Svou lezeckou všestrannost potvrdil Adam Ondra opět na Madagaskaru. Přinášíme tedy krátký rozhovor o jeho posledním bigwallovém dobrodružství a přelezu "vícedélky" Tough Enough 8c.

Tak zpět na evropském kontinentu. Jak bylo na tom africkém?
Klidněji, místní na všechno říkají „mora mora“, asi něco jako španělské „maňana“.


Jak dlouho jsi na Madagaskaru strávil a jak na tebe zapůsobil?
2 půl týdne. Jinak Madagaskar byl krajinově nádherný s příjemnými lidmi, kteří v podstatě nic nemají, ale přesto vypadají velmi spokojeně.


foto by Pietro dal Pra


Jak se dalo očekávat, většinu času jsi trávil ve skalách. Jak bys popsal tamní lezení, charakter, kvalitu skály….?

Stěny na první pohled vypadají majestátně – téměř hladké nádherně zbarvené žulové monolity  takřka nad kempem (40 minut až hodina chůze). Moc převisů zde ale nenajdete, vše se odehrává v kolmicích a položených plotnách. V lehčích cestách se hodně leze po šupinách (bohužel některé dost duní), jinak  po oblých i ostrých lištách a krystalech (ty se berou dost často jenom palcem). Občas nějaký kout se najde. Skála je fantastická - až na ty dunivý šupiny, samozřejmě občas nějaký krystal upadne, ale s tím člověk musí počítat. Kůži ale zrovna nešetří.


Tvým hlavním cílem byl volný přelez cesty Tough Enough, která se nachází v oblasti Tsaranoro ve skalním masívu Karambony. Tuto cestu udělali v roce 2005 němečtí lezci  Daniel Gebel, Ari Steinel, Uschi Beer a Joachim Seitz. Volný přelez délek se stala velká mezinárodní výzva. Nejprve cestu částečně přejistili a volně přelezli Legrand a spol. Poté se do volného přelezu pustili Stéphanie Bodet, Sylvain Millet, Laurent Triay a Arnaud Petit. Ti přelezli volně všechny délky, kromě nejtěžší za 8b+, což vlastně byla varianta původní délky.  Petit se do této délky vrátil později a přelezl ji. Popsala jsem to správně?

Přesně tak.


Jak tvůj přelez Tough Enough probíhal?  Lezl jsi původní nejtěžší délku nebo francouzskou variantu?

Den předem do cesty nastoupil můj spolulezec Pietro dal Pra s ještě jedním italským kamarádem a na konec šesté délky umístili portaledge. Zde jsme si měli odpočinout a schovat se před sluncem, protože do cesty celé dopoledne svítí. Nastoupili jsem v pět hodin za rozbřesku a vcelku rychle jsem vylezl prvních šest délek na portaledge.  Naštěstí ten den přišly mraky a tak jsme pokračovali hned dále. Lezl jsem prvně samozřejmě tu lehčí variantu. Před třetí hodinou jsme byli na vrcholu s tím, že 7. délku (Frigo 8b+) a 9. délku jsem dal na druhý pokus, zbytek na onsight. Ten den jsme přespali na portaledge. Ráno jsem si zkusil kroky v originální variantě Chameleon osmé délky. Po dvou dnech odpočinku jsme se do cesty vrátili  a za 10 a půl hodiny jsme stáli na vrcholu (včetně 3 hodin odpočinku na portaledge).



Adam Ondra v sedmé délce Frigo 8b+
foto by Pietro dal Pra

Odhadována obtížnost nejtěžší délky byla 8c+. Co ty na to?

Myslím, že délku v podstatě nezkoušeli a byl to opravdu jenom hrubý nástřel. Více než 8c to bohužel nebude. Jinak ona ta lehčí varianta je nakonec asi i logičtější, ale logika té těžší je v tom, že  takto to prvovýstupci udělali a hodili rukavici všem zájemcům o volný přelez.


Cesta má 380 metrů a koncentrace nejtěžších délek je neskutečná: 7b+, 7c+, 8a+, 7c, 8a+, 8a, 8b+, 8c?,8b+, 8b.  Pravděpodobně se jedná o nejtěžší bigwall světa. Je to tak?

Obtížností nejtěžší délky ne, reálně možná. Je těžší jedna těžká délka za 8c+/9a (Orbayu od bratrů Pouových) nebo 8c, dvakrát 8b+ a ještě nějaká omáčka kolem.
Orbayu jsem nelezl, nemohu odpovědět.


V čem vidíš hlavní rozdíl mezi lezením těžkých sportovních jedno-délek a lezení těžkých cest v bigwallu?

