak:
1) těžší nástup, pak dobré.
2) pěkné traverzování po plotně
3) pěkný pilířek
4) společná délka s Korosadovičem, odjištěno nýty
5) do mokrého kouta a těžší traverz (skoba). Plotnou nahoru. Asi jsem to šel víc zprava, tak to bylo lehčí.
6) tenhle kousek nám chyběl