Je to asi víc psychicky náročný, ne že by se člověk bál dlouhého pádu, ale člověk se musí soustředit i v lehké délce a neudělat chybu, protože ta ho stojí sílu a kůži.


A co tě baví víc?
Dlouhodobě asi více jednodélky. Vícedélkovky jsou takové zpestření jednou za čas. Hlavně kdo by mě pořád jistil...


Lezl jsi cestu na jeden zátah?
Bohužel i při lezení originální varianty se mi podařilo vypadnout v sedmé, osmé a desáté délce. V klíčové délce to bylo opravdu hodně smolné, po překonanání všech obtížných míst se mi pod nohou vylomil krystal. Na druhý pokus jsem spadl nízko, na potřetí to naštěstí vyšlo, více pokusů už bych asi nedal.


Která délka ti dala nejvíc zabrat?

Samozřejmě ta za 8c. Jinak hodně nepříjemná je sedmá (Frigo 8b+, podle Arnauda snad jen 8b), což je traverz ve stropové spárce s nohama, trochu podobná Great roof v Nosu. Dále ještě 9. délka Gecko 8b+, což je 55 metrová plotna, kde nejsou až tak těžké kroky, ale je to hodně na palici, leze se to hrozně dlouho, palce na nohou pálí a na konci už člověk opravdu nechce spadnout.


Podle fotek mi délky připadají kolmé, ukloněné, hodně technické, přes malé chyty?

Přesně tak, ale občas se najde i kout, jako například 5. délka - Endurance Corner, což je možná nejhezčí délka celé cesty.


Adam Ondra v Endurance Corner 8a+
foto by Pietro dal Pra

A skála je pevná nebo hrozí, že se obtížnost délek ještě upraví?
Nějaká šupinka nebo krystálek na nohu se může vždycky odloupnout, ale klíčové chyty snad něco vydrží.


Na Madagaskaru jsi zkoušel nebo vylezl ještě další směry. Které to byly?
Bravo les Filles (8b, 13 délek), kterou otevřela Lynn Hill. Obtížnost délek nebyla vyrovnaná, většino 6a-7a se dvěma 7b+ a jedním 8b, které se bohužel nepodařilo na onsight. Druhá byla Mora Mora (8b+/c, 13 délek) od španělského dua Francisco Bianco a Toti Vales, jejíž dvě délky nebyly přelezeny volně. V obou cestách už nebyla tak perfektní skála jako v Tough Enough, za některé šupiny člověk musel hodně opatrně, ale poslední tři délky Mora Mora (7a+,7c+,7b+) patří do pokladnice světového lezení, posuďte sami.


Adam Ondra v desáté  délce cesty Mora Mora
foto by Pietro dal Pra


A otevřel jsi nějaký vlastní projekt?

Ne,  ne. Nýty jsem nějaké měli, ale do bigwallu jsme se nepouštěli (s háčky ještě nemám zkušenosti) a žádný jednodélkový směr mě nezaujal. Ono dole pod stěnami je bloků spousty, ale skála je daleko ostřejší než ve stěnách a zpravidla vše, co je převislé, je dokonale hladké.


Doporučil bys oblast i lezcům, kteří lezou nižší obtížnosti. Jedná se o kvalitní bigwallové lezení? Cesty jsou klasické nebo vynýtované?

Určitě. Na hlavní vrcholy vedou cesty od 7a výše, vše dlouhé a logické linie v plotnách, jenom člověk musí dát pozor na dunivé lupeny. Všechny cesty jsou vynýtované, někdy asi odvážněji, vzhledem k charakteru se vlastní jistící prostředky moc používat nedají. Najdou se i lehčí, ale jsou většinou kratší a není jich mnoho.


Kde seženeš všechny potřebné lezecké informace – v kempu, lépe předem přes net? Jaké je na Madagaskaru nejlepší lezecké období?
Vše potřebné na www.campcatta.com. Lepší je si zarezervovat místo na stan.
Vzdálenost z letiště hlavního města Antananarivo do kempu je 500 km, Kdo spěchá, může si objednat odvoz z letiště až do kempu za 300 Euro. Cena je auto  - dodávku bez ohledu na počet lidí. Lepší a hlavně levnější je doprava  místními „taxi busy“ do Fianarantsoa a zde si objednat předem za 70 Euro odvoz do kempu.
Lezecký průvodce neexistuje, topa jednotlivých cest jsou v kempu. Nejlepší lezecké období je květěn až říjen. V naší zimě je tam období dešťů.


Kdo byl tvůj lezecký partner ve stěně?

Kamarád z Itálie - Pietro dal Pra, moc mu touto cestou děkuju.


Pietro dal Pra a Adam Ondra na vrcholu Karambony
foto by Pietro dal Pra

A já díky za rozhovor